Libor Machala je jménem zůstávajícím čtenářům tak trochu ve skrytu. Má na kontě tři knihy, ale jeho jméno je známo spíše mezi fanoušky Miroslava Žambocha a fanoušky série Agent JFK. Je na čase vytáhnout tuto šedou eminenci na světlo a zjistit, v čem všem má vlastně Libor Machala prsty.
Tak tedy: zkus sám sebe stručně čtenářům představit.
Narozen jako silný ročník sedmdesát, žiju na malém městě v kouzelném údolí řeky Ostravice, mezi Lysou horou a Ondřejníkem, jsem rocker, zahrádkář, vlastně už i děda, amatérský čmáral, příležitostný pisálek a samozřejmě fanoušek série Agent JFK.
Tvoje jméno je úzce spojeno s dílem Miroslava Žambocha. Kdy a jak tenhle vztah vznikl?
Už to bude asi dvacet let co mi kámoš donesl knížku Ostří oceli se slovy: „Napsal to sice Čech, ale je fakt dobrý“. Měl pravdu, a od té doby se mi sbírka knížek od Mirka Žambocha stále rozrůstá.
A jak se pak tvé „fanouškovské nadšení“ vyvíjelo dál? Nabralo nějakou hmatatelnější podobu?
Jednoho dne jsem narazil na fandovské stránky Agenta JFK. Vedlo to pár nadšených kluků a mě to jejich nadšení strhlo. Zapojil jsem se pár povídkami, později přibyly kreslené vtipy a stripy s tématikou JFK. Když to okolnosti dovolili, nenechal jsem si ujít besedy o JFK na Světu knihy v Praze pořádané Jirkou W. Procházkou, a zejména rád vzpomínám na setkání autorů a fanoušků k příležitosti desátého výročí Agenta JFK. V poslední době občas experimentuji s grafickými programy a tvořím k sérii knižní videotrailery. Jak plynuly roky, zůstali jsme u tvorby webu s Petrem Totkem sami dva. Rozjeli jsme navíc fandovské stránky Miroslava Žambocha (MZ-fans), které společně s JFK-fans čas od času doplňujeme, aktualizujeme, případně vymyslíme soutěž o knížku.
Zkus se zamyslet: co tě jako fanouška vlastně pohání poskytovat dalším lidem fanservis a sdílet s nimi svoje nadšení?
První Agent JFK vyšel víc jak před patnácti lety, časem série nějaké fanoušky ztratila, ale vím, že spoustu jich zůstalo, a samozřejmě jsou tady i ti, kteří tuhle knižní sérii objevili teprve nedávno a chtějí se dovědět o ní něco víc než najdou v knižní databázi. A dokud fanoušci jsou, tak si svůj svět rozhodně zaslouží.
Jako správný fanda – máš doma nějaký supercenný artefakt?
Přece ti neprozradím, že mám schovaný Kellyho inter-dimenzionální kompas k přechodům mezi paralelními světy.
Ale abychom se úplně nezacyklili: je ještě nějaký další autor, kterého máš rád?
V mé skromné knihovně mimo Žambochovek najdeš knížky od Juraje Červanáka, Vladimíra Šlechty, Leonarda Medka a dalších autorů české fantastiky, musel bych vytvořit dlouhý seznam. Čeští autoři, v mé knihovně dávno vytlačili světovou fantastiku.
Když se podíváme na tvé knihy: jak obtížné je vlastně přispívat do rozjeté série svázané pravidly a s nutností vývoje na pozadí?
Ano, pro svět JFK existují určité zákony a pravidla, musím pracovat s předem vytvořenou postavou, která prošla nějakým vývojem, ale na druhou stranu si můžu vymyslet libovolný svět v jakékoli době se svým vlastním příběhem. Mně to přijde dost svobodné, fantazii rozhodně nemusím nijak držet na uzdě. Trošku jiné už to bylo u Smrti v záři neonů, navazoval jsem přímo na Mirkův díl a musel jsem posunout děj do stadia, kde ho převezme další autor – Petr Totek. Pár instrukcí, co má Kovář odhalit, jsem dostal, bylo taky potřeba zakomponovat do příběhu novou důležitou postavu (pastor Solomon), ale jak se to stane, bylo pouze na mě, stejně jako zápletka, nebo prostředí. Byla to zajímavá výzva, bavilo mě to a baví mě to pořád.
