Jiří Dvorský je možno známy tým, ktorí si všímajú ilustrácie či prebaly kníh, prípadne CD. Možnože ho poznajú hráči deskovek, či populárnej Dračí hlídky, pretože je jedným z tých, ktorí majú na svedomí jej súčasný vizuál. V každom prípade je človekom, ktorý stojí v pozadí. Týto ľudia nie sú všeobecne známi, nežnú slová obdivu od masy fanúšikov. No bez nich by bol svet kníh a hier oveľa fádnejší a menej zaujímavý. Preto som sa rozhodla položiť pár otázok jednému z tých, ktorí nie sú vidieť, hoci ich prácu má každý na očiach. Nech sa páči, Jiří Dvorský je tu dnes len pre vás.
Patríš k tým, ktorí si od malička krátili čas a nudu počas vyučovania tým, že kreslili a čmárali na všetko, čo bolo po ruke?
Tak to jsi naprosto vystihla. Pokreslené jsem měl snad úplně všechno, penál, pravítko, gumu i další školní pomůcky. Neunikla ani lavice a některé mé školní sešity připomínaly spíš komiks. Vzpomínám si, že sešit matematiky mi kvůli tomu učitelka jednou dokonce přetrhla s požadavkem, ať ho přepíšu. Jenže jsem pak stejně v jeho ilustrování pokračoval. Zase na druhou stranu jsem se kreslením dokázal dost dlouho zabavit a méně jsem zlobil.
Kto a kedy v tebe objavil umelecké vlohy?
Asi se nedá říct, že by mé vlohy někdo objevil, on to docela dlouho nikdo, ani já sám, nebral moc vážně. Já jsem vlastně na začátku ani tak nemaloval, jako spíš kreslil, takovým dikobrazovo-komiksovým stylem, a ty kresby sloužily hlavně pro pobavení mé a mého okolí. Také jsem si jeden čas vytvářel vlastní příběhy tehdy populárního komiksu Čtyřlístku. Byly tedy o dost dobrodružnější a drsnější než originál. Myslím, že první, kdo ve mně rozpoznal nějaký ten potenciál, byl učitel v lidušce. Už si bohužel nepamatuji jeho jméno. Je taky pravdou, že jsem měl snad celý druhý stupeň na vysvědčení z výtvarné výchovy dvojku. Bylo to tedy kvůli tomu již zmíněnému stylu a hlavně mým nápadům. Já všechno parodoval, takže například ke dni požárníků jsem nakreslil hořící požární stanici ze které vybíhají vyděšení požárníci v tílkách nebo k výročí Gagarinova letu, jsem nebohého kosmonauta nakreslil na oběžné dráze v podnapilém stavu s poblíž plující prázdnou lahví vodky. Soudružka učitelka to samozřejmě moc nedávala a rozhodně jsem nebyl její oblíbený žák.
Vyštudoval si elektrotechniku, ktorá je od grafiky a ilustrácií veľmi vzdialená. Prečo?
Tehdy byla zrovna taková doba, že skoro každý kluk, včetně mě, si stavěl doma rádio, robota nebo další elektronické nesmysly, takže mě to celkem bavilo – zezačátku. A zadruhé, asi jsem to kreslení tenkrát opravdu ještě nebral moc vážně, jako něco, čím bych se mohl jednou živit. Ale na uměleckoprůmyslovou školu do Prahy jsem to nakonec zkusil. Bohužel jsem se nedostal, možná i kvůli tomu, že naše ročníky byly hodně početné, a také ta škola byla tehdy považována za hodně prestižní a dostal se tam bez známostí málokdo. Tuším, že jsem měl pořadové číslo šestsetčtyřicettři a brali dvacet lidí do ročníku.
Kreslení a malování mě samozřejmě nepřestalo bavit, zatímco elektrotechnika velice brzy ano. Takže jsem se ke grafice snažil nějak dostat. Tehdy ještě mé rodné město bylo mekkou textilního průmyslu, a tak se mi podařilo nastoupit do textilního návrhářského střediska. Tehdy se návrhy potisku dělaly ještě ručně. Takže tempery, čtrvtka a tenounké štětečky. Byla to pro mě docela velká škola a dodnes vzpomínám na pana Pacáka, takového návrhářského guru, který mě tam všemu potřebnému naučil. Textilním návrhářstvím jsem se živil asi dalších sedm let, pak celé to odvětví převálcovali Číňani a většina textilek u nás skončila. Asi na dva roky jsem se vrátil k elektrotechnice, ale vůbec mě to neuspokojovalo. Zjistil jsem, že už potřebuji pořád něco tvořit, jinak tak nějak strádám, a dělat jen do šuplíku mě moc nebavilo. Takže jsem si našel místo v reklamní agentuře a naučil se pro změnu digitální grafiku.
