Jeaniene Frost: Předurčena do hrobu (Noční lovci 4)

Pak ale potká profesionálního lovce odměn, upíra Bonese, a je ztracena. Ani milostný vztah však není jednoduchý a divoká vzplanutí se u tohoto netradičního páru brzy stanou pravidlem. Nemluvě o tom, že Cat musí (pod vedením Bonese) projít tvrdým výcvikem, aby byla schopná popasovat se nejen s úkolem, který si předsevzala, ale i s armádami drsných zabijáků a upířích predátorů.

Uznejte sami, tohle by unavilo i kompletního upíra, natož poloviční upírku. A proto je čas na dovolenou. Francie, Paříž, romantika, Bones… Začíná to pěkně, ale pokračuje to mnohem děsivěji: Cat se začnou zdát sny o upírovi jménem Gregor, který je s její minulostí spjat více, než se na první pohled zdá. Nevyhnutelný střet dvou nemrtvých zabijáků se blíží…

Pokud máte rádi subžánr urban fantasy, prošpikovaný náležitou porcí temnoty, krve, násilí, ale také explicitní erotiky, nemůžete cyklus americké spisovatelky Jeaniene Frostové Noční lovci minout. Autorce se podařilo vykreslit zajímavou ústřední protagonistku: zásadovou, odvážnou a zrzavou, které se kromě nepřátel plete do života i charismatický sympaťák.

Právě dokonalý mix akce a hororových prvků s dokonale třaskavou chemií mezi oběma hrdiny učinila z Nočních lovců kultovní sérii, které po celém světě podléhají nejen zástupy čtenářek, ale také jejich mužských protějšků. Není jediný důvod, proč se nepřidat…

Anotace:

Poloviční upírka Cat Crawfieldová a její nemrtvý milenec Bones se potkali před šesti lety a od té doby bojovali proti zákeřným nemrtvým, utkali se s pomstychtivým Mistrem upírem a stvrdili své pouto krví. Nyní je čas na oddych. Ale naděje na bezchybnou dovolenou v Paříži se zhroutí v okamžiku, kdy se Cat jedné noci probudí z hrůzostrašného snu. Pronásledují ji vidiny, v nichž se zjevuje upír jménem Gregor. Ten je mocnější než Bones a má vazbu na její minulost, o níž neví ani sama Cat. Gregor věří, že Cat patří jemu a nedá pokoj, dokud ji nedostane. Začíná bitva mezi upírem, který ji straší ve snech, a tím, kdo má její srdce, a je to jedině Cat sama, kdo dokáže Gregorovu moc zlomit. Aby zničila nejhoršího krvesaje, jakému kdy čelila, bude muset sebrat veškerou možnou sílu… I kdyby takové síly mohla dosáhnout jedině předčasnou cestou do hrobu.

Info o knize:

Autorka: Jeaniene Frost
Originální název: Destined for an Early Grave
Formát: 145×205 mm
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 240
Cena: 239 Kč
Nakladatel: Fantom Print
ISBN 978–80–7398–228–7

O autorce:

Jeaniene Frost

Tato americká spisovatelka se zaměřuje výhradně na žánr urban fantasy a paranormálních romancí. Zatím největší zájem čtenářů vzbudil její cyklus Noční lovci, který započala románem Na půl cesty do hrobu (2007). Následovalo dalších pět svazků: Jednou nohou v hrobě (2008), Nenávist až za hrob (2009), Předurčena do hrobu (2009), This Side of the Grave (2011) a One Grave at a Time (2011). Hlavní linii cyklu doplňují tituly První rudá kapka (2010) a Věčný polibek temnot (2010). Zcela novou sérií je aktuální Noční princ, tvořený doposud dvěma romány. Frostová žije spolu se svým mužem na Floridě, a když právě nepíše, čte, dívá se na horory nebo cestuje a prozkoumává staré hřbitovy.

Ukázka:

Poslední tři týdny byly opravdu překrásné. Dovolenou už jsem potřebovala jako sůl, o Bonesovi ani nemluvě. Byl Mistr jednoho velkého klanu a Spolumistr ještě většího, a tak byl pořád pod drobnohledem, pořád ho někdo soudil, musel čelit námitkám nebo chránit své druhy. A taková zodpovědnost si vybírala daň. Až během několika posledních dnů se konečně pořádně uvolnil a mohl se vyspat déle než obvykle.

Tahle radostná cesta měla jen jednu vadu na kráse, ale nechávala jsem si ji pro sebe. Proč kazit příjemné chvilky tím, že budu vyprávět Bonesovi o těch pitomých, nesmyslných snech? Tentokrát si jich nevšiml. Asi jsem už ve spánku kolem sebe nekopala. Po probuzení jsem si z těch snů nic moc nepamatovala. Jen jsem věděla, že se mi od začátku zdálo o tomtéž blond upírovi, jemuž jsem neviděla do tváře. O tom, který mi říkal pravým jménem – Catherine – a pokaždé to skončilo stejnou záhadnou výtkou: On není tvůj manžel.

