Druhá část rozhovoru se bude motat hlavně kolem mimozemského “sympaťáka” Kchrata – jak jeho příběhy vznikaly a proč by si je čtenáři měli přečíst? Kolik bude mít cyklus dílů a kdy vyjdou? A je čtvrtý díl prokletý? Ale své řeknou i temní elfové a na samý závěr dojde také na epickou bitvu.
Pomohly vám úspěchy nějak při vydávání knih, začali si vás všímat vydavatelé?
Já doufám, že pomohly. Při oslovování nakladatelství jsem slýchala: ano, známe vás, Kchrata jsme četli v XB-1, v Pevnosti a v Mlokovi. Na jednu stranu mě to vždycky potěšilo. Na druhou pak zůstávala ta hořkost, že ani tak mi to nevydají, protože Covid.
Pokud se dobře pamatuji, tak první kniha o Kchratovi měla vyjít už v období před Covidem – jak to tenkrát dopadlo a proč to nedopadlo?
Kchrata jsem dopsala během Covidu v roce 2020, respektive duologii Nejasné hranice a Skryté ultimátum. A protože doba byla těžká, ediční plány narvané, a ještě se vydání odsouvala, tak jsem nabyla dojmu, že oslovovat nakladatelství je zbytečné a jedinou cestou je samonáklad. Proto jsem rozjela kampaň na Pointě.
Nevyšlo to z toho důvodu, že jsem se během propagace dostala do skupiny Odstartujte svoji knihu. Tam na můj příspěvek zareagovali čtenáři, kteří si otištěných povídek všimli, a začali mě přemlouvat, že Pointa není pro mě a lépe by mi bylo v tradičním nakladatelství. Tak jsem kampaň zabalila a začala obepisovat nakladatele.
Nakonec se jako vaše první komerčně vydaná kniha neobjevil Kchrat, ale temní elfové v Sivé krvi – zkuste nám tuhle záhadu trochu objasnit, prosím.
Jak jsem už napsala výše, doba nebyla úplně nejvhodnější. Všude jsem slyšela: ano, známe Kchrata a líbí se nám, ale teď ho nemůžeme přijmout. Navíc jsem nabízela duologii, a ne jen jednu knihu. A k tomu jsem se netajila tím, že dílů bude ještě víc. Poslední slovo mělo Argo, kde řekli, že jestli se nikde neuchytím, tak se můžu ozvat za rok nebo dva, a třeba to vyjde. A ideálně abych z duologie udělala trilogii, že jsou ty díly moc dlouhé. Vrhla jsem se tedy na přepisování, ale nechtěla jsem ze zorného pole nakladatelů zmizet na moc dlouho. Proto jsem ze šuplíku vytáhla Sivou krev a poslala ji do Hostu, aby věděli, že pořád žiju a píšu a hledám…
Host se mi relativně brzy ozval s tím, že vstoupit na literární trh jednou knihou je lepší. A že spolu se Sivou krví mají zájem i o Kchrata. Přitom nepotřebovali nic přepisovat, za což jsem byla moc ráda.
Máte s hrdiny Sivé krve i nějaké další plány?
Čtenáři si řekli o příběh Esmedillovy babičky Zevethfy – a to je pro mě ta nejlepší motivace. Bohužel je to ale tak rozsáhlé, že to momentálně vypadá na trilogii. První díl mám hotový a obíhá betace. Další se zvolna klube v hlavě. Ven ale půjde nejspíš až po Kchratovi, ten má přednost.
A nyní už k samotnému Kchratovi. Pokud se nepletu, ležel tenhle váš cyklus dost dlouho v šuplíku?
Přesně od roku 2018, od kterého zvolna bobtnal a natahoval se… 😀 V době vydání prvního dílu už jsem měla hotový šestý díl.
Na pultech je první díl cyklu, Nejasné hranice, a druhý díl Skryté ultimátum. Zkuste čtenářům přiblížit čím by je mohla upoutat?
Myslím, že je to opravdu takové StarTrekovské dílo. Diplomacie, vztahy, snaha řešit konflikty jinak než střelbou. Je to sonda do života obyčejných lidí, jejichž poklidný život na vesmírné stanici naruší přílet mimozemšťana, který s sebou přiveze trosečnici Erin. Co všechno dokážeme obětovat, jen abychom vyřešili konflikt, který by mohl přerůst ve válku? Kam jsme ochotní posunout hranice, nejen vesmírné, ale i osobní?
Také tvrdím, že je to sci-fi, které je vhodné i pro čtenáře, kteří tento žánr běžně nečtou. Nemusí se bát žádných složitých technikálií, postavy jsou běžní uživatelé, stejně jako oni. A Kchrat je prostě sympaťák, kterého je škoda nepotkat.
