Trendu vydání na vlastní náklady či zveřejňování knih pouze na webu se na našem přesyceném literárním trhu nevěnuje příliš velká pozornost. Občas se ale vyplatí zabrousit i mimo nakladatelské vody, a tak vám dnes přinášíme ukázku z jednoho takového nepublikovaného románu: Polovičního krále.
Okřídlená pravda tvrdí, že adept na spisovatele musí hodně číst a hodně psát. A když už něco napíše, potřebuje zpětnou vazbu. A tak dnes sdílíme kapitolu ze začínajícího a prozatím nevydaného projektu Jana Hamouze: Polovičního krále.
Poloviční král je román o třech dějových liniích. Dějištěm je Erenézie, království vržené do války o přežití; hrdinové příběhu se rekrutují mezi šlechtou i poddanými. Knižní adept na novou krev v české epické fantasy má nakročeno správným směrem – dočkáme se bitev, dobrodružství, lásky, pletich, tyranů i odvážných hrdinů.
Z knihy si u nás můžete přečíst ukázku – 7. kapitolu, která zahajuje linii kapitána Trenozína a která je zveřejněna jen u nás. Prolog a první kapitoly zbylých linií (stejně jako další informace) jsou dostupné na webu autora.
Anotace
Tři slunce zahřívají Erenézské království. Ke třem bratrům směřují modlitby lidí. Tři jsou díly světa.
Erenézie byla napadena z východu a posledních pět krajin bylo obsazeno nepřítelem. Král Trat’Hys vyráží se svou armádou vstříc čerogorskému knížeti Čhor-Lenovi ve snaze skoncovat s ním jednou provždy. Do bitvy vyráží i Tratův syn Dar, jenž se otci vzdaluje čím dál víc. Trat’Hys doufá, že kromě Čhor-Lenovy hlavy získá i Darovu ztracenou náklonnost. Bude to totiž on, kdo po něm jednou zdědí královské znaky a usedne na erenézský trůn.
V Dvojhradbí nastolil nový krajeprávce Gardian krutý řád. Netrvá dlouho a Lheiwen Borovicová ho pociťuje na vlastní kůži. Její první láska jí tak nepřinese jen bláznivou radost a nekonečné štěstí, ale i bolest, jakou doposud nezakusila.
Garro Trenozín, znovuzrozený kapitán královského loďstva, pročesává vody Tórského moře a hledá nové a nové oběti pro své statečné mořštíny. Je schopen bojovat takřka s kýmkoli, ale na jedno přece jen připraven není: setkání s jeho mrtvou láskou ho prověří daleko víc než souboj šavle proti šavli.
Ukázka
Že se to čistě náhodou jmenuje jako první díl Shatered Sea od JA, to by mi snad ani tak nevadilo. Co je to krajeSprávce … i když je to tedy neskutečně odporné slovo … bych si představit dokázal, “krajeprávce” je pro mne ale záhadou. Kraj se spravovat dá. Pravovat sice možná taky, ale nevím jak to vypadá. Dvojhrabí je snazší, to je prostě od slova hrábě, určitě ne od slova hrabství. I když mne napadá, jestli autor nemá prostě jen nějakou fóbii z písmene “s” uprostřed slova.
Když jsem se po přečtení anotace pustil do ukázky, a skončil na tom, že fakt nevím, co jsou to REŽNÁ modřínová prkna … a ani strejda gůgl moc nepomohl … http://lidovyslovnik.cz/index.php?dotaz=re%9En%E1,%20re%9En%E9 … usoudil jsem, že taky nemusím mít všechno.
Jdu si dočíst Pharos :-).
The Shattered … kua. No, aspoň to po sobě čtu:-).
to MichaelS: A tož to máš tak. Pokáciš modřin. Sekyró. A jak je pokácené, tož zavoláš na kemu, bafnete lupenicu a rozřežete ho podél na prkna. A s těma prknama už nic. Ani se nesušijó, nehoblujó, natož šmirglujó a prostě se nebóchajó rovnó tak jak só a kam je nabóchat potřebujó. Je to samá třiska, ale koho to sere? Musiš po tem chodit v pořádnéch křuskách. A temu se nadává režny prkna. 🙂
Takže pokud po tom onen kapitán chodil bos, tak se nestačil divit!
Ještě k tomu románu napíšu pár vět večer.
To KarelC … tomu se tak fakt někde říká? Zdivo je jasné, hadry a režná … i Starorežná:-) … taky, ale tohle jsem v životě neslyšel. V každém případě díky za vysvětlení … nicméně loď bych z toho ani jako drobný kutil asi nestavěl:-).
Jinak čistě OT … Pharos dobrý, jde se na The Red Path. Kladný hrdina opět na scéně, co chtít víc:-).
Nepřehledná anotace nacpaná jmény a novotvary sice odradí, ale vlastní ukázka mi připadá OK, byť nemůžu říct, že neusnu dokud neseženu zbytek…
těžko říct, kde bude pes zakopán, na začátku IMO ne.
Ehm, on to teda není úplný začátek.
Zdravím:-)
Vezmu to od začátku:
1) krajeprávce je od toho, že má dotyčný největší práva v krajině (územním celku království)
2) Dvojhradbí v sobě obsahuje ještě písmeno “b” a název je tak odvozen od dvou hradeb 🙂
3) režná prkna jsem bral přesně podle úvahy KarelC, ačkoli je to připomínka dobrá a určitě si smysluplnost spojení ještě prostuduju…
4) za normálních okolností po palubě všichni chodí v botách, takže je jim buřt, jestli tam nějaká tříska je, nebo není. Naproti tomu Garrova chodidla si představuju tak ztvrdlá, že je mu to buřt také 🙂
5) Anotace… musím uznat, že psaní anotace je pro mě horší než psaní celé knihy… na tom ještě zapracuju… měla by navnadit, ne odradit
6) Toto není začátek, je to 7. kapitola, jak je řečeno v úvodu. Máte-li zájem o začátek, navštivte můj web http://www.janhamouz.cz, kde je v sekci ke stažení Prolog a další 4 kapitoly. Jen jsem na FP nechtěl dávat něco, co už visí u mě.
To je vše, díky za Vaše názory, pánové.
Inu. Režná může být košile (totiž z režného plátna), režná může být pálenka (včetně “rye whisky”), režná pravděpodobně může být i kaše nebo placka, prkna však těžko. “Rež” je totiž starý termín pro “žito”… Co se týče palub, bývaly z prken hoblovaných (míň sáknou vodu), falcovaných do sebe (odkud myslíte, že pochází slovo “palubky”?) a pravidelně hlazených (po našem “šmirglovaných”) pískovcovou cihlou. Přičemž prostí námořníci na válečných lodích většinou běhali bosi – jednak právě proto, aby jim to na palubě moc neklouzalo, druhak proto, že šplhat v lanoví je taky lepší naboso, a třeťak si nejsem jistý, jestli ti chudší vůbec nějaké boty měli… Samozřejmě, hodně ovšem taky záleží na místních podmínkách. Třeba rybáři v severních mořích skutečně bývali spíš v botách.
Za DvojhraDbí se omlouvám, to jsem přehlédl. Krajeprávce mi i přes vysvětlení přijde jako zcela zbytečné tlačení na pilu, stejně jako některá ta jména v anotaci. To samé prkna … kua, to by nestačila jen ta? Nebo ať nežeru, ta modřínová?
Jinak, je to zadarmo, takže co, pokud někdo nemá co číst, bude ho to stát max čas … a nervy:-). Já jdu hledat Kharna:-).
To Jan Hamouz : jsem se nejdriv vrhl na ukazku, az pak cetl zbytek.
Co se anotace tyka, tak ja je taky neumim napsat, ale priznam se ze jsem liny zpracovat zpracovat vsechna ta jmena a mista v ni zminena. Anotace je urcena k letmemu preletnuti ocima. Vubec nemusi byt informacne plnohodnotna. Slouzi hlavne k tomu, aby ctenar chtel precist prolog nebo ukazku, aby se zacal zajimat. V teto fazi jsou nektere informace spis kontraproduktivni.
to Tlustý zlý strýc Leonard: Ale místně se říká i režná prkna, stejně jako třeba režné zdivo. Což je typ kamenného nebo cihlového zdiva, které je pouze vyspárováno, ne však omítnuto. A ještě se u nás říkávalo režná koňa – což byla dáma, která jaksi, abychom tak řekli, ehm, inu zkrátka a dobře…viz ty nehoblovaný chlupatý prkna… 🙂
To je obecnej problém odvozenin z odvozenin.
to dva mraky: Díky za konstruktivní připomínku, pokusím se přepracovat… Mám zkrátka problém s tím, že anotace je jakýsi vnější náhled na knihu a je potřeba ho napsat nezaujatě, jakoby z pohledu někoho jiného. A to je můj kámen úrazu:) Jak to udělat, aby to nepůsobilo ani nabubřele, ani uťáple… Zkrátka aby to navnadilo bez spousty silných řečí.
to Jan Hamouz:
Klady:
1. Konečně někdo, kdo se nebojí publikovat pod svým jménem a napíše i něco o sobě.
2. Kdo si hraje nezlobí – jinak řečeno, je to záliba, jako každá jiná, takže proč ne?
3. Dílo je zadarmo k dispozici všem zájemcům.
4. Máme stejný názor na režný prkna! 🙂
Takže jako amatérské dílo, literárního nadšence obstojí. Nicméně kdybych za dílo měl platit, tak bych byl v další kritice velice tvrdý. Takto si dovolím jenom pár poznámek bokem:
1. Už to někdo kromě vás četl a opoznámkoval?
2. Tři slunce na bezmračné obloze – já chápu, že je to fantasy, ale to by tam muselo být horko neslučitelné se životem. Tedy přesně řečeno neslučitelné s tím životem, který tam popisujete. Tudíž normální svět rytířů na koních. Pokud by tam byla nějaká psychedelická krajina (viz třeba různé světy v Magic the Gathering, nebo světy, které ve svých románech a povídkách popisuje třeba Miroslav Hokeš, ať srovnáváme s virtuálně publikujícím autorem) tak bych to chápal, ale tohle jsem vám prostě nevěřil.
