Ve druhé části rozhovoru se dozvíte, jak je pro Martinu Hohenberger důležitá při psaní pokora, a také si s Enou popovídala o magii, čarodějnictví a čarodějnicích. A Martina Hohenberger samozřejmě mluvila i o svých knihách – o těch se toho dozvíte opravdu mnoho – a autorských plánech do budoucna.
Je podľa teba pokora pre autora dôležitou vlastnosťou?
Ano, jistě, zdravá pokora určitě. Přijmout, co nemůžu změnit. Stále pracovat na svém řemesle a neustále vylepšovat texty, které předkládám veřejnosti. Prezentovat by se však měl autor s jistou dávkou sebejistoty. Nejistota by na čtenáře asi nepůsobila nejlépe. Veškerá pokora však končí v okamžiku, kdy by někdo chtěl autora využívat a nezaplatil by mu třeba honoráře za povídky. Musí se ozvat a naučit se dupnout si a říct si o peníze. I autor přece musí platit nájem a elektřinu.
Zloděj duší patrí do žánru Young adult. Prečo si sa rozhodla napísať práve príbeh pre mladé a stále mladé ženy a dievčatá?
Jak jsem zjistila na vlastní kůži, realita může někdy být velmi tíživá obzvláště pro dívky, ženy a matky. O to víc potřebují ve svém životě magii i fantastické světy. Zjistila jsem také, že literatura – a to především young adult – má skutečně léčivý účinek. Knihy nejsou pouhým zdrojem informací, ale rozvíjí fantazii, konejší, uklidňují mysl, a hlavně potěší. V příbězích pro mladé dospělé bývá svět v pořádku. Můžeš se stát mladou hrdinkou, tvůj pocit bezmoci se přetaví v magické schopnosti. Funguje tam koncept dobra a zla – můžeš se spolehnout, že zlo bude potrestáno a dobro zvítězí. Čtenářkám (i autorce) to dodá na konci jisté uspokojení.
V klasické literatuře pro dospělé by happy end naopak mohl působit kýčovitě, levně, a především neuvěřitelně. Ovšem i já ve zralém věku potřebuji své vysněné světy a v příbězích svůj happy end. Prostě musím vědět, že všechno dobře dopadne a že můj svět bude opět v pořádku. Možná je vymýšlení young adult fantasy receptem na to, jak přežít zátěžové situace a ponechat si déle mladší myšlení.
Hlavné postavy, sestry Bachové, disponujú magickou mocou. Chcela by si aj ty ovládať mágiu?
Ani netušíš, jak moc bych si to přála. Jen si nejsem jistá, zda bych ji skutečně užívala moudře. Jestli bych třeba nechtěla kouzly napravovat jisté nešvary ve světě lidí nebo zda bych nechtěla oživit některé své blízké a mrtvé přátele.
Vraví sa, že v každej žene drieme čarodejnica. Súhlasíš s tým?
Ano, jistě. V pozitivním slova smyslu je čarovná moc žen nepopiratelná. Mnohé ženy učarují mužům svou krásou, intelektem asi už méně. Je známa moudrost léčitelek předávaná z generace na generaci, vliv matek a žen s rukou na kolébce. V pravěku existoval matriarchát, kult Velké matky, ženy rozhodovaly prakticky o všem. Nestěžuju si, moderní společnost nám před sto lety přiznala jistá práva – smíme studovat, volit a většinou i rozhodovat o svém těle.
Je také dost dobře možné, že v ženách dříme i cosi z čarodějnic – ve špatném smyslu slova. Nadarmo se neříká, že zhrzená žena je horší než samo horoucí peklo. Ačkoli nejsou mocné a dominantní ženy v moderní společnosti ani trochu oblíbené, vytvořila jsem v knize Zloděj duší hlavní postavu, čarodějku, která je neskutečně tvrdohlavá. A že si Veronika Bachová dupne a že je po jejím? To si pište, že jo. A taky zrube magií všechny, kteří by se jejím blízkým odvážili ublížit.
