Po krvavé bitvě u Telmaranu převládají obavy, že její výsledek zpečetil osud Ulldartu – staré proroctví spojující Lodrikův osud s návratem zapuzeného Temného boha Tzulana se stává skutečností. Panovník je stejně jako předtím vystaven vlivu
démonických sil, jeho bývalí spojenci a přátelé se ocitli buď ve vyhnanství, nebo ve vězení. Nebo je snad někde ještě možnost záchrany? Překvapivě se objevuje chlapec, jenž nepoznán vyrůstá na vzdáleném kontinentu Kalisstron. Je to Lodrikův syn Lorin, jemuž je předurčeno postavit se mocnostem temnoty. Odváží se čelit v boji svému nesmírně mocnému otci? Nebude už pozdě?
 |
Tajná rada se shromáždila v plném počtu. Proti mužům ve zlatých róbách, jejichž tváře se pod kapucemi daly jen stěží rozeznat, seděl muž s krátkými, tmavě hnědými vlasy a hnědýma očima. Měl na sobě šat prostého sedláka, zahalený z větší části širokým pláštěm. Nic nenaznačovalo, jak je tento muž, jemuž představení všech Ulldraelových věřících v Tarpolu i v Tûrisu poskytli ve svých zdech nocleh, ve skutečnosti nebezpečný.
„Všichni vyznáváme stejnou víru, bratře Bransko,“ promluvil nejvyšší představený přátelským tónem. „Takže bychom měli spolupracovat.“
„Chceš spolupracovat s řádem, který ve skutečnosti neexistuje? To mne udivuje.“ Návštěvník se pousmál.
„Pokud vím, Tajná rada vždycky tvrdila, že neexistujeme.“
„U prostého lidu by nepůsobilo dobrým dojmem, kdybychom vás uznali,“ vysvětloval nejvyšší představený zpod kapuce.
„Také to nikdy neuděláme. Věřící mají na polích odvádět práci, která jim byla uložená. Nechci domýšlet, co by se stalo, kdyby měli pocit, že jsou vyvolení stát se bojovníky.“ Zasunul ruce do širokých rukávů róby. „To raději přenecháme rytířským řádům. A navíc jsme viděli, jak to s nimi dopadlo.“
„My nejsme odkázaní na to vaše uznání. Takhle je to dokonce i lepší. Je však opravdu nejvyšší čas, aby se něco stalo,“ pravil host. „Především nyní je zřetelněji než kdykoliv předtím vidět, že je nutné konat. Po porážce Sjednoceného vojska připadl ten úkol nám. Musíme se postarat o odstranění kabcara, abychom zabránili horším věcem.“
„Tajná rada to vidí podobně.“ Nejvyšší představený sklonil hlavu. „Ale vaše skutky vedly pouze k tomu, že je panovník nedůvěřivější, než býval. Jeho podezřívavost dosahuje rozměrů stihomamu. Propašovat do jeho blízkosti někoho, koho nezná, je prakticky zcela nemožné.“ Uchopil štíhlou dýku, kterou nejspíš uchovával v rukávu, a položil ji na stůl. „Jed, kterým byla tato čepel ošetřena, je podle našich poznatků nejsmrtelnější, jaký kdy existoval. Je mnohem účinnější než všechny ostatní. Jeden z našich mnichů ho s největší pravděpodobností měl u sebe, když dostal za úkol kabcara zabít. Je mrzuté, že selhal. Mladíka zachránil před smrtí během korunovace sám Tzulan.“ Ukázal na zbraň se skleněným hrotem. „Vidíš, bratře Bransko, že ani my jsme nebyli nečinní.“
„Ale stejně neúspěšní jako my. Zdá se, že Tzulan je vždy na místě, a to přesně ve chvíli, kdy ho kabcar potřebuje.“
Muž se zadíval na dýku obsahující průhlednou kapalinu. „Neobvyklá práce. Dosud jsem nic podobného neviděl. A to jsem spatřil nejeden z nástrojů, jimiž je možno prosadit Ulldraelovu vůli.“
„A zde jsi proto, abys jeho vůli konečně uskutečnil,“ prohlásil nejvyšší představený. Dva méně významní mniši jakoby mimochodem posunuli nádoby s uhlím a vykuřovadly směrem k hostovi a ten se dal do smíchu.
