Vánoce jsou svátky klidu, kdy si můžete zalézt s knížkou a číst si. Třeba o Vánocích, cukroví… a taky o monstrech a krvi, protože přesně tak mají Vánoce milovníci fantastiky rádi. Bohaté povídkové menu servírují v roli editorů Michaela Merglová a Petr Brožovský. A to si pište že našim zvídavým otázkám neunikli!
Rozhovor otevřeme asi dost očekávanou otázkou. Jakpak se vaše zdánlivě nesourodá editorská dvojice dala dohromady? Kdo přišel s nápadem netradičního vánočního povídkového sborníku a jaké měl argumenty aby druhou stranu umluvil ke spolupráci?
Míša: To, že sborník existuje, je v první řadě Petrova zásluha, protože mě oslovil s jasnou vizí, co by rád udělal. Já mu ji jen pomohla zrealizovat.
Petr: První otázka byla: „Vidělas někdy vánoční speciály Doctora Who?“ Ukázalo se, že je Míša ženou s kulturním rozhledem. Stačilo dodat, že do toho projektu chci jít s ní nebo vůbec a její zdráhavost se změnila v nadšení!
Byl první jen nápad, nebo už padal od prvopočátku i nějaká konkrétní jména možných autorů?
Petr: Nápady (nejen ohledně autorů) pršely z obou stran celou dobu a deštníky jsme si rozhodně nebrali. Ohledně možných přispěvatelů mi Míša vyrazila dech rozsáhlostí sítě svých kontaktů. Autoři, kteří by mi možná ani neodepsali na e-mail, jí slibovali dodání povídek, zatímco já poulil oči.
Oba jste ze „stáje“ Epochy. Přesto se vám podařilo sezvat zajímavou sestavu autorů, z nichž někteří jsou i „mimožánroví“. Takže zkuste trochu podrobněji popsat jak vlastně vznikal seznam autorů, kdy jste je začali oslovovat a jak jste je měli rozdělené?
Míša: Měli jsme od začátku poměrně jasnou představu, jak bychom chtěli, aby sborník vypadal, a když jsme si sedli a začali vymýšlet seznam autorů, zmačkali jsme ten nápad do koše a začali jsme znovu. Původní myšlenka byla totiž celkem střídmá, ale čím víc jsme o projektu mluvili, tím víc se nám chtělo udělat ho opravdu pěkný a vymazlený. I proto jsme pozvali do sborníku hodně pestrou skladbu autorů – od akční fantastiky přes hard sci-fi až k magickému realismu. První autory jsme oslovili v únoru a postupně jsme seznam modifikovali a rozšiřovali, až jsme se dostali na konečných 19 jmen.
Petr: Míša se na literární scéně pohybuje mnohem déle a zanechala v ní výraznou stopu. S většinou autorů už proto kdysi prohodila pár slov a nebyla pro ně cizí. Komunikaci s nimi proto obstarávala ona a dlužno dodat, že famózně. Možná až moc, protože ne všichni autoři se nám do knihy vešli – zájem byl příliš velký.
Znali jste se se všemi oslovenými, nebo to byla i „střelba naslepo“?
Petr: Naslepo jsme úplně nestříleli. Pokud jsme někoho oslovili, bylo to proto, že zkrátka umí, o čemž jsme se museli sami přesvědčit. Jediné, co byl trochu risk, bylo to, jak si mimožánroví autoři poradí s fantastikou, což dopadlo výrazně nad naše očekávání.
Míša: Pro mě bylo oslovování autoru v určitém ohledu návratem domů, protože když Petr navrhl oslovit Filipa Korytu, uvědomila jsem si, že ho znám z časů svého neliterárního života ještě v Plzni – dokonce mám doma pořád ještě jeho sbírku Chlípnost, na jejíž křest jsem před lety zašla. Bylo to takové zvláštní opsání obloučku a cesta zpátky ke kořenům.
Jaké byly reakce oslovených?
Míša: Řada autorů byla nadšená a kývla hned, některé jsme trochu víc prosili a pár se nám jich omluvilo, že mají moc jiných projektů. Všichni byli ale milí a vstřícní. Je mi jasné, že odpověď typu „všechno proběhlo profesionálně a v pohodě“ není vzrušující titulek, ale nezažili jsme v tomhle směru žádný exces nebo pikošku, kterou bychom to mohli okořenit. Pokud bys ale rád nějakou zajímavou historku, Petr má jednu, ve které figuruje policejní zásahovka a varna perníku.
Petr: Malá rada: Pokud nesete zkušební přebal knihy do tiskárny, hlídejte si, abyste si nespletli dveře. A když už si je spletete a někdo začne křičet „Policie! Na zem! Ukaž ruce!“, nedělejte rychlé pohyby. A pak, že literatura není vzrušující.
Pohled za kulisy: byl někdo, o koho jste hodně stáli, ale dal vám košem? Kolik vlastně bylo třeba oslovit autorů, když ve výsledném sborníku je 19 povídek?
