Aleš Diviš se může pyšnit svojí Prvotinou Leviar: Králova mlha. A protože začínající autor vždy rád o své knize řekne nějaké ty podrobnosti, odpověděl nám na pár všetečných otázek. Dozvíte se, jak vlastně vznikl svět, ve kterém se kniha odehrává i proč se autor rozhodl hned napoprvé oslovit „velké“ nakladatelství.
Stejně jako naprostá většina ostatních autorů neuniknete klasické úvodní otázce: zkuste se vlastními slovy představit, ať čtenáři vědí, s kým mají tu čest.
Kromě toho, že se tedy od roku 2022 pochopitelně rád nechávám oslovovat pane spisovateli, tak se zároveň také považuji za celkem zdatného grafika – respektive retušéra. Ano, Photoshop je mým denním chlebem. Z Univerzity Pardubice jsem si odnesl bakalářský titul v oboru Anglický jazyk – specializace v pedagogice, ale už v průběhu studia jsem pozvolna zjišťoval, že kariéra učitele pro mě nebude to pravé.
Jsem hrdý nadšenec pro fantastiku ve všech směrech. Pravidelně sleduji filmovou trilogii Pána prstenů, po večerech čtu fantasy ságu Kolo času a příležitostně si zahraju nějakou tu středověkou RPG fantasy PC hru. Mimo to je mi také blízký sport (alespoň ten pasivní u TV), anglický jazyk, humor a extrémně bujná představivost. Jo a abych doma neměl studenou plotnu, tak samozřejmě také rodina 😊
Jaký je váš vztah k fantastice?
Už jsem to krapet nakousl v první otázce, ale abych se neopakoval, tak ještě dodám, že fantasy pro mě znamená dobrodružství, a dobrodružství, kromě toho, že je to mé nejoblíbenější slovo, já osobně vnímám jako něco, co člověku rozšíří perspektivu a donutí ho vystoupit z komfortní zóny.
V podstatě je to také jediný žánr, který čtu. V minulosti jsem zkoušel i jiné knižní „odrůdy“, ale nikdy jsem z toho neměl takovou husí kůži jako z fantasy. Kdybych měl zvolit jedno slovo, které by nejvíc vystihovalo můj požitek z fantastiky, tak by to bylo „vzrušení“.
Kdy se u vás projevila touha napsat knihu?
Asi tak pět let poté, co se u mě projevila touha stvořit si svůj vlastní fiktivní svět Sylothys.
Už jsem to o sobě několikrát zmínil, ale musím se přiznat, že ještě ve 26 letech jsem rozhodně nepatřil mezi ty, co by chtěli mít něco společného s jakýmkoliv stylem tvůrčího psaním. O to více zarážející je, že o pouhé dva roky později jsem začal psát Královu mlhu. Důvod toho, proč jsem se nakonec usadil k počítači, spustil Word a začal něco „smolit“, byl právě onen svět Sylothys, který jsem si předešlé roky tvořil v hlavě. Až když jsem si jeho finální verzi v podobě mapy nakreslil na papír, rozhodl jsem se domyslet k němu i příběh. Chvíli jsem přemýšlel nad různými způsoby, jak se o celé toto universum podělit i ostatními, ale nakonec vyhrála stará dobrá pevná vazba.
Ačkoliv jsem si vydání knihy neplánoval už od ranného mládí, den, kdy kniha spatřila světlo světa, považuji za splněný sen.
Jak dlouho (a jak hladce či obtížně) ve vašem podání vznik knihy trval?
