“Boris Hokr je floutek,” říká Pavel Renčín

Poslední znak trilogie už prošel tiskařským strojem a okem natěšeného čtenáře. Jak se cítíš?

Cítím obrovskou úlevu. Nejen, že poslední rok dopisování byl asi nejtěžší rok v mém životě, ale navíc to vypadá, že se Věk nenávisti čtenářům líbí. Hodně mi záleželo na tom, aby byl závěrečný díl ze série nejlepší, věřím, že se to podařilo. Předem ale varuju, že je to poměrně temný příběh, o hebkého poníka, slušného člověka nebo jednorožce tam čtenář nezavadí…

Další otázka tě jistě nepřekvapí: Co dál?

Tak ze všeho nejdřív si užiju Vánoce a odpočinu si, už byl nejvyšší čas. A potom? Přestože jsem sliboval, že si dám od psaní pauzu, vrhli se na mě editoři povídkových sborníků a já neodolal. Takže hned v prvním kvartálu bych měl odevzdat dvě nové povídky. S dalším románem ale chvíli počkám. Zatím netuším, jestli půjde o něco ze světa Městských válek, například deset let po událostech posledního dílu, anebo o úplně nový samostatný příběh, který bude třeba blíže „kingovskému“ hororu.

Jsou Městské války tvým „opusem magnum“, nebo chystáš něco ještě většího?

Zatím určitě. Nic většího v této chvíli nechystám, příští kniha docela jistě nebude trilogie

Upřímně – jak moc jsi měl připravený konec ve chvíli, kdy jsi psal první slova Zlatého kříže?

Když jsem začínal psát Zlatý kříž, tak jsem nic moc připravené neměl, cítil jsem jen, že to je velké téma a že to nejspíš bude několikadílná sága. Prvních deset či dvacet stránek byl prostě kreativní výstřel, kolem kterého začala vznikat hrubá stavba. Skoro od začátku jsem ale počítal s velkým zvratem na konci Runového meče. A když jsem začínal psát Věk nenávisti, měl jsem ho už v podstatě celý v hlavě, protože bylo třeba uzavřít všechny linie a zakončit příběh.

„Otiskl“ jsi svůj charakter do některé z postav?

Do žádné a do všech. Člověk při psaní využívá to, co dobře zná, svou vlastní zkušenost, přesto si musí občas vystačit jen s odhadem situace a představivostí. Když popisujete vraha dítěte, nepůjdete přece zabíjet děti. Nebo když píšete román z prostředí pornoprůmyslu, tak… ehm, kde jsem to skončil?

Tak jinak. Jak dlouho by v době, kdy se města ocitla uprostřed války, přežil Pavel Renčín?

Heh, tak to je dobrá otázka. Pro přežití mám ty nejlepší předpoklady – když jsem psal postavu Marka Týče, bývalého televizního reportéra, nastudoval jsem si spoustu užitečných věcí. Vím, jak uchovat potraviny, aby se nekazily, mám po ruce zásoby konzerv i pitné vody, dveře bytu jsou bezpečnostní. Už dnes mám doma několik mečů, čímž je vyřešena i nutná obrana. Trochu se bojím o paneláková sídliště, po výpadku elektriky se věžáky stanou pastmi s temnými chodbami plnými příkrých schodišť. Každá výprava za získáním informací nebo jídla se může stát obyvateli takového domu osudnou. Druhou možností je vsadit svůj osud na válečnou štěstěnu a nechat se naverbovat do Občanské armády Prahy.

Tvůj svět má vlastní malý con a silnou fanouškovskou základnu, kult Labyrintu. Vyhovuje ti tento vztah se čtenáři a jak si jej užíváš?

