Sbírka povídek českých autorů zaměřená na městskou SF. Jde o příběhy čisté sci-fi i fantasy, které se odehrávají v Praze, na jiných planetách, ve středověku, kdesi v severských zemích, v knihovně i na hradech, na bojišti i v rozpadajících se městech.
Dokonce tu zní i zvon Dunivá Kateřina.
 |
Františka Vrbenská
Knihovna v Novém Ninive
úryvek
…
„Nebude vám vadit, pane kolego, když se vás zachytím? Víte, nechce se mi hledat koridor pro můj biotyp, atrofují mi klouby,“ postěžoval si věkovitý arachnid. „Dovolte, abych se představil – profesor Sabaragamuwa Mēl.“ Na široké dolní straně hlavohrudního štítu si nesl zavazadlo, kterému v Keatonově vlasti říkali aktovka. Až na to, že je přidržovaly pásy pavučin a udivovalo impozantními rozměry.
„Marty Keaton, teatrolog z planety Terra Mater.“ Pomohl omšelému badateli k sobě na pohyblivý chodník pro pěší bipedy. Arachnidovy končetiny se do bezpečné zóny vešly s nulovou tolerancí.
„Transpektní biologie,“ bublal potěšeně profesor Sabaragamuwa. „Zabývám se mikroorganismy, které benigně parazitují v paměťových stélách planety Rhizzopus. Už jsem tu počtvrté. Pokaždé tahle studijní cesta o něco podraží. A Město pořád roste… Pomníky marnosti, pane kolego!“
Otevřela se před nimi vstupní hala, projektovaná pro podstatně hustší provoz, než jaký letiště Sbratření poskytovalo pohledům současných návštěvníků. Na impozantní čelní mozaice v jakémsi rituálním tanci trdlovali zástupci nejrůznějších galaktických ras. Mezi tvarově a barevně efektními postavami místo klesajících konfet poletovala miniaturní kosmická tělesa.
„Kde budete bydlet?“ vyzvídal pavoučí učenec. „Já osobně dávám přednost Akademickému domu.“
„Přijímají až od docentury výše,“ postýskl si Keaton. „Vybral jsem si malý penzion v…é…v Lučební čtvrti.“
„To je na okraji unopole. Vezměte si taxi,“ radil přátelsky profesor. „Turbodráha staví jen v některých stanicích – to víte, úspory.“
Trajektorie pojízdného chodníku kulminovala, před cestujícími se otevřel průhled v klenbě příletové zóny. Stmívalo se. Rudá a oranžová dvojhvězda Šihab s cirkumbinární planetou GH-17 zapadala za obzor bezejmenného měsíce, který kroužil v její obyvatelné zóně. Uprostřed pustiny na něm vyrostlo jediné centrum. Úsek prázdnoty mezi letištěm a Novým Ninive přetínala zlatá stuha dopravní tepny; uvnitř osídlení se rozvětvila v symetrické pletivo cév.
Kopule a hranoly obytné zástavby začínaly zářit bezpočtem veselých světel, kontrastovaly s temnými skládačkami průmyslových sekcí a strohými kubusy skladišť.
Vypadá to přesně jako listový orientální vějíř, napadlo Keatona. Jeho nýtem, srdcem, od kterého se všechno rozebíhalo, byl komplex budov, sám o sobě připomínající skalní věžová města nebo stúpová pole – Málem spadl s chodníku.
„To je Knihovna,“ zajásal Sabaragamuwa. „Ono se to jmenuje nějak vznešeně, ale nikdo tomu neřekne jinak. I když, víte, knihy, tedy klasické kodexy, jsou tam v menšině!“
„Co knihovníci?“
Starý pán se zamyslel, kusadla mu zacvakala.
„Už jste viděl knihovnu bez inteligentních Bytostí?“
„Droidi se nepočítají?“
„Uznejte sám, pane kolego – proces akvizice poznání vyvolává velmi nestandardní situace. A na jejich flexibilní řešení je umělá inteligence krátká…“
„Semiramis! Můžeš si za to sama!“
Její veliké, kulaté jantarové oči se rozšířily nesouhlasem. Vzrušeně zakývala končetinami.
Všeználek pokračoval ještě úderněji:
„Semiramis, jsi autodestruktivní!“
Pokožkou jí proběhla série záchvěvů: zanechávaly za sebou purpurový, oranžový a temně sírový odstín. Ředitelka Pangalaktického archivačního střediska informačních zdrojů, známého jako Knihovna, dosáhla nejvyšší míry rozčilení. Zaječela by, ale to by musela spustit akustický simulátor. Semiramis Ngũgĩ byla němá a se Všeználkem, svým bionickým oponentním neo-já, komunikovala elektromagnetickými impulsy.
