Robert A. Salvatore: Mečové moře

Mocné válečné kladivo Aegisův tesák se ocitlo v rukou zákeřné kapitánky pirátů Šíly Krí. Drizzt a jeho společníci opouští Desetiměstí a vydávají se hledat Wulfgara, který je pirátce v patách. Sami se přitom pustí po stopě válečného kladiva, aniž by tušili, že je čeká překvapivé shledání a poslední bitva o Wulfgarovo srdce a duši. * Poslední díl legendy o Drizztovi.

Jednomu z darebáků stačilo tam jen tak stát a tupě zírat na točící se drahokam. Druhý ho ale sledoval pouze okamžik, pak se narovnal, hrubě potřásl hlavou a zamlaskal.

„Tak to ne, ty malej podvodníku!“ zařval.

Regis vyskočil na nohy, nadhodil si rubínový přívěsek a chytil ho do buclaté malé ruky. „Nedovol, aby mi ublížil!“ křikl na uhranutého muže, když druhý vykročil a natáhl se Regisovi po krku.

Regis byl rychlejší, než se zdálo, a uskočil, vyšší muž byl ale ve výhodě a snadno by ho dohonil.

Vtom ale zasáhl uhranutý lupič, který si byl naprosto jistý, že malý chlapík je jeho přítel, drahý přítel. Vrazil proto do společníka a povalil ho na zem. Během okamžiku se dvojice válela po zemi, bušila do sebe pěstmi a hlasitě si nadávala.

„Seš blb a ten malej je podvodník!“ řval první lupič a zasáhl druhého pěstí do oka.

„Seš surovec a ten malej je můj kámoš!“ odsekl jeho kumpán a oplatil mu ránu úderem do nosu.

Regis si oddychl, otočil se a rozhlédl se po bojišti. Sehrál svoji roli stejně dokonale jako při ostatních dobrodružstvích, která v nedávné době se Společníky síně zažil. Když ale pomyslel na to, jak by se s těmi dvěma vypořádal Drizzt, jak by se jeho scimitary oslnivě blýskaly ve slunečním svitu, litoval, že něco takového nedokáže.

Pomyslel na to, jak by se s nimi vypořádala Catti, která by bezpochyby využila kombinaci rychlých a smrtících úderů Řezákem a dobře mířených, ničivých zásahů bleskovými šípy vystřelenými z úžasného luku. A opět litoval, že něco takového neumí.

Pomyslel na to, jak by darebáky vyřídil Bruenor, jak by utržil ránu do obličeje nebo do boku a oplatil ji, ránu, která by skolila i obra, ale on by údery prostě přijímal, dokud by dvojici nezamáčkl do bláta, a litoval, že něco takového neumí.

„Né,“ řekl si Regis a v soucitu s Bruenorem si promnul rameno. Každý má vlastní způsob, řekl si a otočil se zpátky k lupičům, kteří se váleli v bahně před ním.

Jeho nový poskok prohrával.

Regis vytáhl vlastní zbraň, malý palcát, který mu vykoval Bruenor, a zasadil jím několik dobře mířených ran, jež opět navedly věci správným směrem.

Jeho poskok brzy získal navrch a Regis byl na cestě k úspěchu.

Každý má vlastní způsoby.

Bodla a darebák vytrhl sekyru ze země, zvedl ji před sebe a sekal ze strany na stranu, aby bodající meč zablokoval nebo ho aspoň odvrátil.

Catti vykročila a dostala se až příliš blízko, to si aspoň myslel její protivník, jak věděla. Byla si totiž jistá, že ji muž podcení. Poznámky, které pronesl, když ji uviděl, jí víceméně prozradily, jak o ženách smýšlí.

Skočil jí na lep, rozmáchl se a pokusil se ji zasáhnout tupou stranou sekyry.

Zapřela se, otočila a prosmýkla se kolem nešikovné zbraně, a přestože mu v tu chvíli mohla vrazit Khazid’heu do hrudi, nakopla ho místo toho vší silou do rozkroku.

Uskočila, muž zasténal a znovu se připravil k útoku.

Catti počkala a nechala ho zaútočit. Rozmáchl se a opět se chystal použít mocné, ale prakticky neúčinné vodorovné seknutí, přesně jak tušila. Tentokrát Catti ucouvla jen natolik, aby ji zbraň o chlup minula. Dostala se za mužovy napřažené ruce, otočila se na levé noze, pravou kopla dozadu a nabrala muže rovnou do rozkroku. Nevěděla, proč to dělá, prostě se jí chtělo. A znovu unikla z dosahu dřív, než darebák zareagoval, než se vzpamatoval z příšerné bolesti, která se mu šířila z rozkroku a obracela mu žaludek.

S vypětím všech sil se mu podařilo napřímit a zvednout sekyru co nejvýš, pak se s řevem pustil do zoufalého útoku. Hladový hrot Khazid’hey se zaryl muži do břicha a zastavil ho. Catti otočila zápěstím, řízla smrtící čepelí dolů a přistoupila blíž, takže se muži ocitla tváří v tvář.

„Sadím se, že to fakt bolí,“ zašeptala a tvrdě trhla kolenem nahoru.

Uskočila dozadu, znovu se vrhla vpřed, otočila se a sekla mečem po vnitřní straně padající sekyry. Ostrá čepel přeřízla násadu, jako by byla z vosku. Pak Catti zase uskočila, ale dopřála si ještě jedno dobře mířené kopnutí.

