14 autorů a autorek, 14 pohledů, tak pestrých, že máte dojem onoho rčení „stokrát jinak“. Že si v pestré tabuli literárních lahůdek najde ten svůj kousek každý, je už osvědčený recept. Na něj vsadili i editoři, a tak vás výsledek zaručeně nezklame.
Na začátku letošního roku uběhlo přesně sto let od okamžiku, kdy 2. 1. 1921 zaznělo na prknech, která znamenají svět, slovo „robot“. Stalo se tak v divadelní hře nadějného mladého autora Karla Čapka s prazvláštním názvem R.U.R. Neznámý novotvar obletěl planetu a pronikl do většiny jazyků. Dnes se podle něj jmenují výrobní technologie i vědní disciplíny. Bez robotů si umíme představit jen málokterý z běžných úkonů (od zpráv na mobilu po zapnutí pračky). Robot se stal nejznámějším Čechem.
Svou osobitou poklonu českému autorovi se rozhodla celá řada umělců a vědců uskutečnit různým způsobem. Vznikla tak i velmi originální antologie odkazující se k nesmrtelnému Čapkově dílu s lakonickým názvem Robot 100 a poznáte ji podle fascinující ilustrace Mikuláše Podprockého. Sestavili ji Richard Klíčník, redaktor a překladatel nakladatelství Argo, a Jaroslav Olša jr., diplomat a neúnavný propagátor české sci-fi ve světě. Aby dali své knize patřičný punc, přemluvili k účasti hned dva významné zahraniční autory, Bena Aaronovitche, který je znám svým vřelým vztahem k české komunitě fanoušků a který přispěl do antologie povídkou, a Roberta Silverberga, který má taktéž Česko rád a pro antologii napsal doslov.
Ze sousedního Slovenska se do antologie dostal jediný zástupce – Michal Hvorecký. Mezi dalšími autory najdeme Ondřeje Neffa, Františka Novotného, Jaroslava Mosteckého, Jaroslava Veise, Jiřího W. Procházku nebo Pavla Kosatíka. A taky dvě dámy – Vilmu Kadlečkovou a Julie Novákovou – mnoha knihami i cenami prověřené autorky, byť by se jich v české sci-fi dalo najít i více. Editoři přizvali i některé autory mainstreamové, kteří dosud s žánrem „koketovali“, nebo se pohybovali na jeho hraně, např. Chaima Cigana, Emila Hakla nebo Petra Stančíka.
Důvody svého výběru editoři zmiňují v medailoncích na začátku každé z povídek/her a dá se z nich odvodit na první pohled neviditelné předivo vzájemných vztahů, přátelských i profesionálních. Všem přispěvatelům však předložili poměrně nelehké zadání. Znělo takto: „Spojit své texty s myšlenkami původního Čapkova díla, a pokud možno v nich odkrýt, které z jeho myšlenek v lidech dosud rezonují i po celém století.“ Většina autorů antologie se s nesnadným úkolem poprala se ctí. Co nám tedy tahle partička nadělila?
Roboti a lidé všech zemí, spojte se!
Antologii po předmluvě Jaroslava Veise otvírá povídka Málo mluví z pera Chaima Cigana (jinak také známého jako Karol Sidon), jedna z mála, která překvapí pointou a představí čtenáři roboty jinak než jako vraždící stroje, jež se vzbouřili proti lidem. Soužití lidí a robotů vidí jako možné i Jaroslav Veis ve své povídce Layla. Robotům tu připadne nová profese „deciderů“ v nemocnici, kde rozhodují o tom, kteří pacienti mají být léčeni a u kterých bude vhodnější eutanázie. Jako bytosti nezatížené emocemi jsou pro tento typ rozhodování mnohem vhodnější než lékaři.
Nemilosrdná totalitní společnost hraje významnou roli i ve Hvoreckého mikropovídce inverzně pojmenované U.R.U., zachycující undergrandové představení bytového divadla, stírající hranici mezi herci a diváky, stejně jako mezi všemi svobodně myslícími bytostmi, ať už je stvořil Bůh nebo výrobní linka. K tématu svobody i se vyjadřuje i Emil Hakl, který se po úspěchu své Uminy verze androidky pouští do psychologie robota, který se vymkne kontrole a osvobodí od limitů svého programu.
