Páni, tak nám zase utekl jeden rok. A jako pokaždé to znamená, že si zkusíme udělat nějaký ten žebříček, abychom se dočkali plácání po ramenou, jaký máme vkus… nebo klepání na čelo, jaký to máme vkus… nebo jen prostě zkusili poradit, co byste neměli minout. Takže tady to je…
V prvé řadě Město schodů – v brněnském nakladatelství Host mají dobrý čuch na neotřelé fantasy a proklamovaný mix Chiny Miévilla a George R. R. Martina slibuje zajímavé čtení. Překvapivě jsem také zavítal na pole young adult a opět se mi zasekl drápkem titul z Hostu – Vidořád (četl jsem první díl a v mezích svého stárnoucího a kornatějícího srdce jsem byl nadšen). Opatrné nadšení ve mně vzbudilo i nakouknutí do Všechno špatně aneb Vládni, Británie! a vyloženě nadšený jsem dlouhodobě z čiročirých brakovek Williama Kinga, takže diptych Rozvrácené město/Sběratel lebek u mě aspiruje na vymývačku mozku roku. Jasně, Kormak je béčko, ale naprosto upřímné, s úžasně sarkastickým suchým humorem a skvělou akcí. Když potřebujete návrat do časů barbara Conana, není nic lepšího.
A abych nezapomněl, do počítače si mi letos našly cestu i některé kousky, které nakonec vyjdou až příští rok, takže pokud vás zajímá, na co se těšit, tak ve FANTOM Printu chystají skvělou fantasy Císařovy čepele a v Talpressu neméně skvělé Prachmistry. Prostě králové jsou mrtvi, ať žijí králové!
A nyní už ten slíbený žebříček.
 |
Daniel Abraham: Dračí cesta
Abraham je skvělý spisovatel, o tom nemůže být pochyb. Takže jeho výlet na pole tradičněji pojaté fantasy ságy jsem měl v kolonce nejočekávanějších titulů roku. A právem. Skvělé postavy ve skvěle vymyšlené síti plné špatných a ještě horších rozhodnutí, menších zel a absurdity dějin. A samozřejmě pořádně šťavnatý děj. Ano, podobné věci můžu. Za pozornost stojí i Abrahamův postřeh (v časopise Pevnost), že řada moderních fantasy se už jen snaží mechanicky šokovat prvoplánovou temnotou – no, tady jsou temnota i světlo mile vyvážené a v obou případech vždy logické.
 |
Steven Erikson: Stvoření temnoty
Eriksonova nová trilogie není vůbec veselé čtení. Ale to, že si tenhle Kanaďan o lidské schopnosti chovat se jako zvířata nedělá žádné iluze, víme už dávno. Takže jen upozorníme na fakt, že děj knihy se odehrává v době, kdy byl Anomander ještě relativně obyčejný muž a v jedné říši se schylovalo k občanské válce… Zatímco většina knih je poháněna vpřed otázkou, co se stane příště, tady vás pohání touha a naděje, že se něco nestane… a ono se to bohužel stane a zlomí vám to srdce.
 |
Robert Jordan: Nůž snů
Cha! Jasně, je to jedenáctý díl série a určitě ne nejlepší, ale je to poslední, na kterém stále ještě pracoval Robert Jordan – a navíc jsme před lety v prvním vydání dostali jen část knihy, takže FANTOM Print ve svém vázaném vydání konečně dotáhl ságu tam, kde ji všichni fanoušci chtěli mít. No, ale zpátky k samotné knize – Jordan se rozloučil ve velkém stylu, tolik akce už v Kole času dlouho nebylo. A navíc se tu stane pár opravdu ošklivých věcí v podání lidí, do kterých byste to neřekli. Pro mé fanouškovské srdéčko každopádně největší pohlazení roku.
 |
S. T. Joshi (ed): Černá křídla Cthulhu 2
Druhá z řady antologií editora S. T. Joshiho pokračuje v mapování moderního přístupu k lovecraftovskému hororu. A i když tentokrát nenarazíte na takovou bombu, jakou byli minule Menší démoni, nepotkáte ani žádný ústřel, kterými byly minule některé pokusy začlenit do fikce samotného Lovecrafta. Příjemná je i skutečnost, že se zde dočkáme několika odlehčených příspěvků na téma „popkultura je zlo“ – někdy i z vnějšího vesmíru.
