Je lepší příležitost vyzpovídat autora než při příležitosti vydání jeho nové knihy? Pokud ano, moc jich neznáme, a tak jsme ještě za čerstva vyzpovídali Marka Skřipského a přeptali se ho na jeho novinku Děsy první republiky.
1. Tvoje nová kniha Děsy první republiky vyšla v nakladatelství Laser. Povíš nám, jak se stalo, že vyšla právě tam a jak se ti s týmem Laseru spolupracovalo?
Začnu od konce. Spolupráce s Laser Books byla opravdu vynikající, zejména musím ocenit rychlost všech, kdo se na vydání podíleli. A proč Laser Books? Inu, po čase mě napadlo rozšířit si portfolio nakladatelů a zkusit, jestli mi něco vydají také jinde, než kde vydávám doposud. Péčí Laser Books navíc vychází zajímavá řada Černá křídla Cthulhu nebo povídky Roberta Howarda. Takže mě lákalo být v této společnosti. Zájem projevilo také jedno jihočeské nakladatelství. To jsem zpočátku preferoval, protože můj vztah k jižní Čechám je všeobecně známý. Ale Laser Books byl prostě rychlejší.
2. Ti kdo znají tvojí tvorbu, vědí, že své příběhy zasazuješ do Ostravského regionu do období první republiky. Je tomu tak i v případě Děsů první republiky? Nebo ses v knize vypravil i jinam?
V „Děsech“ se čtenáři opět podívají na prvorepublikové Ostravsko, hlavně do vesnice Pustkovec a tamní hospody „U Zlatého lva“, mimochodem dodnes nejstaršího fungujícího pohostinství v Ostravě. Jednotlivé příběhy na sebe nicméně nenavazují, takže v ostatních povídkách se vydávám také jinam. Například do Třeboně, pražského Nového Světa nebo na bohnický ústavní hřbitov. Situoval jsem zkrátka děj do míst, ke kterým mám silný vztah a která mě oslovují, přitahují a inspirují. Kniha je vlastně takovou „nepřímou poctou“ těmto destinacím.
3. Po dočtení knihy mi nedalo si vzpomenout na tvou audioknihu Výpravy jinam. Povíš nám co s ní má tvoje novinka společného a jestli se Výprav jinam konečně dočkáme i v knižní podobě?
Zase od konce 🙂 Vydání Výprav jinam se nijak nepřiblížilo, musím kajícně přiznat, že kvůli spoustě jiné práce jsem „Výpravy“ nechal běžet a nevyvíjím v tomto směru žádné aktivity. Ale možná někdy… Co se týče „Děsů“ a jiných světů, také v nich je tato dějová linka silně přítomna, ale mnohem rozmanitěji. Těch jiných světů je v „Děsech“ mnohem více, jsou odlišně strukturovány a dá se do nich dostat větším množstvím způsobů a metod. Některé z nich jsou „jen“ alternativní realitou, jiné připomínají lovecraftovskou Snovou říši, s níž se čtenáři „Děsů“ také v jednom z příběhů setkají.
4. Tvoji fanoušci mají rádi pátera Bronského kterému jsi věnoval svou předchozí knihu, potkáme se s ním také v Děsech první republiky?
Ano, Bronský je bourák! Když jsem zvažoval volné pokračování Ostravských mystérií, bylo mi jasné, že děj vystavím kolem něj. Jeden ze čtenářů jej nazval „Jamesem Bondem v kolárku“, což částečně sedí. Tedy až na to, že Bronský dodržuje celibát, což je věc, kterou si u Flemmingova hrdiny nedokážeme nikdo představit. V Děsech se Bronský mihne dvěma příběhy. Ačkoliv si v nich dlouho nepobude, z kontextu je jasné, že představuje důležitou osobu. Více neprozradím :).
