Vraždící démoni, kyborgové, cestovatelé časem, vodníci, telepati, krvelačný hmyz, očarovaní Vikingové, víly, nekromanti, oživlý plechový králík, magická barva a Štefánik v ministerském křesle… Tahle strašidelná havěť na vás číhá ve sborníku slovensky psaných povídek Fantázia 2017.
Trošku naštvaný robot s hořící hlavou peláší přes první stranu obálky v doprovodu krokodýlích samopalů, až se za nimi práší matičky, šroubky a další součástky. Nebo je to mimozemšťan v brnění? Možná se řítí v první linii proti nepříteli, možná jen zoufale prchá před invazí z potemnělého nebe. To je nakonec jedno, prostě jen zapojte fantazii. Protože o tu tady jde především.
Sborníkové mimikry
Některé povídky jsou tak dobré, až byste málem zapomněli na jeden klíčový fakt – že se jedná o sborník soutěžních příspěvků prestižní slovenské Ceny Martinus Fantázia. A váhat byste mohli i kvůli dalším stránkám této knihy. Pro sborník hovoří kouzelná předmluva Lucie Lackovičové, která tvoří s Ivanem Aľakšou dvojici editorů tohoto sborníku a otevřeně popisuje své zážitky coby hodnotitelky. Podělí se o zákulisní drby. Klidně prohlásí, že letošní obálka není tak dobrá jako ta loňská (je od jiného ilustrátora). S důvěrou vypíchne své oblíbené soutěžící. Z řádek srší familiérnost, bořící všechny stereotypní představy o nezávislé porotě, která si drží od soutěžících patřičný odstup. Samotná kniha je ale sestavena s určitým edičním záměrem a nekopíruje otrocky pořadí vítězů, což je typické pro soutěžní sborníky. Kromě úspěšných povídek obsahuje i medailonky autorů (a tím se chová víc jako antologie) a komentáře samotných hodnotitelů (čímž se zase přiznává ke svému původnímu účelu). Na konci knihy pak najdeme kompletní výsledkovou listinu i s konkrétními jmény porotců a dilema je vyřešeno. Jako třešinka na dortu působí malý fotoexkurz do historie soutěže. V Amélii z Montmartru si zacestoval do cizích zemí papírový trpaslík, tady zase sborníky z minulých ročníků. Je vidět, že organizátorům neschází ten správný smysl pro humor. A nechybí ani příspěvkům, tak si je pojďme trochu přiblížit.
Humor, nadsázka a duchaplnost
Povídka Preplatok sice využívá nástroje grotesky, nicméně z celkového vyznění tak trošku mrazí. Mimoděk si člověk vzpomene na Kafku a bratry Strugacké, kterak i jejich hrdiny drtil úřednický šiml. Přeplatek je nutné vrátit, i kdyby bylo nutné nasadit celý arzenál donucovacích prostředků, že ano. Humor je pěkně silná zbraň, jak už Anna Olejárová předvedla i v jiných povídkách. Narazit jste na ni mohli např. v antologii Rozmarná fantastika a objeví se i v chystané Ženě s labutí. Autorka se soutěže zúčastnila už počtvrté a tentokrát dosáhla až na ocenění nejvyšší. Jejím přáním je posunout se od povídek k románu, a tak o ní s největší pravděpodobností ještě uslyšíme.
Cenu poroty i 2. místo zároveň si po právu odnesl Martin Petro za povídku Muž, ktorý vymyslel farbu. I on vsadil na mírnou nadsázku a na ironii. Zkušenosti sportovního moderátora dokázal autor perfektně zužitkovat při konstrukci scény monstrózního rozhovoru naživo, který v příběhu přenášejí snad všechna média světa. Zpovídaným totiž není nikdo jiný než všemi zbožňovaný umělec, který vynalezl barevný odstín, uvolňující v lidech endorfiny. Moderátorka v mnohém připomene přihlouplé krásky z amerických talkshow, z nichž si už vystřelili třeba v parodii Mars útočí. Ano, i tady je to dlouhou dobu legrace, dokud se neukáže, že velký úspěch může znamenat také doživotní prokletí. Inu, tak nějak se má psát duchaplná sci-fi, kdy čtenář/ka hltá řádky bez dechu až do poslední tečky, aniž by za hrdinou musely zůstávat hromady mrtvol, zničených planet a ukořistěných podvazků.
Naprosto úsporným formátem uchvátí Anton Stiffel v povídce Adeptka. Tento zkušený povídkář už v minulosti uspěl v celé řadě literárních soutěží a před třemi lety vydal sbírku své dosavadní tvorby Zabudnutý vesmír. Sám o sobě hrdě prohlašuje, že do „slovenské fantastiky vrátil lásku, romantiku, vztah muže a ženy na pozadí velmi dobře zvládnutých hard SF kulis a space opery“. Příklad tohoto přístupu můžete najít třeba ve spaceoperovské antologii Capricorn 70, kde se objevil jako jediný slovenský představitel žánru. Adeptka tentokrát žádné vesmírné dobrodružství nenabídne, ale i tak si užijeme cestu černou dírou, na jejímž konci čeká parádní světelný efekt. Velkolepá podívaná, kterou by si hrdina příběhu raději nechal ujít. Vy si ale tuhle povídku ujít nenechejte!
