Revoluce přinášející zkázu státu i celému světu

Viva la Revolución

Brian McCleellan si pro příběh své knihy vybral poměrně netypickou kulisu – zasadil děj do alternativního prostředí francouzské revoluce. Muškety, střelný prach i svištící gilotiny, to vše se na čtenáře vyvalí hned od prvních stran. A samozřejmě nemůže chybět ani ta revoluce. Král je mrtev… a co sakra teď? Vlády se ujímá skupina vlivných lidí, z nichž každý hájí v první řadě své vlastní zájmy, a po převzetí moci je celá koalice křehká jak váza z nejjemnějšího porcelánu. Začíná vyjednávání o kompromisech, ale zároveň je třeba ukázat lidu pevnou ruku. A k tomu je ještě nutné eliminovat posledních pár zbývajících roajalistů.

Alternativní – to je klíčové slovo. Na rozdíl od reálného světa funguje totiž ve světě Prachmistrů magie; a obě znesvářené strany se ani v nejmenším nebojí ji využít. A právě zmiňovaní Prachmistři jsou trumfem maršála Tamáse při převratu. Na klopě nosí odznak svého úřadu a jak již napovídá jejich jméno, mají tito jedinci schopnosti manipulovat se střelným prachem. Tu si vypomohou při střelbě, tu nechají explodovat nádobku s prachem svého nepřítele, a mají v záloze i pár dalších zajímavých kousků. Pro mnohé z takto nadaných jedinců je navíc prach doslova a do písmene drogou – stačí si trochu šňupnout, a člověku se hned zlepší smysly.

Obrat v převratu

Kulisy příběhu i systém magie jsou originální, neklišovité, a v rámci žánru nevytěžené; možná si místy vzpomenete na knihy Brandona Sandersona, ale podobnost je opravdu velmi vzdálená. To by samo o sobě však neznamenalo mnoho, pokud by dobrý nápad zabilo bídné provedení knihy. Nebudu vás napínat – i v tomto bodě si v Příslibu krve počíná autor (ruku v ruce se skvělým překladem Dany Krejčové) nadmíru dobře.

Děj se větví do několika linií. První z nich je vláda samotného maršála Tamáse prošpikovaná politikou, ale i pletichařením a zradou. Druhou je výprava jeho syna v doprovodu podivné domorodé dívky za jeho nejlepším přítelem, který je bohužel v soukolí nově vzniklého státu časovanou bombou. A konečně třetí linie zachycuje osudy vyšetřovatele, který pracuje pro Tamáse, a snaží se rozlousknout, který z jeho spoluvládnoucích společníků mu jde po krku.

McClellan velmi dobře pracuje s postavami. I přesto, že jich je v knize slušné množství, má každý z hlavních charakterů dostatek prostoru, a tak má čtenář šanci ho lépe poznat. Postupem času bude těžké vybrat si, komu vlastně fandit, protože brzy zjistíte, že naprostá většina postav jsou prostě sympaťáci. Navíc velmi dobře propracovaní sympaťáci; žádná z hlavních postav nezůstane plochá, každá má své tajemství a motivaci k tomu, co dělá.

Vysoká hra

A aby byl příběh ještě o něco nabitější, přidává McClellan motivy, které se budou táhnout i dalšími díly série. Povstalci postupně odhalují dávné tajemství související s vyvražděním královy kabaly. V rovnici o příliš mnoha neznámých figuruje odveta, šílení bohové a smrt MNOHA lidí. A také se dozvíte, jak nepostradatelným může být pro armádu „obyčejný“ kuchař.

Dalším rozvleklejším motivem, který je v Příslibu krve pouze lehce naťuknut, je hrozící válka se sousedním státem. Nová vláda sedí doslova na sudu prachu, neboť armáda nemůže zároveň držet pořádek ve městě a bránit se nepříteli zvenku; a ani diplomatická cesta se bohužel neukazuje jako schůdná.

První díl cyklu Prachmistři je vskutku velmi povedený. Nabízí mnoho zapamatovatelných postav, mnohovrstevný příběh s několika zajímavými zvraty, originální prvky a neokoukané prostředí. Otázkou zůstává, jak české publikum přijme tuto netradiční větev fantasy – konzervativní čtenáři jsou přece jen zvyklejší máchat v rytmu magie meči než střílet z mušket. Ale dobrá kniha zůstane dobrou knihou, i když je netradiční; a Příslib krve si rozhodně pozornost čtenářské obce zaslouží.

Brian McClellan: Příslib krve (Prachmistři – kniha první)
Talpress, 2016
Překlad: Dana Krejčová
Obálka: Gene Mollica
Počet stran: 550
Cena: 349 Kč

Hodnocení: 85 %