Qurand, svět podobný tomu našemu. Má svůj vesmír s planetou Zemí a pluje Urulókou, jež je zdrojem magie, a tak není tkanivo světa dokonale pevné a prosakuje do něj tvořivá látka snu… Nějak tak popisuje jím „objevený“ svět Jan A. Kozák, který do něj umístil svou Ságu o Lundirovi.
Mladý Lundir, jenž si říká Me’awar, talentovaný stavitel Horologia pyšně se tyčícího uprostřed města Xalgon ovládaného Zilathy, je už s dílem téměř hotov. Jenže Horologium neboli časostroj, jímž se dá nahlédnout do Propasti, kde leží lež svinutá jako had a čekající až bude povolána, nemělo být nikdy postaveno. Je to totiž orloj, stroj temných Orlů, temných Vranohlavů z Propasti, kteří jeho soukolí opečovávají olejem z podsvětních jezer, jež plní zkapalněná těla mrtvých. Jedni věří, že je to nástroj Nápravy, jenž byl svěřen do rukou Zilathů, posledních věrných po svržení Stvořitele, a umožní jeho návrat, až budou zase „hvězdy na těch správných místech“. Jiné zdroje ale tvrdí, že se jedná o vynález zkázy, který nastolí hrůzovládu strašlivého Baotha, Požírače hvězd. Horologium je podle nich upírský hodinový stroj, jenž bere svou energii z krve a života čistých duší. Čas totiž neměří, ale vyměřuje a vlévá do světa jako obrovský příliv…
Lundir nemá o pravé podstatě stroje, který postavil na zakázku, povědomí, dokud ho o tom nespraví tajemný Ladowron a neodhalí mu zároveň i pravdu o jeho původu. Tak se začne odkrývat celá historie rodu Vinori, nad nímž se vznáší stín temného osudu už po několik generací. Na poslední chvíli se Lundir, jehož svírá strach z hrůzného díla, rozhodne z Xalgonu uprchnout a zachránit si tak život. Neméně spletitou cestou kráčí i jeho bratr Valhun, jehož sudba je nakonec taktéž spojena s Horologiem. Ještě předtím je mu však dopřána pomsta za příkoří jež museli snášet jeho předci, zejména matka. Touha po odplatě za rodovou křivdu je i častý námět severských mýtů, nesporného inspiračního zdroje Ságy o Lundirovi. Motiv temného osudu, který je předurčen a nelze ho v podstatě překonat, najdeme třeba v Sáze o Grettim, Sáze o Volsunzích a v celé řadě dalších ság o dávnověku (Fornaldarsögur) a královských ság (Konungasögur).
Těmto literárním památkám se Kozákovo dílo podobá nejen motivicky, ale také stylem vyprávění. Paralelní svět Qurandu sice není historicky reálný (je to celé fejk), ale jako by byl, neboť vytváří naprosto identické kulturní konstrukty – mytologii, genealogii, geografii a literaturu. Postavy trpí stereotypy typickými pro tento typ tvorby, a to co do popisů i charakterů – ženy jsou krásné a muži chrabří (tedy až na zlosyny, ti jsou naopak zbabělí). Družky a matky se obvykle jenom mihnou bez žádné významnější role, dají hlavně syny, a pak ustupují do pozadí. Sledujeme tedy osudy mužů, s nimiž si osud krutě hraje, a jindy jim zase neuvěřitelně dopřeje – tak, že jednoruký porazí obávaného bojovníka, osamělý hrdina odolá přesile nebo je zázračně zachráněn přítelem, který se zjeví v pravou chvíli. Klíčový je zejména okamžik, kdy je odhaleno pravé jméno hrdinů – to má svou vlastní magii.
Říká se, že každá správná fantasy má mít mapu fikční země, v níž se odehrává, a nejinak je tomu i zde. Kromě toho, že zdobí předsádku, je i samostatně volně vložená v kapse pod přebalem, tentokrát v původní podobě i s originálními popisky v uldarštině upomínající arménské písmo (to si počtete, že? J). Svět Qurandu má podle siranijského mýtu tvar velikého oka, tak si to nespleťte s plánem nějakého fantaskního atletického stadionu. A co z mapy pochopíte? Že každá fikční země obsahuje stejné prvky – hory, lesy, cesty, řeky, moře, pustiny, města…Můžete se bavit tím, jak jsou tyto prvky pokaždé jinak originálně rozložené, ale sever-jih-východ-západ se nemění a pohoří se netyčí uprostřed moří a lodě se nesnaží prodírat hlubokými hvozdy. Děj Ságy nás ovšem nijak zvlášť nenutí jezdit prstem po mapě a sledovat, kudy směřují kroky hrdinů, protože cesta samotná není v příběhu důležitá. Putování tu tentokrát není tím, co formuje charaktery, perspektiva vyprávění je jako oko kamery nastavená na „pohyb“ a zachycuje pouze zlomové události.
