Řady gratulantů z Golden Dogu stále nejsou u konce.
Jako další přichází Petr Boček, muž, který se umí smát i děsit!
Petr Boček je mužem mnoha literárních profesí. Ačkoliv je jeho jméno spjato s hororem, má na kontě třeba knihu o historii regionálního letectví, pověsti chrudimského i lanškrounského regionu (v Chrudimi vyrostl a v Lanškrouně žije), ale také dílo o vztahu filmových a televizních osobností k Chrudimsku. Mnozí čtenáři ho mohou znát ze společné tvorby s Miroslavem Zubíkem, se kterým tvoří jak příběhy hororové, tak i humorné.
Jenže znáte to – Lanškroun se na člověku podepíše (říkal Kotleta i Fuchs), a tak Petr Boček jde čím dál víc do čistého hororu. Za sebou má povídkové sbírky Výprodej nočních můr, Mrazivé příběhy a Nekrosárium a také novelu Hrobořadí. Nejnověji mu u Golden Dogu vyšla lehce retro hororovka Mízožravci.
A také Petr Boček má pro Fantasy Planet přání:
Jako autor hororů jsem vděčný serveru FantasyPlanet.cz za pozornost, kterou soustavně věnuje tomuto žánru. Zároveň mu přeji, aby v tomto úsilí neutuchal a za české hororisty slibuji, že se budeme snažit dodávat čerstvé a kvalitní zboží, aby recenze mohly vyznívat povzbudivě a dokazovaly, že český horor žije a daří se mu. Taktéž srdečně přeji dostatek spokojených čtenářů, bez nich bychom přece nemohli existovat!
Jak jistě tušíte, ani Petr neunikl třem zvídavým otázkám Miroslava Pecha:
1) Pracuješ jako archivář. Měl bys pro nás ze svého kraje nějakou krvavou historku?
Těch krvavých historek by rozhodně bylo víc, některé se odrazily i v mém románu Mízožravci a vyprávěl jsem o nich i na HorrorConu. Ale uvedu něco jiného: Třeba roku 1587 se v Chrudimi konal trestní proces, který byl sledován celými předbělohorskými Čechami. Zámožná mlynářka pocházející z významné rodiny Mydlářů byla odsouzena za to, že s pomocí tří čarodějnic otrávila svého manžela. Byla zahrabána zaživa, tři pomocnice byly upáleny. Téma pak zpracoval Josef Svátek ve svém populárním románu Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, i když částečně v rozporu s historickou skutečností. Nebo z jiného soudku. Před pár lety se na náš archiv obrátila jedna paní se žádostí o dohledání osudů své babičky. Ta měla spáchat sebevraždu poté, co jí zemřel manžel – živitel rodiny. Pravda byla ale šokující: před sebevraždou zabila i své nejmladší děti a pak se oběsila. Rodina to vůbec nevěděla, tak jsme jim způsobili šok.
2) Kromě hororů píšeš knihy o kinematografii. Který, podle tebe zapadlý, filmový kousek bys nám doporučil?
Zpracovával jsem podrobně filmové osobnosti, které mají vztah k regionu, a taky jsem zjišťoval, kde přesně se ten který film natáčel. Je tak trochu ironií osudu, že na sledování filmů z jiných než odborných důvodů nemám skoro čas. Připomněl bych v této souvislosti v Chrudimi natočený temný psychologický film bulharského režiséra Rangela Valčanova Tvář pod maskou, který není příliš známý. Dál třeba hraný dokument Kamenný příběh pro zdejší Muzeum barokních soch nebo bláznivou mystifikaci Chrudimátor, kterou jsem (spolu)napsal a v níž jsem si zahrál i hlavního padoucha (zcela v rozporu se svou přirozeností).
3) Se kterou mrtvou osobností bys zašel na pivo a proč?
Jsem divný pavouk: pivo jsem nikdy nepil a nepiju. Ale popovídat bych si s některými už nežijícími osobnostmi docela chtěl. Třeba s herečkou Valerií Kaplanovou, která mě v dětství děsila svou démonickou vizáží, ale z jejíž pozůstalosti jsem zjistil, že to byla fajn a vtipná ženská. Ale nesměla by ke mně přijít jako zombie!