Drsná, a ještě drsnější umí být fantastika
Ve sborníku nalezneme také povídku stálice slovenské fantastiky a mistryně mikropovídky Lenony Štiblaríkové. Jak název díla Táto krajina nie je pre slabých napovídá, povídka je variací na známou (a téměř stejnojmennou) knihu Cormaka McCarthyho. Hlavní hrdina Vincent páchá podobně jako zabiják Anton spoustu nechutností a v kufru auta veze navíc svázanou dívku, ale časem zjistíme, že za tím není zvrácenost, ale docela pádné důvody. Po Prehnitém mestě autorka stále přitvrzuje, takže tuhle směsici nervy drásajícího napětí, krve, násilí, cynismu a zvrhlého sexu si přečtěte jenom na vlastní nebezpečí.
Ještě o něco drsnější je povídka Ivany Molnárové Dubcové, které porota soutěže prorokuje úspěšnou literární kariéru. Její Vymáhač je opravdu jen pro otrlé povahy. Skupina telepatů se při jedné nepříliš legální akci dostane do střetu s mafií a bez šrámu nevyjde žádný z nich, ledaže nevyjde vůbec. Mučení, znásilnění, zastřelení – vyberte si! Všechno kvůli výsledkům tajného výzkumu, jak si zajistit věčný život. Ale prosím vás, kdo by chtěl v takovém světě trčet věčně? No, asi ten, kdo drží pistoli z té správné strany, pochopitelně. Těžko pak u něj vyvolat pocit strachu, jedinou emoci, která dokáže dostat hlavního hrdinu z této šlamastyky. Naštěstí má každý své slabé místo.
Jistě, dalo by se psát i o dalších autorech a jejich soutěžních příspěvcích, ale na závěr už zmíním jenom jeden. Je jím Zmrzačené mesto, naprosto odvážný počin Adama Máčaje, který zasadil svůj příběh do futuristické válečné zóny v Sýrii, přímo do srdce bujujícího Aleppa, kde se právě schyluje k dalšímu konfliktu a teroristickým útokům. Do žánru military však tak snadno tuhle povídku nestrčíte, protože autor se ani tolik nevyžívá ve zbraních či bojových scénách, jako hloubkově sonduje nitro obyvatel města, obránců, civilistů, fanatiků i lékařů, co se snaží zoufalými prostředky zachránit životy vojáků. Velitelka Kifah tu stojí proti něčemu, co se zdá nad její síly, protože město, zničené nekonečnými bitvami a prosycené hrůzou tisíců zabitých, jako by ztratilo svou duši. Radost z toho však mají ti, kdo si z politiky udělali perpetum mobile a budou vždycky spíše válečné rozbroje rozdmychávat, ať se jako lidstvo pohneme na jiné planety, nebo si postavíme armádu kyborgů a těla prošpikujeme implantáty. A vždy, když svěříme moc do rukou takových bezskrupulózních monster, naše ideály humanismu budou na cucky. Nepřipomíná vám to něco?
Není soutěž jako soutěž
Cena Martinus Fantázia má za sebou již 15 ročníků. Soutěž jako taková by se dala srovnat s naší Cenou Karla Čapka. Minimálně v žánrových kategoriích panuje vzácná shoda. Ve slovenské soutěži jsou však přijímány pouze povídky nepřekračující 25 normostran. Příspěvky se už na podkategorie co do rozsahu nečlení a není prostor ani pro větší útvary jako novela či román (v tom je, pravda, CKČ nedocenitelná). Hodnotí se do 4. místa, cen se však uděluje mnohem víc, protože svého favorita si vybírají také zapojené subjekty (rozuměj „sponzoři“). Cena Martinus Fantázia funguje za podpory svého největšího mecenáše knihkupectví Martinus, přičemž nezanedbatelné jsou i příjmy z daňových asignací (to u nás v ČR nemáme), a výsledky se vyhlašují na významném knižním veletrhu. Soutěž tedy stojí literární veřejnosti za pozornost nejen kvůli prestiži, ale i z jednoho zcela pragmatického důvodu – za první místo totiž náleží finanční odměna ve výši 250 euro, za druhé místo 150 auro a za třetí a čtvrté místo po 100 eurech. Takže milý autore, milá autorko, píšeš slovensky? Tak neváhej a pošli své dílko do příštího ročníku! A žádné strachy, sama editorka má pro i ty méně úspěšné velké pochopení: „Píšete zle? Nevadí! Píšte. Možno sa časem zlepšíte na priemer, možno pôjdete ešte vyššie, možno sa nezlepšíte vôbec. Ale teraz, keď mám žalostne málo času nie len na čítanie, ale aj na písanie, vidím, aké je písanie skvelé. Aký je to fantastický relax a vzpruha (najmä, ak vás neživí).“ No, když tak přemýšlím, za to první místo by se dal i měsíc se skromnými výdaji překlepat. Možná by tyhle penízky mohl závidět i kdekterý vícenásobný držitel Mloka… Holt, na Slovensku by chtěl psát každý.
Alakša, I. Lackovičková, L. (eds.): Fantázia 2017
Vydal: Fantázia média s. r. o., 2017
Obálka: Michal Ivan
Počet stran: 432
Cena: 345 Kč
Hodnocení: 80%