3. Další věc, kterou jsem vám nevěřil jsou dialogy. Takhle prostě nikdo nemluví. To nemá šmrnc.
4. Na můj vkus je to psané dosti toporně. Spousta pasáží mne nudila a musel jsem se do čtení vyloženě nutit, někdy jsem je i přeskočil. Ale to je samozřejmě zcela subjektivní hodnocení a netvrdím, že to jiný může vnímat jinak.
Nezkoušel jste napsat kratší uzavřenou práci? Třeba povídku tak do padesáti stran? Tohle vypadá na rozvláčný epos a každé nedokončené dílo je prakticky nehodnotitelné.
to KarelC:
V první řadě Vám děkuji za uvedení kladů, to totiž nikdo moc nemá ve zvyku 🙂
K Vašim poznámkám:
1) Ano, avšak pouze kamarádi a rodina, na vyjádření prvního redaktora z nakladatelství v tuto chvíli čekám… A jsem velmi zvědav, jelikož připomínky na internetu jsou sice dobré, ale vzhledem k tomu, že nevím, kdo za nimi stojí, beru je s velkou rezervou.
2) Zajímavá poznámka, nicméně nikde není řečeno, že se jedná o slunce srovnatelná s naším. Představuji si je menší, tudíž vzdálenější. Aritmetický průměr jejich výhřevnosti považuji za odpovídající našemu Slunci 🙂
3) Ano, takhle nikdo nemluví. Kromě Garra 🙂 Ne vážně, jeho způsob řeči je dost ujetý. Bavíme se konkrétně o něm, nebo obecně o všech dialozích? Můžete zkusit některou z ostatních kapitol na mých stránkách, zda budete mít ten pocit i tam.
4) Topornost nevyvracím. Já to v tom samozřejmě nevidím – jinak bych to tak nepsal. Ale jak říkáte: je to subjektivní.
S povídkami jsem začal teprve nedávno. Mám to tak trochu obráceně, než by to mělo být.
Každopádně díky za podnětné připomínky!
to Jan Hamouz: Přečetl jsem i to co máte na stránkách. Moje poznámky jsou myšlené k celému textu. Nejde ani tak o to, jak která postava mluví. Spíš o to co a hlavně kolik toho říká. Třeba hned ten rozhovor v Úvodu mezi Tremlinem a Duredem. To není dialog, to jsou dva divadelní monology. Budiž u nějaké deklamované divadelní hry by to třeba šlo, ale v dobrodružném fantasy to vůbec nesedí. (Oni se hádají, skáčou si navzájem do řeči až to vygraduje k souboji. Ale ten rozhovor působí rozvláčně a vůbec k tomu ději nesedí. Nebo snad někdo během souboje na smrt pronáší podobné repliky?
“Jen to, co jsem měl udělat již dávno,” zašeptal knížeti do
ucha a z jeho slov čišelo čiré opovržení. “Ještě nikdy ses mi nehnusil tak jako dnes, Durede
třetí. Nechápu, proč můj nebohý švagr, nechť se o něj bohové starají co nejlépe, trval na tom,
abych tvé knížectví neobsadil. Buďme rádi za to, co máme, říkával, a nechtějme příliš jako
naši otcové. Žel bohům, můj švagr je po smrti a tebe já už dál nemohu vystát! Dnes porazím
ty samozvance a hned zítra vyrazím posadit si na hlavu bórzagánskou korunu do vypáleného
Dódradu. A když už tam budu, pokusím se rozptýlit tvou milovanou Leru, kterou jsi nechal
napospas nepříteli i se svými dětmi! Zbabělče! Doufám, že si na moje slova vzpomeneš, až
budeš za chvíli ležet zkrvavený na nádvoří tohoto hradu. Přece jen: loktů je to odsud na zem
požehnaně!”
Já být Duredem, tak si jdu zapálit cigárko, abych nudou neusnul. 🙂
A v podobném duchu jsou i všechny další dialogy.
to KarelC:
On to ani moc není souboj jako spíš zabití Dureda, na které se Tremlin již dlouho těšil 🙂 Proto mu tohle všechno v poklidu říká, zatímco ho tlačí k okraji věže. Dured naproti tomu neříká nic, jelikož má plno práce s tím, aby ho Tremlin k tomu okraji nedostal. Ale jo,díky za názor.
To Jan Hamous: zkuste se zamyslet nad tím, která fakta a jména jsou opravdu potřeba a opravdu to trochu vykuchat aby víc vynikly ty emotivní věci jako setkání se s mrtvou láskou a tak. Víc neporadím. Pokusit se krátkou proklamací vystihnout jak by ta kniha měla působit… ale to je jen názor jednoho.
Shoduji se s Karlem C, že dialogy opravdu působí jako divadelní hra, nebo třeba hodně starý dobrodružný román. Ale Tři mušketýři plynou hladčeji, o hodně.
Společně s detaily jako trojslunce, nebo pití slané vody to ve mně vyvolává pocit pohádkového neskutečna, jako bych četl pokračování Barona Prášila. V zásadě se mi to svým způsobem líbilo. Ale co se komerčního potenciálu týká, IMO to bude pro román handicap, protože to na hodně lidí zapůsobí rozvlekle, nepřirozeně a zabíjí to dynamické pasáže. A taky mi obecně trochu dělalo problém se do toho začíst.
To Karel C: problémem teoretické planety pod trojhvězdou není přebytek zářivého toku. Protože jednak ten klesá s druhou mocninou vzdálenosti. A jednak existuje docela hodně hvězdných tříd. Typická oranžová hvězda třídy K má cca pětinový výkon Slunce. Takže i kdyby na Erenézii shlížely tři takové pořád by musela být blíž než Země ke Slunci aby dostávala stejně tepla. Červené hvězdy třídy M mají jen zlomky procent zářivého výkonu Slunce.
Problém by byl jak milé hvězdičky poskládat, aby vytvořily stabilní systém, kde se z planety všechny jeví jako horká slunce. Jestli dvě malé blízko a jedna velká daleko… protože všechny tři blízko sebe být nemůžou.
Tak mi to nedalo, a dal jsem prolog a cca půlku první kapitoly …. je to neskutečně ukecaný, spousta slov, popisů všeho co jen jde i nejde, co by stačilo naznačit či stručně vyjádřit je popsáno na celý odstavec. A ta popisnost navíc na mne působí hrozně toporně a samoúčelně. Jako taková autorova verbální exhibice …. omlouvám se, není to myšleno osobně, je to prostě můj pocit. Pro mne je to prostě nečitelné, nudí mne to a nebaví. Třeba sám ten děj/zápletka není špatný, ale nebudu se tím prokousávat, abych to zjistil.
A koukám, že režné je tam i plátno, a bojmistři mne zase vzali za srdce:-). Jak kdysi napsal nebožtík Borovský “Není nad původnost, každý po ní touží … “. Proboha proč???
Ale třeba se to bude někomu líbit, co já vím.
To Michael S: Ano, rozumově tam taky ukecanost vidím, je to důvod onoho obtížného začtení se, ale vlastně mi moc nevadí, zdaleka jsem nenarazil na takovou zeď jako předminulý týden ve Válečnících od Rydzewske a to prosím i vyšlo.
To Jan Hamous: Michael S tam jednu věc vypíchl IMO správně. Pokud tam máte víc neologismů, jako mořštíni, bojmistři etc., tak vězte, že to prostě nefunguje, je to manýr údajně oblíbený, ale neužitečný, protože samoúčelný. Nová slova buď pro věci bez ekvivalentu, nebo jen jako koření. Navíc to chce fakt vládnout jazykem, aby je člověk dokázal dobře vytvářet.
Ještě k prologu …. oni neměli v poli žádné lučišníky??? Jen těch pár na hradbách? A délka “fronty” je ta vaše jedna královská míle, tři řady rytířů, za ní pět řad pěšáků? Vot i vsjo??? Ehm, nepřijde vám to trochu netradiční rozestavení? Prostě co máte, to roztáhnete co to jde do šíře a děj se vůle boží? Navíc v popisu bitvy se v podstatě omezujete jen na ty rytíře, co dělá pěchota si má čtenář domyslet? O nějaké bližší specifikaci té pěchoty ani nemluvě. A když ti přerostlíci vystřelili, tak jednou salvou sundali komplet tu vaši celou míli širokou řadu rytířů? Kua, Perturabo se má co učit:-)! O nějaké přípravě terénu nic, resp. žádná, bližší info o protivníkovi taky žádné … chjo.
Když už jste od Abercrombieho obšlehnul ten název:-))), přečtěte si třeba jeho Hrdiny, jak má vypadat popis bitvy …. aby se dal číst, ale aby hlavně dával smysl. Jo, vím, je to jen prolog, ale na to jak je s prominutím ukecanej jste té bitvě mohl dát víc, když o ni tam primárně jde, a trochu ji zreálnit.
To 2mraky … já samozřejmě netvrdím, že to nevyjde, vyjít nemá, nebo nikdy nevyšlo nic horšího. Stejně tak píšu, že plně akceptuji možnost, že se to někomu bude líbit, nebo mu nebudou vadit věci, které já nedám … spíše dát odmítám. Dál to číst nemusím, kupovat si to taky případně nebudu muset, takže jsem zcela v klidu. Ale v článku se volá po zpětné vazbě, takže …. :-))). Prostě jsem se něčím prokousal a zcela upřímně napsal, co si já o tom myslím.
