Pokud byste se někoho zeptali kterou young adult sérii má nejraději nebo která patří mezi nejoblíbenější, z takových 80% by padlo, že sérii Dvorů nebo Skleněný trůn a dalo by se říci, že přečtení prvních dílů patří k povinnosti každého fanouška young adult. Já se nechala zlákat kamarádkou. A co vy, necháte se zlákat také?
Sarah J. Maasová je u nás v republice už známá firma, proto není potřeba ji nějak dlouze představovat. Nejvíce se proslavila sériemi Dvůr trnů a růží a Skleněný trůn. Nedávno přispěla i do univerza mladých ikon DC, kde jí vyšla kniha z názvem Catwoman: Zlodějka duší, a v příštím roce má autorce v zahraničí vyjít nová fantasy kniha s názvem Crescent City, která údajně nebude young adult, ale fantastikou pro dospělé. Uvidíme, co nám pero téhle nadané spisovatelky ještě nadělí.
Vaše Veličenstvo…
Osobně mám pocit, že s nájemnými vraždekyněmi a zlodějkami v hlavních postavách se v young adult žánru roztrhl pytel. Jestli to ale začalo Skleněným trůnem od Sarah Maasové, to si říci netroufám.
Hlavní hrdinka se jmenuje Celaena Sardothien a bývala nejlepší vražedkyní v celém Adarlanu, jenže teď už rok hnije v endovierských solných dolech a kope tam sůl. Za jakých okolností se do dolů dostala, zůstává čtenáři skryto, jen je naznačeno, že ji těsně před jejím zadržením možná někdo vyzradil strážím.
Za hlavní hrdinkou do otrockých dolů zavítá nečekaná návštěva – sám korunní princ Adarlanu, Dorian Havilliard, jenž jí předloží nabídku, která by jí mohla změnit život. Dorian chce, aby se účastnila klání, ve kterém se čtveřice bojovníků utká o místo králova šampióna. Samotnému vítěznému souboji předchází několikatýdenní příprava se zkušebními úkoly. Pokud uspěje a v klání zvítězí, bude muset králi po dobu čtyř let sloužit a on ji poté propustí a bude volná. Pro Adarlanského zabijáka by to měla být hračka, ovšem pro Celaenu po roce otroctví, nepravidelné a nekvalitní stravy, kdy je slabá a vyhublá, to možná bude představovat malý problém. Přesto na nabídku kývne. Co by se mohlo pokazit?
Kapitán přikývl. “Kolik je tobě?”
“Osmnáct.”
Nic na to neřekl.
“Já vím,” pokračovala Celaena. “Je vážně působivé, čím vším se v tak mladém věku mohu pochlubit.”
“Zločin není důvod ke chloubě.” (str. 33)
S upřímností nejdál dojdeš. Nebo taky ne.
Celaena není typickým nájemným vrahem, jenž se vyskytuje v příbězích. Do Tvrze vrahů k Aronnu Hamelovi přišla zhruba v osmi letech a králi vrahů nebyla žádná částka malá na to, aby byla vycvičena v nejlepšího zabijáka, který kdy chodil po zemi. Člověk by řekl, že bude tichá, nenápadná; místo toho je ukecaná a docela marnivá, alespoň co se oblečení týká. Na druhou stranu nemá problém si z lidí utahovat a je jí úplně jedno, jestli z kapitána královské stráže nebo korunního prince. Pro sarkastickou odpověď nejde daleko, ale ví, kdy a před kým je lepší držet jazyk za zuby. Moc dobře zná svoje slabiny, a ví, v čem přesně tkví její síla. Autorka napsala Celaenu v tomto ohledu skvěle, protože v ději k sobě sama postava promlouvá, že sice vyšla ze cviku, ale stále spoustu věcí umí – některé si ovšem musí připomenout, ale především musí nabrat sílu a nějaké svaly.
Rozhostilo se ticho. Nakonec se Chaol zeptal: “Jak jsi přišla k té jizvě na pravé ruce?”
“Když mi bylo dvanáct, Arobynn Hamel usoudil, že nejsem dost zručná v šermu levou rukou. Tak mi dal na vybranou – buď mi zlomí pravou ruku, nebo to udělám sama. Tu noc jsem položila ruku na rám dveří a zabouchla je.” (str. 113)
Chaol Westfall je kapitánem královské stráže a dlouholetým přítelem korunního prince. Už z pouhého principu je k lidem nedůvěřivý – a nejvíce k Celaeně, což jí dává patřičně najevo. Sarah J. Maasová napsala Chaola jako „klasického kamaráda důležité postavy“, která hlavní hrdince nevěří a zpočátku se k ní moc hezky nechová. I přesto, že o něm autorka v tomto díle téměř nic neprozradila a skoro ho ani nepopsala (zřejmě svým čtenářům dopřává značnou volnost v představování si jejího vymyšleného světa), je jednoduché si Chaola oblíbit. Jakmile totiž začne s Celaenou trávit více času, trénovat s ní a poznávat ji, vytvoří si dvojice vcelku přátelský vztah a čtenář má možnost udělat si názor, jakým člověkem by Chaol mohl být.
