David Gaider: Dragon Age 2 – Volání

Bregan jim nedal čas se vzpamatovat. Vrhl se na prvního, chňapl po jeho zahnutém meči a kopnul ho do hrudi. Netvor byl tak překvapený, že meč pustil a zděšeně vykřikl. Bregan se otočil kolem své osy a sekl mečem druhého zplozence do krku. Ten padl k zemi, držel se za zraněné hrdlo, z kterého tryskala černá jícha.

Třetí zplozenec zaryčel, zvedl meč nad hlavu a seknul po Breganovi. Ten na poslední chvíli uskočil stranou, nechal netvora, ať se převáží dopředu, a udeřil ho do hlavy hruškou meče. Pozvedl meč, přehodil sevření na jílci a zarazil ho zplozenci do zad. Ten zachrčel, když mu v ráně otočil čepelí.

Vířivec, kterého odkopnul, se už vzpamatoval. S řevem se na něj vrhl, vyrazil mu meč a zakousnul se mu do paže. Tesáky se zabořily hluboko do masa a on cítil temnou nákazu, jak se mu mísí s krví. Kdyby byl kdokoliv jiný než Šedý strážce, skončil by, tady a teď. Nakazil by se zhoubnou chorobou, která přinášela šílenství, vidiny a nakonec i bolestivou smrt. Ale Šedí strážci zaplatili vysokou cenu za to, čím se stali. A měli k tomu dobrý důvod. Bregan zápolil s vířivcem, skřípal zuby, když mu zavřeštěl přímo do tváře. Cítil jeho páchnoucí dech, viděl lesknoucí se černý jazyk převalující se za dlouhými tesáky. Jekot dalších zplozenců se přibližoval. Zápasili spolu na kamení a pak se mu podařilo uvolnit ruku a zabořit prsty pod netvorovu bradu. Zplozenec vztekle zaječel, když mu zvrátil hlavu, tlačil silněji a silněji, dokud netvor neměl úplně napnutý krk.

A nakonec, když ho pouštěl, s ním trhnul dopředu. Zplozenec narazil hlavou na stěnu průchodu, dost silně, aby se ozvalo tlumené křupnutí. Než se mohl zorientovat, Bregan popadl meč a jediným plynulým pohybem se vyšvihnul na nohy. Když se zplozenec pokusil vstát, seknul. Jednou. Dvakrát. A bylo hotovo.

Zastavil se, lapal po dechu, když se opřel o zeď. V návalu slabosti upustil meč. Zápach řinoucí se jíchy štípal v nose, přebíjel dokonce i okolní pachy. Hučení bylo pronikavější, naléhavější. Hrozilo, že přehluší všechny ostatní zvuky. Na okamžik opřel čelo o chladný kámen a zavřel oči.

Nedaleko zaslechl zasyčení, a když Bregan otevřel oči a otočil se, spatřil dalšího těžce obrněného zplozence, jak na něj běží s kopím. Měl sotva čas to promyslet, hned za hrotem ratiště kopí chytil a silně s ním trhnul proti zdi. Zplozenec klopýtnul a Bregan zvedl loket a nastavil mu ho do tváře. Ozvalo se odporné zapraskání zubů a kostí. Netvor zavrávoral nazad a Bregan mu kopí vytrhl. Otočil zbraň a prohnal její hrot zplozencovým břichem.

Nečekal, až se netvor zhroutí k zemi, pustil ratiště a otočil se k odchodu. Musel se odsud dostat. Rychle. Popadnul upuštěný meč a rozběhl se do další velké otevřené místnosti. Byla plná sloupů, některé napůl zhroucené, jiné se natahovaly ke vzdálenému stropu. Všechny pokrývaly černé houby a plíseň. Všude tančily zářícím kamenem vyvolané stíny.