Pořádně se napijte samohonky a uvidíte tolik sluncí a budete mluvit tak šroubovaně, až vám z toho fajfka vykvete, holoubkové!
to dva mraky:
S anotací souhlas, pokusím se na ní zapracovat. S těmi neologismy je to zajímavé, jak to na vás působí. Já s tím nikdy problém neměl, tudíž tím pádem nemám problém je používat. Nechám si projít hlavou.
to MichaelS:
Autorova verbální exhibice mě pobavila 🙂 O nic takového jsem se skutečně nesnažil. Někdo má popisy zase rád (očividně já), jiný si chce vše představit dle sebe. Zkusím se na to podívat.
Co se týče bitvy – ano, těch několik řad je opravdu roztaženo podle břehu řeky. A přesně tak, vzhledem k informaci o množství nepřátel se skutečně musí dít vůle boží. Co dělá pěchota je celkem jasné: obrátí se a snaží se dostat za řeku, ale to je tam řečeno. A znovu ano, jedou salvou sundali celou tu řadu (ok, pár jich možná projelo, ale to už tam nezmiňuji). Jejich kanóny jsou mocné 🙂 Nicméně uznávám, že co se týče bitvy, mám ještě široký prostor pro studium 🙂
Ještě k tomu obšlehnutému názvu… Pana Abercrombieho bohužel neznám, nic jsem od něj nečetl… Když zadáte do googlu Poloviční král, na prvních pěti stránkách se mi žádný výsledek (kromě mé knížky) nezobrazí. Navíc jeho král je pravděpodobně poloviční z jiného důvodu než můj, tedy aspoň doufám 🙂
Každopádně děkuji za připomínky.
To MichaelS:
Však já naprosto respektuji tvůj názor a s věcnými postřehy souhlasím. Nijak jsem nechtěl říct, že by bylo něco divného na tom, že se ti to nelíbí, nebo že bys měl autora chválit. Byla to ode mě obyčejná konverzace, nečekal jsem polemiku.
To Jan Hamouz.
Přečetl jsem vše co bylo k dispozici a celkem se mi to líbí. Ale přesto mi tam jako čtenáři řada věcí vadí.
Neologismy jsem už uváděl, problém je v četnosti a v tom, že jsou používány na místech, kde nejsou potřeba, neb existují české ekvivalenty. Čeština sice skládá, ale neskládá rutinně. Všichni ti bojmistři a krajeprávci, jsou zbrusu nová slova a v podstatě zbytečná,. Kuchmistr mě od srdce rozesmál, neb vzbuzuje všelijaké asociace. Pokud chcete míle, je to fajn, navozuje to atmosféru starých časů, ale mít kvůli tomu spešl míli skládající se z koňských délek je zbytečné až matoucí, pro většinu čtenářů je koňská délka docela abstraktní pojem. (Proč nepoužít kroky, sáhy či stopy, když už to chcete mít stylové). A tak dál. Snaha to obzvláštnit za každou cenu je kontraproduktivní. Problém není v každé té věci zvlášť, problém je v počtu.
Michael S poukazoval na líčení bitvy a podle mě má pravdu.
I staré armády měly složitěji členěné formace, a trochu do hloubky vypracovanou sestavu, včetně záloh a oddílů různých zbraní. Což například znamená, že bojovný ale raněný král by nebyl někde na hradě, ale velel by bitvě ze zadního voje, obklopen elitní osobní stráží. Popis je zmatený a podle mě vůbec nevyužívá ponurý potenciál beznadějného boje zakončeného strašlivým masakrem, četl jsem bez většího zájmu. To že se nám někam ztratili pěšáci je jen jeden z problémů. Je to prostě poklouzané po povrchu a nekonzistentní. Nevedete pozornost čtenáře.
Není problém, že děla ve fantasy světě dokázala zkosit celou jezdeckou řadu jedinou salvou. Ale od toho máte jako autor vypravěče aby sugestivně ukázal čtenáři děsivou zkázu a on si řekl “aha to nebudou jen tak obyčejná děla jako v reálných armádách”. (existují historické paralely s prvním nasazením kulometů v koloniích)Jinak se objeví při čtení přesně ten problém, na který poukázal kolega.
Argument, že použili tak mizernou taktiku, protože se nic jiného nedalo dělat, je nesmyslný, protože je tam nepřímo řečeno, že nečekají nějakého neobvyklého nepřítele. Pokud však v tom světě existuje něco jako všeobecná taktická zaostalost až tupost, OK. Opět máte jako autor vypravěče a postavy, aby to čtenáři řekli.
Vadí mě občas přílišná ukecanost, některé popisy jsou přecpané vícečetnými přívlastky a pohybují se na hranici klišé. Stejně tak mi vadí ostatní občasná klišátka jako naprosto dokonale odporní zlouni.
Šroubovaná mluva mně až tak nevadí, ale vzbuzuje dojem divadelní hry. Od vás možná cíl, možná ne. Ale v těch dalších kapitolách už je jí méně.
Drobné prohřešky proti věcné stránce. Režná prkna se řešila – lodní paluby bývají opracované. Jinde se v souvislosti s achátem na meči zmiňuje, že je největší – zajímavé velikosti u achátů začínají někde na úrovni metráku, kusy velikosti pěsti jsou běžné, ve spojení se zbraní dost divná zmínka. Detaily, ale za oko chytí.
to dva mraky:
Moc díky za podnětné připomínky, určitě se nad nimi zamyslím. Jak vidím, je ještě na čem pracovat 🙂
Jinak kuchmistr byla ve středověku běžná profese, něco jako dnešní šéfkuchař 🙂 Viz např. Přemyslovská epopej od Vondrušky.
Tři slunce – mně šlo o to naznačit, že nechápu logiku proč nad jinak naprosto banálním rytířským světem svítí tři slunce. Autor s tou myšlenkou nijak nepracuje, jenom ji nadhodí v úvodu a dál nic. Takový svět by byl nesmírně zajímavý, nejenom z hlediska svítivosti a teploty, ale délkou dne, ročním období atd…Leč ticho po pěšině. Což je primárně škoda.
To dílo nemá švih. Už jsem to psal. Když to srovnám třeba s Prachmistry – tam je taky několik dějových linií. Ale ta kniha je napínavá od začátku až do konce a nenechá vás vydechnout. Tady jsem se musel vyloženě donutit, abych to přečetl a neodmávl to hned po úvodu.
To že se dílo líbí autorovi je pěkné, ale v prvé řadě se musí líbit čtenářům. Pokud je tedy pro čtenáře určeno. Což předpokládám, že je, proč by jinak bylo publikováno veřejně.
Pokud jde o různé termíny a taktická rozestavení – vem to čert. Je to fantasy. A ve světě, kde praží tři slunce je možné cokoliv. Ať už jsou to režná prkna, nebo armáda roztažená od obzoru k obzoru. Jde o tu čtivost, tedy o to, jak se to prodá. A to mi absolutně nesedělo.
Nicméně klidně to vydejte – když tady mohli svého času vyjít Dobrodruhovia, nebo od Borkovce Sága Sirionů, tak proč ne ta vaše. Jen si ji nezapomeňte pod různejma nickama vychválit, jak je v tomto kraji zvykem… 🙂
to Podchaljuzin: Občas se někdo napije samohonky tak, že druhý den nevidí ani to jedno…
Mimochodem moje žena tvrdí, že termín “režná prkna” nemá s úpravou dřeva (hoblování, šmirglování) vůbec nic společného. Jde prý o barvu toho dřeva. Ta barva je odvozena od barvy režného plátna. A může se dále upravovat přidáním některého ze základních odstínů.
(Asi bych jí i věřil. Přeci jen na rozdíl ode mne studovala dějiny umění… 🙂 )
To Jan Hamouz: Ouvej, mám mezery ve vzdělání, díky.
Ale na podstatu problému v textu to nemá žádný vliv. Je lhostejné jestli je to neologismus nebo archaismus, podstatné je, že je tam příliš mnoho slov nepatřících do běžné češtiny, aniž by to plnilo nějaký hlubší účel. To že je odborný termín, nebo třeba historické slovíčko správně, ještě vůbec neznamená, že je vhodné ho použít. Román není odborné pojednání. V první řadě musí být text být přístupný. Neologismy, archaismy, cizí termíny, umělá krkolomná jména, všeho se má používat jen přiměřeně(kolik to nikdo neporadí, to je jedna ze spousty a spousty věcí, která dělá texty čtivé)
To KarelC: to s těmi slunci, jsi vystihl dokonale. Jo! Neplní žádný účel, pokud by tam svítil hodně velký trpajzlík s karbidkou odpovídajího výkonu, kniha by fungovala úplně stejně :-D. Nějaké kecy o spektrálních třídách byly zcela zbytečné.
Tohle rozsekání na dějové linie je dneska takový standard. Lidi mají pocit, že je to snad základní podmínka čtivosti.
Jinak přesně jak naznačuješ, čtivý text, dokáže vykompenzovat aj nedostatky ve znalostech válečného umění 🙂
Stran režných věcí, jsem ještě oslovil svůj oblíbený slovník spisovné češtiny a zdá se, že pravda bude někde na půl cesty.
režný příd. k rež 1. obl. mor. žitný: r-á mouka; r. chléb žitný, černý, samožitný; r-é pole; r-á sláma; r-á kořalka; přen. r-é vlasy mající barvu žita, plavé; r-á barva 2. (o plátně ap.) nebílený, hrubý, drsný, nezušlechtěný: r-é plátno; r-á košile; r. pytel; r-é niti; stav. r-é zdivo neomítané, jen vyspárované; → přísl. režně: r. plavý
Sám za sebe bych nad tím hůl nelámal, ale je fakt, že v téhle formě by to v distribuci čekal osud těch Sirionů
Ještě k prologu, ať reakce přibývají a špatná reklama lepší než žádná:-).
