Temné legie se vrátí se zapomenutých zemí a opět obydlí hrad Neridon, který sídlí nedaleko Keltského království. Odtud začnou napadat menší keltská hradiště, aby získaly klíč k nastolení věčné noci, kdy temnota zahalí krajinu a upíři vyjdou na povrch. Keltové potřebují pomoc elfů a Corc s druidem Teuremisem se tedy vydají do elfí říše. Corc po cestě nejenže zjistí, jaký je jeho opravdový původ, ale brzy také pochopí, že je to on, kdo může prolomit upírskou kletbu. Podaří se mu to? Vydejte se spolu s ním a druidem Teuremisem na jejich tajuplné dobrodružství.
 |
(Děj úryvku se odehrává v mučírně hradu Neridon, kde temné legie vězní keltského druida.)
„Posaď se,“ pobídl ho a ukázal na připravenou židli.
Druid v myšlenkách na chvíli vyklouzl z Gurlamova dohledu, protože ho udivila a nepochybně i uklidnila změna zařízení, v jehož objetí bude trávit další chvíle. Tolik mu známý skřipec dnes vystřídala obyčejná židle.
„Jen se posaď, neboj se,“ řekl mu Gurlam. A druid se duchem znovu vrátil do toho zvláštního hypnotického stavu, jako by vysílaného z mágových očí. Usadil se vystrašený, zmatený, apatický. Byl ve stavu, kdy už mu bylo téměř všechno jedno. Šílenství ho nadobro pohltilo a ve tvářích měl smrt. Jako by už jen stál řadu v čekárně na ni.
Poté mág Gurlam přejel bříšky svých ohyzdných prstů po jeho tváři, přičemž se druidovy oči překulily v bělmo. Otevřel mu ústa a cosi mu do nich nalil. Vtom se druid Olwen na chvíli opět dostal svým vnímáním do přítomnosti a začal se tomu vzpouzet i z těch posledních sil, které mu zůstaly. Mág Gurlam však hbitě druidova ústa zavřel a pevně a křečovitě je držel, aby se z nich nedostala ani kapka ven.
Druid se zmítal v bezmoci pod mágovými dlaněmi, nemohl tekutinu vyplivnout. Po chvilce však přestal klást odpor a tiše ji polkl.
Mág druidovu výdrž ve chvíli snad i obdivoval. Rozhodně nečekal, že ho bude vůle doprovázet tak daleko. Věděl však, že na světě není člověka, kterého by neskolil čas zde strávený. Druid Olwen už byl i tak částečně v jeho moci, to další zase dokonal onen nápoj. Nápoj pravdy. Nápoj, který zahalí člověku rozum a dovolí mu nahlížet jen do těch vzpomínek, na jaké bude tázán. Jak ony vzpomínky spatří, tak je také vysloví, bez jakýchkoliv tajností. Jeho účinky sice nejsou stoprocentní a nemusí s člověkem udělat vždy to, co s ním je zamýšleno, avšak v případě podlomeného člověka jeho účinnost nabývá na síle.
„Tak se mi to líbí,“ pochvaloval si mág, když spatřil druidova suchá ústa.
„Líbí,“ odeznívalo druidovi v mysli poslední slovo mágem vyřčené.
Jako by se mu řinula do žil jiná krev. Rozlilo se mu to v mžiku po celičkém těle až do konečků prstů. Jeho hlava jako by přestala myslet. Jeho smysly jako by přestaly vnímat, jako by jen pořád cítil mágovu ruku, když mu s ní přejel po tváři.
„Líbí,“ pořád slyšel.
Zrak ztratil na svojí ostrosti, jako by se díval pod vodou. V dáli,viděl jen ty mágovy odporné světle modré oči, jak se do něj více a více zabodávaly.
„Líbí.“
Zapomněl na okolí.
„Líbí.“
Zapomněl na čas.
„Líbí.“
Zapomněl na sebe sama. Byl nalazen jen na vlnu Gurlamových vlčích očí. Vpíjely ho. Blouznily ho. Neviděl a nemyslel na nic jiného.
- Odveta keltů
- Autor: Lukáš Meisel
- Překlad: –
- Série: –
- Forma: paperback
- Počet stran: 98
- Cena: 139 Kč
- Vydal: Repronis, 2012
?
To je jenom vtip, že ano? Takový vtípek, hned po ránu. Nejsem si jistý, jestli tu nemám vidiny ale jak koukám tak koukám, článek nemizí.
Obálka špatně udělaná. Kašlu na adaptaci Gluma ale podnadpis se nedá přečíst, ještě k tomu je hozenej ne vodorovně ale svisle. A psaní mě osobně tedy nesedlo. Mluvím jenom za sebe, jak říkám, ale lepší věci mi píší hráči DrD na nejmenovaném serveru.
Jsem zvědavý, jak se tohle bude líbit ostatním.
To “byl nalazen” mě doslova vpíjí a blouzní. Už dobře tři minuty nevidím a nemyslím na nic jiného. 😀
Já jako chápu, že je to vydáno svépomocí a vlastním nákladem (Repronis není vydavatel, ale “řezník, kupec a reklamní agentura v jedné osobě”), ale tím spíše měl autor ten text svěřit nějakému schopnému redaktorovi a dát si pořádného meisela na to, co pošle do tiskárny. A to ve vlastním zájmu.
Hm,
Ještě to chce hodně zapracovat na stylu, tohle se moc číst nedá.
No, takhle se psalo
tak v době první republiky, ten styl …
No, jako rodinný poklad uchováváme doma kovbojku mého prastrýce “Šlechtný přítel” Tam jsou ovšem obraty typu “sliny chlípníka kanuly na úběl jejího bílého těla” či “bídníkova nečistá krev skrápěla ukradené zlato” a pod. Já si to snad koupím…strašně mi to prastrýce připomělo. On tehdy prodal 3 kusy.
No, hodně práce a čtení má autor před sebou.
Prastrýc neprastrýc, na stylu a jazyku první poloviny dvacátého století není nic špatného. Pořád si radši přečtu něco od Čapka, Vančury, Trosky nebo Vladimíra Neffa, než číst na každé druhé stránce “To je o tom” a “To není o tom” (ano, Drábková, na tebe se dívám).
Jenomže ono se to musí umět. Pan Meisel by měl začít minimálně u toho Čapka a Trosky. 🙂
to Brr
Jistě, tak tak
?
Pro sběratele kuriozit ideální.