Když se hnal místností, uviděl další zplozence, kteří do ní vběhli před ním. Někteří z nich byli malí svíjivci se špičatýma ušima a vyceněnými zuby. Když si ho všimli, natáhli luky a začali střílet šípy. Dva prosvištěly kolem. Jeden ho zasáhl do ramene, ale on si ho nevšímal a vyrazil proti nim. S hlasitým pokřikem Bregan pozvedl meč a seknul s ním dolů, když se prosekával liniemi zplozenců. Ani si nevšímal jednotlivých cílů, prostě jen silně seknul, pak se otočil a seknul znovu, když mezi nimi probíhal. Jícha mu pokropila obličej, chvíli hrozilo, že ho přemůžou mdloby, potlačil je však a bojoval dál.

Svíjivci se snažili vyrovnat řadu, nebylo však nic, co by mohli udělat. Někteří ustoupili, chtěli se znovu zorganizovat, ale on už prorazil skrz. Zatočil za roh do dalšího průchodu, a když obrovský vířivec zaryčel a vyrazil mu vstříc, bezmyšlenkovitě ho mečem srazil k zemi a pokračoval v běhu.

Musela tu být cesta ven. Musela. Tohle bylo něco jako pevnost, kterou před dávnými lety opustili trpaslíci, když jejich prastaré království zamořily tyhle stvůry. Kdyby jen dokázal najít cestu ven, dostat se zpátky do Hlubokých cest…

Zastavil se v polovině popraskaného schodiště. Nedaleko za sebou slyšel zplozence, stejně jako spoustu dalších před sebou. Připomínalo mu to k životu se probouzející mraveniště. Svěsil ramena a sklonil hlavu, ztěžka dýchal. Snažil se nevšímat si potu, co mu stékal do očí.

I kdyby se odsud dostal, kam by šel? Měl by být mrtvý. Správně by se měl od zplozenců nechat zabít, pokud by to tedy udělali.

Díval se na meč ve své ruce. Byl umazaný sazemi, nepravidelně tvarovaný, s ostrým a zahnutým hrotem, trochu připomínal velkou šavli. Jílec byl zlomený a ovázaný kůží, jejíž původ Bregan vlastně ani znát nechtěl. Mizerná práce, tím si byl jistý, ale dostatečně efektivní. Ten hrot mu mohl snadno proseknout hrdlo, jen přiložit ke krku, jednou rychle trhnout a bylo by.

Nebyl způsob, jak by z něj mohli dostat umístění Starých bohů. V žádném případě nebude zodpovědný za začátek další Nákazy, za další invazi těch stvůr do zemí na povrchu. Předpokládal, že mu nemůžou prostě přečíst myšlenky, jinak by to už udělali, ale kdo ví, jaké triky Architekt zná? Nejlepší bude, když jeho znalosti zemřou s ním.

Zaťal zuby, pozvedl meč, zahnutý hrot téměř dokonale padl na jeho krk. Vydat se do Hlubokých cest a zemřít tu v boji nebyl jeho nápad. Šlo o stovky let starou tradici Šedých strážců, která ho k tomu donutila a jíž se neochotně podvolil, tak jako všemu ve svém životě. Takhle to bude lepší.

Čepel se zachvěla. Vydal zoufalé zakvílení, začal se třást. Nechal meč klesnout k boku a zavřel oči, zatímco se jeho tělo otřásalo vzlyky.

Zplozenci se k němu začali hrnout z obou konců průchodu, ale on je téměř nevnímal. Otupěle stál na schodišti a čekal, jeho mysl se uzavírala v temnotě. Hučení vystoupalo v crescendo, s naléhavostí, která se tlačila na okraje jeho vědomí a napínala je. Bylo to v něm.

Zplozenci se na Bregana sesypali a strhli ho k zemi. Kousali do jeho masa, bodali do něj několika ostrými předměty. Nekřičel ani se nebránil. Odnesli zářící kámen, a když zavládla naprostá temnota, něco tvrdého ho praštilo přes zátylek.

Takhle to bude lepší.

David Gaider: Dragon Age 2 – Volání
překlad: Jakub Mařík
provedení: paperbeck
vyjde v nak. Fantom Print
368 stran / 259, –