„Neříkal jsem, že se likviduješ?“ nepřestával útočit. „Moc si bereš pokyny Globální komise pro kulturu a připomínky Finanční rady. Teď vzteky zběláš, zase to s tebou švihne a ten pitomec Omonoto ti bude chtít šlechetně předávat tkáňový rosol, aby tě vzkřísil.“
„Při Mystickém Programátorovi, jenom tohle ne,“ vyděsila se Semiramis. „Žádné zhrzené a neukojené nápadníky, zvlášť když baží po příležitosti projevit užitečnost!“
Zavlnila všemi deseti chapadly, jejichž přísavky se leskly jako perleť. Druhé předolevé sáhlo po spreji s uklidňujícím prostředkem; první zadolevé nahmátlo krabičku kapslí s tonizačním účinkem a obratně jednu z nich podhodilo přímo do Semiramidina obsidiánového zobáku.
Třetí předopravá končetina zlehka ťukla na parabolickou multiobrazovku, která se vznášela nad pracovním stolem –
…Zpravodajník PASIZ, permanentní sonda do sofistikovaného organismu Knihovny.
Jeho komplexní varianta byla určena pouze Semiramis; nejen jako ředitelce s rozhodujícími pravomocemi. I kdyby kompetence členů vedení byly obsáhlejší, nedisponovali jejím diverzifikovaným a výjimečně výkonným mozkem.
„Nejsi zodpovědná za to,“ zmírnil Všeználek výměnu názorů, „že se nějaký praštěný uživatel z planety Iturnima vybavil všemi povoleními, navypůjčil si sadu luminiscenčních červovců z Orianu Kau… “
„Sežral ji! Encyklopedie vyšlechtěná čtyřmi generacemi je v trávicím traktu.“
„Třeba mu vyhládlo? Víš, Semiramis, bufet pro čtenáře hyzdí pár nedostatků. Neseženeš nic hypoblašírovaného. Saláty jsou přeplácané fialovými řasami a mdlé, zásadně chybí koření – “
Matné stíny na holografických čočkách Zpravodajníku, složených jako hmyzí oko, se zaostřily a jejich barvy z mlžné neurčitosti zintenzívněly. Při pohybu ředitelčina pěstěného chapadla se obrazy zvětšily, vyhřezly do prostoru – a znovu se stáhly, když je Semiramis minula.
„Koření? Arrakis spadá pod vývozní embargo,“ odpálila. „Ametystové chaluhy jsou vysoce výživné a univerzálně poživatelné! Při variabilitě chutí u strávníků různých ras musíme improvizovat – kde tu opatřím radiopasivní zelí pro pakobyly z Omikronu 723? Osobně jsem schvalovala sestavu receptur pro nanokuchtíky, kterou mi předala provozní divize. Každý návštěvník si může vybrat!“
„Zbývá mu něco jiného?!“
Po části sekcí Zpravodajníku přebíhaly textové úseky a číselné řady, shluky symbolů a proměnlivé trojrozměrné grafy. Odrazy jasu, který facetová obrazovka informačního systému vrhala, vytvářely z průsvitné blastuly Všeználka, zakořeněného na ředitelčině předolevém rameni, nádhernou dekorativní brož.
„Mohou si odskočit do bister a osvěžoven v City,“ odsekla Semiramis. „Turbodráha je tu jednu stanici doveze dřív, než se tady dostanou ze vstupní haly do specializovaných studoven.“
„Komu se chce vstávat od rozpracovaného materiálu? Jen si vzpomeň na reptilního mudrce z mlhoviny Srpku! Našli jste ho mezi stohy kronik na teriakových lupenech, vysušeného a šedivého prachem, až při dílčí revizi fondu.“
„Resuscitovali ho a vyšla mu mimořádně citovaná studie o politických dějinách Coruscantu,“ mávla chapadlem; ale světélkující přísavky prozrazovaly rozrušení.
Její tři srdce a zdvojený nervový systém dostávaly při pracovní náplni zabrat. Hlavonožce z Krabí mlhoviny vybírala galaktická rada IGC přednostně do náročných funkcí. Houževnatě pracovali bez ohledu na místní časodělbu i v odpočinkových periodách. Byli absolutně neúplatní a díky regenerující tkáni fyzicky těžko zničitelní.
„Ten Deneban, který nám při studiu vybílil oddělení presynergických map, to byla moje chyba!“ pokračovala stále frustrovaná Semiramis.