Darebák bolestí šilhal a šklebil se, přesto se ji pokusil pronásledovat, Khazid’hea mu ale přeřízl opasek a tkanice u kalhot a ty mu spadly ke kotníkům.

Muž udělal jeden krátký krok, pak další, zakopl a spadl po hlavě do bláta. Zabahněný a zkroucený bolestí se vyškrábal na kolena, a když se přiblížila, ohnal se po ní. Teprve v tu chvíli si, jak se zdálo, uvědomil, že mu v ruce zůstalo jen topůrko. Minul cíl a stočil se doleva. Catti se postavila za něj, nohou se mu zapřela o pravé rameno a povalila ho zpátky do bláta. Opět se zvedl na kolena a oslepen bahnem se divoce oháněl.

Byla za ním.

Skopla ho zpět do bahna.

„Zůstaň dole,“ varovala ho.

Omráčený hrubián plival kletby, bláto a špinavou vodu, ale paličatě se znovu zvedl.

„Zůstaň dole,“ řekla Catti, protože věděla, že se bude snažit zjistit, odkud přichází její hlas. Vytrčil jednu nohu do strany kvůli rovnováze, otočil se a zoufale mávl topůrkem.

Catti přeskočila jak topůrko, tak nohu, přistála přímo před mužem a využila setrvačnosti k dalšímu mocnému kopanci do rozkroku.

Tentokrát se muž stočil do klubíčka, tiše kňoural a držel se za rozkrok, a ona věděla, že už znovu nevstane.

Catti pohlédla na Regise, zakřenila se a vydala se pro luk.

Bruenor zoufale trhl paží a nohou, zvedl koleno, opřel se o ně rukou a zatlačil. Jedno z prken prasklo a vylétlo vzhůru, takže vytvořilo štít proti útočníkovi. Bruenorovi se podařilo uvolnit ruku natolik, aby deskou vyrazil rusovlasému muži dýku z ruky.

Anebo se darebák prostě rozhodl zbraň pustit, uvědomil si trpaslík.

Muž se ohnal pěstí, udeřil kolem desky a zasadil Bruenorovi pořádnou ránu do obličeje. Následoval úder zleva a další zprava a Bruenor se neměl jak bránit, proto se o to ani nepokoušel. Nechal muže, ať do něj buší, a sám se zatím svíjel, až si osvobodil obě ruce. Konečně se mu podařilo vyrazit vpřed a aspoň trochu se bránit. Pravou rukou chytil muže za levé zápěstí a udeřil tak silně, že muži málem utrhl hlavu.

Rváči se ale taky podařilo chytit Bruenora za ruku, dostali se tak do patové situace, přetahovali se a vůz zatím jel a poskakoval dál.

„Poď sem, Kendo!“ křikl rusovlasý muž. „Máme ho!“ Podíval se na Bruenora a přiblížil svůj ošklivý obličej na palec k trpaslíkovu. „Co uděláš teď, prcku?“

„Už ti někdo řek, že strašně pliveš?“ zeptal se Bruenor znechuceně.

Muž se pitomě zakřenil, odfrkl si, zachrchlal a chystal se na trpaslíka plivnout.

Bruenor se celý napjal a jako jeden velký sval, možná jako tělo velkého hada, udeřil. Praštil lupiče čelem do obličeje, muž trhl hlavou dozadu a hleděl tak na nebe, když plivl – přese všechno se mu to podařilo. Plivanec vylétl nahoru a pleskl přímo na něj.

Bruenor vyškubl ruku z lupičova sevření, pustil jeho paži a popadl darebáka za krk a za opasek. Následně ho zvedl nad hlavu a přehodil přes bočnici jedoucího vozu.

Bruenor si všiml, jak klidně odložil zbývající lupič opratě, otočil se a tasil krásný rapír. Stejně klidně tedy vylezl z tajného úkrytu, sáhl dovnitř a vytáhl sekyru s mnoha zářezy.

Trpaslík si opřel sekyru o pravé rameno a nedbale rozkročil nohy, aby udržel na nadskakujícím voze rovnováhu.

„Raděj bys měl tu věc vodložit a zastavit ten pitomý vůz,“ řekl protivníkovi, který před sebou mával rapírem.

„To ty by ses měl vzdát, pošetilý trpaslíku!“ Když domluvil, vrhl se vpřed, ale Bruenor, který měl dost zkušeností na to, aby odhadl jak jeho dosah, tak rovnováhu, ani nemrkl.

Jenže trpaslík se přepočítal. Hrot rapíru zasáhl jeho mitrilový náprsní krunýř, našel v něm škvíru a tvrdě trpaslíka píchl.

„Au,“ řekl Bruenor, ale nezdálo se, že by na něj útok udělal dojem.

Lupič ustoupil a připravil se k dalšímu útoku. „Tvá nemotorná zbraň se mé rychlosti a mrštnosti nevyrovná!“ prohlásil a znovu vykročil. „Ha!“

Nato Bruenor mávl silným zápěstím, hodil sekyrou, ta se po jediné otočce zasekla lupiči do hrudi a přirazila ho k opěradlu lavice.

„Vopravdu?“ zeptal se trpaslík. Jednou nohou se zapřel lupiči o hruď a zbraň vyškubl.