Výhodou pro mnohé čtenáře je i fakt, že sága není přehnaně rozsáhlá. Podaný prst ke čtenáři představuje rozhodně struktura knihy, jelikož je rozčleněna do krátkých kapitůlek přesně podle současného vkusu, a celou smutnou historii rodu Venori vypráví hezky posloupně od praděda Rivy až po Lundira a jeho bratra. Lundir samotný ani moc prostoru nedostane, mnohem víc si ho uloupne chrabrý Varhun, a tak je to spíš sága o něm, snad proto je mu i věnována. Nakonec, náš milovaný architekt napáchal už škody dost – promarnil svůj talent, přišel o své postavení ve společnosti a ještě uvrhl své příbuzné do nepřízně – a ani pokus to napravit už nevrátí, co musí být ztraceno. Nakonec, takové příběhy vlastně milujeme – I Frodo přece nastoupí v Šedých přístavech na loď.
Kniha je navíc bohatě ilustrovaná jak zdařilými perokresbami, tak unikátními iluminacemi z údajných uldarských a altamoarských rukopisů ze společné dílny trojice tvůrců – vedle Jana A. Kozáka také kartografa Jakuba Hrušky a kaligrafa Jiřího Karbana (samozřejmě je otázkou, zda to taky není fejk a ti lidé vůbec existují). Přes sto stran pak zabírá podrobně zpracovaný Průvodce světem Qurandu, vysvětlující jednotlivé pojmy, charaktery rodů, podobu měst, rodokmeny, časovou osu hlavních událostí a pojednání o čtyřech smyšlených jazycích: uldarština, arkinština, siranijština a xaldonština (to zřejmě odkoukali od Tolkiena J) Skvělá práce, pánové! Rozhodně tleskám, něco takového dělá naši fantastiku pestřejší – po úspěšné éře pastišů conanovských a holmesovských jsme se dočkali i pastiše na žánr.
V rukou tak máte nádhernou knihu v pevné vazbě s přebalem, vymazlenou do posledního detailu. Svou vizuální stránkou si tento nepopiratelně ambiciózní projekt získává okamžitě sympatie, horší to už je po začtení. Přestože tohle rozhodně není jazyk Eddy či Kalevaly, ale mnohem čtenářsky přijatelný kompromis, svou poetikou něco řekne spíše znalcům a možná tak ještě sečtělým milovníkům díla J. R.R. Tolkiena. Doufejme, že zejména jim bude Kozákovo dílo balzámem na duši poté, co je tak rozčílila heretická fanfikce Sauronova nevěsta, neboť tentokrát jim na Mistra nikdo nesahá. Ovšem jen zdánlivě (znáte to – když někdo postaví vyšší mrakodrap, vadí to tomu, který do té doby nesl prvenství?).
Sága o Lundirovi totiž vytváří vlastní paralelní linii s potenciálem obdobné monumentálnosti, jakou dnes představuje literární kontinuum Středozemě, jehož komplexita nám stále vyráží dech. Tohoto výsledku se však nepodařilo dostáhnout samotnému autorovi, ale podobně jako Horologium potřebuje krev svého stvořitele nebo jeho příbuzného, strávilo dotažení všech příběhů celý život jeho syna Christophera. Na uchopení světa Qurandu se uplatňují síly hned tří zapálených a erudovaných „badatelů“, tak uvidíme, nač budou stačit oni. Protože lze oprávněně pochybovat, že autorská trojice skončí u jediné ságy.
Každopádně je z každého obrázku i řádku cítit, jak se při tvorbě Ságy dobře bavili – bude se ovšem stejně dařit i čtenářům? Budou mít stejnou chuť nořit se do osudů zatracených rodů, jejichž příslušníci padali až na samé dno, museli se skrývat v lesích a utíkat před pronásledovateli? Budou si chtít studovat jazykovědná pojednání o potížích s transkripcí mezi jednotlivými smyšlenými jazyky? Porovnávat, co přinesly fragmenty jednotlivých „dochovalých“ rukopisů a objevovat kouzlo textologických rekonstrukcí? Budou se tím (jako já s diplomem z bohemistiky) taky tak kochat, protože jim to všechno bude dávat smysl? Ocení naprosto dokonalou imitaci vědeckého přístupu? Dočtou Průvodce světem Qurandu až do konce, aby si užili Ságu o Lundirovi v úplnosti? Tak tím si nejsem úplně jistá.
A upřímně, nebudou si (podobně jako já) po dočtení knihy říkat, proč vlastně Lundir, hvězdopravec a architekt (a tedy i vzdělanec) tak snadno Zilathům naletěl a bez rozmyslu nebezpečný stroj stavěl? Zda v tom hrála roli pýcha, nebo jen pouhá lehkovážnost, a proč se o to někdo pokoušel potom ještě dvakrát…? Jenže ani xalgonské, ani sairiské prameny nepodávají celou pravdu – inu, doufejme, že v „překladu“ Jana A. Kozáka, jenž jako první „rozluštil“ uldarštinu a siranijštinu a nyní pracuje i na vezanštině, se dočkáme nějaké další ságy, která nám to objasní.J Máte-li ovšem svět Qurandu za pouhý výmysl, pohádku či legendu, pak věřte, že „takový postoj není moc moudrý, protože jiné světy dozajista existují“, jak se píše v úvodu knihy. Nezbývá než doufat, že tento váš skepticismus je jen „módní intelektuální vlnou“ a brzy přejde. Není proto důvod upírat Sáze o Lundirovi, místo, které jí po právu náleží – minimálně ve vaší knihovně! J
Procentuální hodnocení: 80%
Jan A. Kozák: Sága o Lundirovi
Vydal: Malvern, 2023
Obálka: Jiří Karban (asi)
Počet stran: 252
Cena: 500 Kč
