Pokud se řekne Ben Aaronovitch, automaticky většině čtenářů vytane na mysli série Řeky Londýna. Jenže tentokrát se Aaronovitch rozhodl udělat úkrok stranou: příliš nemění reálie, ale namísto do Londýna se vydává do jihoněmeckého města Trevír. I zde se vraždí, a i zde rejdí nadpřirozené síly; kromě toho se zde pěstuje víno a teče řeka Mosela. A místo Petera Granta zabírá jeho německý kolega, Tobias Winter.
Můžeme jen spekulovat, proč si Aaronovitch odskočil od Řek Londýna k Řekám Trevíru (tenhle název je čirou parafrází, neberte ho nijak vážně!). Ale i v Německu funguje policie zabývající se zločiny se stopami paranormálna. Tobias Winter je mladým “čarodějným učněm”, a dokonce zná i Petera Granta a vzhlíží k němu. Tak tedy vzhůru k vyšetřování další vraždy.
Tělo na vinici
U tohohle mordu panují docela oprávněné pochybnosti ohledně (ne)působení magických sil, protože tělo doslova obalené v plísni není úplně běžná věc. Tobias Winter “nafasuje” k ruce kolegyni – shodou okolností jménem Vanessa Sommerová, což je vcelku hezká slovní hříčka. Tahle dáma se kromě vyšetřování zajímá i o Tobiasovu magii a nadpřirozeno; a ten jí vychází vstříc a po malých krůčcích ji zasvěcuje a vysvětluje. Společně rozplétají příběh, který stojí za vraždou, a zjišťují, že Trevír nebyl vždy poklidným a idylickým místem. A že v tom hraje roli i víno a bohyně řeky už se rozumí tak nějak samo sebou.
Řeky Londýna, pokud se můžeme vrátit v čase až k prvnímu dílu Aaronovitchovi série, byly rozvernou vyprávěnkou, ve které se autor vyznal ze svých lásek a zálib. Stín nad Trevírem je mnohem serióznější; už to není rozjívená a mnohdy až pubertálně humorná kniha. Autor lehce ubral na popisech, děj zvážněl (i když nadsázka a ironie nechybí, jen trochu zmizela z očí) a co do stylu tak bude kniha pro mnohé čtenáře stravitelnější.
I přes menší počet stran (183, pro pořádek) je zřejmé, že autor má cit pro stavbu příběhu. Po pomalejším rozjezdu děj nabírá na obrátkách, a nakonec budete koukat, co všechno se podařilo do děje nacpat a jak umně je vše vypointováno a chytře vymyšleno.
Suma sumárum: troufnu si říct, že tahle kniha může být ideálním způsobem, jak se s Aaronovitchovým dílem seznámit. Jde totiž naproti “běžnému” čtenáři, ukazuje autorův typický styl v jeho čtivější formě, a kratší rozsah nahrává tomu, že děj je dynamičtější a nepůsobí tak rozvláčně, jak se občas stávalo v Londýně.
Na návštěvě u sousedů
Jak již bylo řečeno, odskočil si na chvíli Aaaronovitch ze svého oblíbené a již několikrát propraného Londýna do malebné oblasti německého Trevíru. Noví hrdinové, nové prostředí, starý dobrý svět s jasně definovanými pravidly – včetně odkazů právě na dění v Londýně. I to nahrává předchozí tezi o přístupnosti této knihy novým čtenářům.
Opět bude působit „kouzlo“ německého jazyka. Pokud na něj nejste příliš zvyklí, může vám v textu připadat chvílemi tvrdý a nezvyklý, ale nic dramatického; je to vážně jen o zvyku. Je to zkrátka vyznání malebnému kraji a také zájmu o víno (ačkoliv autor sám přiznává, že v této oblasti trochu “plave”).
Zároveň je to však odbočka od hlavní linie, od které nikdo příliš netušil, co očekávat. Vězte, že v Trevíru je fajn a dějou se tam podivné věci; my však můžeme jen spekulovat, zda se sem ještě někdy vrátíme, nebo zda je Stín nad Trevírem jen epizodní odbočkou před návratem do Londýna.
Rozehraných motivů je v knize spousta a rozhodně ne nezajímavých. Potenciál by u našich východních sousedů rozhodně byl! Příběh je dobře vypointovaný a byť nevsází na akci a rychlý spád, je zábavný a chytne. Aaronovitch neztratil nic z image bodrého vypravěče v rozverných tónech, byť ji tentokrát možná neprodává tak okatě.
Ben Aaronovitch: Stín nad Trevírem
Vydalo: Argo, 2020
Obálka: Kateřina Bažantová
Překlad: Milan Žáček
Počet stran: 192
Cena: 248 Kč