Ich rodinné sídlo ma uchvátilo. Má svoju vlastnú hlavu, rozum, trucuje, nemá rado modernú techniku… Okrem toho je plné duchov predkov, ktorí jednu sestru riadne sekírujú a druhú rozmaznávajú. Má tento dom nejaký predobraz? Kedy ti napadlo že to bude takéto „živé“ a tvrdohlavé sídlo?
Ten nápad se vyvíjel velmi dlouho. Řídila jsem se zásadou, že všechno v mém světě může být nabité magií, každá věc, na kterou pohlédneš, a že mohou oživnout nejen keře, ale i domy. To, že duch prapředka Bonifáce splynul s domem, se prostě vyvinulo ze situace. Se synem jsme jednoho dne vymýšleli nesmyslné magické artefakty a náramně jsme se u toho bavili.
Sestrám Bachovým si dala do vienka ťažký osud. Matka od nich odišla, otec je vo väzení. Myslíš, že to bude na čitateľov pôsobiť ako klišé alebo sa s dievčatami ľahšie stotožnia?
Těší mě, že se ptáš zrovna na tohle. Těžký osud je klasickým psychologickým tahem kreativního psaní. Vzbuzení lítosti a soucitu se obvykle pozitivně promítne do identifikace čtenáře s hrdinou. Za klišé považuji spíše to, že spousta hlavních postav románů jsou sirotci. Tomu tedy říkám klišé velké jako Brno. Otec Veroniky a Elišky sedí ve vězení za opakované krádeže. Neslouží to však pouze lepší identifikaci s hrdinkami příběhu. S otcem za mřížemi jsem chtěla přidržet obě čarodějky při zemi, měly by pak působit důvěryhodněji. Ukotvení příběhu v reálném světě je pak rovněž silnější.
Hlavním důvodem, proč obě dívky musí žít nezávisle na rodičích, byla jejich svoboda jednání a rozhodování. Tím dostaly prostor především k dopouštění se chyb. Těch naseká Veronika i Eliška opravdu velkou spoustu, což je nutným rozjezdem pro nejrozsáhlejší bojovou scénu knihy. Matka Kateřina Bachová je vskutku zvláštní postavou obestřenou tajemstvím. Otázkou zůstává, proč opustila rodinu. Má tajné poslání nebo po ní jdou nebezpeční lidé?
To, že je rod Bachů – nejen díky matce – zapleten do velkých událostí, které teprve přijdou, nejspíš čtenářům dojde nejpozději během vyvrcholení prvního dílu.
Román je písaný v prvej osobe, čo robí dej istým spôsobom komorný, pretože čitateľ vidí príbeh očami hlavnej hrdinky. Plánovala si to od začiatku?
Ano, rozhodla jsem se tak hned na začátku a intuitivně. Píše se mi to lépe, protože se sama dokážu lépe ztotožnit s postavou a dokážu odhadnout, co v té chvíli cítí a co si myslí. Ich-forma rovněž napomáhá čtenářům se s postavou lépe identifikovat. (Texty v přítomném čase také pomáhají identifikaci, pokud to někoho zajímá.)
Niektoré čary, či receptúry odvarov sú v knihe priamo napísané. Pochádzajú z nejakých grimoárov alebo sú tie texty a recepty len tvoj vlastný výmysel?
Hodně znalostí jsem načerpala z odborných knih o čarodějkách a z primární literatury o magii a okultismu. Návody lektvarů jsou někdy blízké těm skutečným, ale vždy jsem některou z ingrediencí záměrně pozměnila. Nesnažila jsem se kopírovat původní recepty, stačilo mi jen naznačit, že jsem dobře informovaná. Velkou spoustu lektvarů jsem si také vymyslela. Bavilo mě vymýšlet také rozličná kouzla i jejich názvy. Pro zajímavost: Některá nebezpečná kouzla mi poradil můj syn.
Musí byť autorka knihy o čarodejniciach vzdelaná v tomto odbore? Kde hľadáš informácie o rituáloch, magických znakoch a symboloch, názvy artefaktov či čarodejnícke fakty a mýty?
