PRVŇÁCI PODESÁTÉ: Rozhovor s Jarmilou Kadlecovou

Zkuste našim čtenářům nejdřív přiblížit, kdo je vlastně Jarmila Kadlecová?

Co bych o sobě asi tak měla říci? J Narodila jsem se počátkem dubna v roce 1962 v Klatovech, dětství jsem prožila ve Kdyni. Nynější moji tvorbu asi hodně ovlivnil tatínek, který mi jako malé povídal před spaním pohádky. Moje nejoblíbenější byla O silném Jurovi, tu mi vyprávěl nesčetněkrát a pokaždé jinak, všelijak ji vtipně upravoval, takže jsem se u ní vždy hodně bavila. Po ukončení základní školy jsem vystudovala Střední pedagogickou školu v Karlových Varech se zaměřením učitelka mateřské školy a jako učitelka mateřské školy jsem i pracovala. Po mateřské dovolené jsem deset let pracovala s manželem. Měli jsme zásilkovou službu, prodej vlny. Pak jsem se vrátila zpět ke školství. Poslední roky pracuji jako ředitelka v malé mateřské škole v Puclicích. Ta je unikátní tím, že byla zbudována na tvrzi.

A rovnou zostra přeskočíme ke dvojici vašich knižních prvotin: zkuste čtenářům přiblížit celý proces od první myšlenky až po nabídku nakladatelství.

Nevěřila jsem, že by moje psaní vedlo k něčemu víc, jen jsem se pokusila dát dohromady pohádku. Nejdříve to bylo jen pár vět, které jsem napsala, zhodnotila a odložila, protože jsem došla k závěru, že to nebude k ničemu. Nedalo mi to však, vrátila jsem se k nim a na jejich základě začala vznikat pohádka, která se postupně rozrůstala a měnila, až z ní nakonec vznikl fantasy příběh: Meč skřetího krále. Ten jsem pak nabídla nakladatelství jako „pohádkovou fantasy“.

Měla jste nějaké předchozí spisovatelské zkušenosti?

Spisovatelské zkušenosti jsem neměla žádné, přestože mě i dříve napadaly náměty na nejrůznější příběhy. Zkoušela jsem i některé z nich začít psát, ale nevěřila jsem, že bych byla schopná je dokončit, a tak jsem je pokaždé záhy odložila a nechala být. Až teprve v žánru fantasy jsem se našla.

Původně jste tedy chtěla psát pohádku – proč u toho nezůstalo? Jak vlastně došlo k tomu, že v první polovině prvního dílu se totálně změnil žánr a charakter příběhu?

Psala jsem pohádku, bavilo mě to, ale nebylo to tak úplně ono. Takže když se mi podařilo se při psaní víc uvolnit a překonat bloky, které jsem v sobě měla, najednou se pohádka začala měnit ve fantasy příběh, který mi víc vyhovoval; dával mi mnohem větší rozlet.

Byly příběhy vaše příběhy věnovány někomu konkrétnímu?

Příběhy jsem psala původně jen tak, sobě pro zábavu. Teprve až názory mých příbuzných mi daly odhodlání zkusit je vydat. K vydání prvního dílu jsem si vybrala nakladatelství Beletris. Poslala jsem jim hotový text a poměrně brzy na to mi přišla nabídka, že mají zájem vydat můj příběh pod jejich hlavičkou.  Nejdříve nadšení až euforie, že mají o moji knihu zájem, potom však následovalo veliké zklamání. S nakladatelstvím Beletris, přestože jsem jinak byla s jejich prací spokojená, byla velice špatná domluva, téměř žádná informovanost od nich, na všechno jsem dlouho čekala, až nakonec zkrachovalo a dál už raději nerozvádím. Druhý díl mi vydalo nakladatelství Klika, se kterým je úžasná spolupráce, svým přístupem mi pomohlo dostat se ze všech otřesů z předchozích zkušeností při vydání prvního dílu.

Ve druhé knize se objeví několik velmi zajímavých nápadů a originálních „potvor“, co mě vede k otázce ohledně inspirace? Bylo něco, co vás při psaní zásadně ovlivnilo; něco, co jste třeba do své knihy chtěla přenést z reálného života?

Jen jsem psala, co mi přišlo na mysl, a když jsem nevěděla jak dál, vzala jsem si na pomoc svoji představivost. Snažila jsem se nikoho nenapodobovat, využívat hlavně klasické pohádkové postavy nebo si vymýšlet svoje vlastní.

Jak moc vlastně čtete žánrovou literaturu – ptám se teď spíše na příběhy pro mladé než na pohádky jako takové?

Četla jsem ráda od doby, kdy jsem se naučila číst a to mi vydrželo až do současnosti. Četla jsem nejen pohádky, které mám dodnes ráda, ale bavily mě knihy od Julese Verna, od Karla Maye, Františka Flose, J.M.Trosky, potom se mi zalíbil scifi žánr, např. povídky od Asimova, našla jsem oblibu v humoristických románech, mezi nimiž u mne exceluje hlavně Saturnin od Jirotky, moje oblíbená kniha byla Poupata odkvétají v máji od Herberta E. Batese. Z hororů jsem četla knihu Drákula, Frankenstein. Četla jsem knihy od Charlese Dickense, poslední roky pak knihy od J.R.R. Tolkiena, J. K. Rowlingové, Stephenie Meyerové, Jane Austenové a mnoho dalších.

Jaké byly reakce na vaše knihy? Možná byla moje dospělácká optika použitá v recenzi při pohledu na ně příliš přísná…

Znám pouze reakce od nejbližších osob a sem tam i někoho známého, a tyto reakce jsou kladné; u některých až tak, že jsem si řekla, jestli si u mne jen nedělají oko J . Proto jsem hledala někoho nestranného, kdo by mi napsal, jak to po pravdě vidí on.

A co vaše literární plány do budoucna?

V současné době mám rozepsaný třetí díl knihy. Na psaní mi však chybí dostatek času. Při mojí práci mám velikou odpovědnost, k tomu spoustu papírování a samozřejmě se jí věnuji především. Psaní by mne při podmínkách, daných pro spisovatele u nás, neuživilo, v nejbližší době bych skončila zmrzlá pod mostem. Beru je proto jako koníček, který mě baví. Jsem ráda, když si najdu čas hodinku či dvě během týdně na psaní. Posledních pár měsíců sice nepíši vůbec, ale jakmile se vymotám ze všech tabulek a hodnocení a ostatního okolo školky, budu se snažit si najít čas na dopsání třetího dílu. Ale i na předchozí díly jsem neměla čas, napsala jsem je hlavně přes víkendy, a vznikly, takže časem možná bude i ten třetí.