Nejasné hranice jsou ve své podstatě psychologické drama. Kolikrát jste třeba opravovala nebo přepisovala rukopis, aby vše dokonale sedělo?
Všeobecně moc nepřepisuju (tedy až na ten čtvrtý díl, který je asi prokletý :-D). V Nejasných hranicích jsem upravila jen několik scén. Díky tomu, že jsem měla napsáno tolik dílů dopředu (už jsem věděla, jaké povahy je vztah Erin a Kchrata, co všechno spolu zažili), jsem mohla jejich interakci na začátku knihy lépe vystihnout. Kromě toho jsem ještě přidávala poslední kapitolu Cham ke, aby díl trochu lépe končil. Ve druhém díle Skryté ultimátum jsem pouze přehodila pořadí kapitol a jednu přidala. Ve třetím díle, který se právě připravuje, jsem uhlazovala jen slovíčka.
Měla jste i nějaké pomocníky, ať už konzultanty pro určité problémy nebo i dobré betačtenáře?
Měla jsem čtyři betačtenáře. Dva muže a dvě ženy, aby to bylo hezky vyvážené. Každý hlídá něco jiného a zachytí různé aspekty, což je super. Na poslední chvíli se mi podařilo ulovit někoho z fakulty fyziky v Praze, kdo se podíval na ty vesmírné a technické detaily. Jinak se sama snažím vzdělávat a pamatovat na všechny fyzikální zákony, abych se nedopustila nějaké zásadní chyby. Ale někdy sklouznu ke klasické výmluvě, že je to space opera a nikoli hard sci-fi, takže prostě jisté prvky jsou trochu fantasy. Ale mým záměrem je hlavně nastavovat lidem zrcadlo. Donutit je přemýšlet a klást si otázky. Anebo si prostě s postavami jen užít trochu akce, napětí a intrik.
První román o Kchratovi je o střetu s neznámou mimozemskou kulturou. Jak si myslíte, že bude podobné setkání probíhat doopravdy?
Obávám se, že z neznalosti překročíme něčí hranice, a ten někdo to nebude brát tak v klidu jako šatchrané 😀 Nebo zachytíme a rozluštíme cizí signál a budeme si nejprve povídat a poznávat se. To by byla ta bezpečnější varianta, ovšem pokud by to nebrali jako sběr informací před invazí 😀
Jak často slyšíte, že je Kchrat podobný legendárnímu Vetřelci?
Řekla bych tak v padesáti procentech případů. Jsou čtenáři, kteří ten popis přiřadili k Vetřelci téměř okamžitě. Ale jiní měli odlišnou představu a přišli se zeptat, jestli nemám nějakou ilustraci.
Máte už představu na jakém počtu dílů váš cyklus skončí a jak rychle po sobě budou vycházet?
Zatím jsou v plánu dva díly ročně. Mám slušný náskok a budu se snažit si ho udržet. Napsat dvě knihy ročně pro mě není nemožné, i když jedna a půl je časově příjemnější. Vychází to na cca 200 tisíc slov, a to už jsem letos vlastně splnila.
Délka cyklu ale není známá. Schválně tomu říkám cyklus a ne série, protože ne všechno na sebe těsně navazuje. Některé díly jsou standalone (např. Nesplacené dluhy, které vyjdou na jaře 2025) a někdy se vydám o spoustu let vpřed nebo naopak do minulosti. Ten svět se mi líbí a chci v něm ještě nějakou dobu zůstat. Nápadů mám na to dostatek.
Máte při psaní nějaký rituál, oblíbené místo?
Asi ne. Píšu naprosto všude. Brzy ráno doma, o přestávkách v práci, v kavárně, když čekám, až dětem skončí kroužek. Na mobilu, na PC i na notebooku. Dost často píšu v kuchyni, protože mi děti zabraly počítač.
A závěrečná otázka: jak by dopadl střet Kchrata s temnými elfy?
Tak to je hodně zajímavá otázka. V případě, že by yakrinové brnění bylo odolné vůči magii, pak by jednoznačně vyhrál. Pro Kchrata není problém pohybovat se v naprosté tmě. To má s temnými elfy společné. I když by ho v těsných podzemních tunelech docela potrápili, protože jsou prostě menší a mrštnější. Ale pokud by se do toho zapojila celá šatchranská rasa, která je technologicky jinde, tak by to byl konec temných elfů, včetně jejich měst v podzemí.
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně zdaru (hlavně s tím prokletým čtvrtým dílem!)
FOTO: Archiv autorky
