V rámci antologie L3g3ndy jsme se rozhodli vyzpovídat i editora, Leoše Kyšu. Za každou dobrou antologií totiž stojí dobrý editor, jehož roli určitě nelze podcenit. Tak si pojďte přečíst o tom, kolik potu, krve a šedivých vlasů Leoše kyšu tahle práce stála.
Antologie L3g3ndy se objevila bez varování. Jak se ti podařilo vykouzlit devět víceméně neznámých autorů? A vůbec, pověz nám něco víc o pozadí vzniku téhle antologie.
Za všechno může vlastně Václav Krištof, který mě přitáhl učit tvůrčí psaní na VŠKK. Přišlo mi to jako dobrá sranda, a navíc se rád stýkám s mladými lidmi. Dlouhé roky učím externě v Opavě na Slezské univerzitě a to potýkání se studenty je pro mě v mnoha ohledech terapie a prevence, jak se neztratit v bublině svých vrstevníků, ale mít rozhled a zpětnou vazbu k tomu, co dneska řeší mladí lidé. Jak v Opavě, tak na VŠKK jsem potkal úžasné studenty. Z původního cíle, naučit je psát trochu lépe než Martin Moudrý (jak vidíš, jsem muž malých, ale dosažitelných cílů) jsme se dostali k projektu L3g3nd. Potkal jsem tam totiž úžasné talenty a ukázal jim podobný projekt, který před lety běžel ve velkém v Polsku, tedy Legendy Polskie. Přišlo mi to jako nosné téma, že by se mladí autoři měli vztáhnout k národním mýtům a uchopit je po svém. To je to, co se jim snažím vštípit – napsat další generický příběh z druhé světové války nebo další young adult princeznu vrženou ze svého magického království do našeho světa, kde se zamiluje do mužného majitele start upu, možná může být zajímavé, a třeba vydělají i dost peněz, ale síla mladé generace je přece v tom, že vidí některé věci jinak a měla by přinést čtenářům to, v čem jsou jako autoři jiní. Každá generace chce vyprávět své příběhy po svém a tady je prostě nová generace a jsem rád, že jí v tom můžu pomáhat.
Jak dlouho trvalo dát celou antologii dohromady?
Znáš to – krev, pot a slzy. Tedy hlavně studentů, protože jsem jasně řekl, že pro mě nejsou studenti, ale autoři a projekt L3g3nd není školní projekt, ale buď ze sebe vydají to nejlepší, nebo to odpískám. No a stalo se to první.
Co bylo dřív – příslib z Epochy, že L3g3ndy vydají nebo antologie v nějaké pokročilé fázi?
Víš, že jsem muž s vyladěnými čakrami a hlubokým mystickým vhledem (kam se na mě hrabe materialistka Kubašková), takže vím, že když něco chceš, vesmír už to zařídí. No a pak jsem věděl, že si to prostě vyřvu a vyjde to. To je výhoda, když nakladateli vyděláváš nějaké peníze, můžeš ho donutit investovat část z nich do věcí, co myslíš, že mají smysl, ale na dovolenou v Karibiku mu nevydělají. Což mu nevydělá asi vůbec nic a navíc teď stejně nemůže nikam jezdit, tak jsou mu peníze na nic. Navíc Zdeněk Pobuda, šéf nakladatelství Epocha, je starej magor, který miluje fantastiku a dokud mu to úvěr u banky dovolí, chce vydávat zajímavé knihy. A to tahle byla.
A jedna otázka na tvé editorské tělo: kolik času a energie stálo doladit s autory povídky a následně z nich sestavit knihu?
Nechtěj to vědět, nebo moji čtenáři půjdou a vystřílí všechny mé studenty za to, kolik času jsem tím strávil místo psaní Legie.
Prorokuješ některému z autorů v antologii velkou literární budoucnost?
Úspěch v literatuře je vždycky kombinací talentu, píle, citu pro příběh a štěstí. Talent mají, píli taky, tak teď hlavně to štěstí.
A na závěr: proč padla volba na Theo Addaira coby hostujícího autora?
Já jsem si ho vybral proto, že má věkově i tematicky k těm mým studentům blízko. Co si budeme, teď hodně mezi mladými autory a čtenáři rezonuje žánr youg adult a Theo v něm září. Původně jsem k němu chtěl ještě Pavla Bareše, ale když se probudil u mě ve sklepě, uhryzal si nohu a odplazil se pryč, takže nic nenapsal. To s Theem byla lepší spolupráce. Věděl, že až dopíše povídku, pustím ho domů se všemi končetinami. Jsem hodnej člověk, víš, že konkurenčním autorům neubližuji.
Tedy ne moc často.
FOTO: Nakladatelství Epocha