Podle lidských zákonů Bones opravdu nebyl můj manžel. Byli jsme svázáni krevním poutem, takže v očích upírů jsme vlastně byli manželé, a nemrtví neznají rozvod. Když říkají takové to „dokud nás smrt nerozdělí“, myslí to sakra vážně. Možná se do mých snů promítala podvědomá touha po tradiční svatbě. Když jsme se o ni naposledy pokusili, naše plány zhatila válka s upírem, který bral nespoutanou, smrtící černou magii jako fér hru.

Mencheres nás očekával v docích. I když mu Bones říkal Velmistr, protože Mencheres byl pánem upíra, který přeměnil Bonese, vypadal stejně mladě jako Bones. Nejspíš byli kdysi jako lidé stejně staří, když se změnili v upíry. Mencheres byl také hezký, ale tak nějak exoticky: měl vznešené způsoby, egyptské rysy a dlouhé černé vlasy, povlávající ve větru. Ale co mě doopravdy upoutalo, bylo osm upířích Mistrů, kteří se pořád drželi po jeho boku. Ještě než jsem vystoupila z lodi, ucítila jsem, jak ve vzduchu jiskří jejich spojená síla jako statická elektřina. Jistě, Mencheres se obvykle všude pohyboval s doprovodem, ale tihle vypadali doslova jako osobní stráž, ne jako jeho nemrtví fanoušci.

Bones vykročil k Mencheresovi a letmo ho objal.

„Ahoj, Velmistře. Asi tu nejsou jen tak pro legraci,“ kývl k čekajícím upírům, „takže očekávám, že je nějaký problém.“

Mencheres kývl. „Měli bychom se odsud klidit. Už jen tou lodí na sebe dost upozorňujete.“ Na boku lodi byl červený nápis „Smrťák“. Bylo to na počest mé přezdívky, Zrzavá smrtka, kterou jsem si vysloužila díky barvě vlasů a velkému počtu odrovnaných mrtvých na svém kontě.

Když jsme došli od mola k přistavené černé dodávce, Mencheres se mnou za celou dobu kromě krátkého, zdvořilého: „Ahoj,“ nepromluvil. Stála tam další, úplně stejná dodávka, do níž nastoupilo šest z jeho strážců. Když jsme velkou rychlostí vyjeli z doků, druhá dodávka se držela těsně za námi.

„Pověz mi o svých snech, Cat,“ řekl mi cestou Mencheres.

Zůstala jsem na něj zírat. „Jak o nich víš?“

Bones taky vypadal zaskočeně. „Já o nich nemluvil, kotě.“

Mencheres nás oba ignoroval. „O čem se ti zdálo? A buď velmi konkrétní.“

„Jsou zvláštní,“ spustila jsem a všimla si, jak Bones zvedl obočí, když jsem o snech promluvila v množném čísle. „Ve všech vidím jednoho a toho samého upíra. V tom snu vždycky vím, kdo to je. Dokonce se slyším říkat jeho jméno, ale když se vzbudím, nemůžu si na to jméno vzpomenout.“

Skoro bych řekla, že Mencheres vypadal vyděšeně. Samozřejmě bylo těžké to posoudit. Bylo mu přes čtyři tisíce let a dokázal geniálně skrývat emoce, ale možná že jeho ústa nepatrně ztuhla. Nebo to možná bylo jen zdání.

„Kolik takových snů jsi měla?“ zeptal se Bones. Netěšilo ho to. Pevně semknul rty, a to už nebylo jen zdání.

„Čtyři, a nezačínej s tím. Kdybych ti to řekla, zamířil bys s tou lodí k nejbližší pevnosti a pak bys nade mnou hlídkoval ve dne v noci. Nechtělo se mi kazit hezký výlet. O nic nejde.“

Odfrknul si. „Takže ona řekne, že o nic nejde. No, lásko, uvidíme, jestli opravdu o něco jde. S kapkou štěstí při takové lehkomyslnosti nepřijdeš o život.“

Pak se otočil k Mercheresovi. „Věděls, že je něco špatně. Proč jsi mě na to hned neupozornil, sakra?“

Mencheres se naklonil. „Cat není v ohrožení života. Ale přišlo to… za prapodivných okolností. Doufal jsem, že tenhle rozhovor nebude nutný.“

„Mohl bys to laskavě přestat okecávat a vyklopit to?“ Mencheres byl proslulý tím, že rád dlouho napínal, než z něj něco vypadlo. Myslím, že ve svém věku už získal nehoráznou dávku trpělivosti.

„Slyšel jsi někdy o upírovi jménem Gregor?“

Hlavou mi na okamžik projela prudká bolest a zmizela tak rychle, že jsem se podívala kolem sebe, jestli to ostatní vnímali také tak. Mencheres na mě zíral, jako by mi chtěl prohlédnout až dozadu do mozku. Bones vedle mě chraplavě zaklel.

„Znám pár Gregorů, ale jen jednomu parchantovi se říká Snový zloděj.“ Bouchl pěstí do područky. „Tomuhle ty říkáš přijatelné, bezpečné podmínky pro mou ženu?“

„Nejsem tvoje žena.“

Bones po mně vrhl rozčarovaný pohled a já si přikryla pusu rukou. Kde se to ve mně, sakryš, vzalo?