Dured byl napaden, poražen, zdrhl, a s ním i řada jeho mužů. Takže lidí, kteří přesně vědí co je nepřítel zač, není zas tak málo. Přesto co? Přesto se najednou všichni diví, že se jedná o nějaké přerostlé obludy? Ale no tak.
Tremlin ví že soused byl poražen a celkem logicky čeká návštěvu:-). Sebere vojsko … ne až tak malé … což chvíli trvá. A mezitím se nenamáhá si zjistit o protivníkovi lautr NIC??? Protože nevšimnout si toho, že protivník je trošku větší než bývá zvykem, na to fakt jeden nemusí být Coraxův potomek:-). O trojnohých koních ani nemluvě.
Před bitvou vyšle zvědy … asi … a posel se mu vrátí s info …. “Posel přivezl zprávu, že nepřítel je již blízko. Je jich prý mnoho.”
“Kolik?”
“To nebyl schopen říci. Desítky tisíc. Deset, dvacet, čtyřicet, nevím. V suché zemi kolem sebe zvedají prach, takže neviděl téměř nic.”
… já jsem v jádru klidný člověk, ale s tímhle mi někdo přijet, tak si vezmu stahovací nůž a budu aspirovat čestného člena VIII. legie.
Jinak, běžné bývá čekat ZA řekou, a kosit nepřítele když se v ní ráchá a následně se hrabe ven. Lučišníci mají v takovém případě docela honičku:-). Také bývá zvykem, když je vodní tok na dostřel od hradeb, nahnat všechny na ty hradby. Má to své výhody:-). Mít 25 000 mužů a na těch hradbách si nechat 20 lučišníků je lehce neortodoxní přístup:-).
Že neznáte Abercrombieho vás nešlechtí. A jak na ten váš pokus koukám, je nejvyšší čas s tím začít. Fakt je dobré mít nejprve trochu pojem o tom, jak má opravdu DOBRÁ fantasy vypadat. Polaris toho vydal dost a dost a vše je zatím na skladě. Bude to pro vás rozhodně dobrá investice. Tímto zdravím pana Kociána:-).To s tím Polovičním králem nemá smysl snad ani komentovat.
Já se omlouvám, že se tu projevuji tak trochu jako svině, ale bohužel … tady holt narazíte na lidi, co fantasy mají rádi, čtou jí léta a hodně … HODNĚ … a mají pak s čím srovnávat. A málo platné, ve srovnání s opravdu dobrou fantasy ten váš výtvor dopadá velmi špatně. Je mi líto.
To MichaelS: Doufám, že to autora nakopne. Protože řadu věcí velkoryse neřeší – prostě je to tak čtenáři…a šmitec. Shrnul jsi ty bugy dobře.
Na straně druhé nevim jestli pokud jsi se otočil především na bitevní pasáži, tak jestli nejsi ve stejné pozici jako policejní inspektor při sledování detektivek v televizi.
to MichaelS: Pravdu díš a těch nelogičností by se tam našlo mraky. Nicméně zase oceňuji, že tady ten autor jde s kůží na trh a podrobí své dílo veřejné kritice na FP. Která, jak známo, je nekompromisní a tvrdá. Taky si to mohl dál šušnit na zablokovaným webu, jako třeba “Sebastian Rainer” a na objektivní kritiku kašlat.
Na druhé straně – ono je to ZADARMO! A baví nás to tady už dva večery. A četli jsme to s celnickou důkladností a odpovídajícím způsobem opoznámkovali. To už tady dlouho nebyla tak podnětná diskuse.
Rozhodně by autor měl v psaní pokračovat, protože dokáže zaujmout. A chtělo by to buď na ten text vletět a pořádně ho překopat, nebo zatím odložit a napsat nějakou ucelenou povídku. Klidně z toho světa. Ale tak aby měla začátek a konec a dala se hodnotit jako celek.
to Dva mraky: Tak nějak jak píšeš to s tím režným asi je.
Ovšem těch Sirionů jsou tři díly! A jak tlusté! 🙂 A Dobrodruhovia sa dostali dokonca aj do slovenskéj televízie! (Odpustím si ironickou poznámku.)
To Karel C:
On to možná dokonce bude výměnný obchod, plody našich bystrých myslí za plody té jeho :-D.
Ano zábava to je, protože navzdory objektivním nedostatkům jsem to opravdu přečetl docela se zájmem(asi největší cukání k odložení jsem měl při prologu) a dokonce bych i četl dál, protože se zdá, že jsem překonal “startovací” potíže.
rozhodně souhlasím s nutností úprav.
Ano, už jsem také zjistil v archivu FP( zaplať bůh, za to že neumřel) že Sirion je teda velkobichle. A ty recenze bych si fakt za rámeček nedal. Nahlédl jsi do toho?
Jinak ironická poznámka by mě docela zajímala.
to KarelC:
Myslím, že to, co píšu, se musí líbit především mně samotnému, jinak bych to přece vůbec nedělal. Je to koníček, ne profese. To, zda se to bude líbit čtenářům je samozřejmě věc důležitá, ale neumím si představit, jak psát cíleně tak, aby se to líbilo ostatním. Snažím se psát tak, aby se to líbilo mně. Pak je určitá pravděpodobnost, že se najde někdo jiný, komu můj styl sedne 🙂
Nicméně jsem rád, že jsem jsem zažehl diskuzi, která Vás baví už dva večery 🙂 Mě tedy taky, ačkoli občas se u toho trochu vytočím 😀 Ale to je samozřejmě v pořádku 🙂
to MichaelS:
Vaše připomínky ohledně bitvy beru. Už tolik ne Váš styl jejich prezentace 🙂 Mít pojem o tom, jak má dobrá fantasy vypadat je super. To ale stále ještě neznamená, že je dotyčný schopen vyprodukovat knihu na úrovni světových spisovatelů, kteří se tomu věnují řadu let, mají k ruce redaktora, atd… Tím se nikterak neomlouvám, konstatuji to jako fakt. Předpokládám (a doufám), že úroveň mojí tvorby poroste. Potřebuji se vypsat a to chce čas.
Jinak za tip na Abercrombieho díky, vypadá to dobře 🙂
to dva mraky:
Díky. Číst dál budete moct, kapitoly budou nějaký čas přibývat. Když budete mít nějakou připomínku k nim, budu rád, když mi ji sdělíte třeba do mailu, je v kontaktech na stránkách.
Tak tle se do toho muším vložit! Abercrombie a dobrá fantasy? No tleto! Jediná dobrá fantasy je Pán prstenů a příběhy barbara Conana (mimochodem, věřte či nevěřte, velmi podobné příhodám ruského bohatýra Samohončiče!). Vše ostatní jsou většinou odvozeniny (čest vyjímkám!). A takovéto psaní “aby se to lidem líbilo”, většinou končí tak, že je to sice řemeslně “správně”, ale chybí tomu jiskra. Ale to není problém jen fantasy, ve sci fi a hororu je situace obdobná, ono také v dnešní době vymyslet něco opravdu originálního v rámci tletěch žánrů je dost těžké, ne-li nemožné!
Tak Samohončič… jaktože o něm nevíme více.
Ano, Conan se Sauronem to celé rozjeli a navždy budou zapsáni do našich srdcí, jsou to legendy. Dokonce i já, který věří, že neexistuje kniha bez chyby, tady žádné nenajdu.
První zákon od Abercrombieho se mi četl dobře, podle mě je to dobrá fantasy, ale už ne legenda 🙂 a chyby tam najdu. Myslím, že Karel chtěl říct, že autor by něměl zůstat trčet na tom, že jemu se to líbí, ale dál to vylepšovat, aby se to líbilo jemu i lidem co to po něm budou číst. Počkáme, co nám na to řekne.
To Jan Hamouz:
budu to sledovat.
to dva mraky: Vám je neznámý bohatýr Semen Samohončič? Toť podivno! O jeho kouscích si u nás ve vsi povídají i malé děti! Doporučuji knihy Bohatýrské příběhy Semena Samohončiče, Ocelový budzigan, Meč samohany, Kostějův konec nebo odbornou publikaci Palguna Pazgreviče Semen Samohončič – Člověk či mýtus?
To Podchaljuzin: To víš, to je ten západní svět. Podívám se po těch tiscích. Nebude to snadné.
Karel řekne asi tolik: Autor se má snažit svým textem něco sdělit. Přinést ponaučení, nebo zábavu. A tudíž MUSÍ psát především tak, aby se to líbilo a dobře četlo i čtenářům. Psát sám pro sebe – to je příklad řekněme deníku. Autor si píše poznámky pro sebe a nepředpokládá, že by je někdy publikoval. A pokud jeho deník někdo publikuje, potom záleží na tom, kdo jej napsal a co je obsahem. Forma se dá přehlédnout, pokud jsou obsahem zajímavá a poučná fakta.
Pokud píšeme povídku, nebo třeba román, tak jej musíme psát tak, aby se bavil především čtenář. A s tím čtenářem musíme jako autoři pracovat. Podvádět ho. Fabulovat. Překvapovat. Odvádět čtenářovu pozornost a naopak ho šokovat. Rozesmát ho. Rozplakat. Dojmout. Nic z toho tam JH nemá. Předpokládám, že sám neví jak to vlastně dopadne a připisuje nové a nové linie a ty staré nechává vyznít do ztracena. On se tím baví. A já mu věřím, že ho to baví. Ale bavit se u zveřejněného díla musí především čtenář. To MUSÍ být autorova snaha zaujmout čtenáře! Ne, že to třeba taky někomu, možná, ten můj styl sedne. NE! Můj styl musí sedět všem! To má být autorův cíl. Zaujmout co nejvíc čtenářů. Může psát řekněme pro náročné čtenáře, ale ty čtenáře musí nejprve získat. Nevím jestli kolega četl někdy povídky v Revolver revue, nebo v Hostu – ty jsou považovány za umělecké a náročné a nikoliv pro, řekněme, masy. Leč nikdy se mi nestalo, že by mě nějaká nezaujala. Nebo, že bych ji nedočetl. A to tam píší i začínající autoři. Dokáží zaujmout.
