Již třikrát jme měli možnost podívat se mezi lovce monster organizace Azyl. Lucie Lukačovičová totiž ví o monstrech, přízracích, bestiích a nadpřirozených silách téměř vše (a co neví, to si vymyslí) a nebojí se o tom napsat. A tak jsme se rozhodli při příležitosti vydání audioknihy Chrám Azylu, třetího dílu Lucčiny „monstrságy“, autorce položit pár otázek.
Za svoji spisovatelskou dráhu jsi vystřídala dost žánrů – od sci-fi přes historickou fantasy a detektivku, ale v poslední době jsi v sérii Azyl zakotvila u akční fantastiky s detektivním nádechem. Jak jsi dospěla k tomu, že chceš psát zrovna tenhle žánr?
Mě vždycky lákala městská fantasy, tedy současný svět s příměsí nadpřirozena. Moc ráda cestuju, sbírám pověsti, legendy, duchařské příběhy, prolézám hřbitovy, zříceniny a strašidelné domy. A to je materiál na příběhy o moderních lovcích monster jako dělaný.
A když jsme u toho – zkus nám sérii Azylu trochu představit. Co je ten Azyl a jaký k němu mají hlavní postavy série vztah?
Azyl je utajená organizace lovců nestvůr, která má za úkol chránit nevědomé civilisty před nadpřirozenem. Zábavné na ní je, že v různých koutech světa má různou formu podle toho, jaká je tam kultura, tradice, zvyklosti, duchové a obludy.
Benedikt je lovec samotář, který se s pražským Azylem názorově rozešel. Situaci mu neulehčuje fakt, že jeho hezčí, oblíbenější a povětšinou úspěšnější mladší bratr Teodor v řadách Azylu zůstal. Sourozenci se pak snaží najít k sobě zpátky cestu.
Proč ses rozhodla obsadit do hlavních rolí příběhů rovnou dva bratry? Ostatním autorům stačí běžně jeden hlavní hrdina. 😊
Nepopírám, je to trochu spiklenecké mrknutí na fanoušky seriálu Supernatural a bratrů Winchesterových. Tedy, dávám si pozor, aby mezi sebou Ben a Teo komunikovali alespoň o trochu lépe než Sam a Dean – ale laťka není vysoko.
Ale hlavní důvod je, že ze dvou výrazně odlišných světonázorů se snáz vykřeše napětí a konflikt. Jsou čtenáři, kteří jsou „tým Benedikt“, protože je drsňák a správňák. Jiní jsou jednoznačně „tým Teodor“ pro jeho sebeovládání, chladnokrevnost a asijský výcvik.
A když už jsme u těch postav – oba bratři mají i neocenitelné pomocníky. Byli v plánu už od začátku, nebo se objevili s vývojem příběhu?
Jízlivý, kultivovaný, elegantní a trochu pozérský duch Gabriel jako by se mi zjevil za ramenem prakticky sám od sebe. Jeho specialitou jsou okultní znalosti a kousavé hlášky. Rozhodl se zůstat s Benediktem, ačkoli pomáhal vychovávat oba dva bratry. Teo měl alespoň Azyl; Ben neměl nikoho.
Golemka Yissl hodně vyplynula z pražského prostředí, i když má částečně kořeny ve španělské legendě o uměle vytvořené ženě. Benedikt ji oživí vlastně omylem, protože si zpočátku myslí, že jde o lidskou dívku, na kterou někdo seslal spánkovou kletbu. Pak se nestačí divit.
A teď trochu z té druhé strany: nejsou lovci pouze zástěrkou, abys mohla psát o svých oblíbených monstrech?
Jsem prozrazena! Prokoukl jsi mě! Trávit čas s nejrůznějšími duchy a bestiemi mě ohromně baví. Ale bez lovců by to nefungovalo. Benedikt, Teodor a ostatní mají určitou unikátní perspektivu vlastní jenom lidem. V nejnovější knize Chrám Azylu to podle mě hodně dobře shrnuje setkání s vietnamským vymítačem Longem.
Přízraky, duchové, monstra i bájná stvoření – troufnu si tvrdit, že na podobné věci jsi specialistka. Kde se vlastně vzala tahle tvoje vášeň a jak dlouho už se tě drží?
Studovala jsem kulturní antropologii a zanechalo to na mně trvalé následky. Na pověstech o různých podivných bytostech mě vždycky něco přitahovalo. Mám knihovnu přes jeden a půl stěny a většinu obsahu tvoří moje studijní materiály, od dávných eposů až po sbírky pohádek.
Které státy máš, co se týká nadpřirozena, zmapované a které máš v hledáčku?
Chceš to abecedně nebo chronologicky? To by bylo na dlouho! Z relativně nedávno navštívených zemí a měst jsem prolezla Dubaj, Lucembursko, jižní Vietnam, Berlín atd. Takže se můžete těšit na džiny, vílu Meluzínu, nágy, ducha vraha z S-Bahnu a spoustu dalších nových kamarádů.
Jednotlivé knihy Azylu jsou samostatné příběhy a vždycky začínají v Praze, ale v Zákonu Azylu se podíváme do Argentiny, v Čepeli Azylu do Španělska a v Chrámu Azylu právě do Vietnamu.
A do budoucna je můj nejbližší cíl ke sběru materiálu Finsko.
Všechna tahle monstra pak využíváš ve svých knihách, a i v Azylu jich potkáme spousty. Jak vymýšlíš způsoby, jak s nimi bojovat?
Velmi často příslušné pověsti zahrnují rovnou „návod k použití“, nebo minimálně „návod na přežití“. Takže místní obyvatelé mi obvykle během vyprávění rovnou poradí, jak dotyčné potvoře čelit, nebo alespoň co určitě nedělat, pokud chce člověk vyváznout se zdravou kůží.
Azyl není jen o lovcích a monstrech, ale i o náboženství, duchovnu. Jakou hraje v téhle sérii roli?
Na světě najdeme spoustu mystických i duchovních nauk, které zmiňují, jak se bránit proti temným silám. Vždycky vycházím z daného prostředí, případně z historie konkrétní postavy, abych viděla, k čemu se daná osoba přikloní, aby mohla plnit svoje lovecké poslání. Takže třeba španělskou posádku tvoří primárně římští katolíci, zatímco v Praze máme katolíka, husitu, buddhistu i ateistu. Ne nadarmo je heslo lovců „Použij cokoliv, co funguje, a přežij.“ I kdyby to měla být benegesseritská litanie proti strachu.
Tři příběhy mají už hrdinové Azylu za sebou. Máš už naplánované další díly?
Pokud to prodeje a přízeň čtenářů umožní, vzala bych ráda svoje hrdiny právě do Finska. No, uznej, kdo by nechtěl dělat lovce nestvůr ve Finsku? Tma, zima, liduprázdno, hluboké promrzlé lesy, kde tě nikdo neuslyší křičet… Samá pozitiva a sociální jistoty!
A budu strašně ráda, když se se mnou vypravíte do dálných končin za nějakými zábavnými lidožravými bestiemi.
Děkujeme za rozhovor!
A pokud si chcete poslechnou ukázku z Chrámu Azylu, pak stačí KLIKNOUT ZDE
Foto: Titulní foto Medus Photo, archiv autorky