Psaní probíhalo překvapivě bez větších zádrhelů. Hlavní dějovou linku mám vymyšlenou od začátku až do úplného konce plánované trilogie, takže jediné u čeho trochu zvolním a popřemýšlím jsou vedlejší zápletky, které by měly tvořit „nosné sloupy“ pro tu hlavní. Vlastně možná taky trochu u jmen postav. Vzhledem k tomu, že v mé knize se to smyšlenými jmény jen hemží, čas od časů jsem narazil na menší v krizi ve vymýšlení toho dalšího. Jméno totiž musí odpovídat mentalitě postavy, musí odrážet jeho schopnosti, musí být patrné, z jaké části Sylothysu pochází a samozřejmě záleží i na měkkých a tvrdých souhláskách 😊
Každopádně jedna taková perlička – v průběhu psaní se mi nedostávalo žádné zpětné vazby, jelikož jsem neměl tolik důležité beta čtenáře. Ano, uvědomuji si, jak pošetilé bylo pouštět se do tak ohromného risku a už bych se tímto směrem nikdy nevydal, ale já nechtěl mít z ostudy kabát, pokud by to náhodou neklaplo, takže jsem se o svůj tvůrčí pokus podělil s velmi malou hrstkou přátel. Rukopis tím pádem četli jako první až redaktoři ve Fragmentu 😊
Co se týče celkové doby vzniku knihy, tak bych to viděl na necelé čtyři roky, ale po odečtení „hluchých“ měsíců by čistý čas odpovídal asi dvěma letům.
Zkoušel jste třeba psát povídky, účastnit se literárních soutěží a podobně? Nebo jste to vzal rovnou ke Králově mlze bez oklik?
O několika povídkách jsem ze začátku přemýšlel, ale všechny se stejně točily kolem mého příběhu Leviar, takže nakonec jsem se rozhodl pustit se rovnou do knihy. Povídky pro mě v tomto případě znamenaly spíš chození kolem horké a nevyhnutelné kaše. Na skutečnost, že se tady u nás v ČR pořádají nějaké literární soutěže jsem přišel až poté, co byla Králova mlha vydaná. Popravdě mě ani nenapadalo po takové informaci pátrat. Ono se dá obecně říct, že knižní svět se mi otevřel kapánek později, než u autorů bývá zvykem. Se spoustou věcí se stále seznamuji.
Každý svět má své poznávací znamení. Co je specifický prvek pro váš svět či vaši tvorbu obecně?
Pokud čtenář knihu otevře a nepřítomně v ní zalistuje, musí si jistojistě všimnout velmi krátkých pasáží mezi jednotlivými kapitolami označenými vlnitými symboly. Nechci prozrazovat, jaké je jejich poselství, ale budou se vyskytovat ve všech dílech. Pozornější čtenáři však jejich pravou podstatu mohou odhalit už v Králově mlze. Ačkoliv jsou psány lehce zmateně, jsou tam od toho, aby pomáhaly pochopit… no to už jsem vlastně řekl až moc 😊
Dále se v mé knize vyskytují krátké písně nebo tzv. příběhy v příběhu, kde se z aktuální časové úrovně přesouváme mnohem níž do minulosti a dozvídáme se nějaké to bonusové a pro příběh podstatné info.
Na závěr musím zmínit dva nejdůležitější symboly celého Leviar světa a tím jsou jak bílé vrány, které naše hrdiny doprovází téměř na každém kroku a jak napovídá název prvního dílu, tak také mlha. Ta nevzniká obyčejně jako důsledek kondenzace vodní páry, ale představuje jedno z nejobávanějších nebezpečí pro celý Sylothys.
Proč jste si vybral pro vydání zrovna Fragment?
Jakmile byl rukopis hotov, přečetl jsem asi desítky článků, návodů a rad/tipů, jak postupovat pro úspěšné vydání knihy. Konkrétně tedy – jak oslovit jednotlivá nakladatelství. 90% těchto online zdrojů tvrdilo, že začínající autor by se neměl obracet na velká nakladatelství jako je například Albatrosmedia, jelikož v tomto případě existuje velká pravděpodobnost odmítnutí nebo snad ignorace. Jenže na mě osobně to mělo přesně opačný efekt, a tak asi není moc velká hádanka, koho jsem na ten popud oslovil. 😊
Konkrétně pro Fragment jsem se rozhodl především proto, že jako nakladatelství stojí za vydáním mnoha mých oblíbených titulů a dávno před vydáním Královy mlhy jsem si pravidelně vybíral knihy na základě jejich recenzí a příspěvků na sociálních sítích.
A jaká byla cesta od rukopisu k fyzické knize? Kolik vás to stálo sil?
