Honza Slívka je na literární scéně relativně novým jménem. Jeho díla jsou brakovky patřící do české akční školy. A taky nemá moc rád lidi, Prahu a rozdáván autogramů, takže jsme rádi, že nám kývl na rozhovor – a my se nebáli tahat z něj moudra o jeho knihách a psaní vůbec. A také se dozvíte, zda Honza hodlá i nadále zůstat u akčního žánru.
Vezměme to pěkně od počátku. Tak tedy: zkuste čtenářům vlastními slov představit Honzu Slívku…
Rád pracuji venku na zahradě. Nejraději trávím čas se svou ženou a dcerou. Ideální večer si představuji na terase mého domu s dobrým drinkem v jedné ruce, knihou ve druhé ruce a rozpáleným grilem přede mnou. Nesnáším davy. Nerad jezdím do velkých měst. Nesnáším čekání v ordinacích nebo na úřadech. Mým snem je nemuset chodit do práce a živit se jako spisovatel.
Ve vašem medailonku máte uvedeno, že vydat knihu bylo vždy vaším snem. Vezměme to ale pěkně popořádku: kdy jste si uvědomil, že chcete psát příběhy? A vzpomenete si na ten první, který jste napsal?
Už od dětství jsem rád četl sci-fi, fantasy a dobrodružné příběhy. Když jsme od rodičů se sestrou dostali jako první PC starou 486, už mi nic nebránilo abych začal psát. Zatím co ostatní na počítačích hráli hry, já už ve dvanácti letech psal první příběhy. Akorát jsem nikdy žádný nedokázal dokončit. Můj první příběh bylo pokračování knihy Švýcarský Robinzon.
A co vy a četba?
Dobré knihy miluji už od dětství. Čím jsem byl starší, tím krvavější žánry se mi líbily a čím více sexu tam bylo, tím lépe. Mezi mé české favority patří samozřejmě pánové Kulhánek a Žamboch. Rád čtu ale i cizí autory. V mé knihovně favorizuji Kroniky Železného druida a Lovce monster, stejně jako Paměti lovce monster. Paradox je, že co jsem začal své knihy dokončovat a Epocha mi vydala první z nich, na čtení vůbec nemám čas. Raději sám píšu.
Vaše novinka Srab z trilogie Masomlejnek není vaší první knihou. Kdo vám poradil, že vaše rukopisy jsou natolik dobré, že by je někdo mohl chtít vydat?
Určitě mě v tom vždy podporovali rodiče i manželka. Potom tu byl ale také ten opojný pocit, když jsem dokončil svůj první rukopis. To se cítíte všemocně a naprosto úžasně. Trochu mě však zchladilo, když jsem svůj první rukopis rozeslal do více nakladatelství a většina odpovědí zněla, že se buď zabývají jen překlady z cizích jazyků, nebo mají dost svých autorů a nové nepřibírají. Naštěstí mě zachránila Epocha se svou vstřícností.
Jak dlouho vaše rukopisy „ležely v šuplíku“ než se dočkaly vydání? A jak moc se musely rukopisy oproti původní verzi před vydáním změnit?
Své rukopisy jsem poslal do Epochy ihned po dokončení. Tehdy řádil Covid a byly tam trochu zmatky. Nakonec jsem ale dostal kladnou odpověď na Likvidátora, jehož vydání se později několikrát posunulo. Dohromady asi o dva roky.
Pokud se podívám na Likvidátora a Sraba (Vojáka Země jsem bohužel nečetl), pak je jejich společným jmenovatelem škatulka akčního braku. Jaký máte k tomuto žánru vztah?
V podstatě ani žádné jiné knihy už nečtu. Jako chlapa mě romantika moc nezajímá, detektivky mě neoslovili a knihy podle skutečných událostí mi připadají trochu nudné. Rád se při četbě bavím. Musí tam být akce, krev, humor, sex a musí to odsýpat. Proto právě tenhle žánr. Nechci se nudit nebo myslet na smutné věci. Život sám je kolikrát dost smutný a těžký. Já v něm chci radost a akci.
I obálky obou vašich knih doposud vydaných u Epochy jasně říkají, že se bude jednat o brakovku. Jak se vám tahle vizuální stylizace líbí?
Obálky na mé knihy mi původně namalovala manželka. Trochu mě zklamalo, když mi Epocha sdělila, že raději dělají obálky sami, aby knihy lépe oslovili čtenáře. Nechal jsem to tedy na nich, protože přece jen už mají zkušenosti s tím, jak lidi zaujmout. A udělal jsem dobře. Když mi poslali první návrh obálky na Likvidátora, byl jsem nadšený. Jiří Arbe Miňovský má obrovský talent a já moc doufám, že spolu budeme spolupracovat i nadále. Podle toho jak on kreslí a jak já píšu je totiž jasné, že musíme mít oba stejnou slabost pro zvrhlosti. 😊
Pojďme se trochu blíž podívat na Sraba. První pasáže jsou o vycestování ze Země, přenos na cizí planetu… Jak moc jste na vysvětlení těchto technologií musel studovat reálie?