„Cos to teď řekla?“ zeptal se Bones nevěřícně.

Zkoprněla jsem a začala koktat.

„Já, já jen chtěla… jediné, co si pamatuju z těch snů, je, jak ten upír říká on není tvůj manžel. A já vím, že tím myslí tebe, Bonesi. Jen to jsem chtěla říct.“

Bones vypadal, jako bych mu právě vrazila kudlu do zad, a Mencheres se stále tvářil chladně a víčka měl pořád přimhouřená. Jinak nehnul brvou.

„Víš, ono se zdá, že vždycky, když je to mezi námi fajn, objevíš se ty a všechno poděláš!“ obořila jsem se na Mencherese.

„Ze všech možných míst sis vybrala Paříž,“ odpověděl.

„A co jako? Máš něco proti Francouzům?“ pocítila jsem vůči němu nevysvětlitelnou zlost. Z hrdla se mi dral výkřik. Proč nás nenecháš na pokoji?

Pak jsem se vzpamatovala. Co to se mnou je? Mám snad PMS a hrabe mi z toho?

Mencheres se podrbal na čele. Odvrátil se a v jeho profilu vynikly jemně tvarované rysy.

„Paříž je krásné město. Užij si to. Prohlédni si všechny památky. Ale nechoď nikam bez doprovodu, a jestli se ti znovu bude zdát o Gregorovi, Cat, nedopusť, aby se tě dotkl. Až ho ve snu uvidíš, uteč.“

„No, nemysli si, že řekneš užij si to, a tím máš vystaráno,“ řekla jsem. „Kdo je Gregor, proč se mi o něm zdá a proč se mu říká Snový zloděj?“

„Spíš jde o to, proč se najednou objevil a shání se po ní?“ řekl Bones ledově chladným hlasem. „Po Gregorovi nebylo ani vidu, ani slechu víc než deset let. Myslel jsem, že je možná mrtvý.“

„Není mrtvý,“ řekl Mencheres trochu ponuře. „Gregor vidí do budoucnosti stejně jako já. Měl v plánu změnit budoucnost na základě jedné ze svých vizí. Když jsem to zjistil, potrestal jsem ho tím, že jsem ho uvěznil.“

„A co chce po mé ženě?“

Bones zdůraznil ta dvě slova a povytáhl na mě obočí, jako by mě vyzýval. Ale nereagovala jsem.

„Viděl Cat v jedné ze svých vizí a rozhodl se, že ji dostane,“ prohlásil Mencheres bezbarvým tónem. „Pak zjistil, že je s tebou spoutána krví. Když bylo Cat asi šestnáct, Gregor se rozhodl, že ji najde a unese. Jeho plán byl prostý – když tě Cat nikdy nepozná, nebude tvoje, ale jeho.“

„Ten hnusnej slizkej bastard,“ vyrazil ze sebe Bones a mně spadla čelist. „K tak bystré hlavě mu pogratuluju – ale při tom mu proženu srdcem stříbro.“

„Nepodceňuj Gregora,“ řekl Mencheres. „Před měsícem se mu povedlo uniknout z mého vězení a já jsem ještě nezjistil jak. Vypadá to, že Gregor se zajímá víc o to, jak se zmocnit Cat, než jak se mi pomstít. Nevím o nikom jiném, s kým by se Gregor spojil ve snu od té doby, co je venku.“

Proč o mě ti pošahaní upíři pořád usilujou? To, že jsem jediná známá poloviční upírka, mi přináší spíš trápení než užitek. Gregor nebyl prvním upírem, který si myslel, že by bylo pěkné nechat si mě jako exotickou hračku, ale doposud nikdo na to nešel takhle originálním způsobem.

„A ty jsi Gregora držel dvanáct let pod zámkem jen proto, aby nemohl ovlivnit mou budoucnost s Bonesem?“ zeptala jsem se s nezastíranou skepsí. „Proč? Bonesova pána Iana ses tehdy nesnažil zastavit, když se pokoušel o totéž.“

Mencheresovy ocelově modré oči těkaly mezi mnou a Bonesem. „V sázce bylo mnohem víc,“ řekl nakonec. „Kdybys nikdy nepotkala Bonese, možná by pod Ianovou vládou zůstal déle a nestal by se Mistrem vlastního klanu, a pak by nemohl být ani Spolumistrem v tom mém, když jsem ho potřeboval. To jsem nemohl riskovat.“

Takže vůbec nešlo o to ochránit opravdovou lásku. Byl to jen kalkul. Upíři málokdy jednají z nezištných důvodů.

„Co se stane, když se mě Gregor ve snu dotkne?“ posunula jsem náš rozhovor dál. „Co pak?“ Odpověděl mi Bones a provrtával mě planoucíma očima.

„Jestli se tě Gregor ve snu zmocní, budeš tam, kde je on, až se probudíš. Proto se mu říká Snový zloděj. Může lidi ukrást přímo z jejich snů.“