Ještě dál se pouští Julie Nováková, jejíž androidka se dokonce obrátí proti vlastnímu druhu a prožívá pocit viny za to, jak naložili se svým tvůrcem a lidmi vůbec, a ocitá se za to v nemilosti. Podobně jako Ondřej Neff děj navazuje tam, kde Čapkova hra končí, ovšem poslání povídky Vada ve výrobě je zcela jiné a plné naděje. Hlavní hrdinka-vědkyně musí volit mezi svým svědomím a blahem robotstva, když stojí před výzvou, kterou jí přinese paradoxně bezvýznamný výzkum ve vesmíru.
Složitá Sofiina volba čeká i na hrdinku povídky Rossumův universální rosol Vilmy Kadlečkové. Její rouska Malvína musí stát tak trochu v „zákulisí“ a skrývat svou pravou identitu, o níž nakonec půjde nejvíce. Jak byste zvolili vy, pokud byste měli ztratit život, nebo sami sebe? Ať už si odpovíte jakkoliv, můžete se těšit na psychologicky dobře zvládnutou sondu do vnitřního života, aniž by však došlo ke ztrátě napětí, nedostatku akce či nečekaných zvratů, což nakonec platí o obou povídkách. Autorky si zjevně vzaly zadání editorů nejvíce k srdci a každá po svém se pokusila navázat na Čapkův odkaz (dle mého názoru) co nejtěsněji, když se chytily konkrétního výroku, který v R.U.R. zazní, a otevřely tak dveře k dalším interpretacím.
Střezte se, roboti před branami! (Nebo až za humny?)
Procházkův monstrózní spektákl Ocel a řád! se odehrává v rychlém tempu a zcela ve stylu Světa zítřka, jen s poněkud méně optimistickými vyhlídkami. Povídka obsahuje jakési intermezzo, vydávající se za „záznam z tajného zasedání ÚV“ v podobě útržku divadelního scénáře na motivy R.U.R. Vyznívá však mnohem víc jako fraška (viz chování 11 členů ÚV jako chóru klasického řeckého divadla) a navíc předjímá celkem odhadnutelnou, byť čistokrevně čapkovskou pointu.
Nápaditě se s výzvou složit poklonu Čapkovi vyrovnal i Ondřej Neff, když se v Tajemství R.U.R. pokusil o jakési pokračování původní R.U.R. a vzal si za cíl domyslet, co se dělo po vzpouře robotů dál. Zvolil k tomu čistou divadelní formu, věrnou předloze – možná by byl sám Čapek notně překvapen, kdyby text viděl!
Povídka Jenkins, Bonzačka a vlci Františka Novotného nás hodí trochu zpátky do časů klasické hard sci-fi. Život stárnoucích obyvatel v zapomenuté Osadě někde v Čechách idylicky plyne, dokud se neobjeví mladá blonďatá rebelka, bojující proti čínskému technologickému teroru, který ovládá téměř celou Zemi. Nová členka osady nejprve dráždí mužské osazenstvo svým vzhledem, později i zvláštními zvyky. Až dojde na první vraždu, všechno se změní. A poklid musí vystřídat akce. Záchrana nové kolonie na Marsu za to ale stojí, ne?
I děj povídky Jaroslava Mosteckého (in memoriam) nás zavede do tuzemska, konkrétně do Jeseníků, kde se odehraje nemilosrdný zápas lidí a robotů o přežití. Roboti by to měli mít brzy spočítané, už jim do konce životnosti zbývá jen pár měsíců, o to urputněji to nevzdávají. Ale ani lidé nehodlají dát svou kůži lacino a znají způsob, jak využít znalost horské krajiny ve svůj prospěch. Strach z prozrazení však činí vrahy i z obyčejných lidí, kteří touží ochránit to nejcennější, co jim zbylo – děti.