Petr: Tady si asi dovolíme nejmenovat na přímo, protože bůhví, co přinese budoucnost, ale moc jsem stál o jednoho mimožánrového autora, který ale zrovna nestíhal, protože dopisoval další bestseller, a o tři moraváky, kteří buď nestíhali nebo se nám nevešli – už tak je sbírka o moc tlustší, než jsme čekali.
Míša: Já jsem stála o jednoho autora, jehož povídky mě k fantastice ve dvanácti letech přivedly, ale bohužel se to vzhledem k jeho vytížení nepodařilo. Pořád se ale nevzdávám naděje, že se to třeba povede v nějakém jiném budoucím projektu.
A ještě k autorům: jak pro ně znělo zadání na povídku? Měli ho všichni stejné, nebo jste se už od začátku snažili o různorodost?
Míša: Od všech jsme chtěli vánoční povídku s prvky fantastiky, způsob zpracování i téma jsme ale nechávali na nich, aby byla skladba co nejvíce různorodá. Čím přesnější zadání člověk dá, tím více navádí k určitému typu smýšlení a nechtěli jsme, aby se nám sešly příliš příbuzné náměty.
Petr: Založili jsme si dokonce excelovou tabulku na kontrolu podobnosti témat, ale nakonec nebyla vůbec potřeba. Dejte autorům svobodu a oni se utrhnou ze řetězu.
Byl někdo, kdo vás výsledným textem překvapil?
Petr: Rozhodně. A ne jeden. Kvůli Štěpánu Kopřivovi jsem se málem udusil smíchy, z Vilmy Kadlečkové jsem měl husí kůži, Martin Paytok mi nedovolil se odtrhnout a Míša mě skoro rozbrečela. Ale popravdě všichni autoři šli na hrany svých možností a dodali nám přesně to, co jsme čekali, a ještě trochu navíc.
Míša: Bože, Vilém Koubek. Seděla jsem ve Španělsku u oběda, sluníčko peklo, vítr voněl solí a já si četla o tom, kolika lidmi se dá ozdobit vánoční stromeček. Byl to takový bizár, že jsem musela hned zavolat Petrovi, jestli nemám úžeh.
Jak vám fungovala editorská spolupráce po stránce pracovní i stránce lidské?
Míša: Já jsem byla nadmíru spokojená. Petr je skvělý parťák, o kterého jsem se mohla opřít, a společně jsme volali a diskutovali hodiny a hodiny, aniž by nás práce na sborníku začala štvát, což je podle mě známka ideální spolupráce. Nebo workoholismu. Rozhodně chci ale do dalšího projektu Petra do týmu. A v zombie apokalypse taky, protože na rozdíl ode mě ví, že glock nemá pojistku.
Petr: Což je přesně důvod, proč jsem do toho chtěl jít s Míšou nebo vůbec. Samíci, jak se někdy také odchovancům sira Samuela Elánia z Ankh-Morporské městské hlídky říká, si zkrátka vždycky sednou!
Četli jste knížky toho druhého (Míša Petrovy a naopak)?
Petr: Já to zhltal všechno. Píseň války mě doživotně traumatizovala. Doteď nemůžu slyšet písničku Inkpot Gods od skupiny The Amazing Devil, protože sype sůl do duševních ran.
Míša: Já jsem četla Tanec papírových draků, ale s hanbou přiznávám, že na Hon se teprve chystám. Čtu v posledních letech většinou pracovní věci, takže nemám bohužel tolik času a energie na čtení, kolik bych chtěla.
Editor – vybere autory, popohání je, zhodnotí texty, seřadí texty, umluví někoho na předmluvu a doslov a pak už jen (ne)pravidelně kontroluje účet. Tolik představa idealisty, který nikdy antologii nevydával. Co všechno v mém výčtu chybí?
Míša: Jsou v podstatě dva velké úseky práce, na které by se to dalo rozdělit: první je komunikace s autory a druhá s nakladatelstvím. A zatímco do toho prvního patří to, co jsi popsal, to druhé je prakticky vše od přípravy konceptu a dojednání podmínek před samotným zahájením projektu, domluva smluv, anotace, konzultace grafické úpravy, obálky, redakčních prací, rozvržení harmonogramu, komunikace směrem ke čtenářům… Naštěstí jsme si demokraticky rozdělili pracovní úkoly, takže já obstarala většinově práci s autory a Petr převzal štafetový kolík a dojednával věci s nakladatelstvím.
Petr: Navíc je potřeba si říct, že takhle monstrózně pojaté projekty nejsou úplně rentabilní, pokud tedy nezačneme knihy prodávat za 2.000 kč za kus. Větu o kontrole účtu bych tak spíš vyměnil za „a pak už si editor jen pyšně prohlíží plod svojí práce a opájí se vlastní výjimečností.“
Shodli jste se na tom, které texty ano nebo ne na první dobrou (a odmítli jste nakonec nějaký text), nebo to byla těžká diplomacie a licitování?
