Každý může být úchvatně krásný, co je na tom špatného? Tally bude brzy šestnáct a už se nemůže dočkat. V jejím světě šestnácté narozeniny znamenají operaci, která člověka změní z fyzicky ošklivého na dokonale krásnou bytost, a tím jej katapultuje do ráje
Několik týdnů před narozeninami však Tally potkává novou kamarádku Shay, která si není úplně jista, jestli vůbec chce být krásná. Mnohem raději by se ocitla mimo dokonalý svět, na utajeném místě zvaném Kouř, kde žijí oškliví, kteří se rozhodli vzbouřit proti diktátu a povinnosti být krásný. Když Shay uteče a zanechá Tally zašifrovaný vzkaz s popsanou cestou do společenství, odhalí Tally odvrácenou stranu světa krásných – a není to nic pěkného. Úřady ji postaví před nejhorší volbu, jakou si dokáže představit: buď najde svoji kamarádku a vrátí se s ní zpět, a zároveň prozradí úřadům, kde se úkryt nachází, nebo nikdy nebude krásná. Její rozhodnutí jí navždy změní život…
„Myslím, že už jsi připravená.“
Tally přenesla váhu na pravou nohu, pokrčila kolena a zastavila.
„Na co?“
Shay pomalu proplula kolem ní, zvolna unášená větrem. Byly tak vysoko a daleko, kam se prkna mohla dostat; nad korunami stromů na okraji města. Bylo zvláštní, jak rychle si Tally zvykla být tak vysoko, kde jí v dlouhém pádu bránilo jen prkno a náramky.
Seshora byl úžasný výhled. V centru města za jejich zády se zdvíhaly věže New Pretty Townu a kolem nich se rozprostíral zelený pás, pruh lesa, který odděloval střední a starší krásné od mladých. Starší generace krásných žily v předměstích skrytých za kopci, v řadách velikých domů oddělených zahradami, na kterých si hrály jejich děti.
Shay se usmála. „Připravená na noční výlet.“
„Hele, nevím, jestli se mi chce znovu přes řeku,“ řekla Tally, protože si vzpomněla, co slíbila Perisovi. Za poslední tři týdny si navzájem ukázaly spoustu triků, ale od té noci, kdy se setkaly, už v New Pretty Townu nebyly. „Dokud se neproměníme, samozřejmě. Ostraha teď asi bude…“
„Nemluvím o New Pretty Townu,“ přerušila ji Shay. „Tam je stejně nuda. Vyrazíme na celou noc.“
„Dobře. Myslíš létat po okolí Uglyville?“
Shay zavrtěla hlavou a dál se nechávala unášet větrem.
Tally přesunula váhu. „Tak kam jinam?“
Shay strčila ruce do kapes, rozpažila a proměnila tak bundu kolejní uniformy v plachtu. Vítr ji nesl dál od Tally. Tally reflexivně posunula špičky dopředu, aby jí její prkno stačilo.
„Ven.“ Shay pokývla směrem do otevřené krajiny před nimi.
„Na předměstí? Tam chcíp pes.“
„Ne na předměstí. Za ně.“ Shay posunula špičky na samotné okraje prkna. Do halenky se jí opřel chladný večerní vítr a zrychlila. Nechala se unášet k vnějšímu okraji zeleného pásu. Za hranice.
Tally se rozkročila, naklonila prkno a dostihla kamarádku. „Jak to myslíš? Úplně z města?“
„Jo.“
„To je šílený. Tam nic není.“
„Je tam toho spousta. Opravdové stromy staré stovky let. Hory. A ruiny. Bylas tam někdy?“
Tally zamrkala. „Jasně.“
„Nemyslím na školním výletě, Tally. Bylas tam někdy v noci?“
Tally prudce zastavila. Rezavé ruiny byly pozůstatkem starého města, obrovským památníkem dob, kdy bylo příliš mnoho lidí a všichni byli neskutečně hloupí. A oškliví. „Ne. Neříkej, že ty jo.“
Shay přikývla.
Tally spadla čelist. „To není možné.“
„Myslíš si, že jsi jediná, kdo zná dobré triky?“
„No, řekněme, že ti věřím,“ opáčila Tally. Shay měla ve tváři takový zvláštní výraz a Tally už věděla, že si na něj musí dávat pozor. „Ale co když nás chytí?“
Shay se rozesmála. „Tally, tam venku nic není, sama jsi to říkala. Nikdo a nic nás nechytí.“
„A fungují tam prkna? Funguje tam vůbec něco?“
„Speciální ano, když víš, jak je oblafnout a kudy letět. A dostat se kolem předměstí je hračka. Stále po řece. Nahoře proti proudu jsou peřeje, tam se čluny nedostanou.“
Tally znovu otevřela ústa. „Tys to už vážně dělala.“
Vítr se opřel do Shayiny bundy a ona se smíchem poodlétla. Tally musela za ní, aby zůstala v doslechu. O nohu jí zavadila větev. Terén pod nimi začínal stoupat.
„Bude to psina,“ zavolala na ni Shay.
„Ale riskantní.“
„Klid. Chci ti to ukázat od chvíle, co jsme se poznaly. Cos mi řekla, že ses dostala na ve
