Daniela Mičanová: Jakubovy housle + pozvánka na křest

„Heslo!“ vítal volookého Egypťana reproduktor domácího telefonu u venkovních dveří velkolepé rezidence na Masarykově třídě.

„Renfield,“ odtušil rtuťovitý člověk v havajské košili.

„Pojďte nahoru!“

Příchozí špatně snášel klientův panovačný hlas i povýšené způsoby, nicméně jejich krátkodobá spolupráce se naštěstí chýlila k úspěšnému konci, takže do druhého patra vyběhl bezmála radostně. Mohl sice užít pohodlné zdviže, to by ovšem nesměl trpět vrozeným odporem k výtahům všeho druhu. Recepční, nějaká Hilda, jej uvedla do luxusní kanceláře, vybavené honosným dřevěným nábytkem a nákladnou počítačovou technikou.

Za rozlehlým (střídmější slovo skutečně nepřicházelo v úvahu) stolem trůnil vyšší, hranatý muž neurčitého věku. Ustupující kštici nosil vzorně přistřiženou a velkoryse ošetřenou brilantinou, jeho úzká očka, obrostlá záhyby růžového masa, zírala na svět zpoza zlatých brýlí konzervativního tvaru, pod nosem si pěstil mohutný husarský knír. Egypťan měl k hustým knírům přibližně stejný poměr jako k výtahům či zbytnělému sebevědomí, o to větší radost mu teď působil zdárně završený úkol.

„*Mission completed*, šéfe. Abych to řekl hezky česky,“ oznámil.

„Předal jsi brouky i papyrus?“

„To se ví. Ani moc necukala.“ Zákazníkův knír Egypťana proti jeho vůli i vkusu zvráceně přitahoval. Zdaleka ne poprvé ho napadlo, není-li falešný. Pravda, znal lysatce obdařené úctyhodným vousem, ale stejně… „Skočila přes to,“ dodal snaživě.

„Přes co skočila? Ach tak, chtěl jste říci, že vám na to skočila!“ opravil ho kníratý klient. „Pochlubila se Anně?“

Volooký se ošil. „Té pěkné brunetce? Zatím ne, ale podle mě je to jen otázka času.“

„Skvělé!“ Rozložitý klient neobratně uchopil křehké zlaté obroučky do tlustých prstů – brýle se mu zamlžily nadšením –, aby je otřel antistatickým klůckem. „Zasloužíte odměnu.“

„Bál jsem, že to neřeknete.“

„Možná bych měl počkat, až bude ruka v rukávě.“

„Prosím?“

„Až bude po všem.“

„Pochopte, zlomil jsem pro vás zákony několika zemí, dopustil se krádeže i toho smuggling, pašování. Vůbec nevím, jestli se někdy vrátím do Cairo. Já dohodu splnil, teď je vaše řada.“

Ruka, stejně předimenzovaná a blahobytná jako zbytek růžového těla, odložila optickou korekci a vnořila se do pootevřené zásuvky. Po chvíli marného šátrání vyložila na stůl eso – letenku do Thajska.

Rtuťovitý Egypťan spokojeně kývl.

„Užijte si všech radostí Orientu, dopřejte si masáž, koupejte se v moři, projeďte se na slonech, navštěvujte poustevníky. Čekají vás nezapomenutelné zážitky.“

Letenka plynule vklouzla do bezpečnostní kapsičky na podloudníkově hrudi. „Uctivé díky, šéfe.“

Ohlásila se Hilda. „Nerada ruším, pane Neuere, ale přišly ty lístky.“

„Na Poutníka?“

„Ovšem, jak jste si přál.“

„Nechte je tady a vyprovoďte pana Júsufa. Pro dnešek máte volno.“

Ani nevěděl, jak se ocitl na ulici. V pokročilém soumraku Brno působilo trochu rozostřeně, ale kandidát nezapomenutelných zážitků si změn v okolním vzduchu nevšímal. Užuž se viděl na hebké písečné pláži v náručí poddajných krásek exotičtějších než on sám. Nepostřehl, kdy podvečerní opar zhoustl, kdy se mu nalepil na kůži a dávivě mu sevřel krk. Marně kolem sebe tloukl a kopal, marně se dovolával pomoci. Beztvará síla mu vyrazila dech, tiskla ho, svírala, škrtila, nebylo před ní úniku. Než rtuťovitý pan Júsuf vydechl naposledy, zahřměl mu v uších hrdelní hlas: „Zrádce! Bohové podsvětí s tebou naloží po zásluze.“

• Jakubovy housle
• Autorka: Daniela Mičanová
• Série: Modrá krev 4
• Forma: hardback
• Počet stran: 296
• Cena: 299,– Kč
• Vydala: Plejáda, 2011