V čom vidíš najväčší rozdiel medzi prácou v reklame a prácou na ilustráciách? Oboje si vyžaduje značnú dávku kreativity…
Částečně se ta práce prolíná, protože občas potřebuji něco nakreslit i v reklamě, a naopak když třeba dělám obálku knížky, mohu ji navrhnout celou včetně typografie, případně i vnitřní layout, a kompletně vše připravit pro tisk. Ale největší rozdíl je asi v tom, že v reklamě do toho klient mnohem více mluví. Něco navrhnete, někde ve firmě si nad tím sedne deset lidí a každý má k tomu nápad. A ne vždy je to ku prospěchu věci. U ilustrací se mi tohle zatím nestává. Pošlu skicu, buďto se líbí nebo ne, případně proběhne nějaká malá úprava a pak obrázek dokončím. Ale na druhou stranu propracovaná malba je samozřejmě o dost náročnější práce, než třeba navrhnout leták nebo katalog.
Si fanúšikom kníh žánrov fantastiky, no vytvoril si kresby aj pre viacero hier. Si aj vášnivým hráčom?
Abych pravdu řekl, moc deskovky nehraji, jsem totiž hrozně líný studovat k nim ta kolikrát hodně složitá pravidla. Ale moc se mi líbí grafická zpracování některých z nich, to je kolikrát až neskutečně nádherné a propracované. Takže asi bych řekl, že víc mě baví se podílet na jejich tvorbě. A jinak dřív jsem hodně hrál PC hry, bohužel už na to opravdu nemám čas, naposledy jsem hrál snad Assassins Creed Syndicate.
Je veľa skvelých umelcov, no nie každému sa splní sen a stane sa žiadaným ilustrátorom. Ako sa to podarilo tebe? Šťastie, náhoda, tvrdá práca…?
Jak se říká, od každého trochu. V dnešní době to jde snadněji, protože vše se dá řešit přes internet. Ale musíte mít samozřejmě co ukázat. Já jsem naštěstí už docela dlouho maloval obrázky jen pro svou radost, bez nějakých velkých ambicí, a zveřejňoval je na Deviantartu, což byla jeden čas velmi populární platforma pro umělce všeho druhu. Vlastně jsem tam dosáhl i určité popularity. Hlavně jsem si tím ale bezděky vytvořil i docela velké portfolio. Ilustrovat knihy byl takový můj dávný sen, ale nijak zvlášť jsem si za tím nikdy nešel. Docela mi stačila práce v reklamce a umělecké přetlaky jsem řešil tou autorskou tvorbou pro radost. Myslím, že první kdo mě oslovil s požadavkem na ilustraci byla Kristina Haidingerová do nějaké hororové antologie. Protože se mi to zalíbilo, začal jsem další podobné zakázky hledat sám a postupně se to nabalovalo. Čím více zajímavých projektů se totiž zůčastníte, tím víc jich vám to začíná samo od sebe přinášet.
Kde hľadáš inšpiráciu? Nakresliť postavu z obľúbenej knihy/ hry či vystihnúť kresbou atmosféru príbehu, to vôbec nie je také ľahké.
Na začátku se snažím dostat od autora co nejvíc informací, jako jsou popis prostředí nebo postav, aby se naše představy co nejvíc shodovaly. Když totiž tvořím jen obálku knihy, většinou celou knihu ani nemám k dispozici, ona často ještě ani není hotová. Samotné ilustrace jsou pak taková skládačka. Namaluji něco, k tomu mě napadne další kousek, pak další detail a tak dál, až do chvíle, kdy jsem s obrázkem spokojený. Někdy se i sám divím, co z toho na konci vylezlo.
Určite občas cítiš únavu, tlak, nedostatok impulzov. Mávaš aj kreatívne bloky?
Ano, té práce je hodně a někdy unavený jsem. Tvůrčí bloky ani moc nemám, ale občas se stane, že zrovna momentálně nevím co s ilustrací dál. Většinou pak nezbývá, než práci odložit a podívat se na to například druhý den čerstvýma očima. Zatím pak vždycky nějaký nápad přišel. Asi je to cvik i z té reklamy, tam totiž klienta moc nezajímá, že vás zrovna nic nenapadá. Tak nějak musíte nápady pořád chrlit. Pro mě je vlastně u malování nejtěžší ten úplný začátek, kdy mám před sebou prázdné digitální plátno a ještě nevím, co vymyslím a jestli vůbec něco. Jak už mám alespoň hrubou skicu, dost si oddychnu.
Kreslíš rovno v grafickom programe alebo si najskôr robíš klasické skice na papier?
Vytváraš ilustrácie len pomocou moderných grafických programov alebo si občas odskočíš aj ku klasickej kresbe či maľbe?
Dnes už maluji výhradně digitálně na grafickém tabletu, a to včetně všech skic. Ono je to o dost pohodlnější, hodně to šetří čas a nakonec je to také mnohem vhodnější pro další využití. Stává se, že klient chce něco v obrázku upravit nebo posunout, případně dodat postavu i zvlášt bez pozadí. To by v klasické malbě moc nešlo. Dříve jsem ale tvořil obrazy technikou tempery a kvaše, olejomalby nebo i airbrushe. Už by se mi k tomu ale asi vrátit nechtělo, ani by nebyl čas čekat tři dny než uschne jedna vrstva na olejomalbě.