„To si můžeš odpustit. Já na kouř pravdy nijak nereaguji. Než by tyhle substance začaly účinkovat, dávno byste všichni spadli ze židlí.“
Bransko se ušklíbl. „Patří k mému vzdělání, abych se v těchto rostlinách vyznal.“
„Já jsem pouze chtěl, abys více cítil tuto vybranou vůni,“ zalhal nejvyšší představený a opětoval falešný úsměv.
„V našich zahradách pěstujeme jen nejlepší rostliny.“ Opřel se v křesle. „Nuže, poraďme se, jak můžeme tomuto atentátu napomoci k úspěchu.“
„Musím se nenápadně dostat do kabcarovy blízkosti. Potom s ním bude amen. S touhle dýkou zcela jistě.“
„Jediní, kteří se směji kabcarovi přiblížit, jsou konzultant, tělesní strážci a stratég,“ vypočítával nejvyšší představený Ulldraelova řádu. „A jejich tváře panovník dokonale zná. A samozřejmě také palácoví sluhové.“
„Je mi některý z nich podobný?“ přemýšlel Bransko. „Nebo navštěvuje kabcar pravidelně některá místa jako například chrám? Nebo budovu rady?“
Nejvyšší představený potřásl odmítavě hlavou. „Potom nám zbývá jediná možnost, zaskočit místo některého sluhy, který je mi víceméně podobný. Musím tenhle výhonek zla zaskočit tam, kde nebude počítat se žádným útokem.“
„Slyšel jsem, že si rád dopřává parní lázeň,“ napadlo muže ve zlaté róbě. „Mezi všemi obláčky horké páry by snad mělo být možné, aby ses dostal až k němu. Necháme to prověřit. Samozřejmě s krajní obezřetností. Jestli se někde objeví nejmenší náznak podezření, bude náš plán odsouzený k neúspěchu.“
„Dobrá,“ odvětil muž s důvěrou v hlase. „Ulldrael Spravedlivý mě bude chránit a pomůže, aby se můj plán zdařil. Ale co se stane, až panovníka zabijeme? Těch třicet tisíc cizinců, které máme v zemi, mi působí starosti. A ani Sinureda zatím nikdo neporazil.“
„Pokud zničíme ohnisko, skrz které sesílá Spálený bůh na zem zlo, bude se Sinured muset obejít bez cizí pomoci. Rozhodující skutky, jež nenávratně povedou k návratu Doby temnoty, musí dle našeho názoru vykonat ten mladík.“ Nejvyšší představený položil ruce na desku stolu. „Jsme připraveni. Víc nemusíš vědět. Mohlo by se však stát, že bůh uskuteční zázrak, a až srdce zla padne poraženo k zemi, povstanou bojovníci., kteří doposud zůstávali ve skrytu. Bojovníci, které k nám vyslal Ulldrael Spravedlivý.“
„Skrytí bojovníci?“ zdálo se, že Branska neurčité, záhadné náznaky ze strany jeho partnera příliš nepřesvědčily.
Muž ve zlaté róbě zpočátku mlčel. Potom se podle všeho rozhodl, že svůj záměr přece jen vysvětlí blíže. „Co myslíš, proč se kabcarovy tzulandrijské jednotky tak rychle vypořádaly s Borasgotánci?“ V hlase mu zazníval pobavený podtón. „Nuže, dříve než nám dáš nesprávnou odpověď, prozradím ti to, bratře Bransko. Naši bratři poskytli Arrulschánovým vojákům přístřeší a ukryli je v budovách Ulldraelova řádu. A tyto budovy Tzulandrijci neprohledávali, Ulldraelovi budiž za to vzdán dík. Nikdo se nepodivil nad tím, že počet mnichů najednou tak nesmírně narostl. A nyní jsou připraveni, až dostanou povel, rázem se zvednout a překvapivě se na Zvíře vrhnout. Také na hranicích s Rundopâlem se leccos událo. Zatímco si kabcar razil cestu na jih, trestuhodně zanedbával sever. Zjistí, že pokud byl přesvědčen o Arrulschánově porážce, byla to velká chyba.“
„Vy věříte slovu nějakého šílence?“ Bransko si pohrával se štíhlou dýkou, znovu se na ni zadíval a přitom dopřával myšlenkám naprostou volnost.
