Sto skořápek podruhé aneb Pavel Skořepa to už zase loupe

Malá kniha, která nabízí spoustu zábavy – i tak by se dalo v krátkosti charakterizovat Sto skořápek podruhé. V relativně krátké době servíruje Pavel Skořepa druhou porci svých Skořápek ve formě drabble. Jinými slovy – musí nacpat příběh do sto slov. Sto. Slov. To už je pořádná výzva, a autor se s ní opět popasoval s elegancí sobě vlastní.

Pavel Skořepa i podruhé vyrábí své skořápky se zarputilostí Marfuši. A člověk musí obdivovat jeho inspiraci a odhodlání. Má totiž pouze pojítko v podobě tématu, o kterém má daná sada drabblí být. Zbytek už je čistě na něm – ve sto slovech nastínit příběh, vypointovat ho, a to vše tak, aby se čtenář bavil a námětově nebyly příběhy to samé dokola. Suma sumárum dostanete stovku různorodých příběhů, které se tentokrát už nesnaží být primárně hororem, i když je stále tento žánr výrazně zastoupen.

Ve druhých Skořápkách byl autor poněkud rozvernější. Útlocitnější čtenáři nechť se této knize raději obloukem vyhnou, protože se budou probírat témata jako jsou fetiš, veřejné domy či toalety. Na druhou stranu se skvěle pobavíte u parodií na pohádky či klasická sci-fi a fantasy kliš,é namlsáte se na zabijačce nebo se zasmějete u utahování si z filmů… A to rozhodně není všechno.

Ono je dost těžké o těch sto příbězích něco napsat. Jak už tomu při takovém množství bývá, některé sednou čtenáři více, jiné méně, některé jsou vtipné, některé zase přemýšlivé, tu se Skořepa odvázal víc a přidal na sprostých slovech, tu zase zůstal poměrně nečekaně decetní…. Každopdáně, některé kousky jsou poměrně „kanální“, takže znovu upozorňujeme, že puritáni a strážci dobrých mravů si tuto knihu mohou zakoupit pouze za účelem jejího rituálního spálení, ke čtení je pro ně nevhodná.

Je třeba smeknout klobouk před autorovou invencí. Ono jen to, že každý příběh má svoji pointu, vyžaduje velkou spoustu kreativity. K tomu přidejme limit v počtu slov… Ale na knize je znát, že Skořepa ji psal s cílem bavit sebe i její čtenáře, a to se podařilo.

A ještě zmínka na závěr: jednotlivé tematické bloky jsou odděleny tematickým obrázkem, který si vzal podobně jako doslov na starost Michal Březina. Předmluvu pak má v režii Kristina Haidingerová.

Inu, z recenze nám vyšla spíš taková krátká noticka. Do sto slov jsme se sice nevešli, ale to nám snad autor promine.

Pavel Skořepa: Sto skořápek podruhé