Studená válka v podání Iana Tregillise

Dvacet let po Hořké setbě

Píše se rok 1963. Uplynulo dvacet let od konce druhé světové války, v níž své síly změřila britská tajná organizace Milkweed s německou speciální jednotkou Götterelektrongruppe. Představitelům Milkweedu se podařilo do svých řad zlanařit řadu britských čarodějů schopných povolat Eidolony, tajemné bytosti schopné ohýbat realitu a toužící odstranit lidi. Na německé straně se šílenému vědci doktoru von Westrapovi již před samotným začátkem válečného konfliktu podařilo pomocí nelidských experimentů rozvést a uvést v život myšlenku o nadčlověku. Výsledkem této snahy jsou jedinci obdaření nadlidskými schopnostmi, které mohou ovládat prostřednictvím tzv. willenskraft (čistá síla vůle).

I v tomto alternativním světě bylo Německo poraženo, do Evropy přišly jednotky Rudé armády, spadla Železná opona a nastalo období známé jako studená válka, v níž proti sobě v tomto případě nestojí SSSR a USA, ale SSSR a Velká Británie. Období relativního klidu ovšem trvá již dlouho a Rusové připravují plán, který by misky vah vychýlil v jejich prospěch. K dosažení tohoto cíle jim má dopomoci navázání na Westrapovy pokusy. Milkweed se o této skutečnosti dozví od sourozenců obdařených nadlidskými schopnostmi, Klause a Gretel, kteří uprchli ze sovětského výzkumného střediska. Britové do svých služeb povolají bývalého vyzvědače Rayboulda Marshe, který sourozencům čelil již za druhé světové války. Gretel má ovšem s Marshem a ostatními své vlastní plány.

Vzhledem k tomu, že Hořká setba skončila víceméně uzavřeně, lze Nejstudenější válku zvládnout i bez znalosti předchozího dílu, jelikož autor podává čtenářům pomocnou ruku v podobě krátkých připomínek dřívějších událostí, mezníků a osudů jednotlivých postav. Avšak jedinci znalí prvního románu budou ve výhodě, neboť mají podrobnější informace o fungování willenskraftu, zažili blízké setkání s Eidolony a sledovali vzájemné vztahy mezi jednotlivými hrdiny již od samého začátku. Tím nejdůležitějším však zůstává, že čtenáři konečně dostanou vysvětlení Gretelina podivného chování z Hořké setby, které najednou s každou další kapitolou začne dávat smysl.

Postavy, to je oč tu běží

Hlavní roli v celém příběhu zastává právě jasnovidka Gretel, jež všechny kolem sebe od samého začátku chápe a využívá jako šachové figurky, pomocí nichž se snaží dosáhnout svého cíle. Navíc schopnost, jíž tato žena vládne, umožnila spisovateli dotknout se problematiky predestinace. S tím samozřejmě přichází i otázka, do jaké míry mají samotné postavy kontrolu nad svým osudem a zda je jejich konání skutečně výsledkem svobodné vůle, nebo zda se jedná jen o předem napsaný scénář.

Krom manipulátorky Gretel představují jeden ze silných bodů celého románu i ostatní anti/hrdinové, jejich vzájemné vztahy a proměny, jimiž projdou. Největší změny od konce války s Německem lze pozorovat u bývalého agenta Milkweedu, Rayboulda Marshe, a bývalého čaroděje, Williama Beauclerka. Z Marshe se v průběhu dvaceti let stala lidská troska žijící v rozpadajícím se manželství a toužící po pomstě. Oproti tomu William, který na konci Hořké setby skončil jako alkoholik se závislostí na morfiu, našel své štěstí a povýšil do šlechtického stavu. Dřívější přátelství mezi těmito muži vzalo v průběhu posledních let za své, a Marsh je ochoten riskovat život kamaráda a obětovat naprosto všechno a všechny bez ohledu na následky jen proto, aby dosáhl svého či ochránil Británii.

Za zmínku stojí i to, že se Ian Tregillis nebojí působit svým hrdinům nejen fyzickou bolest a psychické trápení, ale klást před ně také těžká rozhodnutí, která doslova mohou zničit celý svět. Spisovateli se navíc i daří stírat jasnou hranici mezi dobrý a špatným, o čemž svědčí pokračující operace Milkweedu, které dokazují, že představitelé tohoto orgánu nejsou o nic lepší než samotný von Westrap či sovětští vědci pokračující v pokusech nacistického Německa. S tím souvisí i poněkud odlišné rozdělení na kladné a záporné charaktery v porovnání s prvním dílem tohoto triptychu, což lze pozorovat především na Marshovi.

Podobná a přesto jiná

V porovnání s předchůdcem se Nejstudenější válka tentokrát nesoustředí na otázku krvavých obětí čarodějů pro Eidolony a užívání willenskraftu. To je poněkud škoda, neboť odsunutí Eidolonů do pozadí má na svědomí, že příběh poněkud ztratil na své tajemné a hororové atmosféře. Oproti Hořké setbě obsahuje druhý díl o něco méně akčních pasáží, všehovšudy se čtenáři dočkají jedné velké akční scény.

Poněkud problematický je samotný popis soubojů a akce, který ne vždy působí přehledně. S tím souvisí i výtka ohledně toho, že autor nevěnuje větší prostor střetu mezi Eidolony a sovětskými nadlidmi, což zamrzí hned dvakrát. Poprvé, když čtenář společně s postavami dostane prostřednictvím filmového záznamu velice krátký vhled na bojiště, a podruhé v samém závěru knihy, kdy tyto dvě entity měří své síly. Otázka po tom, zda se v ději nacházejí nějaké výrazné chyby a nelogičnosti, by byla na delší debatu. Osobně se mi však některé věci nezdály – jak mohl být Marsh tak natvrdlý v otázce toho, kdo asi mohl vynášet interní informace a předávat je ruské straně; nebo nedostatečná prozíravost Williama ohledně zvážení důsledků svých činů.

Nejstudenější válka není dokonalá, ale i přes jisté nedostatky se jedná o důstojné pokračování, které v některých ohledech za svým předchůdcem trochu zaostává, ale v některých jej naopak zase překonává. Autorovi se nedá upřít schopnost vytvořit čtivé dílo, jehož stránky se otáčejí samy. Příběh navíc zakončil takovým cliffhangerem, že čtenář bezesporu sáhne po Nezbytném zlu, posledním díle triptychu. Nezbývá tedy než doufat, že na český překlad nebudeme muset čekat dlouho.

Ian Tregillis: Nejstudenější válka (Milkweed Triptych)
Překlad: Pavel Bakič
Obálka: Tom Sanderson
Vydal: Argo, 2016
Počet stran: 312
Cena: 298 Kč