5. Hned první povídka se odehrává na hřbitově bohnické psychiatrické léčebny. Já jsem si tam jako dítě chodil hrát, ale mnozí čtenáři o tomhle místě nevědí zhola nic. Můžeš jim tuto lokalitu přiblížit a říct o ní něco víc?
Tak to by bylo na knihu! Bývalý hřbitov bohnické léčebny je nicméně neuvěřitelně zajímavým místem s neméně zajímavou historií, obestřeným několika zcela reálnými záhadami (a také zcela vymyšlenými nesmysly, jak už to holt bývá). Fungoval od roku 1909 do roku 1963, přičemž je na pováženou, že i po tomto datu se zde s největší pravděpodobností odehrálo několik polotajných pohřbů. O bohnickém hřbitově by se dalo hovořit hodiny a hodiny. Já jen zmíním, že podle některých badatelů je zde pod jménem Karel Chotěžovský pohřben Gavrilo Princip, že hřbitov v roce 1996 soukromě navštívila Margaret Thatcherová, nebo že by zde měl ležet jistý Pavlíček, kterého legenda české kriminalistiky let 1935 – 1954 plukovník Nečásek (mimochodem, fascinující osobnost), podezřívala z vraždy Otýlie Vranské. Koncem 80. let tady tehdejší Veřejná bezpečnost naháněla satanisty. Je toho skutečně hodně. Bohnický místostarosta a dobrovolný správce hřbitova Jiří Vítek, zde pořádá občasné noční prohlídky a spravuje stránky o hřbitově. Bylo mi velkou ctí, když na nich trvale uveřejnil můj článek o historii hřbitova. Rozhodně doporučuji k návštěvě.
6. Je sympatické, že se každá ze čtyř povídek odehrává jinde a především že každá zápletka je trochu jiná. Můžeš nám o jednotlivých příbězích říct něco bližšího?
Rád. Příběhy se odehrávají v období 1934 – 1937. Nijak na sebe nenavazují, všechny jsou vyprávěny v ichformě a z odstupu dlouhého času. Vypráví je staří pánové na penzi – někdejší archeolog, četník, strojní inženýr a tovární jezdec tatrovky. Vzpomínají na své „setkání s tajemnem“ (copyright Arnošt Vašíček 🙂 ), které navždy ovlivnilo jejich život a vnímání světa. Velmi volnou inspirací mi byla tvůrčí metoda H. P. Lovecrafta, a sice propojování místního, dobře známého a „domáckého“ s rušivým prvkem naprosto odjinud.
7. Děsy první republiky ještě voní novotou, přesto mi to nedá a zeptám se tě. Chystáš něco nového, ať už sám, nebo ve spolupráci s Tomášem Bandžuchem?
Mohu říci, že v nejbližší době s Bandžim dokončíme třetí – předposlední – díl naší kooperativky „Archivy tajné války“. Kromě toho mám rozepsáno „tři sakry“ věcí různých žánrů. Skoro hotová je špionážní sci-fi novela „Přístroj“ z konce studené války a sbírka krátkých náladových povídek z 90. Let a současnosti (žádná fantasy, sci-fi, ani krimi), což je žánr, který jsem nikdy předtím nepsal. Do toho jsem si rozepsal fantasy pohádky a válečný špionážní román „Vojákem tajné války“, kde se chci mimo jiné dotknout fascinujícího tématu tajných armád Gladio. Ten je ale až na konci fronty. Jen těsně před ním stojí špionážní román z alternativní historie „Slezský špion“. Asi ve třetině se nachází „Hledání snového krále“, to bude taková matka mých knih, kde se kromě nových ústředních hrdinů objeví všechny hlavní postavy všech mých knih. Jo a ty názvy jsou toliko pracovní! 🙂 Tak snad to někdo bude chtít vydat. To se pak nedivte, že si to jistím u čtyř nakladatelů 🙂
Díky za rozhovor. Tobě i tvé nové knize přeji hodně spokojených čtenářů.
Já děkuji. Ať se daří!
FOTO: Archiv autora