Zaujmout čtenáře, vtáhnout ho do děje, to musí být cílem každého autora. Viz dobrá detektivka, nebo thriller. Taky se takzvaně píše odzadu. Autor ví kdo je vrah, ale odvádí čtenářovu pozornost. Snaží se ho ošidit a na závěr překvapit.
A nebo musí mít vytříbený styl a redakčně vycizelovaný. Jako třeba Martin. Ten zafláká stovky a tisíce stran prakticky tím stejným, ale umí to napsat. Erikson má navíc i naprosto fascinující svět, který dokáže přesvědčivě popisovat.
to dva mraky: Sirion mám dokonce doma. Všechny tři díly. Tyhle kuriozity sbírám. Ale četl jsem jenom začátek, než mne to znudilo a potom sem tam nějakou pasáž.
to Podchaljuzin: A co Tarzan, nebo Thuvie z Ptarhu? 🙂
to KarelC:
Nerozuměl jste mi. To, co popisujete, považuji za samozřejmé, přece chci, aby to lidi četli a líbilo se to. Šlo mi o to, že nebudu psát o něčem, o čem nechci, přestože to může být pro lidi zajímavé téma. Nebudu psát krimi, přestože je to žánr, který táhne. Protože já nechci. Autor musí psát to, co by sám chtěl číst. To, že chci v lidech vzbudit emoce (a co, jak tvrdíte, nedokážu) je pro mě samozřejmost.
Jinak předpokládat můžete samozřejmě cokoli.
TO: Karel C
Nemohu si pomoci, ale říkáš do dobře ze špatného konce.
Opravdu kvalitní text se podle mne prakticky nedá napsat, aniž by se autorovi fakt líbil.
Pokud chce autor dojmout, napíše to v prvé řadě, tak aby sám měl slzy na krajíčku, pokud chce autor rozesmát, napíše to tak, aby se tomu s odstupem znova zasmál. Protože jiné měřítko jak sebe, moc nemá.
Jistě ledacos se dá překlenout řemeslem, nebo kalkulem. Jistě, že zkušený člověk tuší, na co lidi berou a pošle jim to tam.
Ale Jan Hamouz nemá ani vypracované řemeslo, ani zkušenosti, bude muset tu knížku napsat srdcem v podstatě kompletně. Protože jinak nastane, přesně to, co píše Podchaljuzin, nebude to mít jiskru.
Tak a teď přijde to nejdůležitější a to už se pak kompletně kryje s tím, co píšeš. Tu svoji fascinaci a emoce, musí autor přenést na čtenáře, a přesně jak píšeš – poučení, zábava, dějové kličky, styl. Použije své řemeslo, aby přesunul svou vizi, která se mu velmi líbí, na čtenáře, aby se líbila i jemu. Pokud to textem na čtenáře nepřenese, pak upraví text. Pokud usoudí, že napsal něco, co se sice líbí jemu, ale nebude se líbit čtenářům, vyškrtne to bez náhrady.
Profíci budou mít v textu určitě víc řemesla a kalkulu, ale to pro začínající autory nemůže platit, protože se to neměli kde naučit.
To Karel C:
MMCH jak velkou máš vlastně knihovnu?
To autor … nejde o to co brát budete či berete. Jde prostě o to, co je špatně. A prostě když se čas od času v knize objeví něco, co zaskřípe, tak … no, stává se to. Ale tady už v anotaci … nepřemýšlel jste nad tím, že by ji napsal někdo, jiný? … a v prologu to neskřípe, ale lámou se zuby a lítají špony. Číst dobrou fantasy má primárně smysl ne pro nějakou inspiraci a podobně, ale zejména pro odkoukání kvalitního řemesla. Ona dobrá a čtivá fantasy nemusí být nějaký “kurva to je vodvaz”, i když to samozřejmě není na škodu:-), ale stačí slušný, tedy ne úplně blbý:-), ale opravdu dobře zpracovaný nápad. A naopak, i relativně dobrý a zajímavý nápad lze snadno zabít mizerným zpracováním.
A samozřejmě, vypsat trvá a není to snadné, pokud zrovna někdo není talent od pánaboha. Ale vystříhat se vyložených úletů a nelogičností, na to stačí se prostě soustředit a mít trochu (sebe)kritického ducha. A i v tom pomáhá ta četba, když dokážete pořádně zhodnotit cizí dílo, zamyslet se nad tím, co je tam dobré, co naopak až tak ne, a co je vyložený úlet, je mnohem větší šance, že to pak dokážete i u své vlastní tvorby.
A nebo nám to sem zase hoďte a … jděte si pro kapesník:-))).
To 2mraky … já se točím jen na tom, co jsem četl, dal jsem totiž jen ten prolog a někde v půlce(snad:-) první kapitoly to prostě odložil. A číst jsem to začal stejně jen proto, že jste o tom začali s Karlem diskutovat, tak jsem chtěl zjistit, jak to vypadá. Nebýt vás dvou, tak mi anotace úplně stačila! Vidíte co děláte:-)?
Ona ta fantasy bude vždycky “něco”. Buď je to dobrodružné putování – v tom případě musí čtenáře zaujmout svět a jeho propracovanost a zvláštnosti, nebo je to komorní detektivka potom půjde hlavně o vztahy hrdinů, případně thriller, to bude kombinace obou. Potom už zbývá jenom dívčí román. Tam se bude řešit nějaký vztah. Většinou člověka vůči nějakému xenomorfu. (Dodnes mi nikdo nevysvětlil jak a hlavně proč to dělá s člověkem upír, který je astrální bytost a nebo drak, který podle vší zoologické logiky musí mít kloaku – ačkoliv…) Takže pravidla pro uvedené žánry pochopitelně platí i pro fantasy, akorát tam bude něco navíc.
emoce – mě jste nedojal. (Ale já nejsem a to bych rád zdůraznil, nějaký váš kritik, nebo snad nepřítel. Nahodilo se to tady s poznámkou, že je zájem o poznámky, tak je píšu. Nic víc.) S těmi hrdiny se musí čtenář ztotožnit. Musí je cítit srdcem.
Na ukázku co mě dokáže dojmout:
Olivier cítí, že je na smrt zraněn.
Svým Hauteclairem, jehož ocel plane,
tne Marganise do přilbice zlaté,
až vůkol prší květy, drahý kámen.
Hlavu až k zubům rozpoltí mu rázem,
meč pevně sevře, povalí ho na zem.
A potom praví: “Bůh tě zatrať, pane!”
( Píseň o Rolandovi v překladu Jiřího Pelána) Obecně celý ten epos chytne za srdce. Od začátku až do konce. Krom toho je v současné době opět velice aktuální! 🙂
Já netvrdím že máte psát ve verších, ale ten text musí čtenář prožívat.
Řekl bych asi tolik: Nepište další linie. Sedněte na to a znovu to celé překopejte. Vygradujte zápletky, zdynamizujte dialogy, ať to má šmrnc. Vždyť se mrkněte do nějaké dobré knihy, jak se to dělá.
to dva mraky: I s tím co je na půdě a tak různě po skříních a v druhých řadách bych to na sedm až osm tisíc svazků viděl. A ty?
To Michael S: ano přiznávám, že jsem poněkud podlý a rád zatahuji ostatní do blbých nápadů.
Jinak s tou bitvou jsem to myslel především tak, že zrovna stran válečného umění jsi nadprůměrně vzdělán, takže tam budeš logicky nejvíce negativně kritický, neb nejspíše nesmírně trpíš 🙂
Jinak IMO ten prolog je navíc ještě nejhorší obecně, dialogy, dynamika děje i popisů…
TO Karel C: To je důstojná sbírka. Já mám teď doma tak 150ks, což je pár polic a volně ložená kupovitá knihovnička u postele. Čím dál víc takový ten běžný spotřebák kupuji do čtečky a ty papírové kolikrát po přečtení nechávám v knížkové boudičce. U rodičů mám deponovaných tak 450ks SF knížek.
to MichaelS: Tak já to víceméně dočetl jenom z povinnosti, abych nekritizoval něco co jsem nečetl. Jinak jsem to vnímal víceméně stejně jak píšeš.
to dva mraky: To se zdá. Do toho zahrnuji všechny knihy co máme doma. I manželka si ráda koupí pěknou uměleckou publikaci a ty potom máme vystavené v obýváku. Moje obskurní knihy a svazky z antikvariátů, jsou tak různě po baráku. Plus stohy časopisů v bednách. Já si rád čtu třeba sto i více let staré magazíny ze všech možných oborů. Jeden čas toho byly plné anktikvariáty a tak jsem časopisy třeba z roku 1848 kupoval svázané za devadesát korun. Něco i levněji. Většinou to má tak hodnotu sběru, ale já má prostě starý knížky rád.
Těch scifíček, toho jsem se nakupoval hlavně v devadesátejch letech. To bylo něco, co tady předtím nikdy pořádně nebylo, tak se toho člověk nemohl nasytit. V té době jsem koupil asi fakt všechno co z fantastiky vyšlo. Později jsem to začal redukovat a teď jsem si vysloveně zakázal kupovat další knihu, dokud nedočtu, nebo definitivně nezahodím tu předchozí. 🙂 Podobně komiks. Tam jsem dřív taky koupil skoro vše co tady vyšlo, ale posledních několik let jsem to výrazně omezil.
to KarelC
Teda ja jen prochazim kolem, ale tohle me dostalo. 8K knih? Takovy byt bych chtel mit :-). Ja jsem to musel utnout nekde okolo dvou tisic, fakt uz to neni kam davat, v poslednich letech pri navstevach knihkupectvi placu a taky vyrazuju veci, za ktere jsem byl v 80. letech velmi rad, ale pri zpetnem pohledu jsme to obcas cetli pekne sracky. Ale nezavidim, preju vam to.
