Na našich toulkách Bizarropolis jsme potkali i zvláštního muže s krabicí. Ne – moment, on nenese krabici, on JE v krabici… Tedy, to je vážně bizár, jehož autorem je Martin Novák.
Jaký je váš vztah k bizarru? A proč jste se rozhodl přispět do první české antologie?
Bizarro byl pro mě do té doby neznámý žánr. Více jsem si o něm zjistil, až když jsem se na webu Horrorconu dočetl o chystané české antologii. A napadlo mě: „Hele, vždyť já už jednu takovou povídku vlastně mám!“ Tak jsem ji jen zrevidoval a poslal. A vida – ono to vyšlo! Zřejmě se o to bizarro začnu zajímat více.
Můžete krátce přiblížit, o čem je vaše povídka v Bizarropolis?
Příběh trošku paroduje některé young adult zápletky: Mladá naivní studentka se zamiluje do záhadného cizince. On před ní něco skrývá, ona je odhodlaná jeho tajemství odhalit… Tady se ale z dívky stává maniakální schizofrenní šílenec a z cizince oběť jeho vlastní (a možná opodstatněné) přetvářky. Plus je tu ta černá bedna (ale tu už si čtenář bude muset rozlousknout sám).
Čtenáři jsou navyklí na bizarro v podobě akce a nechutností. Proč jste zvolil melancholický a zasněný tón příběhu?
Ten důvod je docela prozaický: Jinou „dost divnou“ povídku jsem zrovna po ruce neměl. Tak to často chodí. Jinak v době, kdy jsem Muže v bedně vymýšlel, jsem si sám procházel zvláštními vztahovými zákrutami a náladami, které se do povídky nevyhnutelně obtiskly. I tak to často chodí.
Čtenář si text přebere po svém, proto poprosím o pohled autora: jaké má vaše povídka vysílat poselství?
Asi neexistuje jedna správná interpretace. Tomu já nevěřím. Každý si z díla odnese něco jiného a každému uhodí na trochu jinou strunu. A to je v pořádku. Kdybych ale měl nějaké myšlenky vypíchnout, řekl bych: Buďte ke svým milovaným otevření a upřímní. A nemilujte povrchně, jinak budete i povrchně milováni.
Není muž v bedně ideálním námětem pro případné cosplayery?
Kdyby se na conech začali zjevovat fanoušci v černých bednách a se sekyrami v ruce, vůbec bych se nezlobil. Naopak – máloco může udělat autorovi větší radost.
Máte na svém kontě řadu úspěšných povídek, upřednostňujete celkově povídku jako formu, nebo máte v plánu do budoucna třeba i román?
Povídka je skvělý formát, hlavně pro začínajícího autora. Na malém prostoru se dá mnohem snáze experimentovat, hrát si, chybovat, zkoušet nové věci… a případné opravy zaberou jen pár hodin. Momentálně pracuju na novele, to už je oříšek tvrdší. Najednou už člověk neudrží celý příběh jen tak v hlavě a musí si dávat mnohem větší pozor, co na konci napíše. A jak to souvisí se začátkem. A jestli to uprostřed není jen zbytečná vata. A román? To je pro mě neprozkoumané území. Ale nemůžu se dočkat, až ho prozkoumám.
