Tahle planeta není pro sraby!

Dvacáté první století opět rozjíždí kolonizační dostihy. Jenže Kolumbus s Cookem a dalšími objeviteli časů dávno minulých by jen zírali s otevřenými ústy. Lidstvo se totiž díky nové technologii může dostat v podstatě kamkoliv, a tak se rozhodne podmanit si planetu jménem Luzná. A ta má na věc přesně opačný pohled – její fauna i flora se budou bránit proti vetřelcům do posledního dechu.

Honza Slivka vtrhnul na scénu české akční fantastiky nedávno s Likvidátorem, divokým křížencem Zaklínače a Drsného spasitele se silně erotickým nádechem a zajímavým světem. A akční brakovky křížené s erotikou neopouští autor ani v prvním dílu plánované trilogie Masomlejnek s podtitulem Srab.

Vzhůru do neznáma!

Celá základní myšlenka cyklu spočívá v tom, že lidstvo díky novým technologiím dokáže cestovat během krátké doby v podstatě kamkoliv. A když se podaří objevit nový svět plný života, opět se projeví lidská touha ovládat a podmaňovat si.

Je třeba ocenit, jak Slivka zvládl úvod do děje. K vysvětování je toho totiž docela dost, a úvodní scéna v muzeu, kde je představena část inovativních technologií i celý tým ústředních postav působí opravdu nenásilně a zábavně. Podobně jako vojenská nalejvárna o cíli mise – planetě Luzná, která do děje také zapadá dost přirozeně.

Ale pěkně popořadě. Ústřední postavou je vojín Nezbeda, chcípáček k pohledání a v podstatě díky svému vzhledu i věčný panic. Ano, je to vojín, protože vstoupil do armády – a tak se rychle seznámíte i se zbytkem jeho družstva. Je to parta jako do dračáku: chytrý, silný, schopný, krásná s prořízlou pusou (ano, v družstvu je i žena)… A tuhle povedenou partičku čeká již brzy přesun na planetu Luzná.

Masomlejnek v akci

Další věc, která se vyloženě podařila, je braková stylizace obálky knihy. Stylem kresby lehce připomíná legendárního Káju Sauda a navozuje pocit laciného slasheru z dob nedávno minulých. A to sedí! Ostatně, s přibývajícími stranami oceníte i název trilogie Masomlejnek, protože přesně to je to, o co v knize jde.

Co dělají vojáci? Žvýkají. Nebo něco žvýká je… A vy si při čtení také můžete zažvýkat, protože ke knize z Epochy dostanete i tyhle žvýkačky s příchutí dinosauří krve!

Na Luznou už totiž proniklo mnoho expedic s kamerami, takže Češi nevstupují tak úplně na pole neorané. Jenže s návratností výprav to už bylo podstatně horší, protože na téhle planetě je smrtící snad úplně všechno. Život v divočině zrodil zcela jiné vrcholné predátory než na Zemi, takže už od prvních instruktážních videí sledují vojáci pouze padesát odstínů smrti v souladu s přírodou – jedovatí hadi, brouci, podzemní, létající, plavající i hopsající predátoři, kytky, tráva… Ne, ani vyznavači bio životního stylu nejásají, protože se rychle začnou svíjet ve smrtelných křečích.

Vojákům je brzy jasné, že jdou na téměř jistou smrt, ale to samozřejmě jejich velitele nemůže odradit od akce. Hřebíček do rakve je finanční situace české armády, která si o pořádných zbraních může nechat jen zdát. Už chápete ten masomlejnek?

Je tedy jasné o čem tahle kniha bude. Boj se všemi myslitelnými nestvůrami bude na denním i nočním pořádku, a tady opět musíme Slívku pochválit. Povětšinou při vytváření predátorů vychází z pozemských zvířat, která různě kombinuje. Výsledek je přesvědčivý, zábavný a čtenář si vše dokáže dobře představit. Dojde i na vývojovou linii vzniklou z dinosaurů. A čtenář se bude těšit co vyskoči z džungle na armádu příště.

Víc než jen štěstí

V centru dění již zmiňovaný Kazimír Nezbeda a jeho kumpáni. A jak už to bývá, má tenhle „chcípáček“ kromě kupy štěstí i sem tam dobrý nápad, sem tam je v pravý čas na pravém místě, sem tam využije faktu že viděl snad všechna videa z Luzné, a tuší, co zde může číhat – a také má dobré kamarády. Ačkoliv nejde autor u postav příliš do hloubky, dozvíte se, proč je Kaziho jednotka v armádě a užijete si špičkování a slovní přestřelky. Zároveň na pozadí vcelku tiše číhají náznaky něčeho… no, uvidíme, co z toho bude.

Některé scény působí sice trochu prvoplánově (když Kazi vybaví svoji jednotku z ulitých peněz nadstandardními zbraněmi), ale to asi není nic, co by se akční brakovce dalo vyčítat.

Kromě akce ventiluje Honza Slívka v knize i svůj světonázor – Luzná je ideálním řešením přelidnění Země, vojáci jsou zelená paka a podobně. Vyřádil se i místopisu nově objevené planety. Nemává vám ale ničím před nosem, vše zakomponoval do příběhu, a je jen na vás, jak se s tím porvete.

A nakonec ona zmiňovaná erotika. I v armádě je na ni místa dost a dost a autor si tenhle druh scén viditelně užívá.

Sečteno a podtrženo: Sraba si zkrátka užijete, akce střídá akci, kniha nabízí mnoho překvapení (zejména rozmanití nepřátelé jsou zábavní) a zároveň děj parádně odsýpá. Hlášky, boj i erotika – a na závěr brutální cliffhanger. Takže – kde je sakra ten druhý díl?

Honza Slívka: Srab (Masomlejnek I.)