Obešla se bez sekretářky: chtěla mít o všem přehled. Bleskovými doteky osmi chapadel třídila elektronickou poštu, mrskajíc virtuální stohy dokumentů a urgentních úkolů do schránek svých podřízených.
Šéfové Průzkumů, Smluvních vztahů a diplomacie, Přepravy-přípravy-zařazení, Fyzické správy deponátů, Identifikace paměťových zdrojů, Programu legálního šíření, Uživatelských služeb, Extremit, Evidence a statistiky, Ekonomické rovnováhy, Psychologické péče, Likvidační komise, Pohotovostní výkonné jednotky a Zajišťování akutních akcidentů…
„Byl to nadšený, seriózně vyhlížející badatel, choval se nenápadně. Kdo mohl vědět, že ukrývá v kapse černou díru?“
Semiramis se otřásla, jako když kýchneš do pudingu. U humanoida by tomu odpovídal hluboký povzdech.
„Denebský kolapsar a gurmána z Iturnimy měli přece odhalit při vstupní kontrole,“ naléhal Všeználek. „Za bezpečnostní dozor odpovídá TechnOstraha – a za konglomerát badatelen vědeckých pracovníků tvůj náměstek Omonoto.“
„Vyhodím ho,“ signalizovala Semiramis s neskrývaným uspokojením, které prokázala brčálově jasnou barvou. „Ale nepopřeš, že stěžejní zodpovědnost patří mně!“
Zpravodajská čidla vstupovala do kanceláří archivářů, knihovníků a odborníků na mikrogalaktické kulturní systémy, dílen a laboratoří restaurátorů, do gigantické sekce podpůrných technologií a úlů Omnilogistiky.
„Jak si zodpovím kauzu sépiovce z planetární soustavy Girtabu?“ deváté, nosné chapadlo uhodilo o podlahu se zvukovým efektem gumového obušku. „Inženýr!
Výpůjčnímu protokolu přinesl nazpět desetidílný lexikon v začerněném stavu s poznámkou ´Zhodnotil jsem a nepotřebné vyškrtal -´!“
Podružnější, ale velmi četná oka zírala v dlouhých ospalých záběrech do jednotlivých věžových depozitářů Střediska, boxů, kójí, trezorových místností a zásuvkových skříní – zázraků techniky s mikroklimatem a veškerými podmínkami uzpůsobenými na míru nejpestřejším typům dokumentů. „…nebo mantisí vědkyně, která službě nevrátila antologii feromonové poezie s poznámkou ´Měla jsem to v ruce, ale uklidila jsem to z biologických důvodů -´!“
Všeználek povadl a jeho povrch zmatněl:
„Možná bude nutné přitvrdit ve Výpůjčním řádu…?“
Holočočky Zpravodajníku neúprosně kontrolovaly badatelské buňky se stabilizačními předsíňkami a prostředím přátelským dokumentům. Chcete prostudovat organické binární kroniky z oceánské planety Charbonneau, zaznamenané krůpějemi živé a mrtvé vody, kyselými a zásaditými znaky? Račte si zapůjčit speciální skafandr.
Za prosklenou stěnou ředitelčiny pracovny v desátém podlaží padal soumrak rychle jako plášť, který upustili ze vznášedla. Nové Ninive se změnilo v pestrobarevný, zářící obraz mlhoviny. Jeho tepot bude slábnout do polosnu, stejně jako utichne ruch knihovny a zbude jen šumot technických zařízení… a ona, Semiramis. Nevadilo jí pracovat v noci, naopak, milovala to. Klid, soustředění a vědomí, že až do úsvitu, než nastoupí živá ochranka a úklidové čety, je jedinou bdící a střežící Bytostí v Knihovně – gigantické klenotnici nedozírné ceny.
„Musím umět korigovat chyby v systému!“ vybuchla. „Chráníme tu informační dědictví několika galaxií!“
…
Do sbírky svými příběhy přispěli: Jaroslav Mostecký (Prázdné místo u stolu), Františka Vrbenská (Knihovna v Nové Ninive), Anna Šochová (Puberťák), Lucie Lukačovičová (Zpěv kovových velryb), Jan Kotouč (Válečné hry), Hanina Veselá (Pro rudé pentle, pro modré oči), Jana Rečková (Na spadnutí), Julie Nováková (Šeré město) a Vlado Ríša (Čajovna).
Vydává Konektor XB-1
Sestavil Vlado Ríša
Obálka Petr Kopl
ISBN 978–80–905300–1–0
Pevná vazba; 332 s.
Kniha vychází 19. 3. 2014
