Píše se rok 2524. Dožínky jsou mírumilovnou prosperující farmářskou kolonií na samotném okraji lidmi kontrolovaného vesmíru. Vstoupili jsme však na posvátnou půdu – připletli jsme se do cesty agresivnímu mimozemskému impériu, Smečce. To, co začalo jako náhodné setkání mezi mimozemským korzárem a lidskou nákladní lodí, katapultuje lidstvo do boje o samotné přežití…
 |
Ale lidstvo se také zmítá v nemilosrdné občanské válce známé jako Povstání. Přežití obyvatel Dožínek padá na bedra trojice bojem unavených mariňáků UNSC a milici tvořenou jejich nezkušenými rekruty. V této nepravděpodobné skupině hrdinů jeden voják nad ostatními vyčnívá – mladý rotný námořní pěchoty jménem Avery Johnson.
Důstojníci v TOC krátce probrali, zda by sonda kroužící nad Jim Dandy neměla tahač zničit, pokud se pokusí vrátit zpět na dálnici dřív, než dorazí mariňáci. Čtyřproudá silnice byla přeplněná vozidly a sonda disponovala mikroraketami Lancet, dostatečně silnými, aby vykuchaly tank. Ale i přesný zásah kabiny tahače by mohl odpálit pneumatiky a zabít tucty lidí v okolních vozidlech. Důstojník z ONI argumentoval tím, že mnohem lepší bude zničit tahač ještě na parkovišti Jim Dandy. Podplukovníku Aboimovi však dělaly starosti šrapnely, které by zasáhly plně obsazenou restauraci.
Cílová osoba naštěstí strávila dvacetiminutový let hornetů klidnou snídaní. Podle živého přenosu z kamery sondy, který se teď zrcadlil v rohu Averyho HUDu, dotyčný právě dopíjel svůj druhý šálek kávy, když hornety prosvištěly za vícepatrovou kancelářskou budovou s kouřovými skly na opačné straně dálnice.
Přenos nabízel termální záběry vnitřku restaurace z ptačí perspektivy, kde horkým objektům příslušela bílá a chladným černá. Cílová osoba byla velmi bledá, stejně jako další hosté u baru. Vlažná káva v jeho šálku vypadala tmavě šedá, což znamenalo, že si buď dolije, nebo zaplatí a vstane. Ale co bylo nejdůležitější, Avery si všiml, že muže obklopuje rudá záře, čímž ho ARGUS sondy upozorňoval, že cíl obklopuje reziduum výbušniny. Avery odhadoval, že muž se nedávno nacházel v přepadené dílně, možná dokonce pomáhal s nasazením výbušných pneumatik na tahač.
Když se Averyho hornet natočil stranou a čumákem ke kancelářské budově, Avery napnul černá nylonová lanka, co měl připevněná k ramenním plátům, a sejmul z křídla vznášedla gaussovu pušku M99 Stanchion. Zbraň, dva metry dlouhá trubice z propojených magnetických cívek, udělovala malým projektilům velmi vysokou rychlost. Přestože šlo technicky o protimateriální zbraň navrženou k tomu, aby na dálku likvidovala bomby a další zařízení, byla také extrémně účinná proti tzv. „měkkým“ lidským cílům.
Avery sklonil náraz tlumící opěrku stanchionu a zapřel ho o rameno. Zaměřovací systém pušky okamžitě vytvořil bezdrátové spojení s HUDem jeho přilby a přenosem ze sondy se teď táhla tenká modrá čára. Byl to zaměřovací vektor M99 – cesta, po které poputují čtyřmilimetrové wolframové střely. Avery sklonil zbraň dolů, až vektor zezelenal, znamení, že první střela proletí přímo hrudníkem cílové osoby. Skoro jako by muž cítil neviditelnou linku, která do něj pronikala levým podpaždím a vycházela pravým, hodil na pult kreditový čip a otočil se na stoličce.
Avery palcem stiskl pevné tlačítko na pažbě stanchionu. Zbraň dvakrát zavrčela, čímž oznamovala, že baterie jsou plně nabité. Pro uklidnění dvakrát vydechl a zašeptal: „Cíl zaměřen. Žádám o povolení k palbě.“ Během těch pár sekund, než mu podplukovník Aboim odpověděl, se cíl loudavě přesunul k dřevěným dvojitým dveřím Jim Dandy. Avery sledoval, jak čtyřčlenné rodině podržel otevřené dveře. Představil si, jak se muž usmívá a říká něco milého rodičům, kteří spěchali za svými hladovými a rozjívenými kluky.
„Povolení uděleno,“ oznámil mu Aboim. „Palte podle libosti.“
Avery se znovu soustředil na cíl a zvýšil tlak prstu v rukavici na spoušť stanchionu. Počkal, dokud muž nesejde po nízkém schodišti – dokud konečná značka zaměřovacího vektoru nepotvrdila, že jeho první střela nebude neškodně pokračovat po parkovišti. Když muž sáhl do svého plandavého overalu, možná hledal klíčky od tahače, Avery vystřelil.
Náboj stanchionu opustil hlaveň s tlumeným prásknutím a prorazil dvě ocelí vyztužené polybetonové podlahy kancelářské budovy, aniž by to nějak narušilo jeho trajektorii. Rychlostí patnáct tisíc metrů za sekundu prosvištěl nad dálnicí a zasáhl cíl do hrudní kosti. Muž se rozletěl na kusy a samotná střela se v oblaku prachu zabořila do asfaltu.
