Františka Vrbenská: Agent JFK 18 – Naganty a vlčí máky

Vycházející slunce rozprostřelo po stepi rudozlatý koberec a prodloužilo černý stín jezdce jako šipku k západu. JFK uvažoval, kolik jeho kůň vydrží. Hnědák se pohyboval s plynulou jistotou, ale až by padl, nové zvíře půjde opatřit těžko. Zbývalo pětadvacet kilometrů k slaništnímu jezeru.

Co kdyby otočil koně víc na jih? Ve středověkých rozvalinách klášterů za Sagín Dalaj Núr by se dalo ukrýt a nabrat trochu síly. Poté, co měl tu čest utrpět setkání se soudruhem Urickým, chvilka klidu by se mu zatraceně hodila. Jízda na koni nepůsobila na jeho proklepané kosti povzbudivě, pod nehty šeredně škubalo: špatně se mu držely otěže. Svalstvo kolem rány na paži tuhlo.

Rozhlédl se. Mírné pahorky kolem se zdály na dosah. Ve skutečnosti pojede půl hodiny, než se terén zvedne, zdrsní a rozčlení se v tesáky balvanů. Tam se hnědákovi i jemu samému pocestuje méně fádně, o to však obtížněji. Kůň vztyčil uši, téměř souhlasně pohodil hřívou – a zostra odfrkl.

Kovář se bleskově otočil, ještě rychleji mu do pěsti vklouzla pažba revolveru. Vypálil téměř nazdařbůh, zacílil odhadem k nejbližšímu zvlnění stepi. Když nepřítel, pak číhá tam. V týž okamžik zaznělo prásknutí z druhé strany.

Nebyl to výstřel. Bouchl výfuk. Znovu. Od nanicovatých kopečků dvě stě metrů vpravo se hopsavě vyřítilo auto. Za ním v těsném sledu cválali dva magoři na koních. Prásk!

Johnův hnědák se zachvěl a padl, jako by mu někdo ustřihl kopyta. Tentokrát to nebylo auto. Výhoda, že Kovář cestoval bez sedla, jinak by ho koňské tělo přimáčklo k zemi.

„Rozhašený karburátor, tupici!“ zařval rusky a skulil se za mrtvého hnědáka. Prásk, prásk: sólo automobilu. „Blbečci! Ventily seřídit!“

Rozdělili se na tři směry útoku. Auto frontálně, dva jezdci po stranách. Rychleji se blížil chunchuz, bandita v umaštěné prošívanici omotané nábojovým pásem. Právě složil Kovářova ryzáka: na pušce se mu blýskalo oko dalekohledu… Mauser.

Ten vzdálenější, Rus v anglickém vojenském plášti, jehož šosy za ním vlály, pálil z brokovnice Trench gun, soudě podle toho, jak nabíjel pohybem posuvného předpažbí. Pum! Byla to opravdu Winchester M1897, ovšem nabitá kulemi. Dostřel srovnatelný s Kovářovým Nagantem. JFK si vteřinku počká, až bude pitomeček blíž.

V černé fordce, model T, trčel zapřený o spuštěnou plátěnou střechu Kalmyk v loveckém mundúru z jelenice a točil lasem. Utekl z filmových mayovek. Řidič v kožené kukle s brýlemi se halasně chechtal agresivním a pitomým řehotem, který má adresát chuť nacpat dotyčnému zpátky do krku.

Vedle něho seděl vzpřímený – jako by obědval školní pravítka – vysoký Mongol v zeleném brokátovém délu, s válečnickou štětičkou vousů pod dolním rtem. O koleno si opíral… Nebyla to pažba. Šikmo ven přes dvířka přečnívalo rameno kompozitního luku. Zručný střelec zasáhne cíl na půl kilometru. Proč se tenhle borec neangažuje?

Skvadra nevypadala, že by měla něco společného s Čekou nebo OGPU, jak tomu teď říkali. Nepůsobili jako policejní oddíl z Mandalgobi. Vyhlíželi zatraceně nebezpečně.

Bzí! Střela z mauserovky prošila měkké tkáně mrtvého hnědáka, až zarazila o ramenní kost. Podle paseky, kterou zanechala, použil bandita deformovaný náboj. Kovářovi se zlomyslně mihlo hlavou, že střelivo do Mausera není nijak levné.

