Umíte otevírat brány země? Ne? Monika, hlavní hrdinka prvotiny Petry Kubaškové, ano. Jenom to ještě netuší. Musí totiž přijít ON, jejího srdce šampion, aby jí ukázal, jak na to.
Monika je obyčejná moderní žena, která má čerstvě za sebou bolestný rozchod s přítelem. Pracuje jako výtvarnice na volné noze a momentálně se věnuje novému nápadu na komiks o pravěku. Za tímto účelem sbírá informace, dokonce se vydá za odborníky na akademickou půdu, no a taky se vypraví do muzea. Právě tam dojde k osudnému setkání s mumií neznámé ženy. Tahle stará vykopávka pak začne Moniku pronásledovat ve snech. S pomocí okamžitě přispěchá boubelatá kamarádka Julie, která všechny trable řeší dortíkem nebo dvojkou červeného před spaním. Na její radu si Monika vyrobí lapač snů (takový ten indiánský s pírky a tak). Noční můra v podobě divoké ženy je sice lapena, ale to hlavní teprve přijde: velká láska, zoufalé detektivní pátrání, odkrytí rodového tajemství i lekce z ezoteriky.
První dějová linie vykazuje jednoznačně rysy tzv. románu pro ženy. Ať se prosím nyní nikdo neurazí, je to zavedený pojem, tak ho používám, ačkoliv se mi takové vymezení žánru, kdy je dopředu dán cílový čtenář, vůbec nelíbí. Pravda ale je, že je tu opravdu celá řada znaků, kvůli kterému by možná někdo neznalý šoupnul celou knihu právě to tohohle šuplíku. Neustále se tu řeší vztahové záležitosti, vlastní zevnějšek a pořád se chodí na kávu, až je to fakt otrava (kofeinem), dámy a další kafofilové prominou. Monika si přivydělává jako vykladačka tarotu a její klientky opět neřeší nic jiného než citové otázky. Ale říkám si, nakonec proč ne, co je na tom špatného ukázat, kam celá ta stereotypní socializace žen vede, nicméně i tohle by se dalo napsat lépe. Minimálně hlavní hrdinka by mohla být zajímavější a přesvědčivější. Na výtvarnici má opravdu velmi ploché prožívání, nevykazuje vůbec žádnou vášeň pro svou práci, žádný zápal, žádnou kreativitu, spíš rutinu. Hraje si na rebelku, ale podle průběhu rodinné večeře vidíme spíše malou holčičku, krčící se ve stínu své úspěšnější sestry a před pohledem dominantní matky, která chce její život neustále kontrolovat. Monika pohrdá sestřinou inteligencí i snahou o nezávislost, raději volí pozici nesebevědomé „trubky“, která čeká v koutku, ať ji tam najde princ na bílém koni. Nebo spíš lev, jenž se nechá zkrotit…
Tím mi trochu celá konstrukce připomněla motiv ze ságy Stmívání, jenže u Petry Kubaškové je mužský ideál přiveden k dokonalosti: mág Alex, který si hraje na psychiatra, je vlídný, vševědoucí, chápající, děsně přitažlivý a bohatý. Monika je pro něj tou nejvhodnější partnerkou, může ji do nekonečna poučovat a pomalu zasvěcovat do esoterických tajů i úžasného sexu. Ač to tak autorka zřejmě nezamýšlela, ve skutečnosti je to Monika, kdo je lapený v síti. Do líbivé spleti klišé a genderových stereotypů se její hrdinka zaplétá jako muška, než dorazí pavouk Alex a dá si ji k snídani.
Zcela něco jiného je druhá linie románu, nesoucí příběh pravěké ženy Nahu, manželky náčelníka Medvěda z malé osady poblíž dnešních Lovosic. Tenhle malý exkurz do neznámých vod naší minulosti je plnokrevný, procítěný, uvěřitelný, nesoucí zajímavý potenciál. Samozřejmě i zde najdeme místa, která podléhají určité idealizaci, ale od Osady havranů je vzdálen na sto honů. Vyobrazení magických rituálů i samotné posednutí zlem je vylíčeno s citem pro přirozenou lidskou religiozitu, a tak dávám Petře Kubaškové za tuto propagaci únětické kultury rozhodně palec nahoru. Právě díky těmto pasážím, které se střídají s hlavní dějovou linií, je kniha napínavá a celkově se i dobře čte, k čemuž přispívá také kultivovaný jazyk vyprávění.
Zhruba do 2/3 knihy je člověk zvědavý, jak to dopadne, pak už je vše zřejmé a přichází nuda. Je trochu úmorné čekat, až to, co je čtenáři už dávno jasné, dojde i hlavním protagonistům. Trochu předvídatelný konec však nezklame. Naše touha, aby příběh dobře dopadl a aby každé ošklivé káčátko se nakonec přerodilo v krásnou labuť, je v nás hluboce zakořeněná. Nejvíce mě mrzelo, že součástí knihy není i ten komiks, co měl v rámci fiktivního příběhu vzniknout. Pak bychom tady měli mix ne dvou žánrů, ale rovnou tří. Nakonec, kombinaci ženského románu, fantasy a komiksu by dnešní postmoderní svět přivítal s otevřenou náručí a – ruku na srdce – nezaujalo by vás to ještě víc?
Ale i tak se jedná o zajímavý přírůstek v rodině nakladatelství Fantom Print a Síť snů doporučuji především čtenářům a čtenářkám trpělivým a laskavým, kterým nevadí určité přesahy mimo rámec jejich oblíbeného žánru. Kniha zaujme i obálkou, která je naprostým odklonem od křiklavých barevných kompozicí, typických pro fantastiku, a která si vystačí s lakonickou črtou modlící se polonahé ženy. Koho román opravdu chytne, může si na webu Petry Kubaškové prohlédnout i její ilustrace hlavních hrdinů (já si je tedy představovala úplně jinak, ale nevadí, to se mi stává celkem často). Zálibu pro psaní objevila tato autorka teprve nedávno a Síť snů je tedy jejím debutem, za který se však rozhodně nemusí stydět. Možná to chce jen překročit vlastní stín a vydat se na delší dobrodružnou cestu za trojrozměrnými hrdiny a hrdinkami, se kterými můžeme i v moderní době prožít velké příběhy.
Hodnocení: 60%
Petra Kubašková: Síť snů
Vydal: Fantom Print, 2017
Obálka: Luis Royo
Počet stran: 320
Cena: 319 Kč
🙂 Pro autorku recenze 😉 Jestli opravdu toužíte doplnit si četbu komiksem, můžete zkusit “Den v životě neolitické ženy” – je to sice doba kamenná a ne bronzová, ale mentalita komiksu je podobná, hlavní hrdinka se jmenuje Brentina a v závěru je příběh doplněný i praktickými informacemi 😉 Opatřila jsem si ve skanzenu, netuším, jak je to s dostupností, ale je to pěkné. Třeba se někdy někdo chopí i doby bronzové. Zdraví autorka knihy.
Naprosto souhlasím s výše uvedenou recenzi. Jen bych to nenapsala tak kulantne. Místy je to velmi nudné. Pro mě to je červená knihovna okorenena trochou tajemna a ezotericna.