Syndikát: Bojte se věcí budoucích!

Budoucnost, která je za rohem. Zločiny, jejichž pachatele je téměř nemožné odhalit. Lži, manipulace a zkreslování. To vše se děje, a my si to možná ani neuvědomujeme. Překračujeme hranici budoucnosti a rozbíháme se přitom s úsměvem idiotů hlavou proti zdi. A členové Syndikátu si mnou ruce.

Psát o Syndikátu je zatraceně tuhý oříšek. Vše je o jediném: pokud vám řekneme, o co v knize jde, zkazíme vám možnost postupně objevovat záhady v ní ukryté. Proto rovnou upozorňujeme, že v následujících řádcích se vám pokusíme sdělit spíše jen jaká kniha je, jak působí – o obsahu padne jen minimum.

Kyša není Kotleta (a je to dobře)

Hned zpočátku musíme smeknout pomyslnou buřinku – Leoš Kyša opět vystoupil mimo roli Franty Kotlety, a dobře udělal. Syndikát je chytrá a rafinovaná kniha, a ačkoliv by se její děj dal napasovat do reálií říznutých fantastikou (třeba jako postapo by mohl být Syndikát hodně zajímavý), byl by mnohem méně naléhavý a uvěřitelný.

Žánrově se pohybujeme na pomezí detektivky hodně moderního střihu a špionážního románu. Jenže hlavní postavy jsou jen obyčejní lidé, nadšenci do svých povolání, specialisté z kancelářských židlí, žádní superagenti. Takže čekejte spíš adrenalinové situace, kdy unikají pronásledovatelům a jsou pod tlakem, žádné přestřelky nebo boj muže proti muži se nekonají. I přesto má kniha spád, děj graduje a zápletku rozmotáváte postupně jako sluchátka zapomenutá v kapse (sakra, nosí ještě někdo sluchátka s dráty?).

Jedinou nevýhodou je, že pokud jste přemýšliví, ráz knihy poměrně rychle napoví, kdo je pachatelem. Ovšem odhalení nerovná se v tomhle případě vyřešení případu, na to si budete muset ještě chvíli počkat a také přinese do děje pořádný kus zábavy.

Bez příkras

Kyša ukazuje, že zvládne napsat dobrý příběh i s minimem násilí a solidní dějovou složkou. Syndikát je ale svým podáním blíže Kotletovi než Kyšovi ze Sudetenlandu. Odlehčený děj, hlášky i trocha té akce kontrastují s hlavním motivem knihy, který přinutí k hlubšímu zamyšlení.

Pokud bychom si chtěli jo rýpnout, tak na práci s postavami by se ještě dalo zapracovat, na druhou stranu Syndikát nemá být psychologický román, ale štvanice na hrdiny se snahou držet je v presu a napětí, a to funguje na výbornou. Pocit paranoi a tlaku na čtenáře sedne chvíli po začátku knihy a drží se ho do závěrečných stran.

Body u čtenářů Kyša posbírá i za aktuálnost tématu (ne, vážně vám ho nemůžeme prozradit, pardon). Protože v knize se děje něco, co se doopravdy může stát i vám – to není jen oblíbený reklamní slogan, ale prostý fakt. Jasně, je to s určitou dávkou autorské licence a přikreslením, ale na palčivosti tématu to nic nemění.

Nezbývá říct než že Kyša v Syndikátu zaválel. Do pádícího vyšetřování přidal kapku humoru, vcelku svérázné postavy, aktuální problematiku, protřepal, nemíchal a výsledkem je koktejl, který slupnete jedním douškem. I ta pomyslná oliva tam nakonec plave, ale tu si musíte objevit sami.

A teď už víte všechno!

Leoš Kyša: Syndikát

Vydala: Vendeta, 2024

Obálka: Daniel Pocar

Počet stran: 280

Cena: 399 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď