Při naší procházce ulicemi Bizarropolis jsme narazili na dalšího obyvatele tohoto města plného bezuzdé fantazie. Našim zvídavým otázkám tentokrát neunikl Ivan Adamovič, což je dost vzácný host!
Jaký je váš vztah k bizarru? A proč jste se rozhodl(a) přispět do první české antologie?
K bizarru jako žánru jsem žádný vztah neměl. Znal jsem od vidění Mellickovy knihy, ale nečetl jsem je. Mám ovšem vřelý vztah k věcem na okraji. Myslím okraj všeho druhu. Zajímaly mne vždy okrajové společenské skupiny i okrajové až bizarní praktiky, i když často jen teoreticky. Také mě mimořádně ovlivnil surrealismus v citlivém období dospívání. No a z toho už tak nějak vyplyne, proč jsem se ocitl zrovna v téhle antologii. Moc v antologiích nepublikuji, já vlastně obecně beletrii moc nepublikuji ani nepíšu. Ale třeba v antologii Hvězdný prach z roku 1996 mám povídku, do které jsem chtěl dostat co nejvíce neobvyklých sexuálních praktik. A přitom je to povídka hluboce humanistická. Což se vlastně nevylučuje. Při některých činnostech se dostanete do živého humánna docela hluboko.
Můžete krátce přiblížit, o čem je vaše povídka v Bizarropolis?
Dlouho mě zajímá motiv upírů, ani nevím proč. Film na to vliv neměl, protože moc dobrých upířin jsem neviděl, i když sledovat Polanského Ples upírů v kině ještě za kulturně pusté normalizace byl docela zážitek. Spojení upírského motivu s menstruační krví také není můj nápad, občas se tenhle motiv už porůznu objevil. Propojil jsem to ale s reálným příběhem, který jsem vyslechl někdy před 30 lety od jedné dívky, shodou okolností překladatelky hororů. Mám rád, když se i fantastický příběh nějak opírá o realitu.
Vaše povídka se tematicky dotýká populárního seriálu Sex ve městě. Jak se ve vaší hlavě zrodil právě tenhle námět?
Přemáznout vymyšlený hororový příběh jazykovým stylem Sexu ve městě přišlo správně bizarro. Znal jsem jen televizní seriál, na který jsem se kdysi dávno díval se svou tehdejší přítelkyní. Tak jsem možná měl touhu to dílo nějak převrátit. Podkopat ty hezké vzpomínky a umazat je krví. Šel jsem si proto do knihovny vypůjčit knižní předlohu, abych autorku předlohy Candance Bushnellovou náležitě nasál. Literární pastiše mě navíc baví psát, pár jich už na kontě mám.
V medailonku v závěru knihy máte uvedeno, že se badatelsky zabýváte literárním brakem. Jak máte zmapované bizarro po teoretické stránce?
Jak vyplývá z již řečeného vůbec. Ono obecně to slovo brak je ošemetné, protože vždy neslo negativní konotace a vlastně sloužilo vždy k boji proti určité literatuře, která přes práh té slušné literatury nesměla ani páchnout. Dnes se už na to všechno díváme jinak a můžeme se bizarrem bavit stejně, jako je možné bavit se prvorepublikovým „králem braku“ Václavem Slávou Jelínkem. Což byl svým způsobem geniální spisovatel, když na něj nekladete stejná měřítka jako třeba na Karla Čapka.
Jste spisovatel, překladatel, novinář, ale také účastník celé řady conů, je některá z těchto aktivit, která vás naplňuje nejvíce?
Jsem z generace prvního československého sci-fi fandomu, kdy byla účast na conu za odměnu. Doslova. Takže Parcony v 80. letech byly pro mě víc než Vánoce. Nejraději mám ale vlastní psaní, což je v případě beletrie i non-fiction jakési objevování a vstup na nepopsané území. V prvním případě jsem limitovaný jen vlastní představivostí, v druhém se snažím něco objevit pro čtenáře, ideálně něco, co se obecně neví. Přináší mi to anti-entropickou rozkoš vtisknout chaosu tvůrčích myšlenek nebo rozptýlených informací nějaký řád.
Prozradíte nám něco o Vašich spisovatelských či publicistických plánech do budoucna, případně na jakém conu vás budeme moci v nejbližší době potkat?
Na cony už skoro vůbec nejezdím, tak tam asi ne. Budete muset udělat nějakou další antologii, abych zavítal aspoň na HorrorCon na křest. (smích) Pro sborník chystaný Ústavem pro českou literaturu AV jsem napsal rozbor jednoho románu Václava Slávy Jelínka. Jsem moc rád, že i o literatuře na pomezí pornografie lze vědecky bádat a publikovat o tom v akademickém prostředí. A sám chystám jednu antologii, o které je ještě předčasné hovořit. Také si sbírám texty pro knihu o socialistické sci-fi imaginaci, to ale bude ještě asi pár let trvat. Běžím paralelně na několika dlouhých tratích, protože se kromě toho musím i nějak živit.