Ten nejtěžší krok – což zpravidla bývá pozitivní zpětná vazba z nakladatelství – pro mě byl paradoxně tím nejsnazším. Dodnes se považuji za velkého šťastlivce, jehož rukopis se zalíbil na první dobrou. Horší už to bylo s první fází korektur, kde jsme se nakonec dohodli na přepsání jedné poloviny první kapitoly. A samozřejmě mě tlačil čas, takže to už bylo krapet krušnější 😊 Smazat a napsat nových cca 20 stránek ovlivní pochopitelně celou knihu a jen danou kapitolu.
Osobně jsem měl největší strach z obálky. Vzhledem k tomu, že se sám živím jako grafik, bylo pro mě na samém začátku nemyslitelné, že design mé vlastní knihy bude mít na starost někdo jiný. Je to asi něco jako když má jít doktor na vyšetření k jinému doktorovi 😊 Také by si tu diagnózu nejraději udělal sám. Ale musím uznat, že spolu s mými puntičkářskými změnami a připomínkami se obálka nadmíru vyvedla. Grafička Kamila Flonerová z Fragmentu odvedla dobrou práci.
První díl je na světě – jaké jsou nyní vaše plány? Co bude dál?
Dál bude samozřejmě díl druhý, který se pozvolna peče u mě v počítači. Základy světa a příběhu byly položeny, tak nezbývá nic jiného, než se vrhnout na pořádnou dobrodružnou fantasy akci.
Jak těžké bude se případně vracet k dalším dílům? Máte rozepsanou spoustu postav, několik dějových linií a mnoho otázek k zodpovězení…
Já věřím, že to vyloženě složité nebude. Mezi moje (možná lehce negativní) vlastnosti patří přílišné plánování. Já opravdu plánuji téměř vše – jak v osobním, tak v tom knižním světě. Vím přesně, co bude obsahovat druhý/třetí díl a pochopitelně jak celá trilogie skončí. Shrnutí hlavní dějové linky u mě zabírá asi dvaceti-stránkový dokument, zatímco tajemstvími vedlejších zápletek se prohrabuji v bezkonkurenční aplikaci OneNote. Všechny postavy, které se v sérii Leviar objeví, mají své čestné místo v poměrně obsáhlé excelové tabulce. Když to přehnaně zlehčím, tak vše stačí jen správně pospojovat. 😊
Jak jste u svých postav, kterých není málo, rozřazoval, co umí, co neumí, jak budou bojovat a které zbraně u toho používat?
Schopnosti nebo zbraně, kterými šestice hlavních hrdinů oplývá, tak nějak odráží jejich povahu, mentalitu, možná také stavbu těla a osobní příběh. Když dám příklad – hrdinka jménem Skyanna je a bude sympatická a pro muže velmi přitažlivá žena. Její popis v knize obsahuje slova jako jsou jemná tvář, karamelové vlasy apod. Navíc její rodiče bývali potulnými herci, a i ona samotná se i když s nelibostí v mladých letech věnovala divadlu. Zároveň je ale skvělá bojovnice, takže na základně předchozích informací nemohla dostat do ruky bourací obouruční kladivo. Svírá vyřezávanou dřevěnou hůl a získala schopnosti iluze, což se mi pochopitelně hodí nejen do pokračování příběhu, ale zároveň je to opět něco, díky čemuž si udržuje tu jemnost. Už slovo iluze samo o sobě na mě působí něžně a křehce.
Je některá z postav, která vám zvlášť přirostla k srdci?
To musí být jednoznačně rantir Yogrif. Jedná se o „trpaslíka“, který původně v prvním dílu neměl mít ani z poloviny tolik prostoru, kolik nakonec dostal. Plán byl takový, že se bude jednat o jednu z výstředních vedlejších postav, ale když jsem viděl, jak dobře do celého příběhu zapadá a především když jsem si v průběhu psaní uvědomil, že v něm nevědomky odrážím některé své vlastní vlastnosti, (když opomenu přehnanou lásku k alkoholu😊) musel jsem z toho drzého vousatého chlapíka udělat součást hlavní šestky.
Děkujeme za rozhovor a budeme se těšit na další díly Leviaru!