Jistě není od věci se velmi dobře informovat a prostudovat si knihy, které se zabývají léčením, bylinami, magií a čarodějnictvím. I já jsem chtěla k psaní přistupovat zodpovědně a psát o věcech, kterým aspoň trochu rozumím. Naštěstí mám doma spoustu dobrých knih ještě z mládí, kdy jsem spolupracovala s časopisem Horus. Z těchto svazků pochází mnoho odborných názvů i znalostí. Ve Zloději duší se setkáš s pojmy jako kuřidlo, obětní dýka athame, Kužel síly, inkantační sál, sigila apod. První pojem pochází z Keferovy Theurgie magické evokace, další dva z knihy Čarodějky a čarodějnictví a pojem inkantační sál jsem odvodila z němčiny a angličtiny. Asi nevíce jsem řešila překlad slova sigillum z latiny, nebo spíše mi činil potíže jeho rod. V němčině se užívá die Sigille, v angličtině sigil. V Nakonečného Lexikonu magie jsem tento pojem bohužel nenašla vůbec a na internetu se v češtině vyskytoval pouze rod mužský. Jenže v tom byl právě kámen úrazu. Latinské sigillum je středního rodu, německé die Sigille rodu ženského, angličtina rody neřeší vůbec. Jelikož se jedná o pečeť, rozhodla jsem se nakonec pro ženský rod – sigila.
Už vieš, na koľko pokračovaní Zloděje duší sa môžeme tešiť?
Ano, mám napsaných ještě sedm dílů. To je přesně důvod, proč jsem tuto skvělou knihu nenabízela velkým nakladatelstvím. Těch pokračování bude opravdu hodně.
Aké máš písacie plány? Pracuješ len na pokračovaní Zloděje duší, či je v hre viac textov?
Mám úžasného vydavatele elektronických knih, neskutečně pracovitého, ochotného a šikovného pana Martina Koláčka. Jsem mu opravdu vděčná za jeho skvělou práci.
V budoucnu bych chtěla začít spolupracovat také s jedním z velkých knižních nakladatelství.
Mým snem je stát se úspěšnou, dobře prodávanou spisovatelkou. Psaní mě totiž spojuje s vlastí, s českou kulturou a literaturou. Žiju v Bavorsku, ale moje srdce zůstalo v Čechách.
Jinak připravuji k vydání druhý díl Zloděje duší a třetí díl trilogie počínající Kletbou krve a s druhým dílem Studna věčnosti. Ráda bych ty nejúspěšnější knihy přeložila do němčiny a vydala je zde v Německu. Mám v plánu nabídnou Martinovi k vydání také dvojjazyčné knihy s kratšími texty pro studenty němčiny. Někdy v budoucnu bych si taky ráda udělala čas na studium k získání titulu certified fiction screen writer. Své nejlepší příběhy bych pak zpracovala do scénářů.
Na záver… Aká kniha je tvojim favoritom a odporučila by si ju našim čitateľom?
Studna věčnosti je podle mě skvěle napsaná a obstojí i u velmi náročných čtenářů young adult. Zloděj duší je jednoznačně dosud nejúspěšnější knihou a mohu ji s klidným svědomím doporučit nejen dívkám, ale i zralejším, věčně mladým ženám. Koncem roku by měla vyjít i v tištěné formě. Na závěr bych ti, Eno, ráda poděkovala za tvou trpělivost, za skvělé otázky, tvou přípravu interview i za tvůj čas strávený rešerší a četbou Zloděje duší.
To ja ďakujem Martine Hohenbergerovej za trpezlivosť a zaujímavé odpovede. Je skvelé vedieť, že naša obľúbená autorka je hlboko ľudská, milá a rovnako, ako každý z nás, si prešla rôznymi radosťami aj starosťami, ktoré život hádže do cesty. Je skvelé, že všetky tieto skúsenosti sa odrážajú aj v autorkinej tvorbe a robia ju príťažlivou nie len pre mladé dievčatá, no aj pre zrelé ženy. Stačí si prečítať niektorú z Martininých kníh a sami sa presvedčíte…
Vaša Ena
První část rozhovoru najdete ZDE
