Když prohlížíte staré fotky. Když píšete příběhy. Když opravujete auto nebo když v něm zrovna jedete… Všude tam číhá, může udeřit kdykoliv a zcela nečekaně. A bývá nehezká. Ano, řeč je o smrti. A Jiří Sivok ve své knize ukazuje hned několik tváří smrti, z jejichž líčení vám rozhodně nebude lehko na duši.
Jméno Jiřího Sivoka bude pro mnoho čtenářů neznámé; vždyť své literární ostruhy sbíral zatím spíše jen v povídkových sbornících (i když dostat se do Kočasu je úspěch, to zas ano!). O to větším překvapením je fakt, že ve své hororové novince s názvem Smrt bývá nehezká si Sivok počíná jako skutečný mazák, a ukazuje, že má po literární stránce co nabídnout!
A mimochodem: název knihy je verš vypůjčený z písně Karla Kryla Marat ve vaně, což je formou narážky zmíněno i v knize samotné, to jen pro úplnost.
Horor všedního života
Anotace se snaží naznačit, že v knize na čtenáře nejspíš čeká historka o duchovi a bude mít co do činění s autem. Dobře, máme tu duchařskou historku, ale obalenou do něčeho pro mnohé čtenáře mnohem děsivějšího než je obyčejná „duchařina“. Sivok totiž v příběhu zůstává věren názvu knihy, a tak postupně čtenář proniká do příběhu spisovatele, který přijde o dceru…
Autor se ovšem v žádném případě nesníží k lekačkám a lacinému strašení; ty přijdou na přetřes ve větší míře až v samém závěru a tvoří v podstatě pouhé logické vyústění děje. Ačkoliv to tak na začátku knihy, který trochu skřípe a působí naivně, nevypadá, staví kniha na hutné, temné a ponuré atmosféře. Postupně se seznámíte hned s několika postavami, které nesou svůj vlastní kříž a kterým ovlivnila životy smrt. Ta je tíží, drásá a rozežírá, ničí jim životy, způsobuje rozpad vztahů s okolím…
Právě vyprávění z perspektivy několika osob vcelku překvapí, protože počet stran knihy není zrovna vysoký, a člověk by čekal spíše přímočarý příběh. Jenže po nepříliš přesvědčivém úvodu Sivok rychle přidává plyn a ukazuje svůj vypravěčský talent. Zaujme zejména tím, že všechen ten hnus a utrpení dokáže podat s lehkostí, takže působí jako něco naprosto všedního; jako součást života, kterou ve skutečnosti i je. Žádný patos, ale ani žádné šetření. Hrdinové nevyznívají jako trpící chudáčci, ačkoliv by měly být obětmi (byť v mnoha různých kontextech), snaží se být silní a bojovat.
Postupně se vzájemně nesouvisející osudy protnou, opět s nečekanou lehkostí. Vše zapadne na své místo a příběh (byť nikterak komplikovaný) dospěje ke své pointě. A vy budete vyděšeni. Nikoliv však duchem, ale mnoha lidskými tragédiemi, které jsou dokonale uvěřitelné; všudypřítomným odérem smrti, který příběh nabízí tak nějak mimochodem. Strach lze vyvolávat mnoha způsoby, a Sivok útočí na základní lidské pudy. A právě onen „civilní“ děs je tím, co dělá knihu OPRAVDU děsivou.
Na zadním sedadle
Ale abychom řekli něco i k té duchařsky-hororové stránce knihy: inu, na starých fotkách spisovatel Daniel Hejtman, který je hlavní postavou, objeví, že v jeho autě je „něco“ na zadním sedadle. Nebo spíš někdo. A po smrti své dcery se spisovatel upne k tomu, že právě tento přízrak by pro ni mohl být cestou ze země mrtvých spět do světa živých.
Jak již bylo řečeno, přímé konfrontaci se záhrobím ovšem patří až samotný závěr příběhu, a my bychom se měli zdržet větších spoilerů, tudíž vám tyto kusé informace musí stačit.
Duch dodává příběhu zase trochu jiný druh hrůzy; strach z neznáma a esenci nefalšovaného hororu, trochu toho filmového děsu, kdy dobře tušíte, jakou roli sehraje a co se má stát, přesto scénu sledujete se zatajeným dechem. V tomto ohledu autor příliš nepřekvapí, ale sázku na klasiku mu můžeme vyčítat jen těžko. Navíc vše do příběhu skvěle sedí a opět je třeba říci, že i popis se podařil.
Ještě je třeba se krátce zmínit o postavách, i když vše podstatné již bylo řečeno. Chovají se logicky, mnohdy i přes zoufalou situaci, a v rámci možností i uvěřitelně. Právě ony jsou hybným motorem celého příběhu, právě díky jejich intenzivnímu utrpení se vám příběh zažere pod kůži.
Smrt bývá nehezká je hororem, který překvapí hned v několika rovinách. Příběh je spletitý a svádí dohromady několik postav se společným jmenovatelem: smrtí, která poznamená jejich život. Překvapením je i (zejména po lehce drhnoucím počátku) suverénní styl a samozřejmé vyprávění. A třetím překvápkem je, že Jiří Sivok nepotřebuje bubáka, aby strašil; stačí mu silné lidské příběhy.
Ano, že je Sivok z povídek již vypsaným autorem, je zkrátka znát, a i svůj „velký“ debut zvládl na výbornou. Golden Dog vsadil na dobrého koně; a doufejme, že se s tímto jménem nesetkáváme naposled!
Jiří Sivok: Smrt bývá nehezká
Vydal: Golden Dog, 2020
Obálka: Josef Pepe Svoboda
Počet stran: 208
Cena: 199 Kč