 |
Jack Ketchum: Dívka od vedle
Poslouchaj, kamarádi, tenhleten Ketchum, to není hodný pán. A jeho román o tom, co se stalo jedné moc milé dívce jménem Meg – a hlavně o tom, co s tím udělali sousedé a sousedovic děcka – není kamarádská kniha. Popravdě, je to peklo. Zajímavé je, že příbuznou prácičkou je skvělá Vězněná Pavla Renčína. Doporučuju vám oba tituly – Ketchum je skvěle vygradovaný, Renčín zase silný v až povídkových minipříbězích, kterými svůj román vyšperkoval. Neusnete ale z obou. Z Ketchuma o to víc, že se drží mimo fantastické motivy a bravurně vám otráví milované kingovské reminiscence dětství.
 |
Kim Newman: Anno Dracula
Ehm, ano, je to především přehlídka drákulovských motivů a aluzí, ale… ale co? Já to zvrácené a choré mysli pana Kima Newmana žeru i s navijákem. Už proto, že se zase setkávám s jednou sympatickou nemrtvou, která se snad v příštím roce vrátí i v nakladatelství Polaris… Ale zpátky k Anno Dracula – odhlédnuto od narážek na nepřeberně filmů a knih a komiksů, máme zde co dělat s jedním z nejpropracovanějších světů ovládaných upíry. Krvesajné „co by se stalo, kdyby…“ nikdy neznělo lépe!
 |
Patrick Rothfuss: Hudba ticha
Pro mě osobně jasná kniha roku. A také nejsmutnější. Několikadenní bloudění v podzemí Univerzity po boku Auri, která se snaží najít všem věcem jejich správné místo, je drásavý zážitek. Bonmotem řečeno: Podlet pod kukaččím hnízdem. V podstatě je to popření epické fantasy, ale pokud se jen trochu dokážete vcítit do nenávratně poškozené mysli, která se prostě snaží za každou cenu najít řád, ale která nikdy nenajde trvalé štěstí a prostě musí skončit tragicky… pak rozhodně od téhle knihy neodejdete nepoznamenáni.
 |
Anthony Ryan: Pán věže
Loni byla Píseň krve největším překvapením na poli klasické fantasy. Letos je pokračování už jednou z nejočekávanějších knih roku – a rovnou říkám, že ano, stálo to za to. Možná neuškodí si napřed připomenout, kdo byl kdo a co komu udělal, než začnete číst Pána věže, ale pak už jen palce nahoru. Ryan se vypsal a příběh je ještě víc strhující než minule. Tak teď už jen zjistit, jak bude vypadat trojka.
 |
Brandon Sanderson: Slova paprsků
Druhý díl Archivu Bouřné záře není taková pecka jako jednička. Jenže to ani logicky být nemůže, protože jednička měla Kaladinovu mostařskou anabázi. O to víc je ale fascinující, jak dokázal Sanderson navázat tam, kde by se čtyři z pěti autorů jen bezradně točili v kruhu. Takže vítejte zpátky u honby za živokamy, ve světě, kde se probouzí dávno zapomenuté síly a – jaká to zvláštní věc! – dokonce i dávno zapomenuté ctnosti. Díky Šalánině linii se navíc Sandersonova kniha stává i skvělým fantasy thrillerem. Prostě další parádní zářez na pažbě tohohle sympatického Američana.
 |
Darek Šmíd: Kladivo na čaroděje – Žrádlo pro psy
Uvažoval jsem, jaký český příspěvek letos dát, protože ano, urodilo se pár zajímavých kousků – a to ještě nevyšel třetí Algor. Nakonec jsem si vybral zatím poslední Kladivo na čaroděje. Darek Šmíd je ze řetězu urvaná bestie a jeho příspěvek do série přehryzal jak ten řetěz, tak nohu psovoda. Lavina brutalit a perverzit možná není pro každého, ale ze všeho toho chvějícího se psího i lidského masa je jasně cítit, že tady je – slovy reklamy – svět stále ještě v pořádku, protože všichni jsou naprosto v pr…li.