Petr: Chtěli jsme, aby ve sborníku bylo alespoň deset autorů. Tak jsme jich oslovili asi pětadvacet. Mohli jsme tušit, že se ozvou skoro všichni? Pár textů jsme museli pustit – ne kvůli jejich kvalitě, ale kvůli rozsahu projektu. Kdo zůstane za čarou vlastně tak trochu vyplynulo z okolností. Ale jména prozrazovat nebudeme, protože není všem sborníkům konec.
A co řazení povídek – jak jste se shodli u něj?
Míša: V tomhle směru jsme se shodli skoro okamžitě. Petr navrhl řazení na základě témat a vyznění u jednotlivých povídek a já jsem udělala drobnou kosmetickou změnu, abych taky vykázala činnost.
Petr: To byla další excelová tabulka. Vlastně jsme byli podivuhodně organizovaní editoři!
Míša už editorské zkušenosti má. Petře, byla ti dobrou mentorkou a přiučil ses něco? A Míšo, jak dobrý byl Petr žák?
Petr: Valil jsem oči! Ale spíš než že bych se do toho, v čem je Míša skvělá, snažil fušovat, jsem jí nechal dělat její práci a poskytoval palebnou podporu. Žádný profík nemá rád, když mu čumíte přes rameno a zasypáváte ho nevyžádanými radami.
Míša: Petra jsem nemusela učit prakticky nic, vklouzl do toho bez problémů sám. Domlouvali jsme se na věcech společně a okamžitě na sebe vzal spoustu zodpovědnosti za projekt, což nám ohromně usnadnilo rozvržení práce.
Kolik zabralo času od shody na textech až k výsledné podobě knihy?
Míša: Technicky se dá říct, že necelé dva měsíce od poslední povídky k tisku, hodně věcí jsme ale řešili průběžně. Řadu textů, na nichž jsme se shodli, jsme posílali nakladatelství hned, takže se na knize pracovalo už delší dobu.
Petr: Od věty „Vidělas někdy vánoční speciály Doctora Who?“ do teď jsme v tom každý utopil cca 100 – 200 hodin života, a to nepočítáme hodiny psaní vlastních povídek, které v knize taky najdeš. Ale čas plyne tak rychle, když se člověk dobře baví!
Kniha je na světě. Je něco, na co jste obzvlášť pyšní a co třeba čtenář ani nevidí?
Petr: Když rychle prolistuješ stránkama, na okraji knihy sněží. Víc říkat netřeba.
Míša: Já jsem pyšná na to, jak naše spolupráce probíhala a jak jsme se dokázali domluvit. Je to věc, kterou čtenář nevidí, ale je opravdu ohromně důležitá pro celkový dobrý pocit z projektu. A pak bych ještě dodala, že kromě sněžení jsme pro každou povídku připravili taky kratičkou tematickou koledu…
Přesně tak. Každá z povídek je uvedena krátkým úryvkem nějaké koledy stylizované podle textu. Čí to byl nápad? A úryvky připravili sami autoři?
Míša: Koledy byly přiznávám moje inciativa, hrozně ráda vymýšlím drobné blbinky, které by mohly čtenáře potěšit. Úryvky jsme chystali spolu s Petrem, vytipovali jsme si různé koledy a pak jsme je parafrázovali podle obsahu jednotlivých povídek.
Krev, monstra a cukroví je kniha vánoční. Jaký je váš vztah k Vánocům?
Míša: Mám na Vánoce spoustu hezkých a zároveň i pár ošklivých vzpomínek, takže každý rok trochu trnu, jestli vše proběhne v pohodě a ve zdraví. Hrozně ráda ale dělám svému okolí radost a balím dárky, takže miluju fakt, že můžu na Vánoce vykramařit nálepky a razidla a děrovačky a washi pásky. Akorát mám problém vždycky počkat s dárky do Štědrého dne. Jsem v tomhle pořád jako dítě, jakmile někomu něco koupím, chci mu to hned dát. Myslím, že se sborníkem taky nezvládnu počkat pod stromeček a nacpu ho rovnou všem.
Petr: Miluju Vánoce. Bez ohledu na věk se ze mě o Štědrém dnu stává mrňous, co se tetelí ze světýlek a těší na Ježíška. Všichni kolem si celý prosinec stěžují, že nic nestíhají a jak jsou Vánoce stresové, ale já nic z toho přes rozzářené oči nevidím. Dejte mi teplou deku, barevná světýlka na stromečku a knížku a já budu zářit štěstím jako ta hvězda co vedla tři krále do Betléma nebo co.
A bude nějaký pěkný vánoční křest?
Petr: Éééé… Míšo?
Míša: Rozhodně ano! V knihkupectví Krakatit proběhne jeden 28. 11. a v Knihách Dobrovský bude druhý 7. 12.
A když už jsme u té budoucnosti: je už v plánu další projekt editorské dvojice Michaela Merglová a Petr Brožovský?
Míša: Uvidíme, jak se bude dařit sborníku u čtenářů. Pokud dobře, možná ještě něco ukuchtíme. A pokud špatně, stejně vymyslíme něco nového.
Petr: Neřekl bych to lépe!
Děkujeme za odpovědi a přejeme hodně úspěchů!
Foto: Archiv Míši Merglové