Po pravdě, sázím na to, že většina čtenářů zná z fyziky asi tak stejné základy jako já. Vezmu základní fyzikální pravidla, rozvinu je směrem, kterým chci a nebo si vymyslím vysvětlení, díky kterému je mohu porušit. Jeden můj kamarád je jaderný fyzik a když si představím, jak ho mé překroucení fyziky v knize muselo rozplakat, hrozně mě to těší. 😊 Příště se s ním asi raději zkusím při psaní poradit.
A co ty ostatní věci v knize – vojenská technika, taktika a samozřejmě všemožné potvory, proti kterým musí lidé na planetě Luzné bojovat?
Všechno si to cucám z prstu, nebo mrknu na internet, nebo na nějaký dobrý film 😊 Monstra si vymýšlím rád. Stačí když zavřu oči a hned je vidím. Formuji si je v představivosti podle toho, jak zrovna potřebuji. I když asi nezapřu, že jsem měl vždy slabost pro dinosaury. Ti jsou prostě skvělí.
Člověk by při čtení získal pocit, že nemáte lidi moc rád a že by vám nevadilo je poslat na cizí planetu do chřtánu lidožravých potvor?
To je bohužel pravda. Třeba do takové sněmovny bych s chutí vypustil celé stádo těchto příšer. I když mám pocit, že by nakonec s kňučením utekly, kdyby to tam viděli. Lidí je prostě strašně moc. Nesnáším davy.
Kterého z těch smrtících tvorů máte nejraději?
Nejlepší mi přijdou Vrci. Ty jsem si v hlavě opravdu vymazlil. I když zrovna neodpovídají těm na obálce 😊 Ale i triceratopsové jsou boží. Chtěl bych mít jednoho jako mazlíčka.
Jste jeden z mála autorů, co se nebojí psát erotiku a umí to dobře. Máte na to nějaký recept?
Sex pomáhá. Když ho nemám, píšu erotické scény jako o závod. Mám rád sex. Vždycky jsem ho měl rád. I když, od doby co máme se ženou dítě ho už nemám tolik. Maximálně jednou, dvakrát denně. Kdyby na mě ale nějaký ozbrojenec namířil pistoli, ať mi raději míří na hlavu než na rozkrok. Rád bych časem napsal i nějaké erotické romány.
Byla v nějakém z vašich rukopisů scéna, kdy jste si sám řekl, že tohle je už moc, že to tam nemůžete dát?
To je právě to úžasné na sci-fi a fantasy. Nic není moc. A když to je přece jenom moc, můžete si vymyslet vysvětlení, aby to nebylo moc. I když mě moje okolí často zrazuje od toho, abych do knih nedával tolik erotiky. Ne každý to má rád. Na druhou stranu, já erotiku rád mám a proto tam bude. 😊
V přemluvě zmiňujete, že z vás vaše učitelka češtiny nikdy neměla příliš radost. Co myslíte že by řekla tomu, že jste napsal TAKOVÉHLE knihy?
Paní učitelka ze mě měla radost vždycky. Byl jsem asi jediný ze třídy, kdo opravdu hodně četl a rád jsem s ní o knihách diskutoval. Zklamala ji až má maturita. Vytáhl jsem si špatné téma na slohovou práci a pak ještě na ústní zkoušku Jiřího Wolkera. Zmetka jednoho. To byl můj konec. Paní učitelka neodsuzovala žádný žánr knih. Věřím, že na mě bude pyšná, až zjistí že jsem nějaké knihy napsal a bude jí jedno o jaké knihy půjde.
Srab je prvním dílem plánované trilogie. Máte už ji pohromadě celou nebo ještě dopisujete?
Celou trilogii mám napsanou už od loňského září. Strašně dlouho mi ale trvají opravy. Každý rukopis třikrát opravím, tedy v podstatě přepíšu, než ho pošlu do Epochy. Dvojku jsem jim poslal k posouzení zrovna dnes 2.6.2024. Trojku bych rád opravil do konce léta. Už se totiž nemůžu dočkat až budu zase psát. Opravy jsou na prd. 😊
A na závěr: uvidíme vás někde rozdávat fotky a podpisy?
Jestli se někdy splní můj cíl, abych byl známým českým spisovatelem, pak určitě. I když po mě nikdo nesmí chtít věnování. Mám rukopis jako prvňáček. Do té doby bych se tomu ale rád vyhnul. Nemluvě o tom, že v absolutní většině případů bych musel jet do Prahy. Nemám rád Prahu. Je tam moc lidí. Až se dostanu k moci, trochu to tam srovnám. Zatím to ale aspoň můžu udělat v knize Bohobijec. To bude pokračování Likvidátora. 😊
Úvodní foto: Epocha
Fotky v článku: Archiv autora