Na poslední křest bylo v Luxoru přecpáno, na LabyrintCon jsem zamlouval hospodu pro padesát lidí a také tam bylo skoro plno, neřekl bych ale, že v tom hraju nějakou klíčovou roli. Spíš se kolem Městských válek a Labyrintu, který vznikal za neustálých internetových diskuzí, potkala spousta kreativních lidí se zájmem o fantastiku. Stará parta nerezaví, k tomu se přidávají nováčci… Já sám si to strašně užívám, takhle jednou za rok je to pro mě výjimečná věc. Když při psaní pouštím čtenáře do svých světů, je to celé zábavnější i pro mě, protože se pohybujeme ve společném metauniverzu.

Dokážeš si představit Městské války jako film? Kdo by koho hrál a kdo by režíroval? Nemusíš se omezovat „domácím rybníčkem“.

Městské války si jako film určitě představit dokážu. Sám při vyprávění používám filmové postupy, příběh popisuju hodně vizuálně, protože tak si ho i představuju. Scénář by se mnou psal Spielberg, první díl by režíroval Kubrick (komorní atmosféra), druhý Lucas (velké zvraty) a třetí bych nechal Peteru Jacksonovi, aby se mohl správně epicky rozmáchnout. Ohledně hereckého obsazení mám jasno v Sedmtři, toho by hrál Schwarzenegger před dvaceti lety, u hlavních postav jasno nemám, i když Vaška by mohl hrát třeba Boris Hokr, to je takový floutek.

Psaním se neživíš. Bereš ho však jako hlavní náplň svého života, nebo jen vedlejší „koníček“?

Nechci zabíhat do patosu, ale psaní skutečně představuje hlubší smysl, opodstatnění toho, proč chodím na světě. Náplň mého života je ale mnohem pestřejší a já bych ji nechtěl ořezat jen na psaní. Je tam spousta místa na lásku, na přátele, na další práci, na sporty a na všechny další věci, které mě baví. Harmonie všech těch věcí je ideální stav.

Neplánuješ expanzi na zahraniční, anglofonní trhy?

Taková věc se nedá plánovat. Na anglofonní trh neprorazí takřka nikdo, kdo nepíše anglicky. Čas od času se objeví výjimky, ale zůstávají ojedinělé. Samozřejmě, že by se mi to líbilo, už protože jsem si vybral tak pestrý filmařský tým.

Čteš recenze svých knih? Když se (málokdy, samozřejmě :)) objeví i nějaká ta kritická myšlenka, uznáš, že má její autor pravdu, nebo mu niterně spíláš?

Recenze knih samozřejmě čtu. Pamatuju si, že když mi třeba kdysi Aleš Smutný sestřelil v Houseru Zlatý kříž, tak jsem mu napsal, jestli by mohl některé své názory rozvést, protože bych byl rád, aby byl příští díl lepší. Recenzent byl poměrně překvapený, odpověděl mi asi stránkovým dopisem, a ta kritika byla velmi konstruktivní. Nikdo neslyší rád, že příběh, na kterém rok pracoval, je pitomý, na druhou stranu, dobrá kritika vás může posunout dál.

Které z měst je tvým osobním favoritem?

Tak na tohle moc neumím odpovědět. Nerad bych urazil nějakého z velikánů, a tak zvolím asi město Hrob. To má takový pěkný název a Runovým mečem se jenom mihne.

Jak zní otázka, jakou bys chtěl nejvíce slyšet?

Byla by to tato otázka: „Zatraceně, jak jsi věděl, že města jsou opravdu živá? Musels psát fantasy? To jsi nám to nemohl normálně říct, abychom se na válku připravili líp?“

Nakonec využiji Hokrovskou otázku: Jak moc máš rád Fantasy Planet?

Nad Míru.

A když už jsme u toho filmového zpracování, Pepa s Pavlou dali hlavy dohromady a vymysleli obsazení. Jak se vám líbí jednotlivé role? Vyměnili byste někoho? Omlouváme se Borisovi, že jeho místo zaujal šarmantní Jude Law. 🙂

Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)

josef.horky@fan­tasyplanet.cz