Usadit a popovídat si s autorem či autorkou o jeho nové knize – tak přesně to udělal Honza Procházka – prohodil pár slov se Zuzanou Hartmamovou o její nové knize Kosti pod mechem. A všichni milovníci dobré fantasy by rozhodně měli zbystřit, protože tohle bude něco pro ně!
Kdybys měla Kosti pod mechem představit někomu, kdo nezná tvoji tvorbu, anebo zná, ale neví co od tvé nové knihy čekat, co bys o Kostech pod mechem řekla?
Kosti jsou klasická hrdinská fantasy se vším, co k tomu patří – v tom dobrém, i v tom „zlém“ (očekávat lze tedy třeba patos nebo hromadu cti). Zároveň jsem chtěla, aby příběh trochu připomínal hrdinské eposy – nejen svou skladbou, ale i samotným dějem, v němž se někdy mohou odehrávat zdánlivé maličkosti, které pak ale zahýbou mnohem většími událostmi.
Příběh se odehrává ve stejném světě jako tvé knihy Noční labuť a Perutě noci. Potkají se tedy v Kostech pod mechem čtenáři s některou z postav těchto dvou knih?
Ano, čtenáři Kostí mohou potkat některé známé, ačkoliv v Kostech nehrají nijak zásadní roli. Ti, kdo předchozí accadské knihy nečetli, se tedy nemusejí bát, že by jim utekly nějaké souvislosti – vše, co je v tomto směru potřeba vědět, se dozví přímo z Kostí. A ti, kdo Labuť četli, si snad tohle setkání po letech užijí 🙂
Tvůj národ minotaurů připomíná trochu starověkou Spartu, ale i keltské kmenové společenství a svým lpěním na kodexu trochu i ortodoxní židovství, a rituální tetování a obrazce zase trochu připomínají maorskou kulturu. Kde ale vidíš předobraz a inspiraci pro své minotaury ty?
Je pravda, že tu Spartu to asi připomíná tím, jak moc jsou minotauři vojensky orientovaní – vojenská hierarchie do velké míry určuje postavení jednotlivce ve společnosti. To mě ale při psaní upřímně nenapadlo. Předobrazem pro minotaury jsou tebou již zmiňovaní Keltové – především symbolikou, která se v příběhu objevuje. A pak také Indiáni – u nich jde zase o jednu z forem šamanismu, kterou minotauři praktikují, a některé náboženské prvky. Oba národy pak posloužili také jako inspirace pro vizuální stylizaci minotaurů – oděvy, šperky, válečné barvy…
Zajímavá jsou jména tvých hrdinů. Špatně se vyslovují, ale skoro by se zdálo, že jsi je vytvářela a přidělovala podle nějakého systému. Je to tak, nebo jde jen o shluk náhodných písmen?
Ačkoliv to často vypadá jako shluk náhodných písmen, opravdu je v tom určitý řád. Vycházela jsem z vlastního tvrzení, že minotauři mají trochu jinak postavené hlasivky než lidé a vyhovuje jim víc chrčivý způsob řeči. Z toho důvodu pro ně některá jména nejsou problém. Mužská jména – až na pár velmi čestných výjimek – obsahují vždy r, g, h. Ženská jména končí na -ea. Tady nechávám možnost čtení na čtenářích – zda jim vyhovuje vyslovovat to česky, nebo spíš „po anglicku“ jako -é. Jména jsem volila tak, aby byly přípustné obě varianty.
Tvůj román je hodně o lpění na tradicích. Věříš, že jsou tradice a „zákony našich otců“ důležité, nebo bychom je měli přizpůsobovat moderní době?
V tomhle jsem stejně jako Nerghan někde na půl cesty. Věřím, že tradice jsou důležité a mají v lidské společnosti nezastupitelný (nejen kulturní) význam. Zároveň si ale myslím, že u řady z nich už není relevantní důvod, proč vznikly – a pokud by takové tradice měly společnost nebo i jednotlivce ohrožovat, myslím, že by se od nich mělo upustit. Věřím ale také, že v mnoha případech by se tradice daly zmodernizovat, aniž by se ztratila jejich původní myšlenka.
Na svých stránkách nabízíš čtenářům několik bonusů. Můžeš nám říct, co jsi pro ně přichystala?
Dala jsem dohromady soundtrack ke Kostem, což je asi takový největší tahák. Kromě toho jsem se poohlédla za tím, jakou cestu minotauři v mých příbězích zatím urazili – a že je docela dlouhá. Přidala jsem k tomu pár „veselých historek z natáčení“. A taky jsem dala dohromady všechny možné ilustrace, které zatím k minotaurům mám. Plánuji bonusové materiály v dohledné době rozšířit třeba o krátký text o tom, v čem konkrétně jsem čerpala inspiraci při tvoření jejich kultury…
Když mluvíš o soundtracku, jde o songy, které jsi při psaní poslouchala, nebo jsi prostě vybrala písně, které by si čtenář měl při čtení konkrétních kapitol pustit, aby tak umocnil svůj prožitek textu?
V tomhle případě jde o skladby, které jsem u psaní poslouchala – některé mám spjaté přímo s konkrétními scénami a poslouchala jsem je na smyčku, dokud jsem danou scénu nedokončila. Některé jsem slyšela a řekla si „tyjo, to by skvěle podtrhlo scénu, kterou mám v hlavě“, jiné jsem poslouchala v rámci nějakého mixu a prostě k minotaurům tak nějak sedly. Některé písničky se s Kostmi táhnou už od začátku (třeba skladba „A Hero Comes Home“ z animovaného filmu Beowulf z roku 2007), jiné jsou novější.
Máš na kontě trilogii Krysy apokalypsy. Kosti pod mechem jsou sice uzavřený příběh jednoho z minotauřích válečníků, ale závěr je otevřený pokračování. Plánuješ tedy další trilogii?
Trilogii tentokrát ne, ale jeden díl ještě bude – už na něm pilně pracuju. Ráda bych v něm dokončila to, co jsem nakousla na pozadí Kostí, tedy občanskou válku, která minotaurům hrozí a kterou se hlavní hrdinové Kostí snažili odvrátit. Rozhodně ale nevylučuji (spíš bych to naopak mohla přislíbit), že závěr druhého dílu neponechá otevřená vrátka zase pro jiný příběh 🙂
Díky za rozhovor. Tobě i tvé nové knize přeji mnoho spokojených čtenářů.
FOTO: Archiv autorky
