Spisovatelka Daniela Mičanová se pomalu stává Ženou s dranžírákem

Loni jsi odbočila od upírské tematiky k historické detektivce, teď prý píšeš román, který obsahuje spoustu nadpřirozena. Můžeš prozradit, oč jde?

Povolala jsem do zbraně rytíře Orphana čili Sirotka, nejděsivějšího zástupce bájných bytostí doložených v okolí mého rodiště, a jeho Temnou jízdu. Traduje se, že za nocí sedlá pekelného oře, prohání se po hřebenech Pálavských vrhů a šíří kolem sebe zmar a zkázu. Totéž bude samozřejmě šířit také na stránkách připravovaného románu, kde mu budou zdárně sekundovat proradní obyvatelé fiktivního jihomoravského městečka. Co do historického ukotvení jde o příběh velmi současný, zatím jej vedu pod pracovním názvem Zkáza obce Štinkavy.

Ještě před tímto románem vyjde jiná tvoje kniha, která má blízko k jedné tvé velké zálibě…

Máš zajisté na mysli vaření, tedy tvůrčí činnost s okamžitým výsledkem. Italská kuchyně mne naučila, že jídlo a poezie mohou kráčet ruku v ruce. Zbývalo vyřešit, zdali je možno propojit také jídlo a prózu. Za pokus to rozhodně stálo, i vznikla povídková kniha Žena s dranžírákem aneb kuchařka pro náruživé čtenáře. Jedná se o třicet krátkých příběhů, které pokrývají celkem širokou žánrovou škálu od komedie a grotesky přes detektivku po temný horor.

Čtenáři se mohou těšit na zapomenutou epizodu ze života slečny Marplové, posnídají s Fantomem opery, dozví se, kudy to Jonathan Harker vlastně putoval do Transylvánie, stráví horké chvilky v salonu rodiny Addamsových, případně zjistí, co by se zvěrolékaři opravdu stát nemělo. Každá povídka vykazuje trochu jiný styl i atmosféru, v každé však hraje podstatnou roli pokrm, na který pak uvedu recept. Musím zdůraznit, že recept plně funkční, osvědčený i několika generacemi.

Nemůžu si odpustit otázku, kterou si jistě kladou i mnozí tví fanoušci: dočkáme se konečně nějakého dalšího pokračování dobrodružství tvých upířích hrdinů?

Nejprve si dovolím předeslat, že do svých upírských hrdinů zůstávám i po letech stále stejně zamilována, dokážou mě pobavit, dojmout, ba i překvapit. Stále doufám, že jednoho dne čtyři díly uzavřu pátým, dokonce vím přesně, jak bude znít jeho první věta. Ale vzhledem k různým nepříznivým okolnostem se obávám, že půjde o běh na proklatě dlouhou trať.

Fanoušky mých zubatých hrdinů bych ale chtěla požádat, ať nezoufají. V tuto chvíli se s mým vzácným agentem snažíme prosadit vydání Alexandra – v nové, svižnější, příjemnější úpravě – a Jakubových houslí coby e-booků. Zbývající dvě upírské knihy čekají, až si autorka udělá čas na zásadnější redakční opracování.

Spisovatelé dnes už jen nesedí doma, ale vedle psaní také vydatně komunikují se svými čtenáři, a to nejen virtuálně. Uvidíme tě někdy na nějaké veřejné akci?

Budou-li mi bohové příznivě nakloněni, zhmotním se v pražském knihkupectví Fantasya, které mi vlídně poskytlo prostory k autorskému čtení. Shodou okolností se tak stane stylově na svátek zamilovaných, tedy 14. února tohoto roku. Těším se, že přečtu něco málo z vydaných knih, především ze staroegyptské detektivky Ve službách třináctého prince, a navnadím hosty ukázkou z připravované kuchařky.

Zároveň se pomalu, ale jistě a s velkým gustem chystám jako chudý král do boje na brněnský Fénixcon. Ledva jsem se dozvěděla, že hlavním motivem letošního ročníku bude „restart“, nedokázala jsem udržet na uzdě své staroegyptské vlastenectví a nabídla přednášku Mumie aneb restart na egyptský způsob. Počítám, že půjde o zábavné povídání prodchnuté četnými popkulturními odkazy. Pokud se mi podaří získat pazourkový nůž a něco lněných obinadel, možná přistoupím i k názorné ukázce.

Co ti v poslední době udělalo radost? A nemusí to být jen z oblasti literatury…

Jsem žena, která žije malými radostmi. Těší mne, že v mé rodné vísce existuje bistro, které nabízí vynikající kávu s sebou. Vychutnávám si vzácné okamžiky, kdy se mohu, nikým nerušena, hluboce zasnít. Mám radost z každého zdařilého pamlsku, nedávno se mi třeba povedly báječné hraběnčiny řezy. Potěšily mě nesmírně úspěchy českých egyptologů. Když objevili hrobku lékaře Šepseskafancha, poskytli mi skvělou munici proti všem ostouzečům, co pokládají jména mých staroegyptských hrdinů za zbytečně složitá.

Příjemně mne překvapila taky brněnská inscenace Cyrana z Bergeracu. Ale vůbec největší radost mám z dopsání hororového románu, o který jsme se vánkem větérku otřeli v úvodu rozhovoru. Zkáza obce Štinkavy je víceméně dokonána. Ještě mě samozřejmě čeká úmorné pilování celkem obsáhlého textu, ale základní příběh již nedozná větších změn. A já jsem nevšedně zvědavá, jak tenhle můj temný vrtoch čtenáři přijmou.

Daniela Mičanová (1972), spisovatelka a překladatelka, se narodila a žije v Hustopečích u Brna. Napsala sérii upírských románů Alexander (2002), Lucius (2001), Orlando (2002) a Jakubovy housle (2011), novelu Mlčení v růžovém (2004), staroegyptskou detektivku Ve službách třináctého prince (2013) a několik povídek publikovaných v magazínu Pevnost. Více informací o autorce a jejím díle naleznete na adrese www.micanova.net, případně na http://www.facebook.com/…ela.micanova, její blog si můžete přečíst na http://danielamicanova.blog.cz/

Recenze na knihu Ve službách třináctého prince naleznete ZDE

Foto: Alena Oršoničová