Zdeněk Řehák: Štvanice

Yang se mírně kolébala v bocích a se zavřenýma očima vychutnávala ostré proudy chladné vody, které jí příjemně masírovaly kůži.

Ještě zezadu a dost. Voda přestala téct. Dávka se vyčerpala.

Vystoupila ze sprchového koutu pod fén a s pažemi nad hlavou se v proudu vlažného vzduchu začala zvolna otáčet. I po jednom dítěti měla stále pěknou postavu. Souměrnou, s útlým pasem, s pěkným zadečkem nad štíhlýma rovnýma nohama, které vepředu rámovaly malý černý klín. Drobné prsy byly zakončeny tmavě hnědými dvorci, uprostřed nichž nyní chladem vypučely nezvykle veliké bradavky.

Ve sprše nebo pod fénem ji Throng pozoroval nejraději. Ten pohled mu stále ještě působil radost. Po této noci však Throng svou ženu nevnímal. Dnešní noc byla pro něj i Yang jeden neskutečný horor. Počítačem řízená léčba už po kolikáté v týdnu nezvládla záchvaty dušnosti, a k jejich dcerce musel přijet lékař osobně. Dnešní noci dokonce třikrát za sebou.

Teď ležela malá Li v antialergickém stanu, na droboučkém obličeji měla průsvitnou inhalační masku napojenou hadicí na zdroj inhalační směsi a namáhavě pisklavě dýchala. Pod její zpocenou průsvitnou kůží se modraly něžné pletence žilek, v nichž proudila krev změněná staletími vývoje v civilizační prokletí.

Li ve spánku tichounce zasténala a pohnula se.

Yang vypnula fén, na holé tělo si natáhla ochrannou kombinézu a na hlavu nasadila přílbu s malou rezervou kyslíku v týlním zásobníku. Teprve potom vešla do antialergického stanu své nemocné dcerky. Tiše přistoupila k jejímu lůžku a gázou jí otřela zpocený obličejíček. Kolik takových příšerných nocí ještě přijde. Je vlastně úžasné, že existuje možnost tohoto výjimečně nadstandardního ošetřování, zabezpečeného drahým, ale nebývale výhodným zdravotním pojištěním. Kdyby toho nebylo, dávno bychom to finančně nevydrželi. Štěstí, že má Throng pořád takový příjem, napadlo Yang. Jak dlouho to ovšem vydržíme psychicky.

Ozval se bytový alarm.

Podřimující Throng otevřel oči a pohlédl na obrazovku videotu.

Před dveřmi bytu stály povědomé postavy v modrých zdravotnických kombinézách s červenou páskou pohotovostní služby na pažích. Copak asi doktor zapomněl, pomyslel si Throng. Za jiných okolností by se možná zvedl a šel otevřít osobně, protože ve Městě jeden nikdy neví, ale teď se jen unaveně natáhl k domácímu počítači a odblokoval vstup do bytu.

Tři vteřiny poté postava v modrém vstoupila dovnitř. Ne. Nebyl to ten doktor, který tady byl před chvílí. Tenhle byl menší, vypadal divně, nebo vlastně spíš legračně, a místo pohotovostního kufříku svíral něco v ruce a ukrýval to za zády. Throng na něj tázavě pohlédl. Zdravotník se usmál a ukázal modrý plastový vysokonapěťový paralyzér. Namířil s ním přímo do středu Throngova těla. Na co má s sebou tuhle věc a proč s ní na mě míří, bylo poslední, co vyčerpaného Thronga napadlo, než mu mohutný elektrický výboj zastavil srdce.

Yang uslyšela nějaký divný zvuk, který do chodu domácnosti nějak nepatřil, ale nemohla mu zatím věnovat pozornost, protože se právě soustředila na výměnu prázdné infuzní soupravy za plnou. Když pak za sebou uslyšela hluk rozevíraného vchodu antialergického stanu, neotočila se. Jen ji napadlo, že se Throng nepodrobil očistě, a že by bez doporučené procedury do stanu vstupovat neměl.

Výboj ji zasáhl do krku v okamžiku, kdy dokončila výměnu souprav. Mrštil s její drobnou postavičkou přímo do infuzního stojanu, který se pod náporem těla překotil do lůžka malé Li. Hluk a úder děvčátko probudily. Otevřela oči a uviděla nad sebou někoho ve známé modré zdravotnické uniformě. A ještě s něčím zvláštním, co ji přinutilo se usmát.

„Kukik,“ řekl ten člověk.

„Kukik,“ opakovala po něm to směšné slovíčko. „Ty si jdeš se mnou hrát?“

„Ovšemže. Zavři očička, bude překvapení,“ odpověděl chlápek v modré kombinéze.

Poslechla ho.

Přiložil jí paralyzér ke spánku a omráčil ji.

Letmým pohledem zkontroloval výsledky své činnosti, pak vpustil do bytu lékaře a uklizeče. Uklizeči přinesli kanystry enzymu, kyseliny a neutralizátoru, skládací nádobu, ochranné oděvy s maskami a láhvemi kyslíku. Všichni byli báječně sehraní. Zatímco lékař přiklekl ke každé z postav a aplikoval jí do krční tepny megadávku succinylcholinu, uklizeči složili nádobu, navlékli se do ochranných oděvů a připravili směs. Tři minuty nato konstatoval lékař u všech injekcí ošetřených osob ochrnutí svalstva s následnou zástavou dechu. Neprováděl to z ohleduplnosti. Bylo to jen praktické opatření. Od té doby, co používali při práci succinylcholin, neměly oběti při kontaktu s kyselinou křeče. Pokynul uklizečům a ti přenesli bezvládná těla do koupelny, a tam je vysvlékli do naha. Pak je trpělivě, jednu po druhé, v nádobě rozpustili. Nebyla to těžká práce a nezabrala příliš času. Jen při rozpouštění lebek a pánevních kostí museli více míchat. Každou náplň pak zneutralizovali neutralizátorem a vypustili do koupelnového odpadu.

Když skončili, vymyli nádobu a úhledně ji složili.

Svlékli ze sebe ochranné oděvy, opláchli je. Vytřeli a uložili vše do zavazadel.

Omyli i sebe.

Pak po sobě vzorně odstranili všechny stopy včetně pachových.

Zapojili bytový počítač a opustili byt.

Přesně pět minut po jejich odchodu opustil své strategické stanoviště u výtahu i venkovní jistič. Potěšeně konstatoval, že dnes to proběhlo všechno hladce. Ne jako posledně, kdy musel v protějším bytě urychleně likvidovat dva staré zvědavé manžele, takže uklizeči zuřili, že jim přibyla další práce. Ne. Ve Městě se zvědavost nevyplácí.

Jistič nastoupil do přivolaného výtahu a při cestě dolů se už jen hluboce zamýšlel nad tím, co si dá dnešního rána ve svém útulném a luxusním bytě k snídani.

• Autor: Zdeněk Řehák
• Formát: paperback
• Počet stran: 288
• Cena: 239 Kč
• Vydá: Triton, 2011