Oba hornety sebou okamžitě trhly, obletěly kancelářskou budovu a hnaly se přes dálnici. Ten Averyho na krycí orbitě, zatímco Byrneův klesal k restauraci. Irský rotný seskočil z přistávací ližiny, když byl ještě několik metrů nad zemí, a popoháněl své družstvo k tahači. Kabinu pokrývaly růžové a bílé kusy masa. Na stěně návěsu visely přilepené kusy hnědého overalu. Jedna z paží cílové osoby byla zaklíněná mezi pneumatikami.
„Zajištěno,“ zavrčel přes COM Byrne.
„Negativní,“ odporoval mu Avery. Při kontrole přenosu sondy si všiml přetrvávajícího rudého svitu nedaleko stoličky mrtvého muže. „Uvnitř restaurace je bomba.“
Byrne a jeho tým se rozběhli ke vchodu do Jim Dandy a rozrazili dvojité dveře. Návštěvníci bistra se otáčeli na židlích a zírali na obrněné mariňáky, kteří se nahrnuli do chodby plné jídelních automatů. Jedna servírka zvedla menu, mimoděčné gesto, za což si od Byrnea vysloužila hrubé odstrčení z cesty. Rotného ARGUS cvrlikal jako podrážděný hmyz, když zpod jídelního pultu něco vytáhl – kabelku, síťovanou se zlatým řetízkem.
V tu chvíli se u druhého konce pultu otevřely dveře na toaletu. Prošla jimi žena středního věku v modrých kalhotách a manšestrovém kabátu, ledabyle si oklepávala vodu z právě umytých rukou. Když uviděla obrněný tým bravo, zastavila se uprostřed kroku. Silně namalované oči sklouzly ke kabelce – k její kabelce.
„Na kolena!“ zařval Byrne. „Ruce na hlavu!“
Ale než mohl rotný položit kabelku na pult a zvednout M7, žena přiskočila ke stolu, kde se právě usadila čtyřčlenná rodina. Zahákla ruku pod krkem mladšího chlapce a vytáhla ho ze židle. Nemohly mu být víc než čtyři roky. Malýma nohama kopal do vzduchu, jak se začínal dusit.
Byrne zaklel, dostatečně hlasitě, aby ho slyšeli i důstojníci v TOC. Kdyby ho nezatěžovala zbroj, mohl ženu srazit dřív, než by se stačila pohnout. Ale teď měla rukojmí a ovládala situaci.
„Stáhněte se!“ zaječela žena. „Slyšíte mě?“ Volnou rukou z kabátu vytáhla detonátor – stejné velikosti a barvy jako ten, co Avery viděl v dílně. Držela ho chlapci před obličejem. „Stáhněte se, nebo je všechny zabiju!“
Chvíli se nikdo nepohnul. Pak jako by ženina hrozba vytáhla nějaký neviditelný klín, který všechny držel na místech, hosté vyskočili ze židlí a hnali se k východům z Jim Dandy.
Avery ve svém HUDu sledoval vypuknuvší chaos. Viděl jasně bílé siluety více než třiceti vyděšených civilistů, kteří se tlačili kolem týmu bravo, nutili mariňáky couvat a bránili jim v míření.
„Johnsone, střílej!“ zahřměl v COMu Byrne.
Jak Averyho hornet obletoval restauraci, zaměřovací vektor stanchionu rotoval kolem ženy, probodával osu její hrudi. Ale její tepelná signatura se téměř nedal odlišit od chlapcovy. Najednou Avery uviděl přízračný obraz otce drženého chlapce, jak vstává ze židle, ruce zvednuté, aby Povce ukázal, že není ozbrojen. Avery neslyšel otcovy prosby (pro mikrofony týmu bravo byly příliš tiché), ale jeho klid jen zvyšoval ženinu paniku. Začala couvat k toaletám, mávala detonátorem, hrozby teď štěkala s takovou zuřivostí, že jim nebylo rozumět.
„Sejmi tu děvku!“ zakřičel Byrne. „Nebo to udělám já!“
„Střílím,“ řekl Avery. Místo toho však sledoval osu zaměřovacího vektoru, čekal na úhel, který by ušetřil chlapce. „Střílím,“ zopakoval, doufal, že jeho slova zastaví Byrneův prst na spoušti. Ale Avery nevystřelil. Ne hned. A v průběhu toho chvilkového zaváhání otec skočil a natáhl se po detonátoru.
Avery se mohl jen dívat, jak žena spadla nazad, otec na ni a chlapec byl zmáčknutý uprostřed. Slyšel rachocení Byrneovy M7 a pak tlumené bouchnutí bomby v kabelce, následované ohlušující explozí pneumatik tahače. Přenos ze sondy zbělal bolestivým jasem, přinutil Averyho zavřít oči. Pak ho žhavá tlaková vlna odhodila proti trupu hornetu. Poslední věc, kterou si Avery pamatoval, než ve zbroji omdlel, byl zvuk trysek snažících se udržet výšku – zvuk, který spíš než hukot připomínal křik.
- Kontakt u Dožínek
- Autor: Joseph Staten
- Překlad: Jakub Mařík
- Série: Halo 5
- Formát: paperback
- Počet stran: 272
- Cena: 239 Kč
- Vydal: Fantom Print, 2012
