Jana Pacáková je talentovaná brněnská autorka, která má na kontě spoustu hororových povídek. Svými příběhy přispěla do antologií jako Uchovej mou duši nebo Esence hrůzy a letos v červnu jí u nakladatelství Golden Dog vyjde novela Suzy. Co jí přivedlo k psaní? Čeho se nejvíc bojí? A co jí baví na povídkách? To všechno a mnohem víc se dozvíte v rozhovoru Daniela Paličky.
Co Vás přivedlo k psaní? Pamatujete si na moment, kdy jste si řekla, že se chcete stát pravou spisovatelkou?
Psaní bylo odjakživa můj koníček, už jako malá jsem smolila nějaké pohádky na papír. Povídky jsem začala psát, když jsem přišla na střední školu. Někdy jsem psala ve volných hodinách na počítači. Zlomový moment nastal, když jsem zjistila, že už jich mám dostatek a vydalo by to na celou knížku. Myslím, že nejvíc mě ovlivnilo čtení Stephena Kinga.
Vzpomínáte si na své první literární výtvory? Pokud ano, plánujete se k nim někdy vrátit?
Vzpomínám si na pohádku o rotopedu, ale raději už bych se ke svým prvním pokusům s písmenky nevracela. 🙂
Jak vypadaly Vaše spisovatelské začátky? Byly náročné?
Naštěstí ne. Své povídky jsem ze začátku zkoušela zveřejnit na webových literárních serverech. Většina čtenářů je hodnotila celkem kladně.
Dočetl jsem se, že psaní máte jako koníček, kterému se věnujete už více než 10 let. Berete psaní jako nedílnou součást života, bez které se jen tak neobejdete?
Ano, je to koníček, kterého se nechci vzdát.
Vaše příběhy se pohybují v hororovém žánru. Jak vnímáte horor a v čem podle Vás vyniká oproti jiným žánrům?
Horor je všude okolo nás. Rozhlédněte se. Život umí být opravdu škaredý a děsivý. Oproti jiným žánrům vyniká totiž tím, že umí být velmi nepříjemně realistický, nemyslíte?
Na předchozí otázku lehce navážu. Čeho se nejvíce bojíte?
Že přijdu o to, co je mi nejdražší.
Nejčastěji píšete povídky. V čem Vám povídková forma vyhovuje? Máte povídky radši než romány?
Povídka je lepší, pokud máte určitý motiv malý na knihu, takže mi při psaní vyhovuje víc. Navíc na menším prostoru také děsivé prvky více vyniknou. Proto mám ráda krátké strašidelné povídky víc než romány.
Nyní přejdu k Vaší tvorbě. Nejprve bych se rád pozastavil u Paní pijavic (2013). Kniha vyšla v roce 2013 a obsahuje 8 hororových příběhů. Letos od jejího vydání uplyne úctyhodných 11 let. Na které příběhy z Paní pijavic s odstupem času nejvíce vzpomínáte? Máte v této knize nějaké srdcovky, na které nedáte jen tak dopustit?
Abych řekla pravdu, vlastně ani ne. Nejvíce ze všech každopádně vzpomínám na titulní příběh.
Na kontě máte několik povídkových sbírek. Tři z nich – Závoj hrůzy (2012), Červivé jablíčko (2014) a Temnota a jiné horory (2016) – vyšly souhrnně ve svazku 3x horory (2016). Která ze tří uvedených knih je Vaše nejoblíbenější a proč?
Závoj hrůzy, protože byla první a mám k ní kvůli tomu trochu sentimentální vztah.
Vaše povídky jsou také součástí dvou antologií. Nejprve začnu s titulem Uchovej mou duši (2018), ve kterém Vám vyšla povídka Anubis. Zvolila jste deníkovou formu vyprávění a děj jste zasadila do egyptského prostředí. Máte ráda Egypt, potažmo egyptskou kulturu a mytologii?
Ano, mám ráda jejich mýty a pohádky. Ale Egypt není jediná země, která mě fascinuje. Stejně inspirující jsou i staré příběhy z Řecka, německé pohádky nebo pověsti z Čech a Moravy.
Svou povídkou Žal hraběnky Kláry jste přispěla do antologie Esence hrůzy (2023) vydané u nakladatelství Canc. Příběh pojednává o dívce, která se vydává pracovat jako služebná na hraběnčino panství. Co Vás přivedlo k tomuto námětu?
Jak už jsem, tuším, uvedla v jednom rozhovoru, občas ráda navštěvuji hrady a zámky, a není možné si nepovšimnout jejich zvláštní atmosféry. Říkáte si, kolik se tam muselo odehrát ztracených příběhů. A některé z nich byly určitě děsivé… Takže inspirace přichází na takových místech skoro sama.
Letos Vám u nakladatelství Golden Dog vychází novela Suzy. Co Vás přivedlo k nakladatelství Golden Dog a jak probíhala spolupráce?
Jen šťastná náhoda. Spolupráce probíhala – a probíhá – dobře. Suzy si nemohla na nic stěžovat. 🙂
Suzy je šestnáctou novelou v edici Zrnka temnoty. V čem je jiná oproti jiným Zrnkům a v čem je podle Vás unikátní?
Suzy je zvláštní v tom, že v sobě spojuje pohádku a horor. Zdánlivě dětský příběh s podivnými stíny. Když se seznámíte se Suzy, možná začnete pochybovat, jestli v sobě věci nemají duši.
Máte nějaké plány do budoucna? Můžeme se od Vás brzy těšit na další příběhy?
Další příběhy určitě budou, jen zatím nevím kdy.
Otázka závěrem, co byste chtěla vzkázat čtenářům?
Doporučuji číst strašidelné příběhy (nebo sledovat filmy) hlavně před spaním, nebo když jste samotní v domě, anebo uzavřeni v opuštěných budovách – zkušenosti z nočních směn na recepci. Tenkrát jsem po několik nocí četla japonské horory a výsledek jsem poznala na obchůzkách objektu. Zážitky pro spisovatele! 🙂