“Ach tak, doufám, že si přečteš něco hodnotného, než se znovu uvidíme.”
Kapitán začichal, když vycházel z její komnaty. “A já doufám, že se vykoupeš, než se znovu uvidíme.” (str. 96)
Korunní princ Dorian je klasickým příkladem své postavy – na oko děvkař, znuděný dvorním životem, otrávený neustále dolézajícími rády-bychom-brzy-byly-královnou šlechtičnami. Ze začátku může působit arogantně a povýšeně, ale v přítomnosti Chaola se chová úplně normálně. Možná to bude tím, že se znají od malička a navzájem si bezmezně důvěřují. Kromě toho, že je popsán jako mladý muž s modrýma očima a havraními vlasy, čtenáři Sarah Maasová zase ohledně vzhledu nic moc neprozradila. Dorian má poněkud bouřlivý vztah s otcem, který je velmi přísným králem, a často s jeho politickými názory nesouhlasí. V Celaeně vidí skrývanou chytrost a užívá si, že je k němu konečně někdo po dlouhé době naprosto upřímný a nebojí se říct, co si o něm myslí.
Po nápadně dlouhé chvíli korunní princ promluvil: “Nemohu říct, že zcela chápu, proč někoho nutíš, aby se poklonil, když účelem toho gesta je vyjádření oddanosti a úcty.” Jeho slova přímo přetékala velkolepou znuděností. (str. 15)
Volnost představivosti
Sarah J. Maasová obestřela tajemstvím i svět, v němž se Skleněný trůn odehrává. Pokud by v knize nebyla mapa, čtenář by si jen těžko představoval, kde zmíněné království a města leží. Ani u popisů krajiny nebo místa nejde totiž autorka příliš do detailu. Možná se jedná o záměr a popisy se objeví v dalších dílech, nebo autorka opět pouhým nastíněním dává prostor čtenářově fantazii.
Dalším problémem je někdy Celaena samotná. V některých momentech se vážně chová na profackování. Údajně má být nejlepším zabijákem v zemi, ale Skleněný trůn moc akce nenabízí. Na jednu stranu je to pochopitelné – hlavní hrdinku právě vysvobodili z otroctví v solném dole, kde rok mizerné stravy a brutálního zacházení udělalo své, ale na druhou stranu se stále vychloubá, jak je nejlepším vrahem, a chce, aby to věděli i její soupeři v klání. Chaol jí (dle mého názoru velmi rozumně) radí, aby držela jazyk za zuby a udržovala si výhodu, že nikdo neví, co je zač, protože pohlaví a věk Adarlanského zabijáka nebyly nikdy vypátrány. Od někoho, kdo prošel tak tvrdým a dlouhodobým tréninkem, bych osobně čekala větší důraz na režim, kontrolu pocitů a taktické přemýšlení. Vzhledem k tomu, že o Celaeně toho není čtenáři moc prozrazeno (krom smrti rodičů a tréninku s Arobynnem), můžete se jen domnívat, proč se občas chová tak, jak se chová.
Jedná se o young adult, takže některé postavy se jako puberťáci prostě chovat budou i přesto, že si to někdy silně protiřečí s tím, čím vším si prošli, a spíš by se dalo očekávat “dospělejší” chování.
Já být dobrá čecha a nemluvit řeč tvého kmene
Vážně mě mrzí, že tohle musím vůbec zmiňovat, ale Skleněný trůn obsahuje fůru chyb. Byla jsem někde na dvacáté straně a už první překlep. Jedná se zejména o chybky, kde například místo “do” bylo “ho”. Snažila jsem se to nevnímat, ale občas se prostě na určité větě čtenář zasekne, protože mu kvůli darebnému překlepu nebude věta dávat smysl nebo se bude potřebovat ujistit, že ho nešálí zrak a přečetl ji správně.
Skleněný trůn je oddechové čtení, jež neurazí ani nenadchne, i když se domnívám, že některým čtenářům zmíněné chyby určitě požitek ze čtení trochu pokazí. Kamarádkou, která má přečtené všechny dosud vydané díly, mi bylo řečeno, že s každou další knihou se kvalita příběhu zlepšuje (stejně jako to tvrdí spousta dalších recenzentů či fanoušků), ale chyby bohužel přetrvávají. Avšak vnímání spisovatelčina pokroku považuji za individuální, každý čtenář bude mít jiný názor, a pokud si někdo sérii oblíbí, chyby zvládne přehlížet. Na škodu není ani velmi čtivý styl psaní Sarah Maasové, díky kterému čtenáři knihu zhltnou na posezení.
Sarah J. Maas: Skleněný trůn
Vydalo: CooBoo, 2015
Překlad: Ivana Svobodová
Počet stran: 389
Cena: 299 Kč