Nestyď se a pochlub se: jaké knížky si tedy napsal?
Vlci severu (JFK 35) – jeden můj kritik o ní řekl, že by se Jack London obracel v hrobě. Je to možné, určitě jsem se nechtěl měřit s žádným spisovatelským velikánem. Jen jsem se pokusil napsat dobrodružný příběh z Aljašky.
Smrt v záři neonů (JFK 39) – pátrání po tajemné droze ve městě hazardu a mafie. O gangsterech mě snad neomrzí psát nikdy. Navíc mi Mirek přihrál postavu alternativního detektiva Marlowa, který mě neskonale bavil.
Agent s cejchem smrti (X-Hawk 4) – na časové ose návrat do dob Agentury EF, kdo by odolal? Amerika šedesátých let, mafiáni, agenti Kovářů rovnováhy, to se psalo skoro samo.
Jaká byla v tomhle ohledu spolupráce s duchovními otci série? Jak moc ti do psaní mluvili?
Pokud mi do psaní někdo nějak mluvil, tak jsem za to neskonale vděčný, protože každá připomínka, rada, názor, nebo oprava mi pomohla a posunula mě ve stylu psaní dopředu. Musím vzpomenout a poděkovat Mileně Matějkové za každou její radu, protože jestli jsou Jirka W. Procházka a Mirek Žamboch duchovními otci série, tak Milena je starostlivá, pečující máma.
Musím se pochlubit, že jsem byl občas dokonce i pochválen, a věř, že taková pochvala od spisovatele, jako Mirek, kur..sky potěší a nakopne do další práce.
Co ti běželo hlavou když ses dozvěděl, že právě tvůj příběh bude dalším dílem série JFK?
Měl jsem obrovskou radost, ale samozřejmě zahlodala i obava, jestli zvládnu přechod z krátkých povídek na větší formát dvou set stránkové knížky. Netušil jsem, že mě čeká velký boj s gramatikou, slohem, který trvá do dneška. Ale stále se snažím na sobě pracovat, vím, že abych dohlédl na vlastní dokonalost, potřeboval bych pořádně silný dalekohled.
Byla některá z tvých knih pro tebe samého něčím zvláštní, výjimečná?
Napsal jsem prozatím jen tři, mám rád všechny, nepřemýšlel jsem nad tím, jestli je některá výjimečná. Vlci severu byla samozřejmě první knížka, občas mě napadá, že jsem něco mohl napsat jinak, lépe. Ale to si asi říkám u každé své činnosti, ohlédnu se zpět, poučím se (snad), a pak jdu dál. Největší pozornost samozřejmě věnuji knize, která právě vychází, nebo mi vzniká na klávesnici pod rukama.
Přispěl si do série Agent JFK i Agent X-Hawk. Vidíš v nich nějaký rozdíl, ať už z pohledu fanouška, nebo spisovatele?
Série Agent X-Hawk ukazuje trochu víc tu temnější linii bitevní fronty, jak to vypadá z pohledu těch zlých, nebo těch, kteří třeba i nechtěně sklouzli na tu špatnou stranu.
Jako spisovatel jsem si, na rozdíl od JFK, u Agenta s cejchem smrti mohl vytvořit vlastní hlavní postavu, a dokonce to mohl být gauner. Ovšem gauner s nějakým svým vnitřním morálním kodexem, protože kanibal dětí a zabiják nevinných žen by nebyl pro koncepci série ani pro nakladatelství akceptovatelný. Tak jsem stvořil lovce zabijáků. Dva gaunery, kteří pátrají po ještě větších gaunerech, než jsou oni sami a likvidují je. Navíc jsem měl v příběhu možnost vrátit se dějově do časů, kdy existovala Agentura EF, což jsem samozřejmě s chutí využil.
Chystáš aktuálně nějaký další příběh?
Právě dokončuji Agenta JFK 42, snažil jsem se pro příběh vybrat nějaké atraktivní prostředí a vyslal jsem Johna F. Kováře mimo jiné do Severní Afriky. Garantuji, že po přečtení budeš mít boty plné písku…
Neláká tě zkusit i knihu úplně mimo sérii Agent JFK? A je případně nějaké téma, které by tě lákalo zpracovat?