TO KarelC: Jsi prostě starý bibliofil ;-). Jsou to krásné věci, akorát bych to neměl kam dávat.
to KarelC: Mě zase dokáže dojmout tohle:
Vyšel Semen Samohončič ze své chaty, ze své chaty, neb mu zástup prosebníků skučel, kvílel přede vraty:
Aj ty mocný bohatýre, zbav nás zlého, zbav nás zlého, kvůli obru nemůžeme už do lesa zeleného!
Buďte klidní dobří lidé, děl jim Semen, děl jim Semen, z kůže obra lidožrouta udělám si vbrzku řemen!
Opásal se břitkým mečem, vsed na koně bujarého, a hned bystře vypravil se v lůno lesa zeleného.
Tam před smrdutou si norou seděl obr, seděl obr, zleva, zprava ohlodával starou nohu, starou nohu
K boji stav se lidožrave! vzkřikl Semen, vzkřikl Semen. Z tvojí kůže udělám si brzy řemen, pevný řemen!
Obr popad kyj svůj mocný, kyj svůj mocný, vytesaný z mladé sosny, silné sosny
No tak bojuj lidský červe, lidský červe! Já nadělám z tebe žervé, řídké žervé!
Semen ťal ho neváhaje, neb nesnesl jak mu laje, hnusně laje.
Hlava obra lidožrava odletěla jako střela, krve bylo kolem nory rázem medle po kolena!
A tak skončil, obr hrozný, nepomoh mu kyj z té sosny, silné sosny.
Vítězně se vracel Semen, vracel Semen, kolem boků nový řemen, krásný řemen!
to dva mraky:
Díky, vystihl jste přesně, jak jsem to myslel.
to MichaelS:
Pro žádný kapesník nejdu 🙂 Mimochodem, nemáte nějaký tip na dobrý text stran středověké vojenské taktiky, když už jsme u toho. Tím nemyslím tlustou nudnou bichli, ale třeba nějaký pěkný text na webu, popř. nějakou jednoduchou a přehlednou knížku. Jinak Prolog zahazuju a píšu znovu, tam je těch nelogičností opravdu dost…
to KarelC:
“Vygradujte zápletky, zdynamizujte dialogy, ať to má šmrnc. Vždyť se mrkněte do nějaké dobré knihy, jak se to dělá.”
Co na to říct? 🙂 Myslíte to sice dobře, ale takhle jednoduše to nefunguje. To je jako bych vám řekl, ať se díváte na závody v hodu oštěpem, sledujete tu techniku, okouknete, jak oni to tam mydlej a pak šel na stadion a hodil. Samozřejmě byste hodil (jako jsem hodil já), ale nebylo by to zdaleka dokonalé a neletělo by to daleko. Jedině tím, že budete házet znovu a znovu si tu techniku vytříbíte. Stejně jako si ji časem vytříbím já. Ale ne tím, že se mrknu do Hry o trůny, jak to ten Martin dělá. Tady bych rád podotkl, že samozřejmě sleduji, jak to dělá, ale není pro mě tak jednoduché přenést to do své tvorby.
Pánové, zdá se mi, že téma bylo vyčerpáno. Děkuji Vám za podnětné připomínky, pomohly mi. Už se nemůžu dočkat Vaší kritiky, až kniha jednou vyjde 🙂 To bude mazec.
Podchaljo, ano, tot opravdu rozproudi krev i dojme. Samohocic je velky bohatyr.
To Jan Hamouz: budu rad, pokud to pomuze pri praci. Jeste jsem poslal par poznamek mailem, ale myslim ze probrano dobre.
To autor … zkuste ty Hrdiny, není to samozřejmě žádná příručka taktiky, ale je to vlastně popis jedné bitvy, a docela slušný. Jinak těhle věcí je všude plno, mně osobně se okamžitě vybaví Sienkiwicz, ale nahozené(a často velice slušně) je to v každé druhé historické publikaci. Od starověku až po dnešek. Jinak na netu je toho samozřejmě plno, ze srandy jsem zkusil naše kacíře:-), a ….. http://husitstvi.cz/vojenstvi/husitske-valecnictvi/ . Na druhou stranu, zase až TAK se s tím babrat netřeba, stejně jako není třeba zacházet joooo do detailů, pokud vás tím směrem samozřejmě netáhne srdce. Když je příběh dobrý a styl čtivý, tak vám čtenář v klidu nějaké zjednodušení odpustí. Co se ale odpouští hůře … a někteří to neodpouštíme:-))) vůbec … jsou zjevné nesmysly. Na ty by však měl stačit zdravý selský rozum.
Jinak ještě dotaz … psal jste, že už to pár lidí z okruhu vašich blízkých či známých četlo. To vám fakt nikdo z nich nezmínil nic z toho, o čem jsme tu psali?
to MichaelS:
Díky za tipy. Těchto věcí si nikdo z nich nevšiml 🙂 Málokdo totiž čte tak pečlivě jako Vy zde. Jak je vidět dokonce ani já po sobě…
to Jan Hamouz: Dělejte si co chcete.
Nicméně jedna věc je příběh vymyslet a úplně jiná dobře ho napsat. Redakční práce s textem je řemeslo, které se dá naučit a okoukat. Tak proč objevovat dávno objevené?
Nejde o to popsat stohy textu, jde o to umět s tím textem pracovat. Přepisovat, vyhazovat balast, připisovat postavy, rozvíjet dialogy. Proto je lepší začít ucelenou povídkou. a tu vypilovat k dokonalosti.
to Podchaljuzin: Ano, to jsem ani já neznal!!
Jak by řekli v Hornolužicku:
Hajnk dujesě jasny svój slěborny róžk,
Hač brinčeše hola a zeleny brjóžk.
to pH: My máme dům… 🙂
Mě se to náhodou moc líbilo. Je tam akce, intriky, napětí a ty dialogy jsou v pohodě. To tady akorát ten Karel má potřebu exhibovat a napsat světu nějaké moudro. Vůbec ho neposlouchejte. Von sice napsal pod nějakym pseudonymem asi dvacet povídek, ale prakticky vůbec tomu stejně nerozumí. Já být vámi, tak si do toho nenechám od nikoho kafrat a píšu si to po svém. To je jediný správný přístup. A psát to na první dobrou. A ne se k tomu furt vracet, jak tady ten chytré píše.
to Špilas:
Díky moc 🙂 Jsem rád, že se Vám můj text líbí. Já si to samozřejmě po svém psát budu, ale zase jsem přístupný konstruktivní kritice a ta zde konstruktivní z velké části byla. Když mě někdo upozorní na důležité nesrovnalosti, něco s nimi udělám. Dialogy jsou jedna věc, tam je to podle mě otázka subjektivního dojmu, ale připomínky ke konkrétním situacím jsou věc druhá. Každopádně díky za milá slova! 🙂
Bať, ať si to každý patlá po svém! Nic lepšího než Bohatýrské příběhy Semena Samohončiče však nikdo nenapíše, na to klidně vsadím soudek zavařeniny!
Autorovi bych řekl, že si z něj “Špilas” zjevně dělá legraci. Ale nejen zdejší fantasy se dá psát i bez smyslu pro humor, takže o nic nejde. Kdybych měl poradit, tak číst, znovu číst a psát a psát, a to nejdřív několik let do šuplíku, protože ve zdejším rybníčku vychází mnohdy i neuvěřitelné pitomosti. Výsledek je ten, že autor je šťastný z první vydané knížky, ale ta je zároveň poslední (pokud dál nevydává vlastním nákladem), protože čtenáři si celkem logicky řeknou, že podruhé se nachytat nenechají. A jestli autor nezná Abercrombieho, jde o neznalost tak zásadní, že by se měl vrátit k bodu jedna mého návodu. Ale jak napsal trefně KarelC – dělejte si co chcete:-)
On to tady kolega Jan Hamouz schytává prakticky za všechny podobně publikující autory. To téma mělo být psáno ve více obecné rovině. Třeba: “Jaké rady by jste dali začínajícím autorům” a podobně. Takhle to potom vyznívá až moc osobně. Mě by nikdy ani nenapadlo kritizovat na webu publikujícího autora. Svoje poznámky tady jsem psal, protože se o to vyloženě v článku žádalo.
Taková určitá nedotaženost je v poslední době stále častější. Dříve, když nebyl internet, nebo ani zdaleka nebyl tak rozšířený, byla celá řada fanzinů. Ale papír má omezenou kapacitu a tím pádem tam vznikal velice kvalitní filtr. Jednoduše, ať už to redigoval kdokoliv, mohl tam dát jen něco. Takže si z toho co mu přišlo vybral to nejlepší. To tady teď nefunguje. Každý si může vytvořit svůj vlastní blog a nekriticky si tam prásknout úplně cokoliv. Viz třeba Sebastian Rainer atd, atd, atd…No a samozřejmě zablokuje jakoukoliv veřejnou diskusi.
Pokud jde o samotné příběhy, já nejvíc ocením, když autor dokáže správě zachytit tu atmosféru. Třeba u té zmiňované bitvy. Není to snad jedno, jestli se ti vojáci nechají zmasakrovat v řadě, nebo v útvaru? Tak jako tak jdou pod drn. Stejně tak kritizovaný popis taktiky a detailů. Vždyť to je přeci fuk! Důležitá je ta atmosféra! Jestli ten příběh žije! Ta skutečnost, že v té bitvě jsou ti oblíbení hrdinové. Je tam masakr, ržání koní, chropot raněných, támhle se jeden válí v kaluži plné bahna a krve, druhý se vleče a vyhřezlá střeva se mu obalují čerstvě napadaným listím…víme všichni oč jde.