Všechno bylo jinak
Na konspirační strunu uhodí Pavel Kosatík v road movie Tanec rytířů. Zima roku 1938, tajemní cestující v taxíku a záhadný rukopis, který měl Čapek údajně dokončit těsně před smrtí a který se nikdy nedochoval. S ním zmizelo i samotné tajemství robotů (či golemů, chcete-li), stejně jako na poslední chvíli přepsaná partitura baletu Romeo a Julie geniálního ruského skladatele Prokofjeva, v němž zhudebnil, co je nevyslovitelné. Autor povídky si tu hraje s fakty a umně je míchá s fikcí, neboť je pravda, že byly v partituře provedeny změny, nikoliv však pro premiéru v Brně, ale v Petrohradě o rok později. A v pozůstalosti Karla Čapka se opravdu našlo i několik nevydaných rukopisů, takže kdoví, jak to vlastně bylo…
Aspoň slabý úsměv vyvolá humorně laděný Dar nesmrtelnosti Petra Stančíka. Zdánlivě nespojitelné rekvizity všech fantastických žánrů – od hard sci-fi přes bondovky až po řecké mýty – vytvoří celkem soudržný celek, a ještě si autor píchne do nešvarů kolem nás! Tohle umí Stančík dokonale, nakonec proč vymýšlet něco nového, když stačí zatřást kaleidoskopem ze střípků sci-fi literatury a nahodile vznikne nový obraz? Nebo namlít mumie a hned máte materiál, ze kterého lze uplácat bestseller.
Ben Aaronovitch se v Miroslavově úžasné ruce pokouší alternativně vrátit do Prahy okupované nacisty a nahlédnout do posledních dnů místní lóže magického spolku Vyšehradníků, jehož členem je i čaroděj Miroslav, původce tajného projektu umělého člověka. Aby vynález (nebo spíš kouzlo?) nepadl do rukou okupantům, vyráží ho zachránit neohrožený Thomas Nightingale, jehož známe z Řek Londýna. Jak celé dobrodružství dopadne, to nakonec víme. Nebo na konspirační teorie o tajných nacistických vynálezech nevěříte?
Velký příběh z malé země
Antologii uzavírá doslov Roberta Silverberga, který se znovu zamýšlí nad významem Čapkovy hry v dějinách světové science fiction a také si všímá toho, jak se postupně rekvizity žánru stávají součástí naší běžné reality. Inu, je to tak, co jsme dříve považovali za sci-fi, je dneska zhola běžná věc. A zdaleka se to netýká jenom robotů. Možná jsme se dočkali úžasných časů, o kterých si mohl nechat Karel Čapek jenom zdát. Vždycky mě fascinuje představa, že někde v Malých Svatoňovicích, v zapadlé vísce kdesi uprostřed malé zemičky, se narodí velký myslitel a vizionář. Věděli jste, že byl celkem sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu? Ale proč ne, to jsou právě ty zázraky, které nám dávají naději a důvod, proč to ještě s lidstvem nevzdávat. Proč se k myšlenkám těchto velikánů vracet, hledat v nich nové významy a variovat původní poslání příběhu v dalších příbězích.
Tak, jsme na konci a už zbývá jen ohlédnutí za knihou jako takovou. Nakladatelství Argo její ediční přípravě věnovalo patřičnou pozornost a výsledek jak graficky, tak typograficky stojí za to. Formát tak akorát do ruky, pevná vazba a voňavý papír, dobře čitelný text a sazba bez chybičky – to všechno dohromady dělá jen ten nejlepší dojem. Antologie představuje unikátní literární projekt a jenom její samotné sestavení je bezpochyby příběhem samo o sobě. Velkým příběhem, za který promlouvají autoři a autorky a jejich povídky. Tak si ho nenechte ujít, jestli nechcete na příštím conu vypadat jako totální ignoranti.
Procentuální hodnocení: 90%
Klíčník R., Olša, J. (editoři) – Robot 100
Vydalo: Argo, 2020
Obálka: Mikuláš Podprocký
Počet stran: 400 stran
Cena: 398 Kč