„Až zlo v podobě Sinureda a toho konzultanta vypudíme z kontinentu pryč, zbude nám dost času postarat se o další záležitosti. Možná přenecháme Arrulschánovi za odměnu půlku Tarpolu. Tato věc však má jednoznačně přednost.“
„Takže Ulldraelův řád z toho tak jako tak vyjde jako vítěz,“ shrnul host své úvahy. „S atentátem nebude mít nic společného, a až bude Zvíře poraženo, bude se moci prezentovat jako hrdina. Lidé budou do chrámů z vděčnosti přinášet mnohem větší dávky než dříve. Nemám pravdu?“ Bransko velice dobře pochopil plány Tajné rady. „A soudím, že se postaráš o to, aby tentokrát usedl na trůn takový kabcar, s nímž nebudou problémy. Kabcar, který bude řádu činit jenom samé dobro. Kabcara?“
„Ne. Ta je příliš arogantní, příliš málo oddaná Spravedlivému. Kabcara zmizí. Jestli si to Spravedlivý přeje, tak se to i stane.“ Nejvyšší představený vytvořil z rukou kouli na znamení Ulldraelovy neskonalé moci. „A Tajná rada si je naprosto jistá, že se tak stane. Právě proto, že na Ulldraelově kontinentu došlo k tolika krutostem, potřebuje bůh naši skromnou pomoc. Pomoc všech, kdo ho uctívají. I Božského srpu, bratře.“
„Přispějeme svým dílem a zabijeme kabcara, aby se jeho prostřednictvím nemohla dále šířit Doba temnoty. Vaším úkolem poté bude, abyste zemi uchránili před zmatky a neklidem.“ Muž si přítomné změřil ledovým pohledem. „A jestli se vám to nepodaří, může se stát, že pokud Ulldrael nebude se služebníky spokojený, přiměje nás k tomu, abychom vyztužili klasy, které by mohly být uvnitř prohnilé.“ Opatrně odložil úzkou dýku. „Myslím, žes mě pochopil, nejvyšší představený.“
Pokud nestydatá výhrůžka muže ve zlaté róbě zneklidnila, velice dobře to zamaskoval. „Spravedlivý nebude mít nejmenší důvod k nespokojenosti se svými skromnými služebníky. Nebude nutné prořezávat klasy. Jsou zlaté a dobře rostlé, zdravé a plně se řídí Ulldraelovou vůlí.“
Dveře do místnosti se otevřely a dovnitř se vpotácel jeden z méně významných mnichů. Z obličeje čišelo zděšení, levé obočí měl roztržené, na hnědou róbu kapala krev. Tajná rada vyskočila, Bransko sáhl pod plášť, kde měl uschované skryté zbraně.
„Je mi to líto, nejvyšší,“ zasípal muž a zhroutil se.
První ozbrojenci s kabcaravými odznaky na uniformách se vřítili do místnosti, kde na ně Bransko okamžitě zaútočil.
V každé ruce držel srp, vířil jimi a se smrtelnou přesností zasahoval nechráněná místa zbrojí kabcarových vojáků. Když však poslal k zemi čtvrtého útočníka, přemohla ho stále narůstající přesila vojáků a skončil v poutech.
Velitel vojáků pospíchal ven a zakrátko se vrátil. Spolu s ním se objevil nejdříve přátelsky se usmívající Mortva Nesreca a po něm i podmračený kabcar.
„Musím vám poděkovat za zásah, Vaše Veličenstvo kabcare,“ řekl nejvyšší představený a uklonil se mladému panovníkovi. „Sice nevím, jak jste se dověděl, že se má Tajná rada stát obětí fanatika z řad Božského srpu, ale jsme vašimi velkými dlužníky. Ulldrael Spravedlivý vám dopřeje dlouhý život.“
„Ušetřete si své lži, představený,“ odsekl Lodrik lhostejně. „Ani vy, ani Ulldrael mi nepřejete dlouhý život.“ Z manžety pravé rukavice vytáhl nějaký dokument a zamával jím muži ve zlaté róbě před očima. „Poznáváte to? Poslal jste to svého času mému otci. Ale protože ten zemřel příliš brzy a zřejmě o tom nestačil nikomu říct, našel jsem ten dopis až nyní.“ Udeřil papírem o stůl, těsně vedle dýky. „Nemusíte nic říkat. Vaši vinu dokazuje pečeť a podpis. Zákon o velezradě se nezastaví ani před Ulldraelovým řádem. Podepsal jste vlastní rozsudek smrti, nejvyšší představený.“ Kabcar se rozhlédl po kruhu mlčících mužů v róbách. „Bude mi potěšením zjistit, kdo z vás všech se na tom spiknutí ještě podílí. Smiřte se s tím svým takzvaným Spravedlivým.“ Podíval se na spoutaného muže v selském šatu. „Jak se jmenuješ?“
„Bransko, ty zplozenče zla,“ odsekl muž jedovatě.