A nejen v bitvě. Když Hanina Veselá popisuje, jak si její hrdinka připíjí na lodi s obluďákem, tak má člověk chuť jít na pořádnej škopek. Prostě umí to prodat. Stejně jako třeba Červenách. I když je to obsahově třeba kravina, ale tu atmosféru on umí! A pokud tohle funguje, tak už nějaké technické detaily se přehlédnou.
Kdysi tady někdo kritizoval autora, že v příběhu situovaném do středověku, ovšem nikoliv z našeho světa, použil do oken skleněné výplně. No a co? No tak to tam prostě dokázali. Odlít tabulku a uzavřít ji do olověného rámečku. (I když to sklo bylo nedokonalé, samá bublinka, vznikal efekt lupy a občas to asi něco podpálilo…) Ale to přeci je nepodstatné. Stejně tak různé drobnosti, kterých jsme si údajně nevšimli. Důležité je, abych se jako čtenář u toho příběhu bavil. Aby mě bavilo ho číst. A jestli desátá švadrona prchala na jihovýchod nebo na severozápad je mi srdečně u prdele! Pokud to budu chtít vědět přesně sáhnu po nějakém historickém pojednání, nebo literatuře faktu.
Psát fantasy je totiž ve skutečnosti velice těžké. Protože všechno už tady bylo. A bylo to tady už dávno. Když nepočítám eposy, tak Tolkien a Howard téma dosti značně vyčerpali. Takže každý další autor je srovnáván s předchůdci. A proto je taky potřeba se s těmi předchůdci alespoň rámcově seznámit. A všimnout si jak tu atmosféru příběhu budují. Jak vytvářejí vztahy, dialogy, popisy a inspirovat se. Někdo na to jde přes sex, jiný zase vsadí epické hrdinství a “pravé” přátelství, někdo se zase zaměří na všednodenní surovost atd…
Jinak plně souhlasím s tím co napsal LOJR.
To KarelC. On bohužel Jan Hamouz dělá takové ty chybky, které my už známe a víme jak je pojmenovat, protože se dělá na začátku většina lidí. Takže vstoupil na zrádný terén, který nikomu nic nedaruje, něco jako K2 nebo tak 😀
Atmosféra. Ano! Jak jinak, tak je až na prvním místě. Jenže oni jsou mezi námi i celkem racionální tvorové, nebo lidé s různými libůstkami. Takže já taky toužím prožít atmosféru beznadějně ztracené bitvy zakončené masakrem. Ale aby to na mě fungovalo, postavy se nemohou chovat jako neználkové či úplní idioti. Teda můžou za předpokladu, že autor chtěl popsat bitvu ve které bojují úplní idioti(a proto byla ta strašlivá porážka atd.) Proto není úplně jedno, jestli se nechají zmasakrovat v řadě nebo útvaru. Protože u některých čtenářů úplná absence nějaké taktiky tu atmosféru rozbije.
to dva mraky: Ono potom záleží z jakého pohledu je ta bitva popisována. Jestli z pohledu vrchního velitele, nebo poručíka, kterej má pod sebou sto muklů, v kapse čerstvej diplom z akademie a před sebou zodpovědný úkol uhájit kus prolomené hřbitovní zdi. Případně z pohledu toho jednoho mukla, kterej je trochu ožralej, nevyspanej, nemocnej, nedostalo se na něj a vůbec neví proč je tam, kde je. Takže řekněme že onen poručík bude mít představu, že by to takticky mělo vypadat takhle, jak je to učili a s hrůzou zjistí, že je v reálu vše jinak a ten mukl se bude soustředit na to, aby přežil a tajně bude doufat, že nebude v té části taktického seskupení, která má býti obětována. Neboť obětovat pravé křídlo je všeobecně uznávaná taktika, jak soupeře, když ne porazit, tak alespoň šokovat. 🙂
(Jinak máš pochopitelně pravdu. Ale každý autor není jako třeba Dan Simmons, aby zvládl vše do puntíku nastudovat a ještě bravurně napsat. Proto jsem chtěl zdůraznit, že je potřeba se nejprve naučit dobře vykreslit atmosféru a teprve potom vycizelovat technické detaily. )
Tyhle věci jdou ruku v ruce spolu. Protože součástí atmosféry je i vyvolání pocitu o postavě.
Např: Dejme tomu, že v příběhu vystupuje hacker. Autor samozřejmě musí mít určité ponětí o tom, jaké mají hackeři možnosti, a jak asi tak vypadá jejich práce a znát pár základních principů. Ale je nutně aby onen fitkivní hacker dopodrobna rozebíral informatické principy, aby mu čtenář uvěřil, že je hacker? Vůbec ne. Píše se natolik sugestivně, že čtenář uvěří. Jak podvodníci dosáhnout toho, že jim to lidi žerou i když nic neumí? No a to stejné by měl zmáknout i autor.
Takže pokud probíhá bitva, autor by měl čtenáři vpašovat názor jestli je vedena takticky správně, jak dobrý byl velitel a jaké mužstvo atd. Nemůže tomu nechat volný průběh tím že mu postaví do cesty mimozní detaily(např armáda se brání a úmyslně zvolí postavení s řekou v zádech) , které si čtenář vyhodnotí s výsledkem že zúčasnění jsou idioti, zatímco autor je chce mít jako hrdinné bojovníky a naopak.
Ono s těmi bitvami to může být všelijaké! Vzpomínám, jak staříček Jemlichaj vyprávěli, že když byli v čínských vojnách, stáli jednou u hory Ťing – Ming proti pětinásobné přesile armády generála Fňunga. Generál Vasilič, co carské vojsko vedl, připravil mimořádně mazaný a vykombinovaný plán, který zahrnoval strategický ústup, obětování pravého křídla, obětování levého křídla, obětování středního frontu, obětování dělostřelectva atd.. Jenže všechno mu úplně přeplánovali opilí kozáci, kteří nečekaně udeřili přímo na střed čínských oddílů, rozsekali je na cimper – camper, vydrancovali čínský tábor a hlavu generála Fňunga nabodli na kopí! A bylo po plánech! Inu jak se říká: Kdo přílišně plánuje, ten se cíli vzdaluje!
to dva mraky: Jasně! Souhlas! Imaginace a fabulace jsou základ dobrého románu.
Nicméně postavení s řekou v zádech není tak neobvyklé. Většinou jde o to ubránit onu řeku. Zejména pokud má strategický význam pro přepravu nějaké suroviny, která je pro další vedení války klíčová. Viz situace ve Stalingradu. Pokud by Hitlerovci dokázali přerušit přepravu ropy po Volze nastala by pro Stalina katastrofa. Takže s taktikou jde ruku v ruce strategický dopad. A tím pádem je někdy nutné činit na první pohled přímo pitomá taktická rozhodnutí, ale prostě v dané situaci nelze jinak.
Pokud jde o Janovu bitvu, tak ta byla podle mne prohraná dávno předtím, než vůbec začala. Velitel měl zvolit taktiku spálené země a onoho silného nepřítele vtáhnout na vlastní území, vymanévrovat ho, zvolit taktiku neočekávaných přepadů a ústupů, uzavřít zbytek vojska na hrady a teprve až se nepřítel vyčerpá svést rozhodující bitvu. Stejně tak jako byla hrubá chyba podcenit, ba ignorovat průzkum a hnát se do boje s protivníkem o kterém neměl dostatečné informace.
Ale tohle vem čert. Mě spíš šlo o to, že to měl lépe epicky propracovat. Třeba ten dialog měl vkomponovat přímo do té bitvy. Zuří bitva, klíčový baron radí ustoupit a král ho ve vzteku obviní ze zbabělosti a zabije. Nastane šok a následně jsou všichni zmasakrováni nepřítelem. To by sedělo. Navíc by to otevíralo celou řadu možností do budoucna.
to Podchaljuzin: Mám rád bitvy z období anglických výbojů v Indii. Klasika tipu osm stovek angličanů, dvanáct stovek sipáhiů, proti nim sebral maharadža třicetitisícové vojsko a hurá na ně! Prásk, prásk, prásk. Angličané ztratili dva muže, sipáhiové patnáct, maharadža osm tisíc a prchal až se mu prášilo za patama. 🙂
Vždy je potřeba s tím pracovat. Stojí s řekou v zádech: ztratíme přístup k řece ztratili jsme válku. Nebo: přece před nimi nebudeme schovávat za řekou. Vždyť jsou to šupáci. Naše jízda je smete ještě na pláni aby neunikl ani jediný!
A je to.
Při popisu čekající armády autor skrze vypravěče prohodí: Adalonští vítězili nedostižným umem svých rytířů. Muži a koně zakutí v oceli vytvořili dunící vlnu ježící se kopími, která smetla nepřátelské šiky a proměnila je v hloučky vystrašených mužů…. atd(klidně může atmosféricky popsat, jaké hrozné věci pak dělali lehkoodění pěšáci svými dlouhými adalonskými noži)
V tom okamžiku bude pro drtivou většinu čtenářů vše v pořádku a věc bude řešit jen pár zapálených militaristů. Autor si uvolnil ruce a může následovat epické líčení masakru.
Vést pozornost čtenáře, podsouvat mu názory, někdy okatě, jindy tak, aby si myslel, jak je bystrý, že na to přišel. Tím autor podpoří konzistenci svého světa a přebije případné nesrovnalosti, které by se daly odvodit z reálií příběhu.