A samozřejmě nesmí chybět naše oblíbená bonusovka…
 |
Jaroslav Durych: Bloudění
Mezi světovými válkami dosáhla česká literatura Nirvány především v jedné oblasti – historické próze. A Durychova tzv. Velká valdštejnská trilogie je jedním z jejích tří vrcholů. Vznešená čeština obtěžkaná významy a symboly vytváří atmosféru ne nepodobnou třeba legendárnímu Gormenghastu. Lidé ztracení v pekle třicetileté války, odsouzení k věčnému bloudění. A třeba scéna popravy českých pánů? Je to kruté, ale nezapomenutelné – mystérium života a smrti v té nejčistší formě.
Takže nejlepší kniha tohoto z žánru fantastiky od českého autora je Žrádlo pro psy?
To je naše literární scéna skutečně hodně ubohá! (Nebo je autor článku maximálně nekritický.)
KarelC
anebo je to o tom, že žebříčky bývají založené často na subjektivních dojmech. Jinak u mě to vyhrála Vězněná od Pavla Renčína.
Jako obvykle 🙂
A jako vždy děkuji Borisovi za ušetřené peníze. Nezbývá mi, než zkopírovat svůj post z roku 2013 🙂
Jako obvykle 🙂
Herne – 1. 1. 2013 18:50
Je to jako každý rok, rád čtu o tom co čte někdo jiný, abych zjistil, že čtu úplně něco jiného :).
Borisův výběr má pro mě velkou hodnotu ušetřených peněz, protože už vím, že co se libí Borisovi je pro mě nečitelné.
to Zvídavec: Cvičně jsem nakouknul k diskuzi u Vězněné a nějak mi to uniklo. Navíc vidím li v diskuzi útlocitné slečiny, kterak kňourají nad čtvrcením fakanů, libí se mi to o to víc. Renčína si přečtu, zdá se to jako dobré čtení.
Herne
z téhle topky jsem četl akorát Dívku od vedle, což je taky naprosto parádní věc. Ještě bych doporučil Kingův Revival (ačkoliv King doporučovat nepotřebuje). Hodně rád jsem taky za nové vydání Lesu Mytág.
Ech, se vším bych souhlasil, ale to Kladivo ani omylem. Za mě je to rozhodně nejhorší příspěvek do série. To už bych tam spíš dal Hetešův Morphin Red, kde je děj víc než akční, ale není to jen na efekt, ale má to celé nějaký smysl. Ale jak tu padlo, každý žebříček je do jisté míry subjektivní – už proto, že asi nikdo nepřečetl všechno, co vyšlo.
Je škoda, že Boris na FF prakticky už nepřispívá.Nevíte někdo něco o připravovaném titulu Prachmistři?
Herne to o Borisovi dobře vystihl. Ale je fakt, že na Borisovu chabou obhajobu musím prohlásit, že letos jsem teda moc novinek nekoupil, čili výběr byl asi relativně malý…nicméně vyšly tuším Dickovy povídky a Martinovy bezva Divoké karty a to je teda Borisi fakt vostuda, žes je tam nezařadil. Styď se. To jsi scifák? Nepotěšil jsi mě, panáčku.
Ze seznamu mám zatím přečteného jenom Erikosona (ten do desítky patří), a Ryana – Tím si v té desítce nejsem tak jistý… Jinak na Borisův žebříček se vždycky těším a určitě vyzkouším Ketchuma, Sandersona i Abrahama – až bude čas. Jinak pro mě stejně jako pro Zvídavce ten Renčín v té mojí desítce letos je – Vězněná se mi líbila moc a moc!!!
Jednoznačne mi tu chýba Oko temnoty, možno Trún lebek, Jablko žezlo trún. Naopak mi nesadla Hudba ticha a Anno drakula považujem v rebríčku skôr za vtip.
Výběr
Zdravím, především své oblíbence Herneho a Alexiho. Ad Žrádlo pro psy: byla to spolu s Shinkem to nejenergetičtější čtení, jaké se u nás letos urodilo. Neříkám nejlepší, ale prostě mě to chytlo a strhlo. Navíc ten humor mi vyloženě sedl. Ad Vězněná: skvělé scény, jako celek to je ale slabší a ten Ketchum v přímým souboji jasný K.O. Ad Ryan: lámu si nad ním hlavu už týden (od dočtení), ale přes všechny pochybnosti nebyla loni kniha, kterou bych přečetl rychleji. Ad Divoké karty: milé, víc k tomu neřeknu. Dick: bohužel ho mám ve frontě. Obecně loni nejlepší sci-fi, co jsem četl, Hrabě nula – jenže to je druhé vydání. Na pomezí fantastiky stejně tak vládl Rushdie a jeho Satanské verše. Z akční linie krom už zmíněného Schinka jednoznačně nejlepší Korněv (Led, Kluzký), fajn byl i Rok Havrana. Ale pánové a dámy, ještě by nikomu nemělo utýct, že v Gradě vyšly tři dortmunderovky (Jak neuloupt smaragd, Zpackaný únos, Pozdvižení v klášteře) – což jsou teda ofiko kriminální komedie, ale spousta fantazáků je má oprávněně v kultovkách.