Lodrik poklepal špičkami bot na zakrvácené srpy. „Už zase Božský srp?“ S předstíranou výčitkou pohlédl na nejvyššího představeného. „Nyní se dokonce spolčujete s vrahy, kteří se při svých činech neprávem odvolávají na Ulldraela. Jak hluboko jste klesli?“ Panovník se opět obrátil ke spoutanému muži. „Je jedno, cos tady dole hledal. Jsi obžalován z vraždy čtyř mých strážných a jsi vinen. K tomu nepotřebujeme žádný soud. Rozsudek bude vykonán na tržišti.“
Jeden z členů Tajné rady se vymrštil vpřed a sáhl po štíhlé dýce. Další se vrhl mezi tělesné strážce, aby ozbrojenému bratrovi odstranil z cesty překážky. První mnich dýkou okamžitě zaútočil, s triumfálním výkřikem zabořil kabcarovi čepel do paže a prudkým pootočením dýky ulomil skleněný hrot. Jeho život hned poté ukončila pozdě vedená rána mečem dalšího tělesného strážce. Muž se zhroutil na stůl a zemřel.
Nyní se i Bransko probral ze strnulosti, mocnými údery pěstí přemohl oba strážné, kteří mu na okamžik nevěnovali dost pozornosti, popadl jeden srp a rozběhl se k Lodrikovi.
Mladý muž v naprostém klidu vytáhl jednu z pistolí od opasku a střelil muže, který se na něj řítil, rovnou do obličeje. Nijak neskrýval, že z nechutné, děsivé kaše, kterou kulka udělala z tváře a lebky zasaženého protivníka, má nesmírnou radost.
Zeď za Branskovými zády se zbarvila do ruda a muž padl mrtvý na mramorovou podlahu, zatímco se členové Tajné rady seběhli do houfu a vyděšeně se tísnili v koutě místnosti. Pouze nejvyšší představený se ani nehnul.
„Zdá se, že doba, po kterou setrváte ve funkci, se blíží ke konci, Vaše Veličenstvo kabcare,“ pronesl se škodolibou radostí. „Vůli Ulldraela Spravedlivého nemůže nikdo vzdorovat.“
Lodrik si prohlédl ránu, z níž prosakovala krev a nějaká jiná tekutina. Působil obdivuhodně klidným dojmem. Zavřel oči, aby se lépe koncentroval. Nyní mohl používat pouze jednu ruku, neboť mu zasažená paže mezitím zcela zmrtvěla. Proto se musel při tvorbě správných gest velice namáhat, jeho úsilí však přineslo úspěch. Panovníka obklopila tmavomodrá záře, seskupila se kolem zasaženého místa a jemně tepala. Čím víc okraje rány srůstaly, čím menší byl otvor, který po ní zůstal, tím více jedu z ní prosakovalo. Zanedlouho již jen ušpiněný rukáv připomínal místo, kde před několika okamžiky zela rána. Lodrik se zhluboka nadechl a otevřel sytě modré oči. „Je možné, že nikdo nedokáže vzdorovat vůli Ulldraela Spravedlivého, naproti tomu té vaší vzdorovat lze.“ Nejvyšší představený na něj zíral s vytřeštěnýma očima. „O tom, že jste se spolčil s Tzulanem, nemůže být lepší důkaz než to, co jste právě předvedl.“ Kabcar neodpověděl, pouze pokynem ruky nařídil strážím, aby odvedly všechny členy Tajné rady. „Místo normálního soudu požaduji boží soud,“ zvolal muž ve zlaté róbě. „To bude spravedlivější než to, co bych mohl čekat od vás.“
- Před zraky Tzulana
- Autor: Markus Heitz
- Série: Ulldart 4
- Překlad: Zdeněk Sladovník
- Forma: hardback
- Počet stran: 272
- Cena: 259 Kč
- Vydal: Fantom Print, 2011
Také si přečtěte:
Ukázka ze Stínů nad Ulldartem, 1. dílu série Ulldart
Recenzi na Stíny nad Ulldartem, 1. díl série Ulldart
