Petru Štarkovú poznajú milovníci fantastiky každého veku. Jej knihy pre deti patria medzi žiadané a poviedková tvorba pre dospelých sa nesie v ľahkom, humornom a občas ironickom duchu. Autorka je psychologička, vzorce ľudského správania a myslenia má prečítané, a vo svojej tvorbe ich dokáže vynikajúco využiť. Vážne témy svojským spôsobom odľahčí, no napriek tomu nestrácajú nič zo svojej sily. Poďme si chvíľočku len tak posedieť a porozprávať sa o jej práci, písaní a živote.
Vo svojej profesii psychologičky si už kapacita. Máš súkromnú prax, v ktorej sa venuješ mnohým klientom. Zároveň vypracúvaš odborné posudky, robíš súdnu znalkyňu a máš rodinu. Kde berieš čas na písanie?
Vždycky se to musí nějak zkombinovat. Ale dá se říct, že teď mám na psaní víc času, než když byly děti malé. Taky se přiznám, že tak trochu pošilhávám po tom, zda by aspoň některé texty nešly diktovat přímo do notebooku nebo do tabletu, a občas to zkouším, stejně jako i jiní autoři. Uvidíme, jestli se tenhle způsob psaní rozšíří a jestli to tvorbu textů nějak víc zrychlí, nebo ne.
Prečo si si vybrala práve štúdium psychológie, čím ťa lákalo?
Chtěla jsem pomáhat lidem. A taky mě vždycky zajímalo, jak lidská psychika vlastně funguje. Obecně se dá říct, že každý člověk má buď sklon pracovat s lidmi, nebo zvířaty, nebo s věcmi. Já upřednostňuju ty lidi, ačkoliv i k technice mám docela vřelý vztah. 🙂 Další je potom otázka talentu, nadání. Už během studia gymplu bylo jasné, že zatímco humanitní vědy mi celkem jdou, třeba obory souvisejícími s fyzikou nebo matematikou bych se nejspíš neuživila. Ironií je, že právě dnes mám rozpracovaný rukopis nové knihy, která se těmito vědami zabývá. Jenže úplně jinak, než nás to učili ve škole. A taky složitější pasáže konzultuju s lidmi, kteří tomu rozumí víc.
Máš sklon všetko a všetkých automaticky psychologicky analyzovať? Takú chorobu z povolania…
Ne, to mívají studenti prvního ročníku psychologie. Potom to obvykle přejde.
Čo bolo impulzom k tomu, že si sa začala venovať písaniu?
Myslím že to nejvíc ovlivnilo to, že jsem se naučila spojovat písmenka dohromady. 🙂 Ale vážně – píšu tak nějak víceméně odjakživa, ani si nepamatuju, že by to bylo jinak. Pokud si vzpomínám, můj první příběh obsahoval jen jednu větu a byl o návštěvě zubaře. Bylo mi tehdy pět let. Prvními skutečnými čtenáři byli spolupacienti z nemocnice, kde jsem strávila dlouhou dobu ve dvanácti. Tehdy na odděleních bývala dost nuda – nebyly mobily, nemohli jsme tam mít hračky, sledování televize bylo silně omezené a první čas jsme nesměli vycházet z pokojů, takže jedna z mála možností, co dělat, když jsme přečetli těch několik knížek které obsahovala místní knihovna, bylo psát příběhy vlastní a dávat je kolovat po oddělení.
Venuješ sa najmä detskej literatúre. Je to preto, že už roky pracuješ s deťmi a sama si matkou?
S dětmi pracuju celý život. První část své kariéry jsem pracovala jako psycholožka pro mládež v největším zařízení pro handicapované v ČR. Pak jsem byla postupně na dvou rodičovských dovolených s oběma dětmi a potom si založila soukromou praxi. Ale zlé jazyky tvrdí, že dětskou literaturu píšu proto, že kniha pro děti má kolem sta stran, zatímco “dospělá” fantasy mívá okolo pěti set i víc, což je na mě moc a tak dlouhou knihu prostě nenapíšu. Tak trochu je to pravda.
Tvoje knihy pre deti sú veľmi obľúbené. Pomáha ti vo vymýšľaní týchto príbehov aj tvoja klinická prax?
Jak kdy. Ona inspirace je všude kolem nás. Ale určitě mi pomáhají znalosti toho, o čem píšu.
V knihách pomáhaš deťom aj dospelým pochopiť, aký je život s chorobami a rôznymi poruchami, aj ako sa vyrovnať s obmedzeniami, ktoré to so sebou prináša. S akými problémami dnešné deti zápasia najčastejšie?
Snažili jsme se tvořit knižní řadu Má to háček právě podle toho, s jakými problémy se děti potýkají nejvíc. Takže ty témata, co se tam vyskytují – rozvod rodičů, hyperaktivita, nešikovnost, autismus, postavení v kolektivu atd. právě tohle mapují.
A čo problémy dospelých?
O těch možná budu psát někdy jindy. V plánu to je, otázka, kdy se k tomu dostanu.
