Tři kapitáni jsou space opera. (Nejspíš.) Space opera s korzáry, císařskými poklady, bojovou arénou a především štědrou porcí vtipu. Tenhle začátek dobrodružství by si neměl nechat ujít nikdo, komu kdy u nějaké sci-fi pobaveně zacukaly koutky.
Planeta Země se v galaktické Republice netěší zrovna vysoké popularitě, a to i přes (nebo snad kvůli) své vyhlášené Aréně na Měsíci. Hlavním úkolem zemského Koordinátora je tedy co nejvíc oddálit hrozbu třetí galaktické války, na kterou se Země téměř nemá jak připravit – a samozřejmě také úspěšně přežívat atentáty, o které se jednou za čas někdo pokusí. Když se ale nad Arénou stahují mračna zavánějící kolosálním průšvihem zrovna v době, kdy se na Zemi objeví neznámý korzár s mincí z legendárního pokladu dávno mrtvého a stále zatracovaného císaře, je jasné, že se Koordinátorovi právě změnily priority. Nezbývá mu než povolat dva bývalé přátele a poslat je řešit oba problémy, i kdyby měli cestovat přes půl galaxie.
Ona tohle vlastně není ani tak kniha, jako spíš propagační leták. Ovšem jen v tom nejlepším. Informace o galaktické republice, Zemi, ochemulích a všem ostatním, které tvoří asi tak 80 % knihy, jsou totiž samy o sobě zajímavé a hlavně podané natolik zábavně, že si člověk skoro ani nevšimne, jak málo se toho ve skutečnosti děje. No vážně – honička se zločincem (tak tak, ta skoro největší akce je hned na začátku), rozhovor, rozhovor, cesta přes půl vesmíru, rozhovor, narážka na Hvězdné války, rozhovor, atentát (no fakt!), zbytek toho předchozího rozhovoru – a je konec. A bude se vám to přesně takhle líbit.
V tomhle případě totiž nezáleží na napětí, ale na světě. Střemhlavá akce může klidně počkat – prozatím úplně stačí skládat střípky informací o císařském pokladu, sledovat vrchního Koordinátora celé zeměkoule při jeho pokusech udržet status quo a čísla v plusu nebo třeba odhadovat míru popularity a využití bojové arény na Měsíci, přestože všechny souboje jsou zatím jen ve stádiu domlouvání. Je až neskutečné, jak živě ze stránek vyvstávají dokonce i ty části galaxie, ve kterých hlavní aktéři ani nejsou. K tomu přidejte vše na škále od drobných vtípků po nepokrytou satiru a můžu zaručit, že nudit se nebudete.
Jak jsme u Strak na vrbě zvyklí, provedení je obzvlášť u vázané verze knihy (vyšla zároveň s brožovaným vydáním) nádherné a v knihovně rozhodně nezapadne. Osobně doufám, že i další díly zamýšlené trilogie budou mít obálku vyvedenou ve stejném stylu, jen pokaždé s jiným „kapitánem“. Navíc jsou obě vydání svou vahou a rozměry příznivá cestovatelům a neudělají vám díru do kabelky nebo do batohu.
Pod pěknou obálkou se tak na 240 stranách formuje vysoce zajímavý svět, který by člověk nejraději zkoumal na jeden zátah až do jeho posledních koutů. Jediným nedostatkem Tří kapitánů je proto skutečnost, že je jejich příběh zatím tak krátký – a že se nejde okamžitě vrhnout do pokračování.
Michael Bronec: Tři kapitáni 1 (Mračna nad Arénou)
Vydal: Straky na vrbě, 2016
Obálka: Tomáš Kučerovský
Ilustrace: Jan Pekárek
Formát: brož. / váz. s přebalem
Počet stran: 292 (brož.) / 240 (váz.)
Cena: 190 Kč (brož.) / 240 Kč (váz.)
Doktor Verchovcev a profesor Selezněv je tam taky??
Ta klasika z toho přímo sálá, ale v tom dobrém smyslu, líbilo. Snad jedině by to přece jen chtělo nějakou dílčí pointu
Děkuji za recenzi!
Zatím jsem kladnými ohlasy až příjemně překvapen; kritiku beru, je to jenom preludium.
Zjistil jsem ale, že nedokážu celý text dopsat a teprve pak ho začít zveřejňovat.
Naštěstí je převážná většina druhého dílu hotova (má značný rozsah), zbývají jen dvě kapitoly.
Pustím se do toho, až se udělá teplo, a vydám doufám s příchodem podzimu.
to Michael Bronec: Tak ať to vyjde. Já si to potom přečtu najednou. Tohle jsem si sice koupil nedávno, jak to tady tenkrát pochválil dva mraky (teď to chválí znovu 🙂 ), ale odložil na dobu neurčitou…(ono to neuteče) Alespoň toho bude pořádný nášup! 🙂
to Alexandra Petáková: Kdybych to už neměl, tak po vaší recenzi bych si to rozhodně koupil. (Díky za ni!)
To Karel C: jsem zvedavy jrstli vydrzis s nervem. Jinak velke rozestupy jsou IMO problem spis u hodne slozitych veci jako je aktualne Mycelium do Kapitanu pujde zpatky vklouznout hladce.
Karle volvox vydal Guaitu. Víš?
to Špilas. Ale jenom jako e-knihu. To není vono. Takže se při praktikování temných rituálů dál budu držet osvědčeného ruského překladu.
No, nějak se do toho nemohu začíst. Snad až dospěju, že.