Sága o smůle, aneb klasický i výjimečný Gretti

Vyprávění příběhů je staré jako řeč sama, přičemž je zdrojem nejen zábavy a předávání informací, ale i prvním typem historických dokumentů (přirozeně ústním). Již od úsvitu věků se naši předkové setkávali u hřejivého ohně, aby si vyměnili zážitky dne, kdy v lese viděli něco tajemného a těžce vysvětlitelného. Tak se zrodily legendy a mýty. Když se poté mezi kulturami světa rozmohlo písmo, počali oni staří otcové příběhy zapisovat. Výjimkou nebyli ani obyvatelé Islandu, vikinští osadníci, kteří ostrov počali obydlovat na přelomu tisíciletí, přičemž průběh kolonizace pečlivě zaznamenávali a dokumentovali. Výsledkem je nepřeberné množství takzvaných ság, textů charakteru jak historického, tak dobrodružného. Tyto ságy v drtivé většině popisují konflikty mezi jednotlivými severskými rodinami, jejich spory o území či otázky práva a krevní msty, anebo dobrodružství výjimečných jedinců, z nichž se díky umělecké nadsázce a předchozímu dlouhému orálnímu předávání stali legendární hrdinové. Není tedy divem, když čtenář narazí na reky podobné staroanglickému Beowulfovi, bojujícímu nejen proti desítkám nepřátel, ale i bytostem nadpřirozeného původu.

Textem výše zmíněného typu je i Sága o Grettim, v níž sledujeme protagonistovu dobrodružnou cestu životem, vedoucí od počátečních úspěchů až k finálnímu úpadku. Ságu bychom mohli rozdělit na tři části, přičemž prostřední vypráví o hrdinovi, a první a poslední o příslušnících jeho rodiny. Jako potomek norského osadníka se Grettimu na počátku života podařilo vykonat nejeden hrdinský skutek, z nichž nejvýznamnějším bylo poražení draugra, čili nemrvté stvůry, jejíž původ má kořeny v severských mýtech. Jak už to však v hrdinských ságách nezřídka bývá, zabití „islandské zombie“ na Grettiho uvrhne kletbu, v jejímž důsledku se mu do konce života daří stále hůře, a potkává jej jedno neštěstí za druhým. Poté, co Gretti nedopatřením zapálí budovu a s ní i její obyvatele, se stane vyhnancem, jenž je nucen žít v exilu. I přes výše zmíněná neštěstí se však nejednou utká s lítými nepřáteli a stvůrami, čímž opakovaně potvrdí svou hrdinskou stránku.

Přítomná kniha je jak ságou typickou, tak výjimečnou, což je způsobeno zejména jejím pozdním zapsáním. Text byl pravděpodobně sepsán ve třináctém století, nicméně příběh samotný je údajně o nějakých čtyři sta let starší. To znamená nejen změny v důsledku uplynulého času, ale i větší vliv, jež mělo na islandské texty ve čtrnáctém století křesťanství. U raných ság tomu ještě tak nebylo, což textům umožnilo uchovat si mnohem více svého pohanského dědictví. Kombinací původního starogermánského myšlení a křesťanství je Sága o Grettim v určitých ohledech podobná již výše zmíněné epické básni Beowulf (zde však většina podobností končí, a to zejména co se formy týče).

O český překlad Ságy o Grettim se postaral Ladislav Heger, přední překladatel, již v padesátých letech minulého století, a nakladatelství Garamond se onoho převedení s mírnými změnami a modernizací drží i ve vydání současném. Výsledkem je tedy kvalitní práce, která v sobě snoubí až poetický jazyk, výborně se hodící pro staré ságy, s úpravami, díky nimž textu bez problému porozumí i mladší čtenáři. Nové vydání Ságy o Grettim „navazuje“ na knihu Staroislandské ságy (Garamond, 2015), a i když si přítomnou knihu užijí jak znalci staroseverské literatury, tak nováčci v onom odvětví, bylo by pravděpodobně nejlepší začít s onou sbírkou, a až poté se pustit do přítomného svazku. Čtenář si tak buď připomene, anebo nastuduje potřebný základní korpus, aby si četbu specifického Grettiho užil ještě více.

Název: Sága o Grettim