Matka, ktorá sa nestará o dieťa, ľudia, ktorí sa nedokážu odtrhnúť od hernej konzoly, problémy s výchovou potomkov, závislosť na sociálnych sieťach… To sú len niektoré z námetov tvojich poviedok. Je to náhoda, či úmysel, že sa tieto aktuálne témy objavujú v tvojich textoch?
Náměty pro sci-fi a fantasy jsou ze světa dospělých a samozřejmě ze všeho, s čím se setkávám jak v práci, tak i mimo ni. Narozdíl od jiných spisovatelů si ale nemůžu dovolit, aby se v hrdinech (nebo záporácích) někdo poznal.
V najnovšej zbierke sa hneď tri poviedky točia okolo Harryho Pottera. Si jeho veľký fanúšik?
Jsem. Dřív jsem dlouho hrála například online hru z tohohle světa.
Čo je náročnejšie, písať odborné články alebo knihy a poviedky?
To záleží na situaci. Těžko říct.
Ako fakt, že si spisovateľka, prijímajú tvoje deti? Odporúčajú tvoje knihy spolužiakom?
To nevím, radši se jich na to neptám. 🙂 Ale dcera je na to hrdá určitě. Syn ve svém věku asi teď spíš nekonverzuje o tom, co dělají jeho rodiče, ale o jiných věcech.
Mnohí autori patria k introvertom, ktorí neradi vyliezajú zo svojej ulity na verejnosť. Aj ty k nim patríš?
Ne, já jsem extravert. Během lockdownu jsem kvůli tomu dost trpěla – potřebuju lidi, akce, ruch města…
Zbierky poviedok si sa rozhodla vydať sama, vo forme e-bookov. Bolo to náročné?
Snažila jsem se, aby to bylo náročné co nejmíň, protože na něco pracovně rozsáhlejšího jsem neměla prostor. Bylo to taktak – i v nejúspornější variantě je vydávání čehokoliv docela fuška. Člověk přitom narazí na spoustu překážek a zádrhelů, s kterými vůbec nepočítal. Výhodou v tomhle pro mě je spolupráce s Palmknihami a to, že podnikatelkou jsem byla už předtím. Navíc mám už nějakou znalost literárního (vydavatelského) prostředí. Pro autory, kteří tyhle znalosti mají a už mají i něco za sebou – myslím nějakou spolupráci s nakladatelstvími – je možnost vydat si takhle věci, které třeba kvůli menší cílové nejsou tak atraktivní, super věc. Rozhodně bych samonáklad ale nedoporučovala začínajícím autorům – sice občas nějaký uspěje, ale to je velmi malé procento.
Je nejaká kniha alebo poviedka, na ktorú si, ako autorka, veľmi pyšná?
Já jsem pyšná na všechny. 🙂 Teď asi nejvíc na Zlatou stuhu – literární cenu kterou dostala naše knižni řada Má to háček minulé úterý.
Máš vôbec čas na nejaké koníčky?
Teď už ano. 🙂 Jedním z nich je například jóga v závěsném systému (D-Yogi Fly) a dalším virtuální sporty (Ring fit a podobně). Ale nepravidelně dělám i spoustu dalších sportů.
Čím si chcela byť keď si bola dieťa? Lákala ťa už vtedy kariéra spisovateľky?
Chtěla jsem mít prsten princezny Arabely. A dnes mám v dlouhodobém plánu (jak by řekl Rimmer, hned za “naučit se Portugalsky”) napsat i příběh inspirovaný pohádkovou říší právě z tohoto příběhu.
Aký je vzťah Petry Štarkovej k literárnym súťažiam? Majú zmysel, dokážu začínajúcemu autorovi pomôcť dať o sebe vedieť?
Já jsem se literárních soutěží dlouho účastnila. Baví mě měřit si síly s druhými lidmi, a taky je pravda, že to začínajícím autorům pomáhá ke zviditelnění. Dost to pomáhá i u nakladatelů – mnohý z nich sáhne raději po rukopisu autora, který v nějaké literární soutěži už uspěl nebo má povídku v soutěžním sborníku.
Máš nejaký zoznam tém, lákavých nápadov, o ktorých by si chcela písať?
Samozřejmě, to má každý autor. Nebo aspoň neznám ze spisovatelů nikoho, kdo by neměl fůru námětů a nápadů.
Na záver nám poraď, ako sa zo všetkého, čo sa okolo nás deje „nezblázniť“?
Dobře se vyspat a pouštět věci, které nedokážeme ovlivnit, jedním uchem tam a druhým ven. 🙂
A ja už len dodám, že Petre Štarkovej k získaniu Zlatej stuhy GRATULUJEME ! Nuž a zároveň sa tešíme na ďalšiu knihu pre mladých, či zbierku poviedok pre dospelých, ktorá bude už možno zo spomínaného sveta Arabely. Veď nie len Petra Štarková túžila vlastniť povestný zázračný prsteň, či plášť. Ale… nechajme sa prekvapiť.
