Světlo věcí konečných je třetí a závěrečnou knihou trilogie Licanius spisovatele Jamese Islingtona. Narozdíl od Ozvěny věcí budoucích, která přímo navazuje na první díl, Světlo věcí konečných začíná zhruba rok po událostech druhé knihy.
Ne nadarmo se říká…
… že to nejlepší přichází nakonec (alespoň osobně pro mne). Ať už se vám jakkoli líbily předchozí díly, nebo jste se obávali, že v autorově příběhu zůstává mnoho nezodpovězeného a nezvládne všechny odpovědi dostat do finální knihy, nezoufejte. Nezůstane kámen na kameni, vše má svůj význam a je navzájem propojeno napříč celou trilogií, ať už si to čtenář uvědomuje nebo ne – možná proto bych doporučila číst díly za sebou nebo alespoň s co nejmenším časovým odstupem, protože shrnutí na začátcích románů neobsahuje veškeré důležité momenty. Tahle trilogie jednoduše není zamýšlená jen pro pouhé prolétnutí okem. Je v ní tolik historie, různých magických systémů a několik dějových linií, že by ani nebylo možné takovou epičnost pohltit jinak než řádným ponořením se do každé stránky.
„A co vidíš, Alcheshi?“ naléhal. Bál se nejhoršího.
Alchesh oddechoval ztěžka. Vyděšeně.
„Vidím všechno,“ zašeptal. (str. 147)
Hlavní hrdinové trilogie mají své vlastní úlohy k plnění při cestě za poražení Shammaelotha. Například Davian je uvězněn v Talan Gol, kde udělali všechno, co mohli, aby se k nim připojil, včetně odhalení vlastní smrti rukou přítele. Vědí, že ho nemohou zabít, ale to neznamená, že ho nevystavují nebezpečným situacím jenom proto, aby viděli, jak daleko ho mohou pošťouchnout. Davian ale zůstává loajální ke svým přátelům.
Caeden stál zpočátku za špatným týmem, ještě když měl jiné jméno, ale nakonec byl schopný začít nový život bez vzpomínek na předchozí události a s pomocí Wirra a Daviana se z něj stal nový muž. Pokud jím i nadále zůstane, nějaká naděje pro svět ještě zůstává. Nebudu lhát, ze začátku jsem neměla Caedena moc ráda, ale stal se jednou z těch nejkomplexnějších postav, se kterou jsem se v knižním světě kdy setkala. Jeho vnitřní konflikty, problémy s důvěrou v druhé a v sebe a vůbec celý jeho vývoj a proměna jsou výborně napsány.
Asha se stala neuvěřitelně silným charakterem. Její přizpůsobení se roli, kterou musí zastat, je napsáno s vyspělostí, nehledě na to, jak nezáviděníhodná její pozice je – vždy se z ní snaží vytěžit co nejvíce a nejlépe, jak jen to snad dokáže.
Wirr působí v Andaře jako Strážce severu. Po událostech v předchozí knize se mu alespoň podařilo Radu přesvědčit, že je potřebný. Na druhou stranu vědí o Přísežném kameni, takže je pod bedlivým dozorem, zatímco se snaží zabránit předpovězenému zničení jeho lidí a zároveň pomoci svým přátelům.
„Zlí lidé málokdy získávají druhé na svou stranu tak, že po nich žádají, aby bezdůvodně páchali zlo. Pokaždé začínají nejsvětlejšími odstíny šedi. Často využívají to, co vypadá jako dobrý důvod.“ (str. 388)
Trilogie Licanius je skvělým příkladem klasické epické fantasy vyprávěné moderně. Autor velmi dobře zvládl přechody z pohledu jedné postavy na další a vyhnul se tak často nezamýšlené informační skládce jen tak vhozené na řádky stránek. Děj má spád, nikde nejsou hluchá místa a zásadní momenty pro hlavní hrdiny jsou důmyslně zasazeny tak, aby měly na čtenáře co největší dopad, stejně jako dominantní témata celé trilogie (přesvědčení, konfliktní náboženské pohledy na osud a svobodu volby).
Postavy samotné mají neuvěřitelnou hloubku a lidskost, autor jim zároveň ale dodal chyby, udělal je idealistickými, loajálními a pochybujícími o vlastních činech a rozhodnutích v příběhu, ve kterém nikdo není doopravdy záporák a existující temnota sílí díky činům lidí.
James Islington: Světlo věcí konečných
Vydal: Host, 2021
Překlad: Milan Pohl
Počet stran: 829
Cena: 499 Kč