„Co chcete?“ zařval.

„Tebe!“ zahulákal řidič a JFK ten hlas poznal. Sepajlov, kat Krvavého barona…

„Sviní choleru na vás!“ proklel je Kovář hlasitě, co plíce daly. Netušil, oč jim jde, ale kdyby stáli o jeho mrtvolu, už ji mají. Výhoda pro něj: on si nepotřebuje dávat pozor.

Rusova winchestrovka spustila ve zrychleném staccatu – během střelby se dá doplňovat munice v trubkovém zásobníku. Chlápek v anglickém mundúru se ocitl na dostřel. JFK vykřikl, chytil se za čelo a bacil sebou za koně. Rus vítězně zahalekal –

… v ten moment to schytal z Nagantu. Westernově rozhodil paže a přistál mezi keříky stepního býlí. Bělouš cválal dál.

Kovář přeskočil hnědáka a rozběhl se stepí k nízkým, příkrým návrším vpravo. Zalitoval, že winchestrovka zůstala mimo dosah. V trysku pálil po pronásledovatelích, kteří se stočili k jeho stopě.

Přední sklo Lízinky se rozprsklo, Sepajlov škubl řízením, jak mu střep prořízl bradu. Bláznivý Kalmyk v jelenici se přestal předvádět a zaujal postoj lovce mustangů. Mongol s lukem se ani nepohnul.

„Vrať mi Mausera!“ poroučel banditovi Sepajlov. Jemu patřila ta drahá zbraň, šikovná pro útok ze zálohy – při rychlé šarvátce škodí.

Chunchuz sáhl do sedlového pouzdra pro vlastní ručnici. Vylovil krátkého Mosina: palba mu šla znamenitě. JFK se překulil za první větší kámen široko daleko. Pět banditových výstřelů přeoralo půdu a vyhodilo do vzduchu drn řídké trávy.

Černá fordka se blížila daleko rychleji než chunchuzův kůň… Zatraceně rychle, vzdor tomu, že motor pořádně netáhl. Nerovný terén jí vůbec nevadil a Sepajlov byl spolehlivý řidič. Dřevěná, vysoká kola kostrbatě, ale dovedně poskakovala, jako by Lízinka byla živý tvor. Kovářovi, který lapal po dechu ve svém velice nouzovém úkrytu, se před očima mihla Věc a záběry, na nichž pobíhala lidská hlava bradou vzhůru na pavoučích nohách.

Chunchuz konečně udělal chybu: ve snaze odchytit kořist první a zároveň se vyhnout poplašenému bělouši zprudka změnil dráhu, což fordka přece jen nesvedla: dostala se mezi banditu a Kováře.

JFK využil očekávanou příležitost a vyspurtoval. Fordka pokračovala v honu, chunchuz nabíjel nábojovým páskem a klel. Kovářovi prodleva poskytla přesně tolik času, aby se s vervou vrhl do svahu, který se k jeho radosti ukázal zblízka ještě strmější. Kůň ho překoná jen stěží, fordka ho nevyjede – nádrž je nízko, karburátor výš.

Než její osazenstvo vyskáče nebo zkusí vytáhnout svah na zpátečku pozadu, bude JFK nahoře a počká si na chunchuze. Škrábal se vzhůru, písčitý jíl se mu sypal pod rukama a klouzal pod chodidly. Bzink –

Pravá ruka mu podjela. JFK nevěřícně zíral na šíp, jehož letky se chvěly dvacet čísel od jeho spánku. Hrot mu připíchl rukáv košile k zemi. Kovář se natočil, aby ho vytrhl. Další střela ho škrábla nad kotník a přibila nohavici. Téměř ve stejný okamžik zabzučely tři další šípy: projely kolem boků a zachytily levé podpaždí.

Zapomněl na zelený dél a jeho luk…

Postarší Mongol se spokojeně usadil zpátky do polstrovaného sedadla.

Křivonohý Kalmyk s lasem a chunchuz se vylodili a došli si pro Kováře.

• Autorka: Františka Vrbenská
• Formát: paperback
• Počet stran: 240
• Cena: 199,–
• Vydal: Triton, 2011