re bano
Oko temoty mě překvapilo, Weeksovy první knihy mě až znechucovaly, tohle už bylo hodně, ale opravdu hodně příjemné čtení, ale na nejlepší pořád ještě ne-e. Esslemont taky docela mile překvapil, ale ten rozdíl mezi ním a Eriksonem je pořád pár světelných let. Trůn lebek… ta série je pořád fajn, ale už potřebuje končit, včera bylo pozdě. Škoda, že se u nás nechytl Princ ničeho, za další díl bych klidně Bretta i Esslemonta vyměnil. Jo a příjemná záležitost je Čarotepec – není třeba se bát těch keců o “jako new weird” – je to tradiční fantasy, kde je mírně netypický názvosloví. Ale místo cenzurování si normálně dosadíte zakletí, místo podtext třeba energie a jedete v pohodě dál, žádnej stres
Z tletoho žebříčku je čitelná pouze kniha Černá křídla Cthulhu 2. Jináče je to slabota. Co se nejlepší knihy roku 2015 týče, tak tou je samozřejmě Turnus.
Legendy české fantasy 2
Mně chybí v žebříčku Legendy české fantasy 2 (obsahem i úpravou vynikající), ale chápu, že je skromný Boris nechtěl uvést, když k nim psal doslov.
Top 5
Borisi tohle si přečti:
1. Jeff VanderMeer – Anihilace
2. Bulyčov – Osada
3. Brin – Existence
4. Asher – Technik
5. Lukjaněnko – Tance na sněhu
A kde máš toho východniara, co píše ty kokotiny o turkoch?
Re Best Books 2015
Zdravím, Anihilaci a Technika mám přečtené a jako ano, přečtu si to rád, ale není to ten typ knih, na které se vyloženě třesu. Brin mě míjí, to samé Lukjaněnko, na Bulyševa si možná něky v lepších časech volno najdu… ale nevyšlo to už náhodou někdy?
kokotiny o turkoch
Fekete: zkus to znova a lépe, tu kokotinu, co jsi napsal, nejsem schopen a ochoten rozklíčovat.
Boris Hokr
Můžu poprosit nějaké info o připravovaných,výše uvedených,novinkách?
Připravované
Pepa 62: Prachmistři vyjdou v Talpressu. Dohledej si The Powder Mage trilogy od B. McClellana. Krom jiného to má moc hezký zvrat: Hlavní hrdina zlikviduje degenerovaný královský rod, jen aby zistil, že před staletími bůh slíbil v takovém případě vyvraždit celý stát… na což všichni tak nějak zapomněli 🙂 Hlavně je to ale příjemně akční a ten svět jakobyosvícenecké fantasy, která se zbavila “pověr”, je prostě osvěžující.
Císařovy čepele vydá FANTOM Print – už je má v edičáku. Má to potenciál podobný Ryanovi – císař je zavražděn a jeho tři děti, každé v jiné pozici a na jiném místě, musí bojovat o přežití. Nesnaží se to budovat kdovíjak originální svět (i když je tam pár zajímavých nápadů), boduje to hlavně skvělýma postavama, který opravdu řeší problémy tak, jak jim káže výchova a charakter, takže ano, jsou opravdu osobité. Prachmistři jsou originálnější, Císařovy zase vypsanější. V obou případech ale platí, že spolu s Abrahamem a Ryanem asi lepší epickou fantasy příští rok nenajdeš.
Nechám top ten stranou a napíšu, co mi tak utkvělo v hlavě:
Nejprve zklamání:
Tam to byl ten nešťastný díl Kladiva na čaroděje: Darek Šmíd – Žrádlo pro psy. Po vynikající první kapitole následoval propad do nudných hlubin. Prokousal jsem se druhou kapitolou a knihu odložil. A tuto sérii mám opravdu rád. O to víc mne to zamrzelo.
