Jako dalšího jsme vyzpovídali (za výrazného přispění Kristiny Haidingerové) Tomáše Martona. Ten obvykle bývá na druhé straně barikády, tedy na té recenzentské, ale nám neunikl.
Jaký je váš vztah k bizarru? A proč jste se rozhodl přispět do první české antologie?
Vždy jsem měl rád netradiční „podivné“ příběhy. Zbožňuji recesi a bláznivý humor. To je myslím dobrý předpoklad k tomu mít rád bizarro, ačkoliv se přiznám, že donedávna jsem ten pojem příliš neznal. Takže jsem někdy psal příběhy, o kterých jsem ani nevěděl, že by „bizarrem“ byly. Když jsem se dozvěděl o tom, že se chystá první česká antologie tohoto žánru, měl jsem zrovna nápad, který se dle mého do Bizarropolis hodil. Tak jsem to napsal a zkusil, zda se bude líbit editorům.
Můžete krátce přiblížit, o čem je vaše povídka v Bizarropolis?
Smrt je důsledek života vypráví o chlápkovi, který žil docela slušně a tak se dostal do nebe. Tedy „béčkového“ nebe, což je fajn, ale není to nejvyšší meta. Poznává zákonitosti posmrtného bytí, ale udělá chybu, která ho dostane do pekla. A to rovnou do „áčkového“ pekla. No a tam se nikomu zůstávat nechce.
Nebojíte se, že za vaši povídku vás peklo nemine? Vždyť jste vyzradil spoustu korporátních tajemství…
Kdo se bojí, nesmí do pekla. Tak nějak se to říká, ne? Já jsem v klidu. Slíbil jsem klukům z pekla, že jim seženu duši Jirky Sivoka, když o nich budu moci psát. Zdráhali se, ale když jsem jim nabídnul i Kristinu Haidingerovou, mohli se utlouct radostí.
Nespokojení byli spíš páni z nebe. Prý se po zveřejnění povídky v knize objevila spousta cheaterů, kteří nelegálně získávají body, aby se dostali do „áčkového“ nebe.
Kromě autora jste i recenzent. Zkoušíte občas přemýšlet o svých textech i z perspektivy typu „co asi řeknou lidi až to budou číst“?
Ano. Jsem i svým velkým kritikem. Samozřejmě si vždy přeju, aby se můj příběh lidem líbil. Nicméně důležité je, že se u psaní bavím já a s daným příběhem jsem vnitřně spokojený.
Kromě toho jste i příznivcem metalu. Schválně: jak jde k sobě hudba a bizarro?
Naprosto skvěle! Stejně jako bizarro, i hudba je velice svobodná. Nebo alespoň může být. Jako hudební bizarro uvedu jako příklad třeba tvorbu projektu Igorrr, který spojuje extrémní metal, barokní hudbu, elektroniku a všechno možné.
Mimo metal doporučuji i českou kapelu Bert and Friends. Je to opravdový bizár, ale velmi zajímavý a kvalitní.
No a pak tu jsou třeba Duo Jamaha… ale o těch raději pomlčím.
Budete se hudbě i psaní věnovat i nadále, respektive prozradíte nám nějaké plány do budoucna?
Je to sice časové stále náročnější, ale i nadále se chci věnovat hudební publicistice i té literární. Samozřejmě bych ale ještě raději uspěl i v psaní. Již se mi povedlo docela hodně povídek publikovat knižně či v časopisech, a já si každého vydání moc vážím. Letos ještě nějaké mé povídky vyjdou, ale velkým snem je držet v ruce vlastní knihu. I kdyby ne, tak psát jen tak nepřestanu, protože je to koníček na celý život.
