Berserkové, loupeže, spory, souboje, krevní msty, rodové sněmy, hrdinství i vyhnanství. To všechno čeká na hrdinu slavné islandské ságy Grettiho. Typický lakonický styl ság zpestřují fantaskní prvky a humor, takže se příběh čte překvapivě lehce a dokáže snadno vtáhnout do děje.
Gretti byl jako dítě uličník, a žádná práce, kterou mu otec přidělil, mu nevoněla. Už od dětství oplýval velkou silou, jenže málo využitou, a tak se uchyloval k neplechám a zlomyslným kouskům. Pocházel z urozené rodiny, vlastnící slušný majetek: úrodná pole, stáda koní a dobré jméno. To Grettimu zpočátku otevírá dveře a je všude vítán. Jednou se mu podaří uchránit dům rodinného přítele před útokem nebezpečné loupeživé skupiny, což mu vynese slávu po celém ostrově. Jemu to ale není dost a rozhodne se nabídnout své služby novému norskému králi Olafovi. Vyrazí proto za ním na sever do jeho sídla, ale cesta nedopadne tak, jak si původně představoval.
Gretti je typický představitel tragického hrdiny, který je nevinně odsouzen a potrestán za to, že chtěl někomu pomoci. Ani poté, co je odsouzen na 20 let k vyhnanství, v něm nemizí dobrá vůle a pomáhá přátelům, příbuzným i obyčejným lidem proti převaze nepřátel. Trochu tím připomíná naše zbojníky, Ondráše nebo Jánošíka. Je vykreslen stejně romanticky, přestože kromě dobrých skutků vykoná také celou řadu těch zlých. Podobně jako Beowulf je značně domýšlivý, ale i odvážný – také Gretti poráží vodního netvora i zloducha grendelovského typu. A jako skutečný mytický hrdina nemůže být nikdy poražen, jeho pád je zapříčiněn zradou; nikoliv vlastní chybou, ale řízením zlého osudu.
Než se tak stane, uběhne skoro celá doba trestu a Gretti po celou dobu cestuje po všech koutech Islandu a okolí, přežívá zimy u příbuzných a přátel, staví si obydlí na samotě v horách, prostě hledá útočiště, kde se dá. Tajně navštěvuje matku a bratry a strádá nejen životem v osamění, ale také strachem ze tmy (podobně jako jeho literární předchůdce Gísli z jiné staroislandské ságy). V jeho životě nejsou žádné ženy, pokud nepočítám krátkou kratochvíli se služebnou kdesi na statku, a svéráznou sedlářku Thorbjörg, která ho zachrání před smrtí oběšením. Jistě, hluboko v srdci prahne po uznání a slávě, ale zároveň touží i po domově, ovšem jako vyhnanec je v nemilosti a běžné pocty i radosti života jsou mu odepřeny. Ačkoliv se nakonec proslaví jako nejudatnější islandský psanec, na mě působil spíš jako člověk, jehož život byl nenaplněný a plný bolesti.
Grettiho putování se logicky neobejde bez potyček, a protože nemá hlavní hrdina k ráně daleko, obvykle každý jeho protivník zaplatí smrtí. A jeho příbuzní pak musí platit pokuty za mrtvé. Pak se karta obrátí, a jiné rody zase musí platit jim. Občas tak řetězec událostí připomíná nekonečnou sérii vražd, rodových sněmů a pokut. Ale taková byla v té době tradice a při neexistenci jednotné exekutivy byla klanová sounáležitost jedinou možností. Tolerance k loupení odkazuje silně k vikingským kořenům, avšak zásady cti a spravedlnosti vůči chudým či slabším už prozrazují sílící vliv křesťanských hodnot.
Sága o Grettim se co do způsobu vyprávění podobá dílům stejné žánrové skupiny – finské Kalevale nebo staroislandské Eddě. Na čtenáře se sesype neuvěřitelné množství jmen a dlouhého povídání: kdo byl synem koho, jakou ženu si vzal za manželku, jaké děti s ní měl, kam se pak poděli jejich synové a provdaly dcery a tak dále. Některé příhody se odehrávají ve stylu „přišel – zabil – odešel“, jiné jsou barvitější a plné detailů, jejichž role je až nepochopitelná. Zápletky jsou prosté a někdy až dětinské. Gretti neříká své jméno, a tak ho musí ostatní poznat podle vizáže a činů. Stačí však, aby padla noc a on si vzal kápi, a nepoznají ho ani ti, kdož už se s ním dříve setkali. Neuvěřitelné, nicméně nezbytné, aby se Grettiho osud naplnil. Stačí jedno chybné rozhodnutí a tragédie je dokonána. A najednou se ocitáme u principů antického divadla. Vzniká nám tady jakési světové univerzum, kdy se aspekty hrdinství drží jednotného archetypálního modelu skrz různé kultury i čas.
Většina pasáží je převyprávěna, ale aby čtenář mohl okusit atmosféru takové starobylé ságy z 12. či 13. století, jsou některé Grettiho odpovědi ponechány ve verších. Na jednu stranu je celý příběh mnohem záživnější, na druhou ale působí komicky, když hrdina bez bázně a hany najednou začne recitovat poezii. Na tuto poetiku je prostě potřeba si zvyknout, pokud si chce člověk knihu náležitě vychutnat.
A nutno přiznat, že je to krásná kniha, s pevnou vazbou na voňavém žlutém papíře, v nepřehlédnutelném formátu B4, obdařená elegantními grafickými prvky a stylovou obálkou s vikingskými ornamenty, bez překlepů či jiných chyb a v modernizovaném překladu Ladislava Hegera, který Ságu o Grettim připravil již v roce 1957, a proto bylo nutné přistoupit k určité jazykové aktualizaci. Skandinavistům to možná přinese zklamání, ale zatraktivnění jazyka dělá samotné dílo přístupnější širšímu publiku. Do nového vydání této pozoruhodné památky světové literatury, která inspirovala i mnohé velikány fantastického žánru, mistra J. R. R. Tolkiena nevyjímaje, investovalo i přes určité ekonomické limity nakladatelství Garamond. Po antologii Staroislandské ságy (2015) je to počin velmi vítaný, neboť obě díla se dala sehnat pouze v antikvariátech.
Jediné, před čím bych varovala, je poměrně dlouhý a hodně odborný úvod samotného překladatele. Pokud nemáte nějaké filologické vzdělání nebo nejste přímo fanoušky severských ság, budou vám možná připadat některá slova nesrozumitelná. Ten zbytek potěší všechny příznivce historické fantasy, severské mytologie či středověké rytířské epiky; a pokud nepatříte ani k jedné ze skupin, můžete k Sáze o Grettim přistupovat jako k bohaté studnici zajímavých vlastních jmen pro hrdiny či země svých vlastních příběhů.
Procentuální hodnocení: 70%
autor neznámý: Sága o Grettim
Vydal: Garamond, 2020
Překlad: Ladislav |Heger
Obálka: Tereza Šajnerová
Stran: 264
Cena: 295 Kč