Když autor ví nějaké opravdu zajímavé informace, vloží je tam, a tím vytvoří další vrstvu zábavy, pokud by hrozilo mentorování a suchárna, vysvětlování se vyhne, čtenář vidí, že postavy tomu zjevně rozumí a to stačí.
Janovo líčení bitvy bude OK, pokud z toho bude čišet že král byl sice individuálně skvělý bojovník, obratný politický vůdce, ale mizerný taktik v poli a byl zaslepený vlastní skvělostí a tím, že vždy zvítězil. Pak si autor vypracuje pozici k tomu, že to královští totálně zmrví.
Přesně jsi vypíchl fakt, že král a ten druhý šlechtic měli být v bitvě. Na hradbách byla třeskutá nuda a pokus to dramatizovat vraždou šlechtice byl dost toporný.
to dva mraky: My bychom měli společně napsat nějaký román! Pokud bychom se během tvůrčího procesu vzájemně nezmasakrovali, tak by vznikl nadčasový opus! 🙂
Jj teorie ta by mi šla :-D. Jenže na román potřebuješ mít taky nějaký příběh. Máš?
To Podchaljuzin
Kozáci se zachovali přesně podle rad z Cesty samuraje, jak byly ve filmu Ghost dog 🙂
Bať, to byl dobrý film. Ale jinak ona válka není žádná legrace, jak by někdy z tletěch různých fantasy románů mohlo někomu na mysl přijít. Staříček Jemlichaj vyprávěli, že ještě teď, po devadesáti letech se v noci začasté hrůzou podělá, když se mu o čínských vojnách zdává!
S ohledem na to, že král svým hulákáním z hradem přiměl své zpitomělé rytířstvo k útoku, na těch hradbách mohl docela klidně zůstat ;-P. Fakt je, že před hradbama díky tomu musela být docela tlačenice, když se tam mělo vejít 25 000 mužů, nějaký ten tisíc koní a ještě řeka. Nebo měl král výjimečně mocný hlas:-).
Nicméně jak jsem psal, že se tu projevuji trochu jako hyperkritická puntičkářská svině:-), tak mám teď díky vám dvěma o dost lepší pocit. Já autorovi jen napsal, co tam má zjevně blbě. Radit mu jak to má celé napsat, to mne tedy nenapadlo:-))).
Jinak mne napadá něco o bičování mrtvého koně, ale mne si nevšímejte:-).
To Podchaljuzin: Jen jestli se Jemlichaj nevymlouvá a ve skutečnosti nepije na večer příliš mnoho vodky.
To Michael S: 😀 z taktického hlediska jistě ano, ale z hlediska vypravěčského je na tom ochozu prostě nuda.
K popisu celkové situace má autor vypravěče. Případně si vypomůže očima nějaké epizodní postavy na opevnění.
Jinak, abych to uvedl za sebe na pravou míru. Autor už prohlásil diskusi nad dílkem za skončenou. Nevím jak Karel, ale já to beru jako pokec o literární technice. Už to není určeno jako rady nebo postřehy pro autora. Všechno, co jsem mu chtěl adresovat, jsem mu už řekl.
to dva mraky: Staříček Jemlichaj je člověk střídmý! Vždy říkává: Jedna nocička, jedna lahvička!
To Podchaljuzin: Tak jestli je to takhle, tak to s těma Čínňama asi fakt muselo být hodně drsné
to dva mraky a MichaelS: Jak už jsem psal, mělo by se otevřít nějaké podobné téma zaměřené obecně, ať to nevyznívá tak osobně. Taky už to vnímám jenom jako přátelský pokec. Ale nicméně autor nás mimořádně pobavil. Já tam každou chvilku narážím na něco, hodné poznámky, ale prostě je mi to proti srsti to tady dál rozmazávat. (Třeba tady v té ukázce si kapitán popíjí mořskou vodu, jen jsem nepochopil, jestli je tak drsnej, nebo tak hloupej 🙂 )
Jinak já osobně si myslím, že nejdůležitější je vhodná strategie. To jest: Všechno na Berlín! A taky začít nenápadně obohacovat uran. Kdyby to náhodou někde zaskřípalo, ať to můžeme pohotově uvolnit.
To Podchaljuzin: Můj dědeček mi vždycky vyprávěl, že jeho tatínek v řeckém žoldu hnal Turka až k Ankaře a potom ho zase Turek hnal až k Cařihradu. Tam potom pokračoval do Bulharska, kde ho jmenovali předsedou vlády, ale měl tam nějaké potíže s financemi, tak se musel přesunout do Rumunska, kde se stal starostou Bukurešti. Tam se oženil s nějakou rumunskou hraběnkou, ale vyklubala se z ní obyčejná cikánka a ta ztopila na jeho úřadě nějaké příbory a protože tam zároveň vznikl nějaký deficit v rozpočtu, tak musel nečekaně zmizet do Maďarska a odtud přivandroval až do jedné vesnice poblíž Galanty, kde za uspořenou částku koupil statek a usadil se tam i s manželkou a třemi cikáňaty. Tam si vydechl, zplodil další tři potomky a za války zmizel neznámo kde. Ale protože můj dědeček na tom byl s pitím, jako tvůj staříček Jemlichaj, tak není vyloučeno, že všechno bylo trochu jinak. Babička vždycky tvrdila, že pravdivá je jenom ta část, která se týká potomků a etnického původu prababičky 🙂
To KarelC
Ano obohaceného uranu a plutonia není nikdy dost. Podle aktuální politické situace lze vyrábět buď bomby nebo palivové články pro hodně rychlé reaktory.
Fantaskní detail s mořskou vodou mě taky zaujal, ale pobavil, předpokládám, že kapitán nebude tak úplně člověk a bude nějakým způsobem provázán s mořem. Teda doufám, že za touhle až přehnaně protlačovanou věcí bude opravdu originální a dějotvorný prvek.
to KarelC: Pěkný příběh, ten o tvém staříčkovi! Nač ho pravdou kazit?
to dva mraky: Hodně rychlé reaktory… 🙂 🙂 Jo!
Taky doufám, že onen kapitán bude nějaká xenoexotika. Ale pozor, nesmí to být obojživelník! 🙂 (Kdyby autor trošku zapracoval na té stylistice, tak by ta kniha mohla být vynikající parodie.)
to Podchaljuzin: Podobnejma historkama nás krmil často. Vyprávěl třeba, jak za války pracoval na maďarském statku a bojoval tam proti hladovým slovenským partyzánům, kteří s puškou v ruce a ohněm v srdci žádali o kus žvance, víno a pomladší děvečky. Potom vyprávěl, jak ukrýval německého oficíra, po němž úporně prahla chrabrá rudá armáda. A po únoru 1948 zase ukrýval onoho maďarského statkáře, na jeho vlastním statku, před rozdychtěnými revolucionáři. Dědeček lstivě prohlásil, že se statku zmocnil jménem revoluce, za což byl veleben a vyznamenán řádem Klementa Gottwalda. Leč stouplo mu to do hlavy a když revoluční brigády odtáhly do nedaleké hospody a statkář i s rodinou vylezl ze sklepa a hlásil se o svůj majetek, popadl dědeček potěh a hnal je až za Dunaj. Nakonec se stal předsedou JZD a statek integroval do družstva. Ale to už je jiná historie…
To KarelC: ano dalšího Costnera bych taky nemusel ustát :-), spíš bych uvítal něco magického aspoň ve stylu vodníka, ale nejlépe něco, o čem jsem v životě neslyšel. Nevím, parodie jsou kolikrát těžší než “ostrý” román. Méně riskantní je to pouze odlehčit. Mám rád Sparrowa, barona Prášila, všechny tři mušketýry, Lasičku , Patejla a jiné ujeté dobrodruhy. V Trenozínovi vidím určitý potenciál.
Myslím, že dnes by tvůj dědeček byl skvělým autorem dobrodružné fantasy 😀
A kniha podle vyprávění mojí babičky by nejspíš dosáhla na magický post zakázané literatury. Protože co ta vykládala o první republice, to by se v dnešní, nostalgií slintající, době ani nemohlo otisknout.
To KarelC: 😀 myslím, že by byla přínosem. V první republice bylo tak dobře, že řada prostých lidí považovala léta padesátá za výrazný upgrade.
to KarelC: Jedna stařenka od nás ze vsi co kdysi v tletom Československu pobývala, tak vyprávěla, že když šli lidé demonštrovať, že chtějí pracovati, tak do nich četníci běžně stříleli. To je taky nápad, chodit demonštrovať kvůlivá práci! Měli přijíti do naší vsi, my bysme jim práce dali, až by je to mrzelo!
to Podchaljuzin: A pak že se doba nemění!
Moje prateta (z otcovi strany) vždycky říkávala: “Nélip bylo za Hitlera!” Potom jí to došlo, rychle se ohlédla přes rameno a tlumeným hlasem dodala: “Ale nikde to Karliku neřiké! Jinak k vám zas přijedó ezenbáci!” Já jsem jí to slíbil a jakožto rozumný, devítiletý hoch, jsem toto moudro vykládal maximálně tak dvakrát týdně. Takže máti klusala do školy, doma si otevřela flašku a pravila: “Nestačí, že ten blbec zdrhl do Itálie, ale ještě mi tu musel nechat tady toho chytráka, kterej vykládá učitelce, že až vyroste, tak zdrhne za Hitlerem.”
To Pochaljuzin: jen jestli byste měli kromě té práce, taky nějaké brambory a sem tak kousek krávy či prasete a pár lahviček
to dva mraky: Ale kdež, dávat nějakým cizákům bandory, maso či samohonku! Ale té práce, té by měli dost, na to se spolehni 🙂
To: Podchaljuzin :-D. Tak takové práce je dost úplně všude, to není potřeba se vláčet až k vám do vesnice.