Pár nápadů mi vězí v hlavě. Už nějakou dobu mám připravenou osnovu a několik kapitol na jeden příběh. Měla by to být trochu detektivka, něco z historie organizovaného zločinu, a neměla by tam samozřejmě chybět česká stopa, akce a špetka mého humoru.
Jak vlastně vidíš budoucnost Agenta JFK.
Série teď měla bohužel delší neplánovanou přestávku, ale snad se vše brzy vrátí do těch správných kolejí. Do konce cyklu „Temní bohové“, jak ho pracovně nazval Mirek Žamboch, zbývají tři pokračování. Pak vím o dalším dílu mimo tenhle jmenovaný cyklus, který je autorem dopsán, ale konkrétnější být nemůžu. Kdybych ti to prozradil, tak bych tě pak musel zabít, a to by tenhle rozhovor nikdy nevyšel.
A co bude dál do budoucna? Jestli nezanevřou na sérii ti, kdo ji stvořili, budou nad ní držet ochranou ruku, jako správní rodiče a jestli tu bude dostatek fanoušků a čtenářů, tak se můžeme dočkat ještě spousty skvělých příběhů s Johnem F. Kovářem.
Kromě klávesnice si dost tykáš i s výrobou tematických humorných stripů. Jak jsi v sobě objevil tenhle talent?
Kreslit mě bavilo odmalička, jako náctiletý jsem pak obdivoval malované maskoty z desek metalových kapel, které jsem poslouchal a občas se pokoušel o jejich reprodukci, s ne moc slavným výsledkem. Na počátku devadesátek jsem kreslil kamarádům plakáty na vesnické zábavy a diskotéky, a o něco později jsem poslal své první kreslené vtipy do humoristického magazínu. Když jsem si trochu vykreslil styl, tak mi pár časopisů s kresleným humorem začalo otiskovat vtipy. Náměty jsem bral všude kolem sebe, v práci, doma, a zejména u piva se sejde plno vtipných historek…
Krátké komiksy a stripy jsem začal vymýšlet a kreslit až pro JFK-fans, k tomu už bylo potřeba víc než černý fix a čtvrtka papíru. Solidní grafický program, skener, prostě se naučit pracovat s obrázky v PC a internetovém prostředí.
Nepřemýšlel si třeba někdy o tvorbě nějakého většího komiksu?
Když jsem tvořil krátké komiksy pro web JFK, tak jsem poznal, že tady končí moje limity. Pro něco většího musí být dobrý scénář, spousta trpělivosti, a hlavně mnohem, mnohem víc malířského talentu, než mám já. Jsem pouze neškolený čmáral, který něco občas nakreslí pro zábavu.
Jsi typ člověka, který dělá neustále vtípky i v reálném životě?
Já rozhodně nejsem ten chlápek, který přijde do společnosti a dokáže bavit lidi kolem sebe celý večer. Jsem typický příklad introverta. V neznámém prostředí si nejdříve potřebuji oťukat terén, zjistit jaké jsou přijatelné mantinely a pak možná hodím nějakou vtipnou hlášku. Když není tak vtipná, jak jsem si myslel, a nikdo se nezasměje, tak se stáhnu zpátky do ulity…
Pokud si máš vybrat: raději odpoledne s knihou, nebo sport?
Nejsem zase takový knihomol, za jakého mě máš. V letním období trávím hodně času na zahradě, rád pracuji se dřevem. Za mrazivých dnů, v srdci beskydských hor, rád vyšlapávám do sněhu nikde nekončící stezky. Na čtení dobré knížky si ale čas najdu, například za deštivých dnů, o které na úpatí hor nebývá nouze.
A na závěr: jak jsi přišel k přezdívce LMslaver?
Už jsem tu vzpomínal, že jsem na začátku divokých devadesátek kreslil plakáty na venkovské tancovačky, tak jsem si své výtvory značil názvem SLAVER, což mi přišlo pěkně úderné a angličtina byla v kurzu. Když o pár let později dorazila ta technická vymoženost s názvem internet i k nám do beskydských hor, tak jsem si na ten název vzpomněl, přidal před něj své iniciály LM a měl jsem přihlašovací nick na weby a diskuzní fóra. Já žádný otrokář opravdu nejsem.
Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať tě fandové mají rádi a ať JFK (především tvojí zásluhou) vzkvétá!
