Když se vám redakcí courají milovníci hororu, nemáte z toho dobrý pocit. Miroslav Pech přišel s velkým pugétem… Inu,přežili jsme (i redakční alergici to ustáli se ctí!), a tak pro vás máme další hororovou gratulaci .
Miroslav Pech také zpočátku publikoval ve všemožných časopisech – a jeho díla se objevila v pro nás trochu exotických lokacích: na běloruském a slovinském webovém portále.
V roce 207 mu vyšla první kniha, Cobainovi žáci, následoval kritiky i veřejností kladně přijatý horor Mainstream a letos pak u Golden Dogu vyšel další horor – Dítě tmy.
I Miroslav Pech nám v redakci zanechal svoji gratulaci:
Všechno nejlepší ke druhým kulatinám. Plnoletí už jste, pít můžete, takže na zdraví. A přeju aspoň stovku!
A ani on neunikl zvídavým otázkám – ptal se Jiří Sivok.
Jirka Sivok se ptá Míry Pecha:
1) John Madhead a Miroslav Pech. Mají tihle dva ještě něco společného? Je Madhead tvůj Bachman, anebo začátečnický experiment?
Párkrát jsem jako Madhead kdesi vystupoval s kytarou, ze zpětného pohledu mi to přijde trochu směšné, ale tenkrát mě to bavilo. Asi před jedenácti dvanácti lety jsem začal o něco víc psát a dozvěděl se o literárních webech pro začínající autory. Zdálo se mi to zajímavé, neznal jsem téměř nikoho, kdo by se zabýval psaním a tady se nabízela možnost zpětné reakce. Jako nick jsem zvolil Johna Madheada a publikoval pod ním pár textů. Dnes už bych se s nimi asi nechlubil, na druhou stranu je pravda, že mi některé náměty uvízly v hlavě a momentálně zkouším jednu z těch starších povídek rozpracovat do novely.
2) Jak vycházíš s bizarrem? Neplánuješ napsat nějakou Mellickovinu?
Myslím, že jsem pár bizarro textů kdysi napsal, ale to jsem neměl ani tušení, že něco takového v zámoří existuje. Bral jsem je prostě jako ujeté, lehce surreálné texty. Jako čtenář vycházím s Mellickem poměrně dobře, vyhovuje mi jeho jednoduchý lakonický styl a s tím, co mu u nás zatím vyšlo, jsem spokojen. Ale nechtěl bych psát bizarro programově, vlastně bych tak nechtěl psát žádný žánr. Neřeknu si, teď napíšu horor, teď napíšu humoristický příběh. Pokud si myslím, že mám natolik dobrý námět, abych mu byl ochotný věnovat čas, nezajímá mě, co je to za žánr. Takže ne, nechystám se psát bizarro a už vůbec ne Mellickovinu. Naopak, to že je bizzaro tak trochu v kurzu, mě od podobného záměru spíš odrazuje.
3) Existuje nějaká kniha, kterou považuješ za zločin proti lidskosti? Knihu, co jsi nedočetl, protože jsi zrovna třískal hlavu o stěnu, abys ji dostal z hlavy?
Necronomicon.