Druhé zklamání byl Přístav u řeky Styx (Pavel Fritz). Podle anotace zde, jsem se hodně těšil. Spousta dobrých nápadů, ale bohužel kniha je vyprávěna nesmírně nudným způsobem. Hrdinové nezapamatovatelní. Žádná překvapující fabulace. Záhady podány nezajímavě. Netáhlo to. Je to škoda. Chtělo na tom ještě pořádně zapracovat. A vychytat i nějaké ty drobné vědecké přehmaty. (Třeba proč vyoperovat srdce a nahradit umělým, když tepovou frekvenci dokážeme snadno upravovat implantací kardiostimulátoru.)
Juraj Červenák mě naopak potěšil hned dvakrát. Ten je zase natolik skvělý vypravěč, že mu člověk odpustí prakticky jakýkoliv přehmat. Jak Ohnivé znamení, tak Železný půlměsíc bylo moc fajn oddechové počtení.
Silo: Turnus – Hugh Howey – tak má vypadat dobrá kniha.
Nulté číslo – Eco Umberto zrovna dočítám a rozhodně doporučuji!
Steven Erikson: Stvoření temnoty – Po té nekonečné a poslední knize Malazu, kterou jsem četl asi na desetkrát, je to zase starý dobrý Pan vypravěč. Skvělé čtení.
Ten Ian C. Esslemont se snaží, ale je to prostě minimálně o level níž. Taková vycpávka, při čekání na dalšího Eriksona. Ale přečíst se dá.
A na závěr určitě stálo alespoň za zmínku dokončení první trilogie Marka Hoddera – Výprava do Měsíčních hor. Mimořádně temné a mimořádně zdařilé!!
to Herne
Útlocitné slečinky by si klidně rády přečetly knihu o tom, jak někdo čtvrtí například falus. Nad tím jediným nefňukají, neboť nemá duši. Jenom mají po zkušenostech strach, že se budou muset prokousávat stovkou stránek o ničem, která onomu čtvrcení předchází a kterou si – pokud nechtějí virtuálně loupit – bohužel také zaplatí. Taky by si rády přečetly knihu, která má děj od začátku do konce, ne od půlky do konce, protože útlocitné slečinky někdy oplakávají i vyhozené prachy. Zvláště bacha na ebooky. Ty už v bazaru nestřelíme. Takže za mě – příště dvakrát měř, než fal…. než prachy řež.
Petra
ale Vězněná děj má…
to Petra
Dobrý nápad, jsem pro každou takovou pozitivní knihu (on to Kotleta určitě někdy použije), ideálně aby si třeba někdo ten klacek zlomil v tom fakanovi. Bohužel na mě hra muži vs ženy neplatí, pěkný pokus 😉
Proč hned čtvrtit phallus? Znám spoustu vtipných historek na téma Penis captivus. .-)
Borisi, kruciš! Na Žižkov nejzdíme vlakem a už vůbec ne přes Benešov a nikdy za žádných okolností nezařazujeme Dicka do pořadníku. Ten se přece čte přednostně, protože když ne on, tak kdo? Takovej velkej kluk … redaktor všeho možnýho a šéfredaktor všeho nemožnýho. Dyť to je vostuda, že tě tohle musím učit. Šupej si to rychle načíst a za trest stokrát opíšeš první povídku.
…a ještě
Jinak ti ale musím pochválit tenhle souhrn knížek. Už jsem nedoufal, že se někdy vejdeš pod 3000 znaků na v knihoelaborátu, ale jak tak kokám na tohle, tak si říkám : vono to pude. Kdyby takhle vypadly všechny tvoje recenze (tzn. nepřesahovaly 400 znaků a obsahovaly jen základní myšlenky), tak bych je i dočítal do konce.
to Herne
neřekla jsem, že se do toho musí nutně hned zatahovat ženy. Klidně si je čtvrťte navzájem, já budu jen číst. Doufám, že Kotleta sleduje. I když… si nejsem jistá, jestli mají v Bruntálu zavedený internet.
Můj problém je, že se mi líbí skoro všechno. Jinak zajímavý žebříček.
Ach ano
takže nejlepší, jo tak ….
Erikson
Laka me ten Erikson – Stvoreni Temnoty ale jeste jsem od nej nic necetl